Jan Trakal je designér, ilustrátor a módní návrhář. Studoval na UMPRUM v ateliéru ilustrace a grafiky pod vedením Juraje Horvátha. Koncept značky Alois Ficek, pod níž v současné době tvoří a jejíž název odkazuje na jméno Janova pradědečka, představil již v rámci své diplomové práce. Ilustroval několik dětských knih a chvíli dokonce učil děti výtvarnou výchovu. Aktuálně se věnuje autorské módní tvorbě a výrobě doplňků na zakázku. Původně především přešíval, upravoval a hledal nové možnosti v již existujícím, dnes už všechny věci vytváří od návrhu až po finální produkt a to s hravostí sobě vlastní.

Fascinují ho materiály, se kterými pracuje, a má v nich nesmírný přehled. Inspiraci pro svou tvorbu nachází v offline prostoru – anticích, kuriozitách i na terasovité zahradě za svým ateliérem, kde dříve rostly fíky. Nádech osobité estetiky a tvůrčí energie se zrcadlí i v jeho sešitech, do kterých píše vším, co je zrovna po ruce.

Používáte papír při práci? A má své místo i ve vašem osobním životě?

Ano, denně a intenzivně. Kreslím, skicuju, píšu. V osobním životě taky. Mám rád knihy, hlavně právě ty papírové. Když cestuji, vyrábím a posílám pohledy svým blízkým.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Dokonalá je u papíru jeho tvárnost a jednoduchost. Baví mě v něm zanechávat otisk. Taky mám rád když zraje – žloutne a šisuje. Nejradši mám staré bloky a sešity, ale i papíry na tisk grafik a plakátů. Nedávno jsem koupil 20 tisíc papírových pytlíků z první republiky. Tisknu na ně a balím do nich zákazníkům zboží.

A nabízelo by se taky říct: emoce. Vytrhnete, muchláte, mrsknete do rohu, hodíte za sebe. Nebo naopak vykreslujete, vypisujete, vybarvujete, s úsměvem podtrháváte, kroužkujete, stříháte, balíte, skládáte a lepíte. Čucháte, ohmatáváte, mazlíte se a kdo ví co ještě.

„Nemám rád u sešitů pevné desky. Nechce se mi tam pak pro ten vážný, ‚luxusní‘ vzhled vůbec projevit.“

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír? A jakým stylem si je vedete?

Vedu si je chronologicky. Postupně jak přicházejí. Všechno za sebe, ať je to, co je to – povinnosti, nápady a skici, zakázky. Všechno je sice dohromady, ale je to v jednom aktuálním sešitě, takže co potřebuju, dokážu po chvilce najít. Pro domnělou větší přehlednost si všechno odděluju dlouhými čárami. A když mám ilustrovat knihu, zakládám si na ni vždy úplně nový sešit. 

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Vazba V1, čistý nelinkovaný. Obyčejný ale hlavně přírodní nebělený papír! Formát, který mám v ateliéru na stole, mám nejradši B3. Když třeba skicuju, mám radši ještě větší formát, vnímám tedy spíš tu dvojstranu. Takže formát B2. Pak mám malý tlustý paperbackový zápisník, který nosím sebou. Nemám rád u sešitů pevné desky. Nechce se mi tam pak pro ten vážný, „luxusní“ vzhled vůbec projevit.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Jak jsem již říkal, mám jeden velký v práci. Ty většinou naplním tak 3-4 do roka. A pak používám ten malý cestovní, který vydrží klidně dva tři roky.

A čím rád píšete?

Vším co je po ruce – kromě propisky. Ty teda ani po ruce nemám. Nesnáším je, ty kuličkový. Ještě třeba reklamní. To byla vždycky jedna z mála věcí, kterou mě těšilo okamžitě vyhodit, jakmile se mi dostala do ruky. Hodně mě baví psát perem a černou tuší. Je to ale zdlouhavé, takže se v tom mám možnost vyžívat jen vzácně. Používám asi nejčastěji obyčejnou tužku – měkčí, 5B-7B. Ale opravdu většinou vezmu tu, kterou mám po ruce. A když je to 5B, mám z té náhody radost.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Něco si samozřejmě píšu i do poznámkového bloku v telefonu. Něco taky řeknu doma a pak se mi to připomene…Pak vlastně máme pověšený blok s kroužkovou vazbou na světle nad krejčovským stolem. Tam dělám vysvětlivky a píšu poznámky švadlenám. Vedle jsou na stěnách z papírových rolí takové nástěnky a na nich malé papírky se schematickými skicami k probíhající nebo chystané práci. Přilepené jsou různě barevnými útržky všelijakých lepicích pásek.

Jinak ještě k tomu způsobu poznámek, často se mi stane, že potřebuji doplnit stránku, kde už není místo, tak ji dolepím. Nebo naopak když něco chci vygumovat, ale bohužel jsem to zrovna nepsal tužkou, tak ten kousek vytrhnu, dolepím třeba papírovou páskou a přepíšu na ni. Nedávno jsem potřeboval narychlo černý papír a měl jsem ho jen na obálce rozepsaného sešitu, tak jsem z ní kus ustřihl a doplnil ji pak jiným papírem. Ve finále jsou to takové wabi-sabi záznamy, což v mém vnímání zároveň vlastně usnadňuje to, jak se v nich orientuju.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Záleží, kdy k němu přijdeme. Nejsnadnější bude popsat stav před pracovním procesem. Navíc mám jich několik. Ale když vyberu ten, u kterého sedám nejvíc, je to menší starý krejčovský stůl s úložným prostorem na věci, méně už pak na nohy. Je na něm řada věcí, ale vždy dost volného místa na práci. Kromě zelené čtverečkované řezací podložky a velkého sešitu uprostřed je po levé straně několik nádob s kreslícími a psacími potřebami, nůžkami a tak dále. Skleněné těžítko se špendlíky, pravítka a látkový krejčovský metr. Litografický kámen a na něm v současné chvíli soška kovboje od neznámého československého kutila ze 60. let. Na pravé straně sklenice s vodou – nebo bez – a stejně je to s hrnkem na kafe. 

Výborná věc je ozdobná řezačka na fotky nebo lis na zavírání papírových pytlíků. Ojedinělý patent asi z roku 1934 – objev v pražském vetešnictví. Jsou to věci, které používám na výrobu etiket a balení zboží.

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je propojujete?

Kreslím rukou na papír a pak nechávám sešity a kresby skenovat. Potom, co projdou digitální postprodukcí, pošlou se třeba na ofsetový tisk.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí, že „svět posouvají dopředu ti odvážní“.

Shodl byste se v tomto případě s Michelle, nebo to vidíte jinak?

Nemám odvahu přemýšlet nad tím, kam „dopředu“ se posouvá tento svět. Ale dávku odvahy musí mít každý jedinec už jen pro pohyb na tomto světě. Kariérních odvážlivců je ale určitě čím dál víc. Dobrá zpráva pro Michelle.

Odvaha je …. ctnost ale i tupá neřest.

Bez odvahy by … člověk nemohl vystrčit čumák z baráku.

Odvahu nejvíc potřebujeme, když … chceme vykonat dobrou věc. Nejlépe pro svého bližního.

Co je větší odvaha – něco začít, nebo něco opustit? Opustit.

Váš brand nese jméno Alois Ficek, což byl váš pradědeček. Co vás vedlo k tomu, že jste ho pojmenoval po něm? Byl vaším vzorem v módě nebo designu?

Nikdy jsem ho nepoznal. Bylo mi o něm jen vyprávěno. Jen jsem si ho jako dítě představoval a vytvořil si kolem toho jména nějakou fantastickou auru. Byl za 2. světové války v odboji – dobrý příklad odvahy mimochodem.

Přetváříte materiály třeba ve svetry, které staví na původních vzorech kanadských Indiánů. A nebojíte se ani tašek, inspirovaných například americkými kbelíky na uhlí. Přichází k vám tento typ inspirace samovolně nebo podnikáte cílené výpravy do oblastí mimo mainstream?

Baví mě historie obecně. To je pro mě největší inspirace. Zdrojů je ale spoustu. Když necestuji, nejradši jdu na blešák.

Honzo, do jakého projektu byste se rád pustil, ale zatím vám na to schází odvaha?

Do druhého dítěte.

Který materiál, s nímž jste měl v rámci své tvorby možnost pracovat, považujete za nejvíce unikátní?

Vyšisovaná plachta z náklaďáku ze 40. let, na kterou si vojáci vytvořili vlastní kamufláž vyjetým olejem.

Jedinou věcí, kterou byste si vzal, kdybyste musel opustit ateliér, by byly skicáky. To jsme zatím u nikoho neslyšeli! Proč zrovna ty?

Jsou to totiž trochu i deníky. A protože si pořádný deník bohužel nevedu, vzal bych alespoň tohle.

Foto: Adam Mráček, (Atelier Jana Trakala)

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.