S grafickou designérkou Markétou Mášovou o kolekci diářů 2026

#Náš svět#

Co když čas není přímka, ale kruh? Grafická designérka Markéta Mášová postavila kolekci diářů 2026 na třech archetypech – dítěti, dospělém a starci. Každý z nich přemýšlí o čase po svém a vyzařuje jinou energii. Ale společně tvoří promyšlený a propojený celek. Nechte se pozvat do zákulisí výroby a přečtěte si o tom, jakou myšlenku edice diářů nese a který z nich si pro příští rok vybere sama Markéta.

Markét, jak bys letošní kolekci popsala třemi slovy?

Charakterní, vrstevnatá, konceptuální.

Kdyby měla letošní kolekce vlastní manifest, jak by zněl v jedné větě?

Každý diář má svůj pohled na čas. Zpomal, pozoruj, hraj si, sni, plánuj – objev svůj vlastní rytmus.

Kde se zrodil nápad postavit celý leitmotiv na archetypech dítěte, dospělého a starce?

Ze všeho nejdřív téma znělo: budoucnost. Jakmile jsem zaslechla téma času, projely mnou problesky různých obrazů od ošoupaných starých diářů po super nové, lesklé diáře…a společně s tím přišla i metafora lidského života a jeho fází.

Většinou, když mám takové záblesky, hned je zachytávám do skicáku, protože později se k nim intuitivně vracím a dojde mi, že ta první myšlenka, často funguje úplně nejlíp. Hned jsem si ji zapsala a rozvíjela od prvních minut jako hlavní koncept.

Když jsme malí, těšíme se na to, až vyrosteme, Když jsme dospělí, tak před sebou tlačíme věci, utíkáme v zaběhlých vzorcích a jen zjišťujeme, jak ten čas letí. Takže se těšíme na stáří a ve stáří si pak říkáme: „Jó, když jsme byli mladí…“ – díváme se zpět, ohlížíme se a předáváme si moudrosti, což koneckonců podtrhuje i claim „The time is now“ inspirovaný lidmi, kteří se ohlíží zpět a často litují, že něco promarnili. V kolekci pracuji s myšlenkou, že každý z nás v sobě všechny tyto vrstvy – dětskou zvídavost, dospělou tvořivost i klid starších. A chtěla jsem, aby se diář stal průvodcem v tom, jak v sobě tyto aspekty objevovat, ne potlačovat.

Edice je barevně výrazná, ale zároveň spolu jednotlivé diáře ladí. Co je potřeba si při výběru barev ohlídat?

Aby se každý diář propojil s ostatními diáři v kolekci, ale současně byl jiný, jedinečný. A taky je třeba myslet na to, abychom udělali šťastných co nejvíce lidí. Proto v kolekci najdete jak světlé ‚youth‘ designy, tak i tmavé, černé kusy – od nejhravějších přístupů až po konzervativní. A s udržením pospolitosti produktů mi hodně pomohly kolegyně Lucie s Kamilou.

Ráda bych ale zmínila i to, jak je kolekce ideově propojená „kruhem života“. Jak už jsme naznačili, zdánlivě hodně rozmanité návrhy drží pohromadě myšlenka různých životních stádií. Takže tu máme například diář Transparente Tiny Chaos a Adult Kid, které odráží dětskou energii, hravost, fascinaci, přítomnost. Elemento Chaotic Rhythm pak zastupuje dospělou fázi, v níž je motivem rozmazaný pattern kalendáře – puntíky představují jednotlivé dny, předzvěst, že v zajetém systému je šance na změnu.

A pak zástupci retrospektivního pohledu, stáří – Elemento Lost & Found odkazující na děravou paměť propouští obsah za obálkou a dá se tak skrz ni ohlédnout zpět v čase. Stříbrná Vega Silver Grace symbolizuje, že krása věcí roste s jejich příběhem a že každá jizva má svůj lesk. A třeba trojice diářů Fabrico odpovídá barevnostně každému jednomu archetypu.

Kdy víš, že je návrh hotový?

Když přestanu mít nutkání něco přidat nebo vysvětlovat. Když začne mluvit sám ze sebe. Když chytá za srdce. Když sám ožije.

Tomu všemu samozřejmě předchází dlouhé přemýšlení nad konceptem, což je fáze, která mi jde nejlíp a kde mě napadá spoustu velice finančně nákladných řešení, ha ha. Klíčová pro mě ale zůstává idea, která mi ožije pod rukama, to je pro mě hotový návrh. Přetransformovat myšlenky do fyzické podoby je pak druhá věc, to je porod formy.

Letos je v kolekci využito hned několik tiskařských technik a řemeslných postupů. Máš mezi nimi svého favorita, něco co tě nejvíc baví?

Těžká otázka! Každá technika má totiž v kombinaci s papírem hodně co do sebe. Momentálně jsem ale nejvíc fascinovaná slepotiskem. Ta plasticita materiálu a hra se světlem a stínem je něco! Slepotisk nádherně zafungoval na diáři Future Pavlíny Louženské. Efekt zrcadla mnohem víc podporuje plasticitu vytlačené grafiky a působí tak, jako by obálka byla opravdu kovová.

A taky kašírování papírů je skvělé! Moc mile mě překvapily diáře Fabrico, na kterých jsme rozehrála trojkombinace barevných papírů kašírovaných na probarvenou černou lepenku. A když se k tomu ještě využily papíry a barevná paleta od papírny Gmundu, tak z toho oči přecházejí! 

Taky se nakonec skvěle vyprototypoval obal na Transparente. Jelikož vymyslet desky tak, aby z nich konfety nevypadávaly, byla docela věda…

Takhle ale můžu básnit o každém diáři v kolekci. Opravdu se každý jeden povedl!

Jaký papír si nakonec s celým konceptem nejvíce sedl? A co všechno hrálo roli při jeho výběru?

Papíry od značky Gmund a konkrétně papír Electric Blood, který je pro mě středobodem celé kolekce a jsem si jistá, že ho bezpečně poznáte, je to totiž nejvýraznější letošní kousek!

Barevná paleta Gmundu je promyšlená bez kompromisů a jde s dobou. Nicméně obdivuju nejen jejich barvy, ale i struktury. Ruční dělba a mistrovství je z nich totiž cítit na první pohled i dotek. Ten papír vypadá skutečně jako papír. Vidíš v něm vlákna, prohlubně, žádná vyhlazená dokonalost.

A nesmírně zajímavý je i jejich příběh. Papírenský mlýn leží v hornatém městečku Gmund am Tegernsee v Německu poblíž rakouských hranic. V roce 1829 ho založil Johann Nepomuk Haas a dodnes je to rodinná firma, kde je majitel zároveň ředitelem a kde jedna mašina vyrábí papír už od roku 1880. Samozřejmě mají i nejnovější technologie, ale pořád udržují velmi poctivou a rukodělnou výrobu. Vodu pro výrobu třeba berou z protékající řeky Mangfall, která je vidět přímo od rozehřátého stroje z haly. A každý finální arch kontroluje člověk.

Za mě naprostá špička! Miluju jejich papíry natolik, že je mám denně před očima, byla to automatická volba.

V čem ti práce na diářích pomohla přemýšlet o čase jinak?

Mě samotnou čas jako takový hodně inspiruje. Fascinuje mě téma linearity, způsob, jak člověk čas vnímá, i uvědomění, že máme opravdu v rukách svou vlastní budoucnost. Diář vnímám jako nástroj času, který nám pomáhá udávat směr. Je na tobě, jakými momenty chceš projít a jak je prožiješ. A zároveň mě baví představa, že v ruce držíš různé verze svého „já“ – dětskou, dospělou i tu starší. Každý si najde svůj rytmus a perspektivu, jako by držel kus sebe v rukou, z každé fáze života.

Až si budeš vybírat diář na rok 2026, jaký to bude? A proč?

Ach, jsou to moje děti. Takže samosebou chci všechny. I přes můj oblíbený papír Electric Blood použitý na jednom z Element, ale zůstává mým favoritem Adult Kid. Ten mě jako osobnost vystihuje nevíc. A ty konfety mě při prvním shlédnutí maket zaměstnaly tak na 20 minut čistýho času!