Papír versus

#Papír versus#

Okolní svět nám i v tom nejvšednějším dni nabízí pozoruhodnou podívanou. Jenže náš mozek často připomíná počítač s dvaceti otevřenými záložkami, roztěkaně přepíná mezi úkoly a přehlíží, co si nezaslouží být přehlídnuto. Všímavost je o zpomalení. Jejím procvičováním se učíme na svět koukat vědoměji. Jako když si promnete oči po dlouhém spánku.

V čem nám všímavost může pomoci

Všímavost vrací našemu bytí další rozměr. Zaměřuje pozornost na to, co se děje uvnitř těla, co nám běží hlavou, jaké vůně nás obklopují, co vidíme, když se rozhlížíme kolem sebe. Narací nás zpátky k sobě. Je to způsob, jak brzdit automatické reakce, ke kterým se náš mozek – často podvědomě – uchyluje. A navíc má pozitivní vliv na naše mentální zdraví.

Možná vnímáte slovo mindfulness jako všudypřítomný buzz word, ale je na místě si připomenout, že trénink všímavosti vám může do života přinést celou řadu vědecky prokázaných benefitů – a to pro tělo i mysl. Jedním z nich je například to, že tlumí reakci těla na stresové podněty¹, přičemž tento přínos se ve velkém využívá i na poli medicíny. Průkopníkem využití mindfulness v lékařské praxi je profesor medicíny Jon Kabat-Zinn, který v roce 1979 v nemocnici University of Massachusetts začal léčit pacienty s chronickým onemocnění za pomoci programu Mindfulness Based Stress Reduction², který využívá principy meditace a jógy pro snižování stresu i psychosomatických potíží.

To, že mindfulness není jen trend uspěchané doby, potvrzuje i přehledová studie Effects of Mindfulness on Psychological Health: A Review of Empirical Studies. Autoři v ní shrnují poznatky z desítek empirických studií o efektech všímavosti a zjišťují, že lidé s vyšší mírou všímavosti vykazují zároveň i větší životní spokojenost, vitalitu, zdravější sebevědomí, lepší paměť, vyšší míru empatie a naopak menší míru reaktivnosti amygdaly – části mozku spojené se zpracováním strachu a pocitů ohrožení – na negativní podněty. Míra jevů jako jsou úzkosti, deprese nebo neuroticismus byla u těchto lidí rovněž výrazně nižší.³

Posilování všímavosti stačí věnovat pár minut denně

Ke tréninku všímavosti navíc nepotřebujete žádné speciální vybavení. Procvičování totiž začíná a končí u jedné jediné věci: práce s pozorností.

Mezinárodní výzkum publikovaný v British Journal of Health Psychology a zpracovaný vědci z Univerzity v Bath a Southamptonu zkoumal, jak se může každodenní praxe mindfulness promítnout do našeho psychického i fyzického zdraví. Studie se účastnilo více než 1200 lidí z 91 zemí a různých kontinentů, kteří byli rozděleni do dvou skupin. Jedna se po dobu třiceti dní věnovala desetiminutové meditaci zaměřené na rozvoj všímavosti k vlastnímu tělu i myšlenkám, s čímž jim pomáhala mobilní aplikace. A druhá, kontrolní skupina namísto meditace poslouchala úryvky z audioknihy Alenka v říši divů. Přičemž většina účastníků měla do té doby buď: nulové (27 %), nebo jen velmi omezené (36 %) zkušenosti s meditací jako takovou.⁴

Ukázalo se, že u účastníků z první skupiny už po prvním měsíci praxe došlo ke snížení symptomů úzkosti i deprese a naopak posílení míry wellbeingu. Kromě zmíněných benefitů ze studie ale vyplynulo možná ještě další, daleko zásadnější zjištění. Vědci totiž přišli na to, že meditační praxe se u účastníků pozitivně promítla i do změny přístupu k vlastnímu zdraví, kdy část z nich cítila větší motivaci o sebe pečovat a udržovat si zdravé návyky.

Společně se všímavostí rozvíjíte i kreativitu

Jste připraveni na trénink všímavosti? Nedemotivujte se hned na startu ambiciózními cíli. Všímavost totiž není o výkonu, jako spíš o procvičování a návratu ke schopnosti, která je vám vlastní. Ve světě, kde se na vás z každé strany valí příliš mnoho podnětů, jste ji možná z praktických důvodů odsunuli na vedlejší kolej. Vrátit se k ní ale bude snazší, než si myslíte. 

Vědomá práce s pozorností vám může pomoci i s posunem na poli kreativity. Praxe mindfulness totiž zlepšuje koncentraci, snižuje strach z hodnocení a zároveň podporuje otevřenost vůči podnětům, které k nám přicházejí zvenčí, konstatují autoři přehledové studie Mindfulness and creativity: Implications for thinking and learning.⁵ A dodávají, že: „Vědomé bloumání krajinou mysli může podnítit nové nápady i nečekaná spojení.”⁶

Začněte třeba tím, že si zavřete oči a pro jednou budete věnovat pozornost jen vlastnímu dechu. Ve chvíli zdánlivé „nudy“ nesáhnete hned po prvním zdroji dopaminu, který se nabízí – a při čekání na tramvaj tak budete namísto scrollování jen pozorovat, co se děje ve vaší bezprostřední blízkosti. Trénink ale můžete zahájit třeba i na stránkách deníku. Začněte si zapisovat, co vás daný den potěšilo a seznamte se s principy gratitude journalingu. Zaznamenejte vůně i chutě, které nechcete zapomenout. Nebo jednoduše svěřte papíru své aktuální pocity. Psaní rukou nás totiž přirozeně vybízí ke zpomalení. A třeba se vám právě díky tomu podaří povšimnout si něčeho, co dosud vytrvale unikalo vaší pozornosti.

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

¹ Mindfulness meditation. American Psychological Association [online]. 2025. Dostupné z: https://www.apa.org/topics/mindfulness/meditation

² DVOŘÁK, Michal, Alena LAŠKOVÁ a Rastislav ŠUMEC. Co je to mindfulness a jak začít? Masarykova univerzita [online]. 2025 [cit. 2025-08-07]. Dostupné z: https://mindfulness.med.muni.cz/mindfulness/co-je-to-mindfulness-a-jak-zacit

³ KENG, Shian-Ling, Moria J. SMOSKI a Clive J. ROBINSON. Effects of Mindfulness on Psychological Health: A Review of Empirical Studies. Clinical Psychology Review [online]. 2013, 31(6), 1041–1056. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3679190/

⁴ REMSKAR, Masha, Max J. WESTERN a Ben AINSWORTH. Mindfulness improves psychological health and supports health behaviour cognitions: Evidence from a pragmatic RCT of a digital mindfulness-based intervention. British Journal of Health Psychology [online]. 2024, 29, 1031–1048. Dostupné z: https://bpspsychub.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/bjhp.12745

^{5 6} HENRIKSEN, Danah, Carmen RICHARDSON a Kyle SHACK. Mindfulness and creativity: Implications for thinking and learning. Thinking Skills and Creativity [online]. 2020, 37, 1-10. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7395604/

#Papír versus#

Jiří Krejčiřík nás pozval do svého ateliéru v původní vinohradské zástavbě, který si navrhl od a do z a odkud má výhled na svou alma mater – Střední uměleckoprůmyslovou školu. Dlažbu prokládají kameny z jeho cest i ty, které zbyly z jeho předchozích realizací. Ze všech rohů na vás dýchá estetično a atmosféra je skoro až meditativní. Stejně jako designérské disciplíny, střídá Jiří ve svém práci i barvy a materiály. U zápisníků preferuje menší formáty. Jeho výbava čítá jak nové kousky, tak i ty s unikátním příběhem – třeba sešity z brněnských papíren po dědečkovi, nebo ty, které si sám uvázal během studia. A jeho vůbec nejoblíbenějším papírenským gearem jsou pravítka a metry.

Jiří Krejčiřík
designér

Jiří Krejčiřík je designér a ve své tvorbě se zaměřuje na produktový a interiérový design. Vytváří nábytek, skleněné objekty i svítidla. Je absolventem produktového a industriálního designu na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Během studia zároveň absolvoval stáž na Royal Danish Academy of Fine Arts v oboru Nábytek a interiérový design.

Za svou práci získal již čtyři nominace na cenu Czech Grand Design v kategorii Designér roku. V roce 2025 se stal vítězem EDIDA Awards, rovněž v kategorii Designér roku. Ve svém autorském rukopisu kloubí úctu k tradici i touhu inovovat. A mezi jeho díly, která v poslední době přitáhla pozornost nejen odborné veřejnosti, bychom našli třeba redesign ikonické židle Ton nebo kabinet sběratele Anne’s Altar.

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Ano, papír používám téměř na denní bázi. Protože hodně skicuji, mám spoustu skicáků, do kterých si zaznamenávám svoje nápady.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete?

Většinou si zaznamenávám nápady formou skic nebo si vedu různé další poznámky, které jsou potřebné v mém tvůrčím procesu. Rád si taky jenom tak volně skicuju a kreslím, na což už bohužel nemám tolik času jako dřív.

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Jeho vzhled, struktura i odstín, aby celý ten bloček působil jako hezký estetický objekt.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Není to zas tak velké číslo, je to spíš několik. Vždycky se snažím k té věci přistupovat s určitým respektem. Takže když si jen tak čmárám na papír, tak jsem nelimitující sám sebe, protože můžu danou kresbu vždycky vyhodit. Ale v momentě, kdy už kreslím do bločků, tak se tak trochu brzdím, protože tam je ten závazek toho, že tam ta věc zůstane. Mám spoustu skicáků, které jsem si nakoupil tak různě na cestách, v různých papírnictvích, která mě zaujala. A mám i hodně bločků z Muji.

A taky mám nějaké bloky, které jsem si sám uvázal. V rámci magisterského studia jsem měl jako druhou studijní větev ilustraci, jejíž součástí byl i předmět knižní vazby.

Čím rád píšete?

Mám rád klasická plnicí pera. A taky markery z Muji.  

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Mám hrozně rád pravítka a metry. Mám několik různých kovových, dřevěných i rolovacích, které jsou pro designéra v podstatě nezbytnou pomůckou. Používám je dennodenně, takže v podstatě to nejsou, jak bych tak řekl, věci, které bych používal pro zaznamenávání nápadů, ale jsou to pomůcky, které mi pomáhají v mém denním tvůrčím procesu

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Je to taková směs předmětů, které každodenně používám, nebo které se vztahují k některému z mých projektů. Takže je tam spoustu různých vzorečků, materiálů...

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Já mám obecně radši analogový svět, ale jsem nucený více fungovat v tom digitálním, protože většinu podkladů ve světě designéra je potřeba vytvářet digitálně. Musím vytvářet exaktní podklady pro výrobce, podle kterých oni pak postupují, takže tohle už není v současné době možné vytvářet ručně. Ale rád vzpomínám na to, kdy jsme měli na střední deskriptivní geometrii a v podstatě jsme všechno kreslili ručně. Ten kontakt s papírem a inkoustovým perem je super.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí, že “svět posouvají dopředu ti odvážní”. Shodl byste se v tomto případě s Michelle, nebo to vidíte jinak?

V tomto ohledu jsem s Michelle naprosto za jedno. 

Nejodvážnější je …. ten, kdo jde za svými sny a nebojí se neznámého.

Bez odvahy bych … nebyl tam, kde jsem si přál být.

Odvahu nejvíc potřebujeme, když … se bojíme, nebo když nevíme, co je před námi.

Co je větší odvaha – něco začít, nebo něco opustit? Myslím si, že v obou případech je potřeba stejné míry odvahy, jen záleží na konkrétním kontextu.

Vzpomenete si, kdy naposledy jste šel ve své práci na hranu toho, co se takzvaně „sluší a patří“? A jak jste se u toho cítil?

Myslím, že důležité je rozčlenit, že jedna část práce designéra je to, že vytváříte věc podle zadání – pro klienta. A to není situace, kdy byste měli jít za hranu toho, co se sluší a patří, ale naopak je to prostor, který je o dialogu a o tom klientovi naslouchat a vytvořit něco, co je pro něj, jeho firmu nebo pro nějaký záměr, se kterým vás oslovil. A potom je druhá sekce, která je více autorská a tam se v podstatě snažím jít na hranu tradičních rámců i zajeté estetiky a vytvářet věci, které překračují tato schémata.

K čemu je v designu zapotřebí větší odvahy – k zachování tradice, nebo k jejímu radikálnímu přetvoření?

Myslím si, že jak dějiny dokazují, tak tady je to spíše v tom druhém – v přetvoření tradice. Protože jen díky přetvoření tradice se posouváme dál a vytváříme nové směry, styly, tendence. Ale samozřejmě jejich součástí je návrat k tradici, je to přesně jak v dějinách umění, kdy se střídá klasicismus a baroko – to uklidněné s tím divokým – a všechno jde v těchto opakujících se celcích a kontrastu. Stejně tak je to i v designu.

Co je pro designéra větší poklona – když se návrh stane sběratelským kouskem, nebo když si ho někdo prostě vezme domů a používá každý den?

Myslím, že pro každého designéra je to jinak. Mě hrozně těší, že se zabývám oběma těmito směry. Jednak navrhuju produkty pro firmy, které mají ambici se prodávat ve větším počtu kusů. A zároveň navrhuju unikátní sběratelské kusy nábytku a svítidel, které potěší vždycky jen toho jednoho daného sběratele. Baví mě dostávat emoce z obou stran a je to pokaždé velmi uspokojivý moment, když vytvoříte něco, co potom někomu dělá radost a vy vidíte jeho upřímnou reakci.

Znamená pro vás odvaha i schopnost zůstat u jednoduchosti, i když okolí čeká víc?

Myslím, že u designu je to tak, že často je jednoduchost ten správný směr, protože v designu hraje roli spousta faktorů. Často je to třeba právě potřeba snižovat výrobní náklady, například v tom, že můžeme danou věc navrhnout jen z jednoho daného materiálu nebo určitou výrobní technologií. Je tam spousta hledisek, kdy je jednoduchost tou nejsprávnější cestou, kterou byste se jako designér měl vydat. To znamená, že v té proklientské tvorbě se snažím co nejvíce naslouchat požadavkům klienta. Ale je taky pravdou, že často mě i klienti ze strany firem oslovují právě kvůli mému autorskému rukopisu a v tomto případě oni sami chtějí, abych svůj vizuální jazyk promítl do jejich produktu.

Kde pro vás odvaha začíná – v nápadu, v rozhodnutí, nebo až ve chvíli, kdy to pustíte do světa?

Myslím, že ve všech těchto třech částech, protože každá z nich by se bez odvahy neobešla. Kdyby v nich odvaha nebyla jedním ze základních prvků, nevznikla by silná věc.

Foto: Adam Mráček (Studio Jiřího Krejčiříka)

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Na prahu letenského studia designérky Anny Marešové voní palo santo, byliny i vonné svíčky. Všechno má své místo, řád i účel. A i pokud jde o diář, zůstává Anna už deset let věrná jednomu jedinému typu. Stránky jsou ale pokaždé pokryté jinými projekty – náčrty k lanovce, skicami oděvů, poznámkami k prezentaci jejího brandu i spontánními malůvkami, které vznikly během telefonování. Právě díky diáři ale přesně ví, kdy koho potkala i jaký projekt v danou dobu zaměstnával její mysl. A když zrovna nemá po ruce tužku a papír? Pošle si e-mail.

Anna Marešová
designérka

Anna Marešová je produktová designérka a zakladatelka značky Whoop·de·doo, jejíž koncept zpracovala v rámci své diplomové práce a pod níž od roku 2013 navrhuje intimní pomůcky. Vystudovala produktový design na Fakultě umění a designu na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a následně i ve Velké Británii na University of Derby.

V roce 2012 založila vlastní studio Anna Marešová designers, v rámci něhož spolupracuje s dalšími zvučnými jmény českého designu. Stojí za návrhem ikonické výletní tramvaje T3 Coupé a v roce 2019 za něj dokonce získala prestižní ocenění RED DOT. Je autorkou podoby nové lanovky na Petříně, která by měla být uvedena do provozu v roce 2026. A v současné době se věnuje návrhu další kabinové lanovky – tentokrát té na Ještěd.

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Papír je pro mě naprosto zásadní. Diář, sešit a tužka – bez toho bych nefungovala. Když si něco zapíšu rukou, mám pocit, že si to mnohem líp pamatuju. Věřím, že existuje propojení mezi rukou a hlavou – a myslím, že to už i nějaký výzkum potvrzuje. Proto doporučuju: mějte u sebe diář, notýsek, kreslete si, pište si. Dá vám to mnohem víc než obrazovka telefonu. Navíc ty diáře pak fungují jako památníky, uchovávají konkrétní období, myšlenky, nápady i nálady.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

To, že se nevybije.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete?

Jak kdy, někdy jsem takzvaně spořádaná. A píšu úhledně, to hlavně na začátku sešitu. No a někdy mám dny, kdy to po sobě ani nepřečtu. Někdy mám pokreslený i diář. A taky během telefonování dělám automatickou kresbu. No nevím, co by na to řekl psycholog, někdy je to docela divočina.

„Když si potřebuji zapsat nějakou myšlenku nebo task, tak si sama sobě pošlu e-mail.“

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Záleží, na co jej potřebuji. Diář používám deset let stejný, je to ten tenký Moleskine s měkkými černými deskami na týdenní bázi. A pak je ten druhý do dvojice, ten zapisovací sešit, notes. A tam je to různé. Ty střídám. Někdy mám i A4. Prázdný, linkovaný, čtverečkovaný. Občas si jej koupím, někdy nějaký pěkný dostanu. Teď mám ten, co jsem dostala od švýcarského Doppelmayru, to jsou výrobci lanovky na Petřín. A vlastně mi teď došlo, že tam bude zaznamenaný vývoj celého toho projektu.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Tak čtyři. Někdy se mi ale stává, že si s notýskem nesednu a mezitím si pořídím jiný a ten původní dopíšu, když zrovna nemám jiný po ruce. Je to zajímavé, jak mi to někdy s notýskem sedne a někdy vůbec. 

Čím ráda píšete?

Já miluji plnicí pera. Mám jich asi 20 a píšu s nimi nejraději. Ale teď jsem na chvilku přesedlala na takovou tu oldschool kovovou propisku, co má 4 barvy. Mám tedy tu už nově vyrobenou, ale pokukuju po bazarech po té staré. No a taky mám vyhlídnuté jedno kovové plnicí Kaweco. 

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek?

Dělám to, že když si potřebuji zapsat nějakou myšlenku nebo task, tak si sama sobě pošlu e-mail. Což zní v dnešní době projektových nástrojů asi podivně, ale je to pro mě nejrychlejší a nejspolehlivější způsob, jak na to nezapomenout, když nemám po ruce tužku a papír.

A můžeme vidět, jak to vypadá, když je po ruce máte?

Haha, můžete. Nejstarší diář mám z roku 2000. Ten mám tedy někde na půdě. Ale tady mám ty z posledních let. Řekněte si datum, já vám dohledám, co jsem ten den dělala. Když si ten den dělám poznámky, taky si tam dávám datum. 

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Mám ráda čistý stůl, ale zároveň tam chci mít po ruce věci, které denně potřebuju. Ať už to jsou tužky, pravítka, metr nebo šupléra. Tu mám po dědovi. A pak taky pár milých věcí. Třeba miniaturní počítadlo. To jsem si jednou koupila v bazaru, když mi kamarád říkal: „Prosím tě, už si pořiď nějakou pořádnou kalkulačku.“ No a tu mám tedy už taky. 

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Kombinuji je hodně. Potřebuji mít pořádek nejen na stole, ale i na ploše v počítači, na sdíleném pracovním disku. Takže máme celofiremní pravidlo, jak ukládat soubory. Začínáme vždy: rok_měsíc_den_název souboru. Já si totiž pamatuju data, a tak když někdo něco hledá, já vždycky vím, v jakém roce se co dělo a poměrně rychle dohledáme dokumenty, fotky cokoli. No pak používám další nástroje Ilustrátor, Photoshop, 3D programy.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí, že „svět posouvají dopředu ti odvážní“. Jak vnímáte odvahu vy?

Nejodvážnější je ten, ... co má největší strach, a přesto jde do toho.

Bez odvahy bychom ... měli jen tužku a papír. 

Odvahu nejvíc potřebujeme, když ... jde o mezilidské vztahy.

Co je větší odvaha – něco začít, nebo něco opustit? Pro mě opustit. 

Na co zatím stále nemáte odvahu? Vdát se… 

Kde jste naposledy cítila, že je město jako celek promyšlené, funkční a přitom lidské?

To je těžké říci – město je živý organismus, neustále se proměňuje a nikdy nebude úplně „hotové“. Co mě ale opravdu uchvátilo, je přístup slovenského primátora Bratislavy. Matúš Vallo je ve funkci už sedmým rokem a to, co se mu daří v Bratislavě – která je mimochodem druhým nejchudším hlavním městem v Evropě – je opravdu nevídané. Sám je architekt, a to výborný, a tak i jako primátor přemýšlí v souvislostech, dotahuje věci do konce a dívá se na problémy v širším kontextu. Ne vždy jsou řešením peníze – často jde spíš o přístup, ochotu hledat cesty a skutečnou potřebu věci měnit. Před několika lety již jako velmi zkušený architekt přišel s tzv. Plánem pro Bratislavu. A teď ten plán se svým týmem naplňuje. I když on sám říká, že Praha je pro něj inspirací, myslím, že on by měl být inspirací pro Prahu. Kdybychom tu měli takové lidi, tak jsme ve vesmíru. 

Představte si, že máte volnou ruku k proměně jakéhokoliv místa v Česku. Které byste si vybrala a co byste s ním provedla?

Vybrala bych si Prahu. Narodila jsem se tu a mám k ní silný vztah. Začala bych Plánem pro Prahu, vizí, jak by město mělo vypadat za 5, 10 nebo 20 let. Řešila bych celkové směřování, které by se soustředilo na kvalitní a příjemný život ve městě, a také na vkus a kultivovanost veřejného prostoru.

Mrzí mě, že když projdete Malou Stranou, přejdete Karlův most a ocitnete se u obchodního domu Máj, i po letech vás vesele vítají devadesátky, šílené barvy, plastové kachničky, cannabis suvenýry a podivné podniky s nekvalitním jídlem i pitím. Nerozumím tomu, proč město neusiluje o jiný typ turismu. Podpořila bych kroky, které by vedly k menšímu počtu turistů, ale s větším respektem k místu a k hodnotám. Ne těch, kteří se sem jezdí jen opít, vyfotit se a dát si trdelník. Věřím, že ve výsledku by to přineslo i více peněz a v Praze by se žilo lépe. 

„Myslím, že jsme v době, kdy je všeho hodně. Máme přemíru impulsů, informací a technologií okolo sebe, které nás vyčerpávají. A tak se vracím ke kořenům, ke klidu i základním potřebám, které když nemáme, náš život nemůže být kvalitní.“

Prostor, podnik, věc, kniha, jídlo – co vás inspiruje a nepřestává bavit?

V tomhle jsem docela konzervativní – když mě něco nebo někdo baví, zůstává mi to blízké i po letech, pokud se výrazně nezhorší kvalita. Na druhou stranu, když se objeví něco nového s energií a silným nábojem, umím být nadšená. Co mě ale dlouhodobě těší, je život na Malé Straně a moje studio na Letné. Jsem ráda, že mohu tyhle dvě části Prahy střídat – každá má jinou atmosféru a dohromady mi dávají skvělou rovnováhu.

Diplomová práce vás postavila před volbu mezi zásuvkami a vibrátory – a vy jste zvolila cestu, která vedla ke značce Whoop·de·doo. Co dalšího v produktovém designu vás teď láká a kde vidíte prostor pro změnu nebo větší citlivost?

Baví mě být u projektů, co dávají smysl. Baví mě ukazovat směr. Myslím, že jsme v době, kdy je všeho hodně. Máme přemíru impulsů, informací a technologií okolo sebe, které nás vyčerpávají. A tak se vracím ke kořenům, ke klidu i základním potřebám, které když nemáme, náš život nemůže být kvalitní. Zajímá mě třeba kvalitní voda. Spánek. Celková relaxace. A taky mě nesmírně baví lanovky, na kterých pracujeme a vše okolo nich. 

Zatím nevíme o ničem, co byste navrhla pouze a čistě pro děti. Kdybyste měla navrhnout něco jen a pouze pro ně, co by to bylo?

Jednu věc máme, ale i když je to spíš taková nostalgie. Loni jsme ve spolupráci s Dopravním podnikem hl.m. Prahy a firmou SEVA udělali stavebnici lanovky na Petřín. Co mě, ale vždycky bavilo byl malý nábyteček pro panenky. Všechno co bylo mimo měřítko, mě už od dětství fascinovalo. Takže by mě asi bavilo navrhovat hračky. 

Foto: Adam Mráček (Studio Anny Marešové)

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Designér Jan Trakal nás přivítal ve svém ateliéru pod Pražským hradem, ve kterém obléká jméno Alois Ficek, tvoří, šije, kreslí, píše i rozjímá. Pro inspiraci si chodí do antiků i na stránky starých knih a jeho dílna by mohla směle konkurovat kabinetu kuriozit. Najdete tu staré stroje, sbírku ručně dělaných japonských pohlednic, indigem barvené látky i sešity neobvyklých formátů. Ještě zajímavější je ale jeho renesanční vnitřní svět – fascinace materiály, zkušenost učitele, hravá módní tvorba i kreativita, které Jan bez ustání dává slovo – nejen na papíře. 

Jan Trakal
designér, návrhář a ilustrátor

Jan Trakal je designér, ilustrátor a módní návrhář. Studoval na UMPRUM v ateliéru ilustrace a grafiky pod vedením Juraje Horvátha. Koncept značky Alois Ficek, pod níž v současné době tvoří a jejíž název odkazuje na jméno Janova pradědečka, představil již v rámci své diplomové práce. Ilustroval několik dětských knih a chvíli dokonce učil děti výtvarnou výchovu. Aktuálně se věnuje autorské módní tvorbě a výrobě doplňků na zakázku. Původně především přešíval, upravoval a hledal nové možnosti v již existujícím, dnes už všechny věci vytváří od návrhu až po finální produkt a to s hravostí sobě vlastní.

Fascinují ho materiály, se kterými pracuje, a má v nich nesmírný přehled. Inspiraci pro svou tvorbu nachází v offline prostoru – anticích, kuriozitách i na terasovité zahradě za svým ateliérem, kde dříve rostly fíky. Nádech osobité estetiky a tvůrčí energie se zrcadlí i v jeho sešitech, do kterých píše vším, co je zrovna po ruce.

Používáte papír při práci? A má své místo i ve vašem osobním životě?

Ano, denně a intenzivně. Kreslím, skicuju, píšu. V osobním životě taky. Mám rád knihy, hlavně právě ty papírové. Když cestuji, vyrábím a posílám pohledy svým blízkým.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Dokonalá je u papíru jeho tvárnost a jednoduchost. Baví mě v něm zanechávat otisk. Taky mám rád když zraje – žloutne a šisuje. Nejradši mám staré bloky a sešity, ale i papíry na tisk grafik a plakátů. Nedávno jsem koupil 20 tisíc papírových pytlíků z první republiky. Tisknu na ně a balím do nich zákazníkům zboží.
A nabízelo by se taky říct: emoce. Vytrhnete, muchláte, mrsknete do rohu, hodíte za sebe. Nebo naopak vykreslujete, vypisujete, vybarvujete, s úsměvem podtrháváte, kroužkujete, stříháte, balíte, skládáte a lepíte. Čucháte, ohmatáváte, mazlíte se a kdo ví co ještě.

„Nemám rád u sešitů pevné desky. Nechce se mi tam pak pro ten vážný, ‚luxusní‘ vzhled vůbec projevit.“

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír? A jakým stylem si je vedete?

Vedu si je chronologicky. Postupně jak přicházejí. Všechno za sebe, ať je to, co je to – povinnosti, nápady a skici, zakázky. Všechno je sice dohromady, ale je to v jednom aktuálním sešitě, takže co potřebuju, dokážu po chvilce najít. Pro domnělou větší přehlednost si všechno odděluju dlouhými čárami. A když mám ilustrovat knihu, zakládám si na ni vždy úplně nový sešit. 

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Vazba V1, čistý nelinkovaný. Obyčejný ale hlavně přírodní nebělený papír! Formát, který mám v ateliéru na stole, mám nejradši B3. Když třeba skicuju, mám radši ještě větší formát, vnímám tedy spíš tu dvojstranu. Takže formát B2. Pak mám malý tlustý paperbackový zápisník, který nosím sebou. Nemám rád u sešitů pevné desky. Nechce se mi tam pak pro ten vážný, „luxusní“ vzhled vůbec projevit.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Jak jsem již říkal, mám jeden velký v práci. Ty většinou naplním tak 3-4 do roka. A pak používám ten malý cestovní, který vydrží klidně dva tři roky.

„Nedávno jsem potřeboval narychlo černý papír a měl jsem ho jen na obálce rozepsaného sešitu, tak jsem z ní kus ustřihl a doplnil ji pak jiným papírem. Ve finále jsou to takové wabi-sabi záznamy, což v mém vnímání zároveň vlastně usnadňuje to, jak se v nich orientuju.“

A čím rád píšete?

Vším, co je po ruce – kromě propisky. Ty teda ani po ruce nemám. Nesnáším je, ty kuličkový. Ještě třeba reklamní. To byla vždycky jedna z mála věcí, kterou mě těšilo okamžitě vyhodit, jakmile se mi dostala do ruky. Hodně mě baví psát perem a černou tuší. Je to ale zdlouhavé, takže se v tom mám možnost vyžívat jen vzácně. Používám asi nejčastěji obyčejnou tužku – měkčí, 5B-7B. Ale opravdu většinou vezmu tu, kterou mám po ruce. A když je to 5B, mám z té náhody radost.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Něco si samozřejmě píšu i do poznámkového bloku v telefonu. Něco taky řeknu doma a pak se mi to připomene…Pak vlastně máme pověšený blok s kroužkovou vazbou na světle nad krejčovským stolem. Tam dělám vysvětlivky a píšu poznámky švadlenám. Vedle jsou na stěnách z papírových rolí takové nástěnky a na nich malé papírky se schematickými skicami k probíhající nebo chystané práci. Přilepené jsou různě barevnými útržky všelijakých lepicích pásek.
Jinak ještě k tomu způsobu poznámek, často se mi stane, že potřebuji doplnit stránku, kde už není místo, tak ji dolepím. Nebo naopak když něco chci vygumovat, ale bohužel jsem to zrovna nepsal tužkou, tak ten kousek vytrhnu, dolepím třeba papírovou páskou a přepíšu na ni. Nedávno jsem potřeboval narychlo černý papír a měl jsem ho jen na obálce rozepsaného sešitu, tak jsem z ní kus ustřihl a doplnil ji pak jiným papírem. Ve finále jsou to takové wabi-sabi záznamy, což v mém vnímání zároveň vlastně usnadňuje to, jak se v nich orientuju.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Záleží, kdy k němu přijdeme. Nejsnadnější bude popsat stav před pracovním procesem. Navíc mám jich několik. Ale když vyberu ten, u kterého sedám nejvíc, je to menší starý krejčovský stůl s úložným prostorem na věci, méně už pak na nohy. Je na něm řada věcí, ale vždy dost volného místa na práci. Kromě zelené čtverečkované řezací podložky a velkého sešitu uprostřed je po levé straně několik nádob s kreslícími a psacími potřebami, nůžkami a tak dále. Skleněné těžítko se špendlíky, pravítka a látkový krejčovský metr. Litografický kámen a na něm v současné chvíli soška kovboje od neznámého československého kutila ze 60. let. Na pravé straně sklenice s vodou – nebo bez – a stejně je to s hrnkem na kafe. 
Výborná věc je ozdobná řezačka na fotky nebo lis na zavírání papírových pytlíků. Ojedinělý patent asi z roku 1934 – objev v pražském vetešnictví. Jsou to věci, které používám na výrobu etiket a balení zboží.

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je propojujete?

Kreslím rukou na papír a pak nechávám sešity a kresby skenovat. Potom, co projdou digitální postprodukcí, pošlou se třeba na ofsetový tisk.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí, že „svět posouvají dopředu ti odvážní“. Shodl byste se v tomto případě s Michelle, nebo to vidíte jinak?

Nemám odvahu přemýšlet nad tím, kam „dopředu“ se posouvá tento svět. Ale dávku odvahy musí mít každý jedinec už jen pro pohyb na tomto světě. Kariérních odvážlivců je ale určitě čím dál víc. Dobrá zpráva pro Michelle.

Odvaha je… ctnost ale i tupá neřest.

Bez odvahy by… člověk nemohl vystrčit čumák z baráku.

Odvahu nejvíc potřebujeme, když… chceme vykonat dobrou věc. Nejlépe pro svého bližního.

Co je větší odvaha – něco začít, nebo něco opustit? Opustit.

Honzo, do jakého projektu byste se rád pustil, ale zatím vám na to schází odvaha?

Do druhého dítěte.

Který materiál, s nímž jste měl v rámci své tvorby možnost pracovat, považujete za nejvíce unikátní?

Vyšisovaná plachta z náklaďáku ze 40. let, na kterou si vojáci vytvořili vlastní kamufláž vyjetým olejem.

Jedinou věcí, kterou byste si vzal, kdybyste musel opustit ateliér, by byly skicáky. To jsme zatím u nikoho neslyšeli! Proč zrovna ty?

Jsou to totiž trochu i deníky. A protože si pořádný deník bohužel nevedu, vzal bych alespoň tohle.

Foto: Adam Mráček, (Atelier Jana Trakala)

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Kdo se bojí, není kreativní. A to je o důvod víc, proč věnovat pozornost tématu odvahy. Ta nám totiž nabízí prostor vyrůst, čelit neznámému a otevírat nové dveře. Učí nás nebát se chyb i posilovat autenticitu, a to s pravidelností, s jakou si protahujeme svaly na těle. A stejně jako u pravidelného cvičení i tady platí, že čím více času trénujeme, tím odvážnější jsme.

Jen pětina Čechů se považuje za odvážné

Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik odvážných lidí byste našli ve svém okolí? Zatímco pro polovinu české společnosti je odvaha důležitou vlastností, z dat z výzkumu společnosti Behavio pro Skautský institut vyplývá, že pouze 19 % Čechů se považuje za odvážné.¹ Obdivujeme statečnost druhých – hrdiny, které nebrzdí strach ani možnost selhání.

Říct veřejně svůj názor, pomoct potřebným nebo být sám sebou – to všechno jsou pro nás projevy kuráže.² A našimi vzory jsou rodiče, děti, ale i osobnosti jako Václav Havel a Milada Horáková, nebo ikonické postavy pop kultury v čele s Harry Potterem.³ A hrdiny bezpochyby potřebujeme. Naznačuje to i studie Heroic Helping, když říká, že hrdinské obrazy mohou zvýšit ochotu lidí pomáhat a probudit v nich prosociální chování.⁴ Jakmile se superhrdinové stanou součástí našeho společenského diskurzu, důležitost jejich role posiluje. 

Zároveň bychom se ale neměli stavět do stínu velkých skutků a úmyslně upozaďovat každodenní projevy odvahy v našich vlastních životech. Když se zastaneme kolegy v práci nebo pomůžeme cizinci na ulici. Když si dovolíme selhat a zkusit to znovu.

Odkud se bere strach

Z pohledu neurovědy sehrává klíčovou roli v tom, jak vnímáme a zpracováváme strach, struktura zvaná amygdala. Právě tahle část našeho mozku totiž reaguje na vnější podněty, vyhodnocuje rizika a připravuje tělo na patřičnou reakci. Uteč, nebo bojuj. A ačkoliv jde o důležitý nástroj, díky němuž umíme zareagovat na nebezpečí, v řadě situací může být naopak obtěžující brzdou, která nás drží zpátky. Ve chvílích, kdy se máme přihlásit o slovo na poradě. Říct si o přidání. Při kreativním projevu, ať už jde o malování, kreslení nebo tanec na narozeninové oslavě. Nebo třeba ve chvíli, kdy se rozhodujeme, zdali se pustíme do nového projektu.

Strach sám o sobě není náš nepřítel. Vystupuje spíše v roli varovného signálu, na který ale můžeme odpovědět po svém. A vědomá práce s impulsy, které nám amygdala posílá, se vyplatí. Čím více vzpomínek na překonávání obav a strachů totiž mozek má, tím spíše si na ně v patřičné situaci vzpomene a zvládne je ustát znovu. Se sbíráním takových zkušeností nám mohou pomoci například dechová cvičení, racionalizace celé situace („Jaký nejhorší scénář se může odehrát?“), opakovaný trénink, ale i papír!

Sdílet obavy s papírem se vyplácí

Kreativita si s odvahou velmi dobře rozumí a společně jdou ruku v ruce vstříc autenticitě. Studie publikovaná v Early Child Development and Care, která zkoumala odvahu a soutěživost u 141 dětí ve věku 5 až 6 let, prokázala jasnou souvislost mezi kreativitou a odvahou. Autorky studie dospěly k závěru, že čím vyšší je míra odvahy u dětí, tím více se rozvíjí jejich kreativita.⁴

A stejně jako u zvídavosti, i pro odvahu představuje papír důležitého spojence, se kterým se může podělit o všechny obavy i sny, které čekají, až na ně přijde čas. Papír je prostorem pro náš vnitřní dialog. Místem pro deníkové záznamy, nové nápady i položky bucket listu. Nástrojem, jak pracovat s vlastními strachy a obavami. A má své výsledky!

Ve studii Recalling Courage (2019) uveřejněné v časopise Journal of Positive Psychology se výzkumníci zaměřili na to, jak může krátká písemná intervence, během které účastníci výzkumu vzpomínali na momenty, kdy museli čelit obavám, ovlivnit míru jejich aktuálního odhodlání. Celkem 365 studentů bylo rozděleno do dvou skupin: v první z nich měli účastníci za úkol popsat situaci, během níž se jim podařilo postavit se vlastnímu strachu – ať už šlo o krev, zranění nebo vystupování na veřejnosti. Druhá skupina se naopak měla rozpomenout na konkrétní moment, kdy je strach v pokoření určité výzvy zabrzdil.⁵

Následovalo testování, během něhož se měli všichni účastníci individuálně rozhodovat o tom, zdali by se zapojili do určitých činností asociovaných se strachem. Výsledky ukázaly, že lidé v první skupině projevovaly výrazně více ochoty čelit svým obavám a že psaní o vlastním projevu odvahy v nich dokázalo probudit odvážnější mind set.

Vývojová psycholožka Aliza Pressman připomíná, že odvaha se nerovná absenci strachu, ale představuje spíš vůli jednat – strachu navzdory. Ochota čelit obavám se přitom neskrývá jen ve velkých dějinných nebo životních momentech. Hrdinové se z nás stávají i v každodennosti a vlastní autenticitě, když se nám daří myslet mimo konvenční vzorce, vyhlížet za známé obzory a pokořovat hranice (ať už jsme jejich autory my, nebo kdokoliv jiný). Už tušíte, co se za nimi skrývá?

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme i tipy na to, jak ji rozvíjet. A inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

^{1, 2, 3}Výzkum pro Skautský institut: Odvaha je důležitá pro polovinu Čechů [online]. 2023 [cit. 2025-03-15]. Dostupné z: https://www.skaut.cz/vyzkum-pro-skautsky-institut-odvaha-je-dulezita-pro-polovinu-cechu/

⁴ VAN TONGEREN, Daryl R., Rachel HIBBARD, Megan EDWARDS, Evan JOHNSON, Kirstin DIEPHOLZ a Hanna NEWBOUND. Heroic Helping: The Effects of Priming Superhero Images on Prosociality [online]. 2018 [cit. 2025-03-20].

⁵ YILDIZ ÇIÇEKLER, Canan a Neriman ARAL. An investigation of preschool children’s creativity in terms of their courage value and competition. An investigation of preschool children’s creativity in terms of their courage value and competition [online]. 2021 [cit. 2025-03-20]. Dostupné z: doi:10.1080/03004430.2021.2017910

⁶ KRAMER, Amanda a Richard ZINBARG. Recalling courage: An initial test of a brief writing intervention to activate a ‘courageous mindset’ and courageous behavior. The Journal of Positive Psychology [online]. 2018, 14(4), 528-537 [cit. 2025-03-20]. ISSN 1743-976. Dostupné z: doi:10.1080/17439760.2018.1484943

#Papír versus#

Odvaha existuje v celé řadě skupenství. Někdy voní po dobrodružství, jindy po adrenalinu, ale často se projevuje tiše a nenápadně – třeba momentem, kdy někomu pochválíte kabát nebo poprvé vkročíte do lezecké haly. Tolkien napsal, že odvahu najdeme i na nepravděpodobných místech. A my věříme, že ji můžeme objevovat napříč každým všedním dnem. Abychom k tomu inspirovali i vás, přinášíme tipy, jak zažívat více radosti z výstupu za vlastní hranice.

Papír: Odvaha může začínat na papíře. Začněte psát deník. Vaši první sbírku básniček, osnovu knihy nebo itinerář prvního solo tripu či pěší pouti.

Gastro: Ochutnejte jídlo, které byste na lístku obvykle ignorovali. Vydejte se povečeřet ve tmě na Neviditelnou večeři. Nebo se pokuste vzít na milost jídlo, které jste v dětství neměli rádi.

Zážitek: Na oslavu odvahy nemusíte rovnou skákat s padákem. Stačí, když složíte kompliment úplně cizímu člověku na ulici. Podniknete výpravu do kina, aniž byste si cokoliv zjišťovali o filmu, na který si nakonec koupíte lístek. Nebo když tentokrát zkusíte říct „ne“ bez omluv a vymýšlení argumentů proč – s tím jak na to, vám poradí třeba v Nevypusť duši.

Slovo: Termínem moxie označuje Cambridge dictionary kombinaci sebedůvěry a odhodlání. Přemýšleli jste někdy nad tím, jaká slova je pro vás odvážné vyslovit nahlas?

Divadlo: Představení, kdy se vám nad odvahou účinkujících zatají dech, můžete zažít třeba s Cirk La Putyka. A možná ještě nevšednější zkušenost představuje imerzivní divadlo, které vyzývá k vystoupení z pasivního diváckého komfortu – třeba v divadle Pomezí.

Gadget: Sepište si bucket list. Zasněte se a pátrejte po tom, co by vás naplnilo štěstím, i když vám k tomu možná ještě schází špetka odvahy. Chcete se naučit se italsky, založit komunitní zahradu nebo vystoupat na Triglav? Jakmile to bude na papíře, jste tomu o krok blíž. A cestovatelskými položkami bucket listu se můžete inspirovat třeba tady.

Osobnost: Skautský institut natočil cyklus rozhovorů s několika desítkami známých osobností – a jejich společným jmenovatelem je právě odvaha. Sérii Nebát se najdete na podcastových platformách a část rozhovorů zároveň získala i knižní podobu. Kým byste byli vy, kdybyste se dnes ráno probudili o něco odvážnější?

Výlet: Chcete si vzít odvahu za svou? Osahejte si ferraty. Přespěte pod širákem (klidně jen na zahradě u chaty) a kochejte se noční oblohou. Vydejte se na nejbližší nádraží a u okýnka si kupte stejný lístek jako cestující před vámi, ať už jede kamkoliv.

Otázka: Jaký nejodvážnější krok jste udělali v posledním roce? A jaký v průběhu celého života? Vraťte se k důkazům vaší odvahy a vytvořte si seznam, se kterým si je kdykoliv připomenete.

Pohyb: Zkuste lekci thajského boxu. Seznamte se s barre. Nebo posilujte tělo i mysl otužováním. Chtěli jste jako děti skate, ale nedostali ho? Nikdy nebyla lepší doba na to si ho pořídit než teď. Běháte? Co takhle se konečně přihlásit na půlmaraton? Zajímá vás šerm nebo lukostřelba? Zjistěte, kde máte šanci si je vyzkoušet. Pohyb může být první platformou, kde dát odvaze šanci přihlásit se o slovo.

Film: Dokumentární filmy často vznikají díky nekompromisní odvaze filmařů, kteří se nebojí nořit do náročných témat a pokládat bolavé otázky. Festivaly jako olomoucké AFO, Jeden svět nebo Ji.hlava tak pomáhají otevírat oči a inspirují k odvaze koukat na svět kolem angažovanýma očima.

Follow: Za profilem We love you stojí dva kamarádi, kteří skrze svá videa šíří fůru pozitivity a probouzí odvahu k tomu žít autenticky. Sbohem strachy, ahoj vnitřní sílo!

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme i tipy na to, jak ji rozvíjet. A inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

I když Petra Vizinu většinu času doprovází jen jeden zápisník, papír pro něj představuje tu nejspolehlivější cestu ke zpomalení. A stránky popsané vypsanou propiskou zase svědectví o jeho neuspořádanosti. Za zdánlivým minimalismem ostříleného novináře se nicméně ukrývá velmi bohatý vnitřní svět, ve kterém si kultura podává ruku se sportem. Takže pokud Petr zrovna nerozjímá v knihovně nebo neglosuje dění na poli hudby či výtvarného umění, můžete ho potkat třeba na cyklistické stezce.

Petr Vizina
novinář

Petr Vizina je novinář, který se dlouhodobě věnuje zejména kulturnímu dění. Vystudoval teologii a etiku, působí na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Rozhovory, glosy a komentáře publikuje na serveru Aktuálně.cz, v Salonu Práva a v Českém rozhlasu. Sedm let vedl kulturní redakci ve zpravodajství České televize a v současné době zastává roli šéfredaktora časopisu Qartal Galerie Hlavního města Prahy.

Je nositelem Ceny Josefa Dobrovského udělované nejlepším absolventům teologických studijních programů. Kromě žurnalistiky se věnuje i publikaci knižních děl – vydal například knihu rozhovorů s českými výtvarníky Stará garda (2016), vzpomínky Lydie Tischlerové Se žlutou hvězdou v prázdném kupé (2021), nebo knižní rozhovor s Krištofem Kinterou Nad očekávání (2022).

Používáte papír při práci? A má své místo i ve vašem osobním životě?

Loňský podzim jsem strávil na univerzitě v irském Maynoothu nedaleko Dublinu. Samozřejmě většinou používám počítač, ale když si chci vybavit, co na mě nejvíc zapůsobilo a co jsem se rozhodl si zaznamenat, otevřu černý notes. 

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Notes je, na rozdíl od laptopu, vždycky po ruce. Je to „pomalé“ médium, ruka spolupracuje s hlavou, škrtnutá slova jsou závory slepých uliček. A když notes trochu poleju kávou, svět se nezboří.

„Stránky škrábané obyčejnou propiskou, které dochází náplň, jsou potupným svědectvím o mojí neurovnanosti.“

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír? A jakým stylem si je vedete?

Zaznamenávám si rešerše, když se připravuju na rozhovory. Plánuju vyučování, dělám výpisky z četby. 

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Ne moc malý, ne moc velký. Ne moc okázalý, ale zároveň pěkný.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Pro mě je zápisníků vlastně škoda. Často píšu chaoticky, málo úhledně. Vlastně je mi notesu líto, vystačím si s jedním ročně.

A čím rád píšete?

Tenké japonské mikrofixy, i těch je pro mě škoda, samozřejmě je ztrácím. Stránky škrábané obyčejnou propiskou, které dochází náplň, jsou potupným svědectvím o mojí neurovnanosti.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Zvýrazňovače – co nejvíc barevné, je to infantilní.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Můj pracovní stůl je repasovaný modernista za spoustu peněz, ale sedím u něj málokdy. Nejraději sedím v kuchyni nebo ve studovně.

Jak moc, je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Digitální svět je vlastně „čistá“ verze analogu. Ale čistota se přeceňuje.

„Ten, kdo se hodně ptá, ten… si ještě nemůže být jistý, že se ptá správně.“

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí zvídavost jako „matku všech nápadů, hnací motor každého kreativce.“ Pokračuje „Zvídavost je schopnost klást si otázky, zajímat se a nechat se svým zájmem vtáhnout a nepustit. Zvídavost zpochybňuje konvence, paradigmata, zvyky a stereotypy. Pro zvídavého člověka je každý problém oříšek, který je třeba rozlousknout. Zvídavost je kompas, který vždycky dovede k nápadu.“ Shodujete se na jejím pojetí s Michelle, nebo ji vnímáte jinak?

Celkem bych se bez pojmů jako „kreativní“ obešel, existuje o tom skvělý song mojí oblíbené kapely OTK. Pokud se zvídavým člověkem nemyslí drbna nebo čmuchal, souhlasím. Vnímaví a pozorní lidi jsou pro mě přitažliví, ať už se vyznají v psychoanalýze, ve vaření nebo v malířství.

Ten, kdo je zvídavý, ten… zbytečně nemluví. Na starých ikonách mají svatí obrovské oči a malou pusu.

Ten, kdo se hodně ptá, ten… si ještě nemůže být jistý, že se ptá správně.

Pokud nebude společnost zvídavá,… bude třeba diskrétní a vlídná, což je podle mě ještě lepší.

Co podle vás zvídavost rozvíjí? Třeba když je člověk v úzkých a nevystačí si s vlastními zdroji.

Co podle vás zvídavost zabíjí? Poučovatelky a poučovatelé.

Petře, jaká otázka vám v životě přinesla nejpřekvapivější odpověď?

Nestalo se mi zatím, že bych se nejzajímavější věci dozvěděl díky své geniální otázce. Spíš to bylo důvěrou respondentů. Třeba když mi herec a pilot John Travolta kdysi v Londýně tvrdil, že podle něj neexistuje málo zajímavý člověk. Nebo vyprávění Lydie Tischlerové, jak v Izraeli po válce nechtěli v kibucu poslouchat její vzpomínky na Osvětim. Nebo když Krištof Kintera při rozhovoru do knihy vysvětloval, proč přenechal roli komerčního rebela Davidu Černému.

Kdy jste naposledy změnil názor na něco podstatného – a co vás k tomu přivedlo?

Podle všeho se taková věc stává velmi zřídka. Chytré knihy říkají, že vyhledáváme názory a fakta, které jsou v souladu s naším přesvědčením. Má to logiku – v opačném případě bychom museli svůj svět neustále bourat a pokaždé stavět od základů znovu. Názory se přeceňují, zajímavější mi připadají lidské vlastnosti.

Máte nějaký papírový artefakt – starý sešit, dopis, útržek poznámek – který má pro vás zvláštní význam?

Nedávno jsem dostal od hudebníka a malíře Jakuba Königa maličkou malbu cyklisty. Je to můj oblíbený portrét.

Jak poznáte, že rozhovor, který vedete, je opravdu dobrý?

Až když mi to posluchači nebo čtenáři řeknou.

Je nějaký rozhovor, který jste vedl, a dodnes vás mrzí, že jste se nezeptal na něco zásadního?

Zkraje 90. let jsem pracoval v domově důchodců. Nahrávali jsme si rozhovory s lidmi na konci života. Jedna stará paní přes den klimbala, ale v noci se probrala a zpívala kuplety. Jeden je fantastický a srandovní, ale mám jen tři sloky. Paní Hušpajetrová, tak se ta babička jmenovala, brzy nato zemřela. Jak je to v písni dál, se mi nikdy nepovedlo dohledat.

Foto: Adam Mráček, (KTF UK)

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Žádná zahraniční cesta není tak dlouhá, aby Jolaně – reportérce webu Voxpot – nestála za zajímavé poznatky, autentické příběhy a také suvenýr – v podobě nového zápisníku. S každým nepopsaným notesem si nicméně na startu musí projít fází, kdy je jí líto začít do něj psát. Vedle hromady sešitů jsme během této návštěvy viděli velké množství japonských gelovek a komínky knih! Klid i koncentraci zkrátka Jolana hledá na papíře.

Jolana Humpálová
reportérka a zástupkyně šéfredaktora webu Voxpot

Jolana Humpálová je reportérka, která se věnuje světovému dění a zahraniční politice. Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a svou novinářskou kariéru odstartovala v redakci Seznam Zpráv v roce 2017. Tam mimo jiné připravovala podcast Check point, který se soustředil na klíčové události ze světa.

Dnes působí jako zástupkyně šéfredaktora webu Voxpot a má za sebou řadu reportážních cest po Evropě i mimo ni. Ve svých textech se věnuje zejména lidskoprávním tématům, společenským nerovnostem, otřesům na politické scéně i extremismu. A zůstala jí silná i vazba na audio – ve Voxpotu moderuje podcast Puls, v němž se věnuje tématům s globálním přesahem.

I ve svém volném čase Jolana cestuje po světě, často za divokým oceánem, a loví záběry na analogový foťák. A když se vrátí z cest, sahá po křížkovách, které jí leží hned vedle postele!

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Papír mě provází každý den. Nehnu se bez denního diáře Moleskine, který používám už dlouhé roky a zčásti funguje i jako deníkový občasník, ani bez svých „příručních“ zápisníků, které se snažím držet čistě pracovní.

V širším významu mám u sebe neustále aspoň jednu knihu – opravdovou, papírovou. Zkoušela jsem Kindle, ale rychle jsem se vrátila k voňavým výtiskům. Ze všech cest také posílám svým nejbližším pohledy. Někdy krásné, jindy ty nejbizarnější, co najdu.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Většinu pracovního života vedu chtě nechtě v digitálním světě, papír mě ale vrací do fyzické reality. Vyhovuje mi tedy, že „je“, že se ho mohu dotknout. A co je možná stejně důležité: neodvádí mou pozornost, protože plnit ho obsahem mohu jenom já sama. Pokud chci něco vymyslet, sáhnu po papíru.

„Mám pracovní zápisníky, které plním pečlivě a mizí rychleji. A pak jsou tu ty osobní, které se občas objeví, občas někam zapadnou… Mají svůj vlastní rytmus.“

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete?

Třeba v denním provozu se mi osvědčilo psát si to-do listy a pak si jednotlivé položky postupně odškrtat. Ten pocit! V diáři kromě nich najdete i různé poznámky z pracovních porad nebo nápady do budoucna, ke kterým se pak vracím. A tu a tam i osobní reflexi tzv. ze života – vypsat se z pocitů mi pomáhá se v nich najít, zorientovat.

V jiných notesech je to spíš mišmaš – píšu si do nich otázky k rozhovorům, potom připomínky k nim. Při nahrávání podcastu vypisuju momenty, které budu chtít zeditovat, na reportážích si zaznamenávám cokoliv, co mě zaujme. A občas si napíšu nějakou poznámku, která mi později nedává smysl, ale… prostě tam je.

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Musí se s ním dobře pracovat i ve ztížených podmínkách – na koleni, jen tak v ruce. Na reportážích a při práci proto nejčastěji používám malé kroužkové linkované zápisníky nebo „reportérské“ bločky, které se vejdou do ledvinky nebo do kapsy.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Těžko říct. Mám pracovní zápisníky, které plním pečlivě a mizí rychleji. A pak jsou tu ty osobní, které se občas objeví, občas někam zapadnou… Mají svůj vlastní rytmus.

„Ve většině případů si musím nejdřív projít obdobím, kdy si všechny papírové poklady strážím a je mi líto je používat přesně k tomu, k čemu byly stvořené. Teprve potom do nich můžu začít psát.“

A čím ráda píšete?

Mám docela slušnou sbírku gelovek z Muji – je jich tolik, že je většinou náhodně nacházím v batozích a kabelkách, což se vždycky hodí. Nejradši mám ty s hrotem 0,38mm, teď mě zrovna nejvíc baví ve fialové. Kromě nich ale používám doopravdy všechno možné, ráda si věci podtrhávám nebo jinak zvýrazňuji.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Kromě různě barevných propisek, gelovek a fix jsem přirozeně velká fanynka všeho, na co se dá psát. Naučila jsem se vozit si z cest jako vzpomínku zápisníky, na poslední „reportážce“ v Japonsku jsem si třeba pořídila hned dva. Střádám taky různá lepítka, samolepky, papírky – přiznám se, že často ani nevím, jak je vlastně použít.

Ve většině případů si každopádně musím nejdřív projít obdobím, kdy si všechny papírové poklady strážím a je mi líto je používat přesně k tomu, k čemu byly stvořené. Teprve potom do nich můžu začít psát. Tak to prostě je.

„Veškeré své plány, nápady nebo myšlenky držím na papíře – v digitálu je pak většinou jen realizuji.“

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Většinu času hodně chaoticky. Když ho ale náhodou uklidím, zůstane na něm několik stálic. Mám tu khaki mini přepravku se všemi tužkami, gelovkami, samolepkami a lepícími papírky – a taky dva bílé boxy, které měly původně uschovat důležité dokumenty. Teď v nich ale najdete doslova všechno. Od pohledů přes různé notesy a papíry až po magazíny a sešit s křížovkami.

Na stole nechybí ani lampička, protože se západem slunce práce nekončí. Obvykle tu najdete i komínek knih, které mám rozečtené a do knihovny se už nevejdou. A taky, podle nálady, svíčku nebo mističku s dřívkem palo santo pro správnou atmo.

Jak moc, je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Vyloženě nezbytná, vůbec bych bez ní neuměla fungovat! Veškeré své plány, nápady nebo myšlenky totiž držím na papíře – v digitálu je pak většinou jen realizuji.

Ta nezbytnost je ale někdy možná trochu nešikovná. Párkrát jsem se pokusila papírový diář zkombinovat s digitálním, být otevřená třeba sdíleným kalendářům. Moc to – k nelibosti blízkých i kolegů a kolegyň – nevyšlo.

„Ten, kdo se hodně ptá, by se měl připravit na to, že se dozví hodně věcí. A některé se mu vůbec líbit nemusí.“

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí zvídavost jako „matku všech nápadů, hnací motor každého kreativce.“ Pokračuje: „Zvídavost je schopnost klást si otázky, zajímat se a nechat se svým zájmem vtáhnout a nepustit. Zvídavost zpochybňuje konvence, paradigmata, zvyky a stereotypy. Pro zvídavého člověka je každý problém oříšek, který je třeba rozlousknout. Zvídavost je kompas, který vždycky dovede k nápadu.“ Shodujete se na jejím pojetí s Michelle, nebo ji vnímáte jinak?

Vlastně ano. Zvídavost je pohon, který nám dává novou perspektivu a posouvá nás jako jednotlivce i společnost kupředu.

Ten, kdo je zvídavý, ten… se otevírá světu ve všech jeho podobách.

Ten, kdo se hodně ptá, ten… by se měl připravit na to, že se dozví hodně věcí. A některé se mu vůbec líbit nemusí.

Pokud nebude společnost zvídavá,… ustrne ve známých vzorcích a bude se pořád dokola přesvědčovat o své pohodlné pravdě. A to nakonec nevede k ničemu dobrému.

Co podle vás zvídavost rozvíjí? Ptát se, vnímat a naslouchat. Podnětů je všude plno.

Co podle vás zvídavost zabíjí? Únava a přesycenost všudypřítomným obsahovým balastem.

Jolano, na co se ptáte každý den?

Kam jsem zase odložila telefon nebo diář.

Jako reportérka Voxpotu se často zabýváte náročnými a citlivými tématy. Jak při tom pracujete s rešeršemi a poznámkami? Musí být nějak chráněné, zabezpečené, nebo na ně můžete používat běžný zápisník?

Na reportážích je schraňuju buď v notýsku, nebo je mám nahrané a posílám je rovnou na cloud, který je zabezpečený. Citlivější informace mám uložené v počítači – zamknuté pod složitými hesly.

Pro obsah do reportáží se běžně vydáváte i mimo redakci. Když sbíráte materiál v terénu, jakým způsobem si zaznamenáváte poznatky? A do čeho?

Už jsem ho zmínila, ale nejspolehlivějším nástrojem je onen kroužkový zápisník. Tak akorát malý, tak akorát do ruky. Často si ale něco poznamenávám nebo přímo nahrávám do telefonu nebo diktafonu – jsem sama sobě i fotografkou, občas mi prostě nezbývají ruce na zapisování do notýsku přímo na místě.

Jako novinářka denně zpracováváte obrovské množství informací. Jak s nimi následně nakládáte? Pomáhá vám s jejich zpracováním nějakým způsobem papír, nebo v práci preferujete spíš digitální nástroje?

Tohle je moje slabší místo. V prohlížeči mám otevřených asi 90 oken, vedle něj rozepsaných několik dokumentů… Takový organizovaný chaos, ve kterém se jakž takž vyznám. Když ale potřebuju „ticho“, sáhnu po něčem papírovém.

Jakou otázku nikdy nepřestanete pokládat?

„Proč?“ Je to taková úsporná odpověď, protože způsobů, jakým se dá tahle otázka položit, je nespočet. Nutno říct, že poslední dobou – při sledování vývoje dění ve světě – nabírá čím dál častěji poněkud zoufalý podtón. „Proč“ mě zároveň provází celým pracovním životem. Ptát se je základ, jako novinářka nechci jen opakovat to, co už bylo řečeno. Chci vždycky vědět víc.

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Adélu – studentku, novinářku a nadšenkyni do módy – jsme navštívili v jejím útulném pražském bytě plném knih a designových doplňků. Sešitů má nespočet. Některé mají patinu, jiné vypadají jako nové – a do všech nám dovolila nahlédnout. Používá barvy, škrtá, skicuje,hraje si a především píše. Rychle, velkým písmem, úhledně i úplně spontánně.

Adéla Šponerová
novinářka & spisovatelka

Adéla vystudovala žurnalistiku a mezinárodní vztahy a aktuálně sjíždí vody mediálního světa na palubě České televize. Má za sebou několikaletou zkušenost v PR z oblasti módy a lifestylu. Během své kariéry získávala zkušenosti u značek jako Odivi, New Balance i Balenciaga a podílela se i na organizaci pařížského Fashion weeku. Kontakt se světem módy si dnes udržuje díky příspěvkům do časopisů Elle a Vogue.

V roce 2024 zároveň vydala knihu On Fashion: O (bez)významnosti módy, ve které zkoumá, jak různé aspekty módy ovlivňují společnost. Témata diskutuje s deseti významnými osobnostmi, včetně módního návrháře Jana Černého, estetičky Jany Máchalové, modelky Barbory Černé, ekonomky a političky Danuše Nerudové i trendspotterky Pavlíny Louženské.

Hlavu si čistí při rychlém i pomalém cvičení. Radost jí dělají kafíčka a čaje, knihy, papíry i aktivní odpočinek. A potkat ji můžete na hiku v Krkonoších nebo – ještě lépe – na Madeiře!

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Miluju papír a používám ho při práci i na osobní poznámky. Jsem trošku chaotik, takže mám dlouhodobě problém zavést si v mých papírech nějaký systém. Každopádně vždy mám jeden hlavní zápisník, který nosím každodenně v kabelce společně s papírovým diářem (diář je mimochodem jedna z dalších věcí, kterou si nedokážu představit v elektronické podobě…). Do zápisníku – teď mám růžový A5 formát od papelote – si pak píšu všechno – od nápadů po cestovatelské nebo jiné sny. A často si taky jen tak čmárám, má to na mě antistresový účinek.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Možnost přímého dotyku a to, že mohu pracovat s různou dynamikou a citlivostí. A že ty nástroje mám ve své ruce, ne v digitálním bloku, kde musím na vše klikat. Hodně taky škrtám, podtrhávám, vybarvuji – text si rozčleňuji a to mě moc baví.

„Zápisník je takový můj přenosný pokojíček, takže ho chci mít pěkný.“

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír? A jakým stylem si je vedete?

O stylu asi nemůžu mluvit, je to freestyle, ale v tom právě taky vidím krásu papíru. Ta nemožnost mazat vytváří na papíře nějaký další příběh. Těch příležitostí je spoustu – třeba na každé státnice jsem si založila blok, kam jsem sumírovala jednotlivé odpovědi. K projektům – například ke knize – jsem si pak taky založila oddělený zápisník. Je v něm celá kostra knihy, pojmy, zajímavá jména osobností… a taky spoustu obrázků a čmáranic.

 

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Mám ráda papíry s velkou savostí, víc strukturované, nevoskované. Samozřejmě mě pak baví mít i super desky, zkrátka je to takový můj přenosný pokojíček, takže ho chci mít pěkný.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Záleží na životním období – když jsem studovala na dvou školách a připravovala jsem se na zkouškové, popsala jsem jich dost a měla jsem vždycky jeden A4kový na zkouškové. Každopádně třeba ke knize mi stačil jeden, stejně tak si většinou za rok vystačím třeba s dvěma nebo třema.

A čím ráda píšete?

Mám ráda gelové propisky a taky tužky typu Stabilo s úzkým hrotem. A pak obyčejné, měkké tužky na stínování a čmárání v blocích. No a na víc fancy příležitosti mám od mamky pero Parker

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Na škole jsem hodně používala lepíky – ty větší byly na poznámky pod čarou. Na jedné straně A4 jsem jich měla třeba pět. Miluju žluté zvýrazňovače! A taky mám velké sady už zmíněných obyček – ve všech tvrdostech.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Ach, to je teď moje největší bolístka. V bytě, ve kterém jsme s přítelem tři roky, nemám pracovní stůl. Takže většinu času je náš jídelní stůl plný knih, učebnic, papírů, tužek a bločků. Není to moc praktické, ale snad už brzy budu pracovničku mít. Jako teenager jsem měla 2 metry dlouhou desku, to mi vyhovovalo nejvíc. Překvapivě ani na ní ale nebývalo moc místa.

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Troufám si říct, že je nezbytná! Nevím, jak bych dnes mohla fungovat jinak. Například na přípravu do práce zůstávám často v digitálu, protože to množství informací, odborných názvů i jmen, je opravdu velké. Mnohdy mi tak nedává smysl přepisovat všechno ručně na papír – to si pak právě dopřávám v pomalejších projektech, na které mám víc času.

„Miluju žluté zvýrazňovače! A taky mám velké sady už zmíněných obyček – ve všech tvrdostech.“

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí zvídavost jako „matku všech nápadů, hnací motor každého kreativce“. Pokračuje: „Zvídavost je schopnost klást si otázky, zajímat se a nechat se svým zájmem vtáhnout a nepustit. Zvídavost zpochybňuje konvence, paradigmata, zvyky a stereotypy.“ Zajímá nás, jak na ni nahlížíte vy, doplňte.

Ten, kdo je zvídavý, ten … mě moc baví (a je můj člověk!)

Ten, kdo se hodně ptá, ten … může být mimo jiné dobrý novinář.

Pokud nebude společnost zvídavá, …. nikdy nebudeme zpochybňovat a nabourávat nezdravé či dokonce škodlivé vzorce.

Co podle vás zvídavost rozvíjí? Nové přístupy i pohledy na svět. Jde ruku v ruce s kreativou.

Co podle vás zvídavost zabíjí? Mnohdy bohužel lehkost a bezstarostnost.

Adélo, máte čerstvě vydanou knihu On Fashion (gratulujeme!), ve které s deseti osobnostmi diskutujete téma módy z různých perspektiv a pozic. Jakou roli hrál papír v celém procesu tvorby knihy, od nápadu až po finální podobu?

Moc děkuji. Papír byl opravdu důležitý – doteď se mi přátelé smějí, že jim neustále vyprávím o vlastnostech papíru. On totiž může být opravdu různý. Jak už jsem zmiňovala, ve fázi připrav jsem si do bloků psala podněty ke knize – k textu, hostům i ke grafickému zpracování. 

Na úplném konci procesu jsme pak taky hodně řešili, jaký papír do knihy dáme, a já měla doma x nejrůznějších vzorků. Přála jsem si, aby byla kniha vizuálně příjemná, s čímž se pojí i papír. Zároveň pro mě ale velkou roli hrála i uživatelská přívětivost – jak se kniha drží, jak se otáčejí listy a tak dále. Nakonec jsme zvolili nažloutlejší, knižní papír, s velkou „bulkness“ (hodnota označující poměr mezi tloušťkou a gramáží papíru – čím vyšší je, tím je papír objemnější a působí pevněji, aniž by byl těžší) a větší gramáží. I černobílé fotografie na něm vypadají skvěle a tvoří zajímavý kontrast k mnohdy lesklým stránkám módních magazínů. Je v tom tedy i určitá subverze. A to jen díky papíru!

Jak v rámci kreativní tvorby vnímáte rozdíl mezi psaním na papír a na počítači? Kdy dáváte přednost papíru a co specifického přináší?

Jak jsem zmiňovala výše, papír používám zejména u dlouhodobějších projektů. Například ve zpravodajství mi nedává smysl ho vždycky používat. Informace se každou chvílí mění, objevují se nové poznatky, stará fakta se zpochybňují. V rychlých zpravodajských dnech preferuju digitál. I díky této asociaci je ale pro mě pak psaní na papír víc posvátné a kdybych si měřila hladinu kortizolu, určitě by byla při doteku papíru nižší. Zkrátka je to rituál s vícero kroky, které si mohu uvědomit a taky uvědomuji – od toho čím píšu, na jaký papír a také jakým stylem! Řekla bych, že mám po taťkovi moc hezký styl psaní… teda když se snažím.

Před nedávnem jste dokončila vysokoškolské studium. Kdybyste měla doporučit studentům, jak využít papír pro rozvoj kreativity a zvídavosti, co by to bylo? Jaké konkrétní techniky nebo způsoby práce s papírem vám pomohly během studia?

Asi se budu opakovat, ale jsou to právě různé úpravy textu – od podtrhávání, až po poznámky na lepíkách. Pokaždé když jsem si potřebovala něco uspořádat v hlavě, provedla jsem to skrze poctivě zpracované zápisky na papíře. Bylo to vždy časově náročné – a ruka taky bolela – ale zkrátilo mi to následné biflování. A potom jsem měla hack v podobě kartiček s nejdůležitějšími informacemi, které jsem si sepsala na několik tvrdých A4 papírů, a pak po nich sahala při opakování. Ty na státnice mám dokonce pořád doma a zanedlouho budu tvořit další ke státnicím z mezinárodních vztahů. Upřímně se na to moc netěším, ale pokusím se si to udělat hezký!

V jednom z rozhovorů jste zmiňovala, že se vám ve stejném období souběžně sešly dvě diplomky a kniha. Jak se v té době lišil váš styl psaní nápadů, myšlenek a samotného textu? Měla jste v rámci jednotlivých projektů jiný přístup nebo techniky z hlediska psaní?

Práce do školy i knihu jsem psala na notebooku, u On fashion jsem ale mnohem více pracovala s fyzickým papírem a tužkou. Celou dobu jsem zapisovala do již zmíněného zápisníku – je z něj teď pěkný salát, nezbyly v něm ani prázdné strany a je špinavý, ale asi si ho schovám, je to hezká vzpomínka! Pro představu – jsou v něm vypsané citáty z asi deseti publikací, ze kterých jsem do knihy čerpala, je tam ale zakreslený i návrh layoutu knihy, anebo jména potenciálních respondentů a respondentek a cizí pojmy, které jsem v knize vysvětlovala pod čarou. Celkově jsem při kompletování knihy hodně pracovala s papírem – ať už při již zmíněném zakreslování rozvržení knihy, tak při vybírání vhodného typu papíru. 

Adélo, co vás na světě zajímá ze všeho nejvíce?

Na to asi neumím dost úderně odpovědět! Zajímá mě toho spoustu, vlastně moje roztěkanost je do jisté míry způsobena až příliš velkým zájmem o všechno. Jsem v tom určitý maximalista – chci všechno umět, dělat, zažít, znát… A ono to jednoduše nejde. Párkrát už jsem se kvůli tomuto svému – řekněme megalomanství – vyčerpala. Je to tedy něco, co se pokouším zkrotit. Postupně se snažím zaměřovat víc do hloubky na to, co mě skutečně baví a těší. Osekávám to, co bych „měla“ dělat a nikoliv chtěla. Snažím se prostě víc naslouchat sobě a hlavně flexibilně reagovat na to, že se i zájem může měnit.

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Zvídavost rozšiřuje naši perspektivu, vybízí k získávání nových poznatků a nabádá k pohledu za známé obzory. Z dlouhodobého hlediska nám zároveň pomáhá snadněji uchovávat informace¹ v paměti, zlepšovat se v dialogu s lidmi kolem nás i intelektuálně a kreativně růst². Tak proč ji v dospělosti často odsouváme na druhou kolej?