Eliška Šestáková
#Zápiskování#
Kam si nejraději zapisujete, za jakých okolností a co všechno má pro vás poznámkový potenciál?
Poznámkování prostupuje snad všechny oblasti mého života. Přijde mi, že jakmile člověk jednou začne vnímat svět očima poznámkáře, objevuje pak další a další příležitosti, kde mu poznámky mohou pomoci.
Kdybych to měla shrnout, rozeznávám dva hlavní druhy poznámek: dočasné a trvanlivé.
Dočasné poznámky jsou pro mě takové, jejichž účelem je posloužit mi jen krátkodobě. Slouží hlavně k tomu, abych ulehčila své hlavě. Typicky fungují jako připomínka, kterou si zapisuji ve chvíli, kdy se věnuji nějaké činnosti a napadne mě myšlenka, které se nemohu ihned věnovat, ale chci se k ní později vrátit. Když se pak k těmto poznámkám vrátím, pak buď vykonám úkol, který popisují, zpracuji je do trvalých poznámek, nebo je prostě jen smažu, protože už splnily svůj účel. Pro zapisování dočasných poznámek používám nejčastěji telefon. Vyzkoušela jsem mnoho sofistikovaných řešení, ale nakonec mi nejvíce vyhovuje jednoduchá metoda — posílat zprávy sama sobě přes WhatsApp. Je to rychlé a vždy po ruce. Když sedím u počítače, zapisuji si dočasné poznámky přímo do své poznámkové aplikace Roam Research.
Trvanlivé poznámky si pak typicky píšu ve chvílích, kdy na to mám speciálně vyhrazený čas. Jsou základem mého poznámkového systému — jedná se o poznámky, které si uchovávám dlouhodobě a k nimž se opakovaně vracím i po několika letech. Patří sem výpisky z knih a dalších nachytřovacích zdrojů, mé vlastní úvahy nad různými tématy, ale také třeba praktické checklisty a seznamy, které používám opakovaně. Trvanlivé poznámky si zapisuji nejčastěji do poznámkové aplikace Roam Research.
Co se týče toho, co všechno má pro mě poznámkový potenciál, je to vlastně cokoliv, co může usnadnit život mému budoucímu já. Zapisuji si informace, které mi mohou pomoci s mým osobním či profesním růstem — užitečné myšlenky z knih, podcastů či rozhovorů. Sbírám podklady pro vzdělávací obsah, který tvořím. Zaznamenávám si postupy u činností, které dělám jen zřídka, abych příště nemusela být na sebe naštvaná, že jsem zapomněla, jak na to. A také si samozřejmě píšu poznámky k úkolům a projektům, na kterých pracuji.
Poznámkování mi ale také slouží jako nástroj pro přemýšlení — když si potřebuji utřídit myšlenky ohledně nějakého složitějšího tématu nebo rozhodnutí, prostě si začnu psát poznámky. Často až při samotném psaní přicházím na nové souvislosti a nápady, které by mě jinak nenapadly. Takže poznámkový potenciál má i to, co mi pomáhá lépe přemýšlet v přítomném okamžiku, nejen v budoucnosti.
Co všechno bychom našli na vašem pracovním stole?
„Jsem naprosto horizontální autor," řekl Truman Capote v rozhovoru pro The Paris Review v roce 1957. „Nedokážu přemýšlet, pokud neležím – buď v posteli, nebo natažený na pohovce – a musím mít po ruce cigaretu a kávu."
Mám to podobně, jen s několika obměnami. Nekouřím a místo kávy bych si raději dala čaj. Ale ta horizontální část platí dokonale. Nejlépe se mi přemýšlí, když nemusím sedět zpříma. Mým hlavním pracovním místem je tak polohovací křeslo, kde si na podložku pokládám notebook nebo si beru knihu, papír a tužku.
Poblíž tohoto křesla tedy najdete podložku pod notebook, samotný notebook, několik aktuálně rozečtených knih, papíry na poznámky z četby, vždy něco na psaní a téměř vždy hrnek s dobrým čajem.
Když se ale přece jen ocitnu u klasického pracovního stolu, našli byste tam několik věcí. Především odkladač na různé papíry a dokumenty čekající na zpracování. Vedle něj pak archiv/kartotéku, kam tyto dokumenty po roztřídění ukládám. Nechybí ani složka s krátkými materiály k pročtení – letáky a časopisy, které čekají, než je vyhodím nebo zařadím. Samozřejmostí jsou psací potřeby, bločky a počítač.
V poslední době mi na stole přibyla také krabička s papírovými kartičkami pro zettelkasten a papírový deník. Rozhodla jsem se totiž vyzkoušet si vést zettelkasten papírově – specificky pro oblast sebepoznání, což je můj aktuální osobní projekt. Deník poslouží jako hlavní vstup, ze kterého pak budu čerpat podklady pro kartičky. Zajímavé je, že ačkoliv většinu poznámek píšu raději digitálně, tyto osobní, hluboce soukromé myšlenky mi nějak nejdou přes prsty na klávesnici a mnohem přirozeněji mi plynou na papír.