Tipy, jak si psát deník

I něco tak osobního, jako je psaní deníku, má své metody a dá se postupovat podle pravidel. K čemu ale vedení deníku je? Zeptali jsme se několika inspirativních osobností, co by při psaní deníku poradily ostatním, a čeho se drží u toho svého.

K čemu je to dobré


Vypsat se ze svých problémů a pocitů je ověřená terapeutická technika. Psaním (a obzvlášť tím ručním, kde hrají hlavní roli tužka a papír) se totiž vracíte zpět k sobě. Zatímco u většiny ostatních činností celý den zrcadlíte společnost okolo sebe, psaním se dostáváte hlouběji do svého já. Jak hluboko, to záleží na vás a na metodě, kterou použijete. 


Můžete se věnovat expresivnímu psaní, kdy nehledíte na obsah ani pravopis, případně si osvojit strukturovanější Progoffovu metodu, kterou popisuje psychoterapeutka Marta Helingerová v pořadu Balanc. Výzkumy ale ukázaly, že ani zdánlivé banality všedního dne nejsou zbytečné. Lidé, kteří si po několika měsících přečtou, co v daný den poslouchali nebo snídali, mají prokazatelnou radost ze znovuobjevení vlastní rutiny.

Nic si nedokazujte

Deník by měl být místem, kde nemusíte nikomu nic dokazovat. Nemusíte přesvědčovat sami sebe, že něco umíte, předstírat, že nejste přecitlivělí pošuci. Deník je tu od toho, aby si člověk mohl ulevit od absolutní nejistoty, že vůbec nevíte, co v životě děláte. Musíte ale být upřímní. Strašně rád si píšu deník proto, že se tu můžu svěřit, že někomu hrozně závidím malý úspěch, že na někoho šíleně žárlím, nebo že se mám prostě jen divně a nevím proč. Když člověk píše přesně, upřímně, deník se může stát skvělým diagnostickým nástrojem vlastních trápení — těch, které si člověk často nechce přiznat. I v každém dobrém autoservisu vědí, že abyste mohli problém vyřešit, musíte nejdřív najít jeho zdroj. Psát dobře deník znamená mít přehled v mechanice vlastní duše.


Udělejte si to hezký

Nepíšu pravidelně, neřeším, co mám psát a co ne, nevymýšlím žádné speciální formy psaní. Znám lidi, co třeba píšou deníky heslovitě. Já si nechávám úplnou volnost. Někdy popíšu pět stran, někdy jen pár vět. Důležité pro mě je, dát si k tomu třeba kafe nebo si pustit hudbu, kterou mám rád. O to víc si pak užívám ten klid, který se ke psaní deníku pojí. Hlavně z toho nedělat povinnost. Těch už je tak všude hodně. 


Někdy si místo psaní čtěte

Někteří lidé to vůbec nedělají — já si ale rád v deníku čtu. Často třeba přicházím na to, že se v nějaké situaci chovám pořád stejně. Nebo že loni touhle dobou jsme chatařili na Berounce a že to bylo bezva. 

Zpracování minulosti

Psaním deníku se dají zpracovat těžké zážitky a traumata z minulosti. Při psaní o minulosti se držte dvou zásad: pište co nejupřímněji o tom, co jste zažili, a snažte se dát své vzpomínky do kontextu. To vám pomůže se na věci podívat z jiné perspektivy. Během psaní o minulosti doporučuji psát v třetí osobě.


Nastavení budoucnosti

Deníkovat můžete i za účelem vytváření své vysněné budoucnosti. Zavřete oči, představte si, co chcete zažít, koho chcete potkat, čím se chcete stát, co chcete vlastnit. Následovně o tom začněte psát. Pište o své budoucnosti, jako kdyby to byla vaše přítomnost. Věty formulujte pozitivně a popisujte svou budoucnost tak, jako kdyby se právě teď děla.


Vděčnost, kreativita, sebereflexe

Dalším skvělým využitím deníku je vyjádření vděčnosti za to, co máte a kým jste, a vytvoření prostoru pro sebereflexi, kde se podíváte na svá přesvědčení, nastavení a podvědomé modely fungování. To vám nabízí možnost uvědomit si, jestli vám vaše zvyky a přesvědčení slouží, nebo vás sabotují. Při této formě deníkování doporučuji psát ve druhé osobě. Kromě toho lze deníkování použít k prozkoumání své kreativní stránky. Máte možnost si hrát se slovíčky, napsat krátkou báseň, nebo dát na papír to, co se vám honí hlavou, ať už to dává smysl, nebo ne.

Vyzkoušejte deník Date with yourSelf (momentálně dostupný v angličtině), který vám pomůže na cestě k větší sebereflexi a porozumění vlastních emocí. S kódem „PAPELOTE“ získáte 10% slevu na svoji objednávku.

Hlava neví, ruka píše

Deník si píšu s různými pauzami celý život. Beru to jako možnost utřídit si myšlenky, popsat emoce, které cítím, a vypsat se z nich. Někdy mám pocit, že ruka automaticky píše, i když hlava je zahlcená a vlastně neví. A po psaní je mi líp. 


Součást terapie

Psaní deníku doporučuji i svým klientům v terapii. Někdo si zapisuje sny, aby se k nim pak mohl vrátit, někdo si píše, jak se mu daří nepít nebo co se mu dělo a jak se cítil předtím, než se napil. Deník je možnost, jak být chvíli sám se sebou v každodenním běhu mezi tisíci jinými povinnostmi a podněty. 


Najděte si ten pravý

Na deník mám vysoké nároky. Vždycky pečlivě vybírám, aby se mi líbil, aby to byl ten správný, aby se mi do něj dobře psalo, aby měl dostatečně hladké stránky a ne příliš výrazné linky. Taky mám oblíbené tužky, kterými do něj píšu. Prostě, aby si všechno sedlo a bylo mi v tom příjemně. A nezlobím se na sebe, když deník klidně pár týdnů nebo měsíců neotevřu. Píšu, když to potřebuju. 

Čistý stůl

Jsou dva typy lidí – kreativní chaotici a systematičtí pořádníci. (Je jich samozřejmě mnohem víc, ale víte, jak to myslím.) Já patřím k té druhé skupině. Když se psací stůl prohýbá pod nánosem periodik, knih, papírů a zápisníků, moje mysl bloumá a není schopna koncentrace. Abych si uklidila v sobě, musím mít uklizený i stůl. Takže – květina, karafa vody, kniha, která mě zrovna inspiruje, a pak už jen papír a tužka. Úklid začíná. 


Průběžné poznámky

Sednout a vysypat ze sebe všechnu tu duhu pocitů jde na povel těžko. Já si fragmenty emocí a dnů zapisuji už do poznámek telefonu, který mám – bohužel – pořád s sebou, takže je jednoduché realitu instantně zaznamenat. Přečtením zažitého se mnohé aktivuje a u stolu už to pak může jít snadněji. Navážete na to, co jste v tramvaji, v práci, na večírku cítili – ale nemohli nebo nechtěli jste to nikomu říct a deník si psát nešlo. 


Prostor pro upřímnost

Nic před sebou nepředstírejte. Předstíráme denně mnohé, abychom uchránili sebe i ostatní. Tady ale nemusíte. Váš deník je safe space. Patří sem i ty nejtemnější, nejméně společensky akceptovatelné myšlenky, pocity a tužby. Váš deník (narozdíl od přátel, rodičů nebo kolegů) nepotřebuje empatii. Potřebuje vás – autentické, přímé, odvážné. 


Pište, když to jde

Nestresujte se periodicitou. Deník v sobě jaksi obsahuje nutnost psát každý den, ale to vždycky nejde. Když si na sebe klademe moc velké nároky, v čemkoliv, nakonec se zasekneme a neuděláme nic. Klidně pište jen týdeník nebo čtrnáctideník. Hlavně pište, protože to pomáhá. Nezpracované emoce a zážitky se kumulují, až jednou přetečou, a pro každého tahle vylitá láva může vypadat jinak. Lepší je podle mě ty žhnoucí uhlíky uvolňovat postupně, i když v tom mám sama mezery. Tak pište a dýchejte! Papír je terapeut, se kterým se můžete dohodnout kdykoliv. 

Mějte deník po ruce

A pokud ho zrovna nemáte, napište si, co vám běží hlavou, na cokoliv, co máte zrovna u sebe. Může to být ubrousek, účtenka nebo poznámka v mobilu. Tu si pak můžete přepsat, papírky do deníku vložit nebo nalepit. Hlavní je, že vám myšlenky neuniknou a neskončí pohřbené pod záplavou každodenních událostí.


Udělejte si to po svém

Vím, že je přínosné vytvořit si rutinu a psaní deníku se věnovat pravidelně. Pokud vám to ale nejde, udělejte si to tak, jak potřebujete. Já píšu někdy hodně, v některá období vůbec a jindy si zas poznamenám třeba jen jedno slovo, zapíšu sen, který se mi v noci zdál, nebo si zapíšu úryvek knížky. Věřím, že to, co se má do deníku dostat a zůstat v něm uchované, se tam dostane.


Nebojte se!

Překonat zábrany a otevřít se je podle mě to nejdůležitější. Nebojte se uvolnit se a psát cokoliv, kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv. Deník je váš prostor, vaše útočiště. Nesoudí vás. Nechte se jím pohltit a odevzdejte se mu. Je to osvobozující.

Inspirace na sítích
Odebírejte novinky