Papír versus

#Papír versus#

Papír jako startovní čára. Nepopsaný list, který se může zmačkat, roztrhat, přeškrtat i zaplnit ze všech stran čímkoliv, co vás zrovna napadne. Režiséra Jiřího Havelku doprovází během příprav nových kreativních projektů až k samotné premiéře a nad jeho rozsáhlou sbírkou zápisníků se tají dech. V rozhovoru nicméně popisuje nejen důležitost zapisování pro tvůrčí proces, ale i divadelní mýty nebo oblíbené rituály, které pro něj fungují jako katalyzátor nápadů. 

Jiří Havelka
režisér a umělecký šéf Dejvického divadla

Jiří Havelka je režisér, dramatik a herec. Absolvoval režii alternativního a loutkového divadla na DAMU a první roky strávil v pražském Studiu Ypsilon. Zkušenosti dále sbíral i v Divadle Na zábradlí, Divadle na Vinohradech i brněnském Hadivadle. V roce 2008 obdržel prestižní Cenu Alfreda Radoka za Talent roku. Jako autor či spolutvůrce je podepsaný pod desítkami divadelních představení. Je členem skupiny Vosto5 a od roku 2025 stojí jako umělecký šéf v čele souboru Dejvického divadla. 

V roce 2019 debutoval i na filmových plátnech adaptací divadelní hry Vlastníci, režijní repertoár následně rozšířil o další dva filmy: Mimořádná událost (2022), Zahradníkův rok (2024) a podílel se i na režii seriálu Náhradníci (2024). Vedle toho participuje na pedagogických projektech a kulturních iniciativách, které posouvají hranice klasického divadla a propojují je s novými formami umění.

„Mám nepřeberné množství různých diářů, zápisníků a bloků, které jsem dostal darem při různých příležitostech nebo jsou to osobní dárky, něco jsou firemní pozornosti a prostě je postupně zaplňuju.“

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Papír hraje v mém životě zásadní roli. Nejsem ten typ, co u sebe pořád musí mít bloček a zapisovat si nápady. To ne. Ale dělám autorské divadlo, ve kterém vždycky začínáte od nuly – tedy máte čistý stůl – nepopsaný list. Což znamená, že si od první chvíle potřebujete něco zapisovat, tisknout, škrtat, utrhnout, zmačkat a znovu napsat. Bez papíru bych asi nedokázal dovést ten chaotický proces do momentu premiéry. Ale není to nutně nějaký úhledný blok, je to prostě první papír, který jsme schopen najít. 

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Právě to, že se na něj dá psát, tisknout, škrtat, trhat, mačkat. Dá se přeložit a dát do zadní kapsy, dá se ztratit, dá se polít, může se na něj psát do posledního místečka a když už není nikde volno, dá se psát na už popsané. 

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete? 

Mám nepřeberné množství různých diářů, zápisníků a bloků, které jsem dostal darem při různých příležitostech nebo jsou to osobní dárky, něco jsou firemní pozornosti a prostě je postupně zaplňuju. Bohužel v tom nemám žádný systém. Respektive na začátku se ho snažím vytvořit, to znamená, že z této strany si budu psát poznámky k tomuto konkrétnímu projektu a z druhé strany jen takové útržky nápadů, ale brzo se mi to všechno smíchá a celý blok je popsán z různých směrů, z boku, ze shora, zespoda, diagonálně, vše je psáno různě velkým písmem s množstvím různých šipek, čar a různých jiných diagramů. 

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá? 

Aby měl prázdné stránky.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Dost. Tak dvacet třeba. 

„Konečné verze scénářů samozřejmě píšu do počítače, ale nejsme připojen na žádný cloud, prostě všechno ukládám jen na hard disk počítače a taky to tím pádem dost často nechtíc smažu.“

Čím rád píšete?

Jakoukoli dostupnou tužkou, perem, propiskou. To je bohužel věc, kterou si také jednou za čas nakoupím (nebo dostanu) ve velkém množství a pak o ně přicházím a naopak doplňuji jinými, které mi nepatří, ale někde jsem si je půjčil. 

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět? 

Tužky řeším jen z toho pohledu, abych nějakou rychle našel. A co se těch bloků týče, mám skutečně všechno, co jsme kde nasbíral nebo dostal nebo koupil. Něco jsme nafotili. 

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Záleží, jestli jsem ve fázi, kdy na něčem zrovna pracuju. Pokud ano, pak se většinou plní a plní, až je zcela zakryt právě různými papíry, složkami, protokoly, fascikly a scénáři v různých fázích vzniku. A mezitím jsou krátká období, kdy se snažím uklidit, aby byl stůl dokonale prázdný, než opět začne kolečko plnění. Ten čistý stůl je obvykle nejdéle tak dva tři dny.   

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Příliš digitální nejsem. Samozřejmě konečné verze scénářů píšu do počítače, ale nejsme připojen na žádný cloud, prostě všechno ukládám jen na hard disk počítače a taky to tím pádem dost často nechtíc smažu. Takže kombinace papíru a digitálu je pro mě nejvíc v tom, že z počítače tisknu na papír. 

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní píše, že: „Flexibilita je schopnost netrvat na platných pořádcích, nespoléhat se jen na věci, které doteď fungovaly.“ Co znamená flexibilita pro vás?

Autorský proces tvorby divadla je vlastně permanentní flexibilita. Pořád jste uprostřed interakce, která vás posouvá do nových vod. 

V čem neumíte být flexibilní?

V osobním životě jsem méně flexibilní než v tvorbě.

Spontánnost, nebo řád?

Mix.

Kdy jste naposledy udělal něco jinak než obvykle?

Při zkoušení poslední divadelní inscenace. 

Daří se vám nacházet nové úhly pohledu?

Doufám, že ano. 

Od roku 2025 stojíte v čele Dejvického divadla. Jaké téma je podle vás na divadelní scéně dosud prázdnou stránkou, která by si zasloužila popsat?

V České republice můžete navštívit každý večer skoro nekonečné množství různých divadelních žánrů a subžánrů. Zcela nepopsaný list není nějaká dosud zcela neobjevená oblast divadla, ale spíš nutný startovní bod při každém novém zkoušení. 

Kdybyste měl neomezený rozpočet a nekonečno času, do jakého kreativního projektu byste se pustil jako první?

Do výzkumu léku na maligní narcismus.

Jaký největší mýtus o divadle se podle vás setrvale drží v české společností?

Těch je hodně: že se divadlo „nazkušuje“ případně „trénuje“, že divadlo je hlavně to, kdy živí lidé předvádí jiné lidi, že dobrý herec se pozná tím, že se umí rozčílit nebo rozbrečet, že hezký kostým je ten, který je tak výrazný, že si ho všimnu a spousta dalších…

Máte nějaký oblíbený rituál, který vám funguje jako spolehlivý katalyzátor nápadů?

Procházka. Nebo běhání. Každá z těch aktivit funguje jako dokonalé okysličení mozku a každá trochu jinak. Při procházce jsem víc všímavý k okolí, je to spíš takové povolení tlaku v hlavě, při běhu jsem naopak o hodně víc v sobě, hlava jede, ale tak nějak uvolněně.

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Mozek miluje pravidelnost. Režim a pořádek. Pro rozvíření kreativních vod je ale čas od času fajn zavítat i do zákoutí, kterým byste se za normálních okolností vyhnuli. Přejete si naučit se větší flexibilitě? Třeba vám jako kompas poslouží naše tipy na to, co číst, zažít i na co se sám sebe zeptat.

Papír: Abyste mohli být flexibilní, potřebujete se nejprve důkladně seznámit se svou rutinou. Naučte se trackovat své návyky – s pomocí papíru samozřejmě. Uvidíte, kde vám vzniká prostor na to měnit plány, kde můžete ubrat a naučíte se dělat změny postupně a flexibilně.

Gastro: Kupte si surovinu, kterou držíte poprvé v ruce (nějakou takovou zaručeně najdete třeba při výletu do Sapy nebo na trzích v holešovické Hale 22), uvařte si premiérové jídlo a rozdělte se…třeba se sousedem z horního patra. Možná touhle cestou objevíte svůj nový nejoblíbenější recept. A pokud ne, alespoň zažijete něco, co rozhodně nebylo na vaší životní bingo card (a to se jako vybočení ze starých známých kolejí rozhodně počítá).

Zážitek: Postavte si na první místo v kalendáři aktivitu, kterou byste normálně nepreferovali. Vyměňte kino za balet. Cestu tramvají za cestu metrem. Indie rock za zvuky lesa. Saunu za otužování v zamrzlém biotopu u rodičů na venkově. A matchu za oolong (no a co, že jste ho nikdy nepili, třeba je to váš budoucí drink of choice, dokud to nezkusíte, nevíte). 

Kniha: Pokud vás láká edukativní čtení, sáhněte po knížce Think Again od psychologa Adama Granta. Dotýká se toho, proč flexibilně přehodnocovat to, v čem jsme si jistí, a vykročit z bezpečných jistot. A jestli se chcete inspirovat flexibilitou v praxi, přečtěte si Na okraji domov můj od Lukáše Pumpra a Petra Poláka. Šest rozhovorů s páry, které se odstěhovaly z města. Zapouštějí kořeny na venkově. A čelí četným změnám a přívalům proměnlivosti – a to nejen pokud jde o počasí. Inspirativní čtivo o tom, co obnáší změna kurzu a jaké dobrodružství vás po cestě potká.  

Slovo: Jak byste se tvářili, kdyby o vás někdo řekl, že jste flâneur? Výraz poprvé použil francouzský spisovatel Charles Baudelaire a jde o označení pro člověka, který se vyžívá v bezcílném toulání a pozorování okolního dění a lidí. Dovoluje si odbočit. Zabloudit. A nespěchat. Užívá si proces. Je flexibilní a otevřený tomu, co nebo koho potká. Takže až to slovo příště zaslechnete, budete vědět, že je to lichotka!

Místo: Restaurace Marie B. nemá žádné stálé menu, jen kreativní kuchaře a kuchařky, kteří vám naservírují pokaždé trochu jiné jídlo. Jste připraveni na text flexibility vašich chuťových pohárků?

Otázka: Kdo říká, že to nemůže být jinak? Co vám brání ve změně? Proč ještě stojíte na místě? V jaké oblasti je síla zvyku nejsilnější?

Pohyb: I tělesná flexibilita se hodí a počítá! Přihlaste se na jógovou lekci, v Praze rádi chodíme třeba do Namastery nebo do Prague Yoga Collective. Navštivte gymnastiku. Nebo vyzkoušejte resistance bands. Tělo vám samo nejlíp napoví, co mu dělá dobře. A připomene, že pružnost je potřeba trénovat s pořádnou dávkou pravidelnosti.

Audio: Huberman Lab zpracoval podcast o tom, co je to neuroplasticita a jak se náš mozek v průběhu života mění, upravuje zvyky a tvoří nové reakce. Inspirativní poslech, pokud vás zajímá, jak se adaptovat na změny s lehkostí a méně se zasekávat na starých vzorcích. A kdyby vám byl příjemnější poslech v češtině, doporučujeme epizodu Válka neuronů od kluků z Brain We Are, kde diskutují podobné téma.

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme i tipy na to, jak ji rozvíjet. A inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá. 

#Papír versus#

Na psaní deníku už mu téměř nezbývá čas. A při plánování projektů i organizaci kalendáře sází na digitální asistenty, zatímco papír pomalu ustupuje do pozadí. Jeho edukativní platforma Vividbook je ale živoucím důkazem toho, že offline a online nemusíme vnímat jako dva protiklady. Ale že spolu naopak mohou koexistovat v dokonalé symbióze. V pražském studiu nás pak Vítek Škop nechává nahlédnout do svých starých skicáků a připouští, že by si měl na rozvoj kreativity na papíře vyhrazovat víc času. Věří totiž, že kombinace tužky, papíru a hlavy je skvělý starter pack na cestu k poznání.

Vítek Škop
majitel Vividbooks

Vítek Škop je grafický designér a zakladatel edukativní platformy Vividbooks, která propojuje papírové a digitální studijní materiály s cílem zatraktivnit výuku přírodních věd. Absolvoval v ateliéru grafického designu a nových médií na UMPRUM u Petra Babáka a své zkušenosti sbíral i v zahraničí. Ještě během studií vymyslel koncept projektu Vividbooks a postupně ho proměnil v inovativní startup, který dnes pomáhá vzdělávat děti za pomocí interaktivních učebnic – nejen v desítkách českých škol, ale i v zahraničí. V roce 2019 s tímto projektem získal ocenění Czech Grand Design za Objev roku, o čtyři roky později pak obdržel cenu pro Grafického designéra roku. V roce 2021 ho magazín Forbes zařadil do výběru 30 pod 30.

Jako grafický designér v minulosti vytvářel vizuály pro kulturní projekty (Dvořákova Praha), veřejné instituce (logo města Plzeň) i firmy (Národní hřebčín Kladruby nad Labem). Ve volném času rád tráví čas se svou rodinou a pečuje o zahradu na své glampingové chatě.

Používáte papír při práci?

Papír mám vždycky na stole pro rychlý sketche, rychlý zápisky a takové odreagování. Papír se stal v naší práci ve Vividbooks obrovsky důležitým, protože po šesti letech digitální platformy jsme se pustili do tištěných pracovních sešitů pro školy. V některých předmětech jsme si uvědomili, že tužka, ruka, papír, hlava je prostě kombinace, která je absolutně klíčová k poznání. Takže jsme začali tisknout pracovní sešity a papír teď zažívá comeback. Je to teď obrovsky důležitá noha našeho byznysu, protože školy jsou zvyklé platit za papír víc než za digitální obsah.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Určitě mi vyhovuje to, že když ho používám, hlava víc odpočívá, je víc napojená na haptickou činnost a možná víc uvažuje. Ale abych se přiznal, v mém osobním životě jsou pro mě důležitější digitální pomocníci jako osobní asistenti v telefonu a tak dál. Papír pro mě v rámci organizace času nebo deníků ustupuje do pozadí. Přinesl jsem si sem na rozhovor své staré deníky a je nádherné tím listovat a zpětně si prohlížet, o čem jsem přemýšlel, kde jsem byl a co se mi honilo hlavou. Bohužel z téhle rutiny už jsem trošku vypadl a mám pocit, že na psaní deníku není tolik času. 

„Papír se určitě stává jakýmsi uklidněním vůči všudypřítomnému telefonu. Dřív jsem si myslel, že telefony dokážeme vymazat z našich životů, teď už si to nemyslím – staly se nepostradatelnou součástí a umí vlastně úplně všechno. Právě proto je super mít občas v ruce vytištěné fotky, knížky, zápisky a tak.“

Čím rád píšete?

Tady mám konkrétní a jasnou odpověď: je to kuličkové pero, černé, síla 0,5 z japonského obchodu Muji. Je to absolutní, ultimátní nástroj na psaní, kreslení a skicování a to bych určitě všem doporučil.

Jak vypadá váš pracovní stůl?

Poslední dobou se dostávám do stavu, že mě začínají znervózňovat věci kolem mě, takže se snažím, aby můj pracovní stůl byl absolutně prázdný a nebylo tam nic, co by mě rušilo, kromě několika knížek, občas nějakých papírů, pera, samozřejmě klávesnice, monitoru a počítače. Nicméně mám tu jeden takový osobní artefakt. Když jsem vyhrál cenu Czech Grand Design za Objev roku, dostal jsem cenu od Terezy Rosalie Kladošové, která byla v Mexiku a vybírala pro designéry artefakty na tržištích jako výherní ceny. Takže mám tady takového koníka, se kterým si vždycky hraju, když se mi něco honí hlavou. A monitor mám podepřený krabicí, ve které se ten koník nacházel, abych u počítače seděl rovně.

„Kreativita, představivost a vizualizace jdou ruku v ruce, ať už člověk dělá weby, sochy, maluje nebo cokoli jiného. To je to nejklíčovější a ta forma představivosti a vizualizace je pak na vkusu každého.“

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa?

Papír se určitě stává jakýmsi uklidněním vůči všudypřítomnému telefonu. Dřív jsem si myslel, že telefony dokážeme vymazat z našich životů, teď už si to nemyslím – staly se nepostradatelnou součástí a umí vlastně úplně všechno. Právě proto je super mít občas v ruce vytištěné fotky, knížky, zápisky a tak. Se ženou se snažíme, aby naše dcera moc nekoukala do zařízení, takže si s ní hodně prohlížíme fotky a knížky na papíře. Je vidět, že je to pro ni úplně jiný zážitek. Když si prohlíží fotky na počítači, je to úplně jiné a jen to, že displej září, v ní vytváří jakousi závislost. Myslím si, že čím míň displejů pro děti, tím líp, ale ať si to každý dělá, jak chce. Takže papír se stává důležitou formou i kvůli naší dceři.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní píše, že: „Kreativita je představivost použitá v praxi. Kreativní lidé nemají bohatší fantazii, jen umí svou představivost nasměrovat a zacílit.“ Jak vnímáte vztah mezi kreativitou a představivostí vy?

Kreativita, představivost a vizualizace jdou ruku v ruce, ať už člověk dělá weby, sochy, maluje nebo cokoli jiného. To je to nejklíčovější a ta forma představivosti a vizualizace je pak na vkusu každého. Já si třeba rád rovnou ty věci navrhuju, což je u tvorby prototypů nebo kampaní možná opačný přístup, než by měl být. Ale jako pro vizuálně smýšlejícího člověka je pro mě důležité vidět finální produkt, barvy, písmo, tón hlasu, použité fotky. Teprve pak mi to v hlavě zapadá do strategie a tvoří se kolem toho byznysové nápady. Naštěstí jako grafik nemám problém vytvořit finální vizualizace, které vypadají profesionálně. Určitě s tím výrokem souhlasím. Čím víc člověk skicuje, tím víc přemýšlí a určitě je to neoddělitelná součást kreativity.

Jaká věc nebo situace je pro vás ve světě grafického designu absolutně nepředstavitelná?

Já už nejsem grafický designér, teď řídím firmu a od grafického designu jsem se de facto oddělil a používám ho jen jako určitý skill v rámci budování firmy. Kdo mě zná, ví, že tu budoucnost oboru nevidím úplně růžově, i když mě to mrzí. Za poslední dva roky se trh práce a přístup k designu hodně proměnil. Přichází chytřejší nástroje, které na jednu stranu usnadňují práci designérům, na druhou stranu malé a střední firmy si to můžou dělat s minimálním talentem samy. Ta role se možná proměňuje do formy určitého kurátorství, art direction, nemyslím si, že to bude existenční krize úplně pro všechny, ale určitě to zastaví přiliv nových talentů, protože se ten obor stává méně lukrativním. A je to velká škoda. Ale berte mě s rezervou, já si občas dělám moc černé závěry a pak s tím všechny ostatní otravuju, takže je možné, že to tak vůbec není a ten obor naopak bude v budoucnu kvést.

„Kromě vizuality je pro mě zásadní i to, že se snažíme děti vést k hlubšímu přemýšlení. Učitel s našimi materiály se víc ptá a méně vysvětluje, takže děti mají prostor samy objevovat, formulovat názory a rozvíjet kritické myšlení.“

Představujete si častěji ty nejlepší, nebo ty nejhorší scénáře?

No samozřejmě ty nejlepší, a ty nejčernější se pak začnou rýsovat, až když do toho člověk jde. Jeden známý mi řekl, že když člověk začíná nějaký projekt nebo podnikání, je vždycky naivní, a to je vlastně dobře. Kdyby nebyl, tak by viděl všechny ty problémy, které jsou úplně všude – ať už děláte šperky, design, učebnice, stavební firmu nebo politiku, všude na vás čekají nástrahy, které jsou těžší, než jste si mysleli. A je dobře, že je nevidíte předem, protože byste to jinak nikdy nezačali dělat a nikdo by pak nedělal nic. Snažím se být optimista, i když můj parťák Dan Ondrášek mi to vždycky spočítá do excelových tabulek a dá mi zpětnou vazbu. Jsem rád, že ho mám, ale myslím si, že optimismus je prostě nutnost.

V rámci projektu Vividbooks vytváříte učební materiály pro školy, které rozvíjejí principy interaktivní výuky a zároveň vynikají kreativním vizuálem. Kdybyste byl dítě, co byste na projektu sám nejvíc oceňoval?

Pro mě osobně, jako pro vizuálně citlivého člověka, je na našich materiálech nejcennější právě vizualita. Jsme jedno z mála nakladatelství, které opravdu investuje do toho, aby učebnice vypadaly přitažlivě a mluvily jazykem dětí. Nechceme, aby to bylo přeplácané nebo zbytečně podobné starým učebnicím, které spíš odpovídají vkusu dospělých. Chceme, aby se v tom děti neztrácely, měly prostor se nadechnout a aby neměly pocit, že je ten předmět bude „bolet“. Kdybych byl dítě, určitě bych nejvíc oceňoval, že naše stránky nejsou zahlcené a dávají mi prostor přemýšlet a cítit se v pohodě. Kromě vizuality je pro mě zásadní i to, že se snažíme děti vést k hlubšímu přemýšlení. Učitel s našimi materiály se víc ptá a méně vysvětluje, takže děti mají prostor samy objevovat, formulovat názory a rozvíjet kritické myšlení. Věřím, že takto vychováváme děti, které se umí orientovat v informacích, umí si utvořit a obhájit svůj názor a celkově lépe přemýšlejí. 

Navrhujete učebnice určené primárně do dětských rukou. Jakou učebnici byste navrhl pro dospělé?

V zásadě by učebnice pro dospělé nebyla o moc jiná než pro děti. Použili bychom stejné mechanismy – jít krůček po krůčku, klást otázky, postupně přidávat větší výzvy a vést čtenáře k tomu, aby přemýšlel a poznával věci vlastní zkušeností. Myslím, že je to nejefektivnější způsob učení bez ohledu na věk. Samozřejmě vizuální styl by se trochu lišil, byl by střídmější a přehlednější, ale princip by zůstal stejný: člověk se učí přemýšlením a děláním, a to platí pro jakoukoli věkovou kategorii.

„Školy dnes musí obhájit svou existenci a vysvětlovat nejen dětem, ale i rodičům, proč se co učí. Třeba u matematiky musí zaznít jasná odpověď: Učíš se to, abys uměl logicky uvažovat. A to využiješ v jakémkoli oboru.“

Jak si představujete ideální budoucnost vzdělávání?

Vzdělávání budoucnosti je poměrně palčivá otázka. Samozřejmě aktuální téma umělé inteligence – a asi to nikoho nepřekvapí – zásadně mění roli škol i učitelů. Je to něco, co ovlivní vzdělávání mnohem víc než kdysi internet, a to nejen v dobrém smyslu. Dnes máme asistenty, kteří nám pomáhají řešit úkoly, ale ne vždy to musí být pro naše dobro v dlouhodobém horizontu.

Když dospělý přemýšlí nad vzděláváním, má často pocit, že dítě se musí hlavně naučit kriticky uvažovat. Jenže často předpokládáme, že děti už mají znalosti, které máme my – a to je chyba. U dětí je třeba si uvědomit, že ony ty základy opravdu nemají. Když například píšou eseje nebo diktáty, nejde o to, aby se z nich stali spisovatelé. Jde o to, že se učí formulovat názory, psát pracovní e-maily, hezky komunikovat. A to se jinak než praxí – psaním, opakováním, prezentováním – prostě nenaučí.

Stejně tak v matematice nejde o to, aby děti celý život počítaly složité příklady. Učí se tím zvládat intelektuální výzvy, dojít k výsledku, zapojit mozek, soustředit se. Matematika je trénink hlavy. I když máme kalkulačky, děti musí počítat. Proto nesouhlasím s názorem, že díky umělé inteligenci nebudeme muset číst a psát. Děti se musí učit základy – i to zatracované memorování má své místo. Samozřejmě jde o správný poměr, ale je potřeba chápat umělou inteligenci i jako potenciální hrozbu, která může způsobit, že naše schopnosti a přirozený trénink mozku zakrní.

Školy dnes musí obhájit svou existenci a vysvětlovat nejen dětem, ale i rodičům, proč se co učí. Třeba u matematiky musí zaznít jasná odpověď: „Učíš se to, abys uměl logicky uvažovat. A to využiješ v jakémkoli oboru.“ Pokud to školy nebudou dětem vysvětlovat, povede to k tomu, že budou bezhlavě opisovat a přestanou se snažit, protože „asistent všechno ví“. To je obrovské nebezpečí, kterému jako společnost i školy čelíme.

My ve Vividbooks se snažíme dětem ukazovat, že učení může být aktivní – že se učí skrze činnost, diskuzi, formulování názorů a vlastní přemýšlení. A tohle podle mě musí být v budoucnosti vzdělávání přítomno úplně všude. Samozřejmě společně s těmi základy. Učitelé nám často říkají, že děti zpočátku takový styl výuky nemají rády, protože vyžaduje větší aktivitu. Ale když se to podaří, výsledky jsou neuvěřitelné. Děti samy přicházejí, vysvětlují spolužákům, zapojují se. A to je přesně ten typ vzdělávání, které má smysl.

Máte nějaký kreativní projekt, který zatím trpělivě vyčkává na dobu, kdy budete mít víc času nebo energie?

Teď si po večerech začínám modelovat sochy, protože mi chybí práce s hmotou a uměním. Můj nový cíl je prostě plácat hlínu, modelovat obličeje, postavy a tvary, mám nápady pro sochy v prostoru. Chtěl bych trochu prozkoumat tyhle vody, protože umění je něco, co člověka intelektuálně povznáší a ukazuje mu pohledy, které jsou skryté v běžné práci. Když se do toho ponořím – třeba večer – najednou jsou tři hodiny pryč a já o tom vůbec nevím. A to si myslím, že je dobrá známka toho, že mě to baví a že bych se tím mohl taky někdy zabývat a nesnažit se jenom o business. 

Kdo je pro vás ve světě designu aktuálně největší inspirací? A v čem?

Určitě každý, kdo v něm dokáže vydržet, prosadit se a neustále přicházet s novými produkty a nápady. Moc si vážím těch, kteří v oboru zůstávají a ukazují, že i na českém rybníčku se dá uživit a vytvářet světově kvalitní věci.

 
Foto: Adam Mráček (studio Vividbooks)

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Už několik let zůstává věrný svému modrému sešitu od Hermès, do kterého si svědomitě sbírá nejen myšlenky pro své budoucí knihy, ale i jízdenky, fotky a účtenky. Po Dělám si to sám a Zůstane to v rodině letos přidal na poličku i titul Rád bych, ale nechce se mi, kterým definitivně potvrzuje, že sebeironie je svébytný literární žánr. Mimo to spisovatel Martin Váša propisuje do svých knížek i osobitý humor a společně s papírem vítá i končí každý svůj kreativní proces. Hlásí se k tomu, že knížky by se měly soudit podle obalu a taky si stojí za tím, že utrácet za literaturu je známka dobrého vkusu.

Martin Váša
novinář a spisovatel

Martin Váša je novinář a spisovatel. Vystudoval angličtinu a francouzštinu na Západočeské univerzitě v Plzni. Od roku 2012 přispívá do magazínu Esprit, přes tři roky pracoval ve Vogue CS na pozici Fashion Features Editor, nyní působí jako Features Editor Cosmopolitanu.

Svou prvotinu Dělám si to sám napsal v roce 2017. O tři roky později následovala druhá kniha Zůstane to v rodině a v roce 2025 vydal Rád bych, ale nechce se mi. Všechny tři tituly jsou autofikčními deníky z mileniálského života a volně na sebe navazují. Na svém Herohero profilu průběžně sdílí svůj manuál k přežití pro všechny, kdo si občas připadají nemožní, zve čtenáře do zákulisí svých knížek a inspirativním osobnostem ze svého okolí dává vyplňovat Vášovník – variaci na slavný Proustův dotazník známý z jeho poslední knížky.

„Když píšete na papír, nemůžete to vzít zpět, aniž byste jím plýtvali. Je jako fotoaparát na film – dvakrát si rozmyslíte, než stisknete spoušť.“

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Kletba stihne každého spisovatele, který si myšlenku okamžitě nepoznačí, a papír je vždycky bezpečnější volba. U telefonu hrozí, že si mou pozornost získá něco jiného a než se naději, dělám nákup na Rohlíku a nápad je fuč. Což mi připomíná, že musím udělat nákup na Rohlíku.

(o 13 minut později)

Papírem můj kreativní proces i končí. Žádný text není tak docela hotový, dokud si ho nevytisknu a nepřečtu na papíře. Vždycky si na něm všimnu něčeho, co jako by přede mnou obrazovka tajila.

Navíc mám pro hezký papír slabost hraničící s fetišem: Sbírám pohledy, obálky, balicí papíry… A knihy a časopisy čtu téměř výhradně tištěné – rád do nich bořím nos!

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Že má váhu. Když píšete na papír, nemůžete to vzít zpět, aniž byste jím plýtvali. Je jako fotoaparát na film – dvakrát si rozmyslíte, než stisknete spoušť.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete? 

Jakýkoliv a zpravidla nečitelně. Škrábu jako kocour! Jednou si v kavárně přišla čtenářka pro věnování. Když odešla, naklonil se přítel přes stůl a zeptal se, jestli si uvědomuji, že za ty knihy lidi platí…

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá? 

Na vzhledu záleží, na velikosti taky, musí mi vonět a vydržet roky.

„Rád mám volné ruce a představa, že nosím batoh, mě láká asi jako podávání daňového přiznání. Co se mi proto nevejde do kapes, zůstává často doma, a když není na co psát, tasím telefon.“

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Ten současný jsem dostal před pěti lety. Je od tradičního domu Hermès, který uctívám, a znovuplnitelný, takže věřím, že nás čeká ještě mnoho společných let. Hej Siri, zahraj mi Mendelssohnův Svatební pochod!

Čím rád píšete?

Černým gelovým perem z Muji s hrotem o průměru 0,38 mm. Ničím jiným ani psát nemůžu. Pokud bych to jen zkusil, lehne svět popelem.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět? 

Účtenky, jízdenky, vstupenky, ubrousky… S výjimkou těch, které se pojí ke chvílím, o nichž bych jednou mohl vyprávět dětem, abych jim zkazil den. Ty si uchovávám nedotčené.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Je jím kterýkoliv stůl, u kterého dostanu nápad, ale bazíruji na tom, aby byl čistý a vlídně nasvícený. Za centrální, ještě k tomu chladné osvětlení by mělo být deset let natvrdo.

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Rád mám volné ruce a představa, že nosím batoh, mě láká asi jako podávání daňového přiznání. Co se mi proto nevejde do kapes, zůstává často doma, a když není na co psát, tasím telefon. Aplikace Poznámky už praská ve švech.
Také přes něj mailem sám sobě posílám důležité připomínky. A pak se ve chvíli, kdy přijde notifikace, pobuřuji, co po mně zas kdo chce…

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní píše, že: „Kreativita je představivost použitá v praxi. Kreativní lidé nemají bohatší fantazii, jen umí svou představivost nasměrovat a zacílit.“ Jste stejného názoru jako Michelle, nebo nad propojením kreativity a představivosti uvažujete jinak?

Did you mean: Julie Lescaut? (Michelle, can you handle this?) Hm… Představivost je nepochybně jedním z předpokladů kreativity. Bez jablek žemlovku neupečete. Těch ingrediencí ale potřebujete víc.

Představivost začíná tam, kde by to mohlo být lepší.

Nebýt představivosti, tak by byl tenhle svět smutnější než blending skills Donalda Trumpa.

Ten, kdo má bujnou fantazii, to vyhrál. 

Jaká věc nebo situace je pro vás v literárním světě absolutně nepředstavitelná?

Vyjde kniha a líbí se všem.

Představujete si častěji spíš ty nejhorší, nebo ty nejlepší scénáře?

Coby držitel světového rekordu v počtu hororových scénářů vymyšlených za vteřinu s doktorátem ze čtení mezi řádky…

„Soudím knihy podle obalu a kupuji si jich víc, než mám šanci v daném období přečíst. Ale nejsou to vlastně dobrozvyky? Kniha by se podle obalu měla soudit. Od toho ten obal přece má. A jestli by za něco člověku nemělo být líto utrácet, je to literatura.“

Martine, jakou fázi byste z procesu psaní knihy nejraději vyškrtl? Kdy a kde přichází ta největší kreativní krize?

Třetí a každé další čtení rukopisu – podejte mi někdo zapalovač, ať to můžu spálit! Když máte chuť na žemlovku, také vám obvykle stačí jedna dvě porce.

Máte nějaký čtenářský zlozvyk?

Soudím knihy podle obalu a kupuji si jich víc, než mám šanci v daném období přečíst. Ale nejsou to vlastně dobrozvyky? Kniha by se podle obalu měla soudit. Od toho ten obal přece má. A jestli by za něco člověku nemělo být líto utrácet, je to literatura.

Na Instagramu jsem nicméně viděl někoho řezat dlouhé paperbacky vejpůl, aby se lépe nosily. Mít vlasy, potřeboval bych, aby mi je někdo podržel… A kdykoliv vidím knihy vyskládané hřbety dovnitř a hranou stránek ven, mám nutkání volat policii.

Při jakých příležitostech nejraději sbíráte inspiraci pro svou kreativní tvorbu?

Inspirace je tak trochu jako naše fenka Ágnes. Myslet si, že ke mně přiběhne na zavolání, by bylo naivní. Naučil jsem se počkat, až přijde sama.

Nachází se ve vaší knihovně nějaké knížky, které byste nikdy nikomu nepůjčil? A proč?

Ty jo, já si asi budu muset zajít na tu žemlovku…

Kdybyste mohl někoho nominovat na Magnesii Literu, kdo by to byl?

Svou postavu Sandru za její devítisetstránkové pojednání o ayuhasce – jako odškodné za všechnu tu špínu, co jsem na ni bezostyšně nakydal ve svých knížkách.

 Foto: Adam Mráček (Grand Café, hotel W Prague)

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Představivost má v dospělosti náročnou pozici. Nevejde se do tabulek, v kalendáři na ni nezbývá místo, a často jí tak nevěnujeme vůbec žádnou pozornost. Přitom je to právě tato vlastnost, která nám pomáhá porazit únavu ve chvílích, kdy se o slovo hlásí stereotyp. Tušíte, kam až sahá vaše fantazie? A kam by mohla, kdybyste jí věnovali o něco více pozornosti? Pokud si chcete znovu začít rozšiřovat obzory, zasnít se a zabloudit do zapomenutých končin vlastní představivosti, inspirujte se našimi podněty a tipy z knižního, gastro i online světa.

Papír: Kreativní deník z dílny ilustrátorky Táni Sekerkové je pozvánkou k tomu, abyste dopřáli své fantazii příležitost znovu rozkvést. Každý den na vás bude čekat jedno prázdné políčko a slovo, které vyzývá ke kreativním experimentům. Můžete kreslit, vrstvit asociace i vytvářet koláže. Detox od perfekcionismu za tři, dva, jedna...

Gastro: I když je klíčovou ingrediencí vaření i jezení schopnost vychutnat si ho tady a teď, zkuste se zahledět do budoucnosti a vymyslet pokrm, který bude relevantní i za 50 let. Jaké ingredience budete mít v té době k dispozici? A jaký plating bude zrovna v kurzu?

Zážitek: Scholastika nabízí kurzy malby, kresby i ilustrace. A Skautský zase institut pořádá psací sessions Shut up & write, nedělní odpoledne dedikované psaní čehokoliv, po čem vaše nitro zrovna volá (ať už je to knižní prvotina, básničky i myšlenky do šuplíku).

Kniha: Knižní svět je ideální tělocvičnou pro trénink představivosti. Začtěte se do výběru těch nejlepších sci-fi titulů podle nakladatelství Penguin Random House. Anebo, pokud raději upřednostňujete filozofickou cestu, doplňte si na poličku knihovny titul The Creative Act: A Way of Being. Hudební producent Rick Rubin v knížce připomíná, že tvořivost není výsadou umělců. A taky že nejde zas až tak o to něco tvořit, jako spíš o schopnost nahlížet na věci z neobvyklých perspektiv.

Hra: Konverzační karty od trendspotterky Pavlíny Louženské jsou nejen skvělým doprovodem pro přemýšlení o budoucnosti ale i unikátní hrou, která vám pomůže rozhýbat vaši fantazii – na rande, teambuildingu i rodinné oslavě. A slibujeme, že debaty o tom, jak budou vypadat kanceláře budoucnosti a jaké body najdete za 20 let v programech politických stran, vás budou bavit. 

Slovo: Pojem sci-fi byl popularizován ve 20. letech 19. století, a to zejména jedním z čelních promotérů rozrůstajícího se žánru, spisovatelem Hugem Hernsbackem. Své příběhy publikované v časopise Amazing Stories, původně označoval jako scientifiction, neboli kombinaci vědy a fikce.

Otázka: Jak by vypadal váš život, kdybyste pracovali jen dva dny v týdnu? Jak byste strávili den se svým desetiletým já? O čem sníte, když se nikdo nedívá? A kdybyste psali knihu nebo natáčeli film, jaký příběh by vám stál za to ho vyprávět? 

Film: Doporučovat Matrix by byla nejspíš hodně ohraná písnička. A filmovou adaptaci Duny, jednoho z nejikoničtějších sci-fi románů z pera Franka Herberta, už jste nejspíš taky viděli. Ale víte, že ještě před tím, než ji zpracoval Denis Villeneuve, se o to v 70. letech pokusil i avantgardní chilsko-francouzský režisér Alejandro Jodorowsky? Jeho přání vytvořit epický surrealistický snímek nakonec skončilo pouze dokumentem Jodorowsky's Dune, který vypráví příběh o nenaplněných představách i ambicích. I ten by nicméně, minimálně pokud fandíte sci-fi žánru, neměl uniknout vaší pozornosti.

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme i tipy na to, jak ji rozvíjet. A inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá.

Jaká slova vám jako první vyvstanou na mysl, když se řekne hravost? Zábava, uvolnění, spontánnost? A nebo spíš: nezodpovědnost, dětinskost a rozptyl? Ať už u vás převažují pozitivní, nebo negativní konotace, jedním jsme si jistí. Hravost je nedílnou součástí kreativního skill setu a její rozvíjení s sebou přináší spoustu pozitivních dopadů pro tělo i mysl. Pokud vás zajímá jakých, pokračujte ve čtení. 

Kdo si hraje…

Ačkoliv je hravost většinově vnímaná jako doména mladších dětí, pozitivní dopady na náš mentální blahobyt má i v dospělosti. Důkazem je například studie profesora Reného Proyera ze švýcarské Univerzity v Zürichu, který zkoumal skupinu 255 žen a mužů. Účastníci nejprve vyplnili dotazníky hodnotící různé aspekty jejich vlastní hravosti a následně pak i kritéria vztahující se k životní spokojenosti a fyzické kondici. Na základě korelační analýzy poté Proyer dospěl k závěrům, že dospělí, kteří dokážou rámovat svůj život i hravě, vykazují vyšší životní spokojenost a lepší psychické zdraví.

A hravost je ale silným spojencem i na poli stresu. Ukazuje to výzkum na 898 amerických vysokoškolácích. Studenti z různých oborů vyplňovali dotazníky, které měřily míru hravosti, subjektivně vnímaný stres i oblíbené strategie pro zvládání vypjatých situací. Ukázalo se, že studenti s nižší mírou hravosti vykazovali současně vyšší hladinu stresu než jejich hravější spolužáci. A ze studie vyplynulo i to, že hraví lidé častěji využívali tzv. adaptivní strategie jako je například aktivní řešení problému, pozitivní přerámování nebo humor.

I tak i když nám může hra v dospělosti synonymizovat neproduktivně strávený čas, ve skutečnosti je přesným opakem. Nemusí přitom jít o skládání puzzle nebo volejbalový turnaj, aby se to počítalo jako trénink. Stačí, když budete věnovat pozornost aktivitám, které vám dělají radost bez očekávání jakéhokoliv výsledku. Když budete experimentovat, hledat alternativní řešení, zkoušet a učit se i v ryze banálních situacích. Prší a štve vás to? Zkuste to přerámovat. Není to ta nejlepší věc, co se vám právě může dít? 

Hravost na papíře

Když už víte, proč stojí za to věnovat se rozvíjení hravosti, pojďme se podívat na to, jak vám s tím může pomoci papír. Možná jste už slyšeli o junk journalingu. A pokud ne, jde o kreativní metodu vedení deníku, která bourá všechny představy o úhlednosti, perfektních výsledcích nebo dodržování pravidel. Naopak vybízí ke spontánnímu, uvolněnému tvoření, v němž dostane hlavní slovo právě vaše hravost. Jde o proces, ne o výsledek.

A pokud se vám nechce vyrábět rovnou celý deník, zkuste alespoň doodling. Jednoduché spontánní čmárání, kreslení nebo obtahování. Harvard Health Publishing v této souvislosti upozorňuje na zajímavou studii z roku 2009, kterou vedla psycholožka Jackie Andrade. Požádala 40 lidí o poslech monotónní hlasové zprávy, která popisovala, jací hosté přijdou na imaginární večírek. Polovina skupiny si během poslechu čmárala a druhá polovina jen poslouchala. Účastníci přitom neměli nejmenší tušení, že budou posléze otestováni v tom, kolik si toho zvládli zapamatovat. A výsledek paměťového testu? Skupina, která během poslechu praktikovala doodling si pamatovala o 29 % více, než účastníci, kteří pouze poslouchali. A tak se zdá, že právě prvek hry může pomoci udržet pozornost a zabránit tomu, aby naše mysl přepnula na autopilota. 

Přiznejme si, že momentů, kdy soustředění vyžaduje tolik vůle jako kdejaká olympijská disciplína, byste jistě ve své paměti vylovili nespočet. Od nudných hodin ve škole přes nekonečnou cestu zpožděným vlakem až po nezáživnou poradu v práci. A možná právě v těchto chvílích může být papír vaším nejlepším kamarádem, s nímž zvládnete hravě porazit veškerou nudu. Ať už si založíte junk journal nebo budete jen bezmyšlenkovitě čmárat, zůstanete bdělí a navíc si užijete chvilku kreativity a hravosti. Tomu říkáme win, win!

Chcete další inspiraci, jak potrénovat hravost? Sepsali jsme pro vás spoustu konkrétních tipů – od výletů přes hry až po gastro zážitky. Tak si pojďte hrát!

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

¹ PROYER, René T. The well-being of playful adults: Adult playfulness, subjective well-being, physical well-being, and the pursuit of enjoyable activities. The European Journal of Humour Research [online]. 2013, 1(1), 84-98 [cit. 2025-09-24]. Dostupné z: https://doi.org/10.7592/EJHR2013.1.1.proyer

² MAGNUSON, Cale D. a Lynn A. BARNETT. The playful advantage: How playfulness enhances coping with stress. Leisure Sciences [online]. 2013, roč. 35, č. 2, s. 129–144. ISSN 0149-0400. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/01490400.2013.761905

³ The "thinking" benefits of doodling. Harvard Health Publishing [online]. 2016 [cit. 2025-09-24]. Dostupné z: https://www.health.harvard.edu/blog/the-thinking-benefits-of-doodling-2016121510844

#Papír versus#

Všechno dobře dopadne, stojí na pohledu v kuchyni UMu na Národní třídě, kde se potkáváme s kuchařem Františkem Skopcem. Od stálého angažmá v profesionální kuchyni sice prozatím upustil, ale rozvoji jednotlivých podniků ze skupiny Ambiente se věnuje se zápalem a vervou. Bílý rondon, černá zástěra. A taky oblíbená kuchařka dovezená až z Japonska, černá gelovka, příliš mnoho sešitů a žádný systém. Přečtěte si, z jakých ingrediencí František vaří ve světě papíru.

František Skopec
kreativní šéfkuchař

František Skopec je kreativní šéfkuchař Ambiente a má za sebou řadu let zkušeností z několika profesionálních kuchyní. Studoval hotelovou školu a management a první zkušenosti sbíral v roli provozního. Organizaci ale později vyměnil za kuchařskou zástěru a větší kreativní potenciál a nastoupil do italské restaurace Manú Emanuela Ridiho. 

Odtud pokračoval do Café Savoy na pražském Újezdě, kde se během roku a půl vypracoval do pozice šéfkuchaře a od roku 2019 vedl celý tým cukrářů a kuchařů a vymýšlel menu. V současné době má v Ambiente na starost tým inovací F&B (food and beverage), který se zabývá interním vzděláváním a snaží se posouvat firmu i její jednotlivé články kupředu.

Když zrovna nestojí v kuchyni a nepřemýšlí nad jídlem, tak rád chodí po horách, čte nebo cestuje – ze všeho nejraději po Japonsku.

„Mám příliš mnoho sešitů a v zapisování nemám moc systém, ale samotný proces zápisu mi pomáhá a tak nějak vím kam sáhnout, když se potřebuju k něčemu vrátit.“

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Ano! Píšu si na něj furt nějaké recepty, myšlenky, nápady. Když jsem někde na stáži, tak večer usedám a zapisuju si, co jsem viděl, abych to nezapomněl. Taky miluju akvarelovou malbu a kresbu inkoustem, jenom na to teď nemám tolik času.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Nutí mě to aktivně přemýšlet a lépe si pak věci pamatuji. Ale mám k němu i povrchní vztah. Líbí se mi různé textury papíru. 

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete? 

Nejčastěji jsou to poměry k receptům a taky rychlé poznámky, když mě něco napadne. Mám příliš mnoho sešitů a v zapisování nemám moc systém, ale samotný proces zápisu mi pomáhá a tak nějak vím kam sáhnout, když se potřebuju k něčemu vrátit. 

„Papír je určený pro tvůrčí proces. Když se mi recept zapsaný na papír osvědčí, teprve potom ho přepíšu do mobilu nebo počítače, abych ho mohl sdílet.“

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Z jakého je papíru a k čemu slouží. Nejradši mám čisté listy bez linky, abych do něj mohl i čmárat. 

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Rozepsat klidně 20, ale nevím, jestli se mi někdy nějaký podařilo dopsat. 

Čím rád píšete?

Mám malé plnicí pero se zeleným inkoustem. To mám nejradši. Je to taková nostalgie na psaní na základní škole a taky se s ním hezky skicuje. Ale píšu čímkoli, co mám zrovna po ruce. 

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět? 

Nejčastěji jsou to sešity a sešítky v tvrdé i měkké vazbě a taky skicáky.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme? 

Hrnce, nože, prkno na krájení, účtenka, která slouží k prvotnímu záznamu receptu. Ale většinou jsem v pohybu, takže mám pouzdro v batohu a v něm mám celou sadu psacích potřeb i se zápisníkem a potom velký sešit. 

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Kombinuji je dost. Papír je určený pro tvůrčí proces. Když se mi recept zapsaný na papír osvědčí, teprve potom ho přepíšu do mobilu nebo počítače, abych ho mohl sdílet.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí, že “hra vytváří prostor, ve kterém je bezpečné experimentovat, riskovat, učit se a objevovat nové možnosti. Prostor, ve kterém se můžou dělat chyby, ve kterém se dá rozdat znovu a dostat druhou nebo třetí šanci”. Shodli byste se v tomto případě s Michelle, nebo to vidíte jinak?

Souhlasím.

Hravost je pro mě…prostor pro prozkoumání nových hranic, nebo nalezení těch starých.

Hravost se pozná…na první pohled. 

Hračky x hry?

Hrát si lze s čímkoliv a proměnit to tím v hračku. 

Je někdo ve vašem životě, kdo vás inspiruje svou hravostí?

Moji dva synové. 

Kterou „dospěláckou“ povinnost byste nejraději proměnil ve hru? 

Komunikaci s úřady. 

„Opadá postsocialistický stud a začínáme oslavovat, jak krásnou kuchyň umíme mít.“

Gastronomie je velmi dynamický obor, který se neustále vyvíjí. Skandinávský styl stále dominuje trendům. Co podle vás přijde po něm? Vnímáte už teď první náznaky nějakého nového směru?  

Podle mě u nás dochází k nějakému znovunalezení naší vlastní identity. Opadá postsocialistický stud a začínáme oslavovat, jak krásnou kuchyň umíme mít. 

To, co se stane ve světě, nedokážu odhadnout. Jediné co vím je, že vývoj nelze zastavit a že na to bude rozhodně mít vliv AI a ještě větší automatizace. 

Nejtěžší moment v kuchyni? …A poradil jste si s ním hravě?

Asi covid. Hravě nevím, ale snažili jsme se být kreativní a přežili jsme. 

Surovina, se kterou jste ještě nikdy nepracoval, ale jednou byste chtěl? 

Všechny, které neznám! Ale hlavně bych je chtěl ochutnat než s nimi nutně vařit.

Kdybyste měl uvařit jídlo, které o vás všechno prozradí, bude kopírovat vaši osobnost – co by to bylo?

Vývar s knedlíčky.

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Kompletně změnit svou profesní dráhu chce hodně kuráže i odvahy. Obzvlášť pokud odkládáte červený diplom z architektury a odcházíte do kuchyně. Některé věci se ale nemění. I v roli kuchařky totiž Nikol Rotbauerová zůstává věrná papíru. Má svůj sešit na složitější recepty i sepisování preplistů. A ještě než stihne jeden zápisník popsat, už má v záloze další.

Nikola Rotbauerová
kreativní kuchařka

Nikola Rotbauerová je kreativní kuchařka a její jídla můžete ochutnat na degustačních večeřích, firemních akcích, svatbách, retreatech ale i kurzech vaření. Vystudovala architekturu a stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Společně s rozjezdem kariéry se ale začala věnovat pilování svého kulinářského umu na pop-upech. A jelikož ji to už od dětství táhlo do kuchyně, rozhodla se – po úspěšném završení vysoké školy – věnovat se své vášni naplno. Vyzkoušela si hned dva profesionální gastro provozy: Esku a taky Bjukitchen bistro, kde se postupem času začala starat o chod celé kuchyně i sestavování menu. 

Baví ji vařit z lokálních surovin a ladit jídla s rytmem sezóny. Zároveň se zajímá se i o dopady stravování na naše fyzické a mentální zdraví. Aktuálně také spouští předprodej knihy Sacred Roots, na které se podílela společně s Terezou Hodanovou. Odpočívá na lekcích jógy, ráda vyšívá, cestuje a taky sbírá houby.

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Ano, papír je pro mě stále nenahraditelný, a to i přes všechny chytré aplikace a technologické vychytávky. Stále používám klasický papírový diář, recepty i úkoly si zapisuji do notýsků, které mám neustále po ruce, a na dovolené s sebou vláčím těžké výtisky knih v batohu místo čtečky. Zkoušela jsem několikrát plně přejít na elektronické diáře a různé aplikace, ale bez papíru a tužky to zkrátka nejde. Fyzický kontakt, možnost škrtat, kreslit, lepit si poznámky, to je pro mě nenahraditelná součást tvoření i přemýšlení.

„Já mám velkou slabost pro papírnictví už od útlého dětství a vždy než stihnu nějaký notes popsat, už si kupuji další a nevydržím dopsat ten původní, takže u mě není výjimkou mít jich rozepsaných více najednou.“

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Když se nad tím zamyslím, nejvíc mi vyhovuje právě ten osobní kontakt – dotek papíru, tužky a pocit, že se moje myšlenka nebo úkol nějakým způsobem zhmotňuje, i když zatím jen na papíře. Baví mě i ten fyzický rituál kolem – třeba přeškrtnout hotový úkol v seznamu. Je to maličkost, ale pocit uspokojení, který u toho zažívám, se žádnému kliknutí na notebooku nevyrovná. A navíc pěkný diář nebo sešit je i skvělým doplňkem na stole.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete? 

Těch příležitostí je několik a jelikož jsem perfekcionista, mám vše rozdělené do několika kategorií. Používám papírový roční diář, do kterého si zapisuji úkoly a plány na dané dny v týdnu. Dále mám malý notýsek, do kterého si zapisuji různé aktuální myšlenky a dlouhodobější úkoly. Nesmí tu chybět ani můj deník, který používám téměř každodenně ihned po probuzení na ‘braindump’ nebo na reflektování složitějších situací, které nechci zapomenout. 

V neposlední řadě používám několik notesů na zapisování složitějších receptů a jeden velký skicák na ‘preplist’ do kuchyně, kde si vždy postupně vypíšu úkoly, které musím ten daný den v kuchyni splnit.

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá? 

Tak to vím naprosto přesně! Prvně koukám na jeho obálku a tvar, musí mi padnout do oka, být minimalistická, z kvalitního papíru a v mých oblíbených barvách - jednotný odstín a bez vzoru. Jak mě zápisník zaujme obálkou, další kritériem je rozvržení stránek, což v mých očích představuje, zda má prázdné stránky, kostičky, řádkování nebo jiné. Dříve jsem byla hodně pro kostičkované zápisníky, teď preferuji úzké nevýrazné řádkování naznačené nejlépe šedou tenkou linkou. Gramáž papíru je pro mě také zásadní, aby pero neprosvítalo skrz na skrz nebo papír nebyl průhledný a lehce zmačkatelný. Čím vyšší gramáž, tím lepší. Často koukám i na zpracování papíru, mám moc ráda mírně texturovaný a recyklovaný vzhled.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Já mám velkou slabost pro papírnictví už od útlého dětství a vždy než stihnu nějaký notes popsat, už si kupuji další a nevydržím dopsat ten původní, takže u mě není výjimkou mít jich rozepsaných více najednou.

Čím ráda píšete?

Tenké fixky jsou má slabost. V Kodani jsem si před rokem nakoupila v jednom krásném papírnictví zásobu khaki a vínových tenkých fixek a doteď mi dělají radost a mám je každý den v kabelce nebo batohu. K nim vždy doplním černou fixu s 0,1 hrotem a ořezanou obyčejnou tužku A s gumou na konci.

„Kdybych měla možnost, ráda bych zůstala pouze u papírů pro organizaci mého času a úkolů, ale zároveň jdu ráda s dobou a učím se novému, takže jsem teď ve fázi, kdy se snažím žonglovat oba světy najednou.“

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Primárně používám roční papírový diář, notýsky a sešity rozdílných velikostí od těch nejmenších přes A6 do A4 formátů, různých tlouštěk a různých rozvržení stránek i gramáží. K tomu mám vždy po ruce několik tenkých fixek - černou i barevné, obyčejnou měkkou tužku a zvýrazňovače nejlépe v pastelových barvách. 

V kuchyni mi nesmí chybět obyčejný A4 skicák s čistými stránkami s kroužkovou vazbou, aby se listy daly lehce vytrhnout a v případě potřeby třeba někomu podat. Teď nově pracuji na jednom projektu, pro který často vyhledávám inspiraci v mých knihách a kuchařkách, takže mám postaráno o zásobu malých lepicích papírků na založení a post-itů pro jednoduché poznámky.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Mám ráda pořádek, takže můj pracovní stůl bývá vždy prázdný kromě notebooku a iPadu. Nad psacím stolem mám svou kreativní nástěnku, kde mám oblíbené tužky, různé plakátky, pozvánky, menu z eventů a večeří, které jsem pořádala, a nesmí chybět fotka mě a mých rodičů, když jsem byla malinká pro dodání motivace, když nemám sílu pracovat nebo když je mi smutno.

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Kdybych měla možnost, ráda bych zůstala pouze u papírů pro organizaci mého času a úkolů, ale zároveň jdu ráda s dobou a učím se novému, takže jsem teď ve fázi, kdy se snažím žonglovat oba světy najednou. 

Občas se zkrátka člověk digitálnímu světu nevyhne, musí spolupracovat na projektech, posílat pozvánky do kalendáře klientům apod. Zároveň se poslední dobou snažím do svého pracovního života implementovat pomocné aplikace na organizaci akcí, a tak se teď velmi kamarádím s Notion. V kombinaci s mým papírovým ročním diářem a notýskem na zapisování rychlých myšlenek je to nabušené trio, které mi velmi pomáhá k přesnější a funkčnější organizaci.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí, že hra vytváří prostor, ve kterém je bezpečné experimentovat, riskovat, učit se a objevovat nové možnosti. Prostor, ve kterém se můžou dělat chyby, ve kterém se dá rozdat znovu a dostat druhou nebo třetí šanci”. Shodly byste se v tomto případě s Michelle, nebo to vidíte jinak?

Určitě ano. Když nad tím tak přemýšlím, potřebovala bych vnést trošku hravosti do každého svého úkonu.

Hravost je pro mě… přístup a prostor pro to, co mám ráda bez jakýchkoliv nároků a požadavků.

Hravost se pozná… uvolněností, pohodou a upřímností.

Hračky x hry? Jednoznačně hry. Mám je spojené s přáteli a momenty, které mě hřejí u srdce. Občas si totiž s mými přáteli nějakou tu deskovku společně zahrajeme.

Je někdo ve vašem životě, kdo vás inspiruje svou hravostí?

Jako první mě hned napadli pejsci, které mám ve svém okolí, ať už u přátel nebo u mé rodiny. Člověk při procházkách s nimi často zapomene na všechny starosti a dokáže jen tak pobíhat, házet míčkem a být přítomný.

Kterou „dospěláckou“ povinnost byste nejraději proměnila ve hru?

Ideálně věšení nebo žehlení prádla a převlékání postele. Pro mě velmi neoblíbené úkony, u kterých by proměna ve hru mohla mít v mém životě značný přínos!

Po úspěšném studiu architektury jste se nakonec rozhodla upřednostnit vášeň pro vaření. Jak jste poznala, že je ten správný čas změnit směr, i když jste nejspíš čelila očekáváním okolí?

Celou dobu během studia architektury jsem v sobě cítila tichý hlas, který mi našeptával, že bych se měla vydat jiným směrem – směrem k jídlu. Jenže studium bylo náročné, plné projektů a deadlinů, a já jsem se vždycky uměla zakousnout a dotáhnout věci do konce. Takže moje disciplína ten hlas spolehlivě umlčovala několik let. Jakmile jsem ale měla diplom v ruce, něco se ve mně zlomilo a musela jsem obor změnit.

Kdybyste mohla až do konce života jíst jen tři jídla, jaká by to byla?

Určitě hovězí steak s pepřovou omáčkou a hranolkami, to je mé nejoblíbenější jídlo. Potom řízek s bramborovým salátem a svíčková omáčka s karlovarským knedlíkem a nášupem brusinek. A teď musíme jít rychle na další otázku, protože mi začala vyskakovat další jídla, bez kterých si život představit neumím a nechci, ale už pro ně není místo. 

„Chyby se mi učí přijímat těžce, pořád na tom pracuji, ale s každou další zkušeností to jde o trochu líp.“

Když chcete na někoho udělat dojem, co mu naservírujete?

Pošírovanou rybu s beurre blanc omáčkou. Jídlo, která má vždy nejvíce komplimentů - dokonce i od lidí, kteří ryby standardně nejedí! A čokoládovou pěnu jako sladkou tečku, v kombinaci s čerstvým letním ovocem nelze odolat.

Jaké jídlo nebo surovina nejlépe zachycuje vaše momentální životní období?

První mě napadá chilli – divoká a zajímavá jízda. 

Stejně jako navrhování domů i vymýšlení menu nebo nových receptů vyžaduje vysokou míru perfekcionismu. Jak se vyrovnáváte s chybami? 

Jsem typický perfekcionista a často na sebe kladu vysoké (až nesplnitelné) nároky. To je někdy užitečné, ale často vyčerpávající. Nově se proto učím víc si užívat samotný proces, neupínat se tolik na výsledek a dát prostor i nedokonalostem.

Chyby se mi učí přijímat těžce, pořád na tom pracuji, ale s každou další zkušeností to jde o trochu líp. 

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Posaďte vážnost na střídačku. A vraťte hravost do hry. Možná jste se nechali přesvědčit, že v dospělosti už se tolik nenosí a patří jen na dětské hřiště nebo do tělocvičny. Milerádi vás ale vyvedeme z omylu. Přinášíme tipy, díky kterým už vás nuda ani fádnost nezaskočí.

Papír: Zkuste napsat příběh, kde bude každé slovo svým počátečním písmenem následovat běh abecedy. A pokud se nemůžete rozepsat, generátor slov vám podá pomocnou ruku. Nebo sáhněte po našem setu papírových her a oživte zábavu, kterou jste v dospělosti nechali upadnout v zapomnění.

Gastro: Nevšední jídlo-eventy, ze kterých přímo čiší hravost? Pořádá kuchařka Bára Gábová a její @abandcollective. 

Zážitek: Kdy jste naposledy udělali něco bez vidiny výsledku, jen tak, jen pro ten pocit? Vytvořte si svůj play list věcí, které si chcete příští měsíc odškrtnout a které nasměrují vaši pozornost pryč od přemýšlení nad výkonem. Prvními položkami může být třeba skládání puzzle, naaranžování oblíbených květin do vázy, sbírání kaštanů do kapes nebo pouštění draka. A přitom všem se můžete zaposlouchat do hudebního pořadu Mistři pěvci opeřenci, nominovaného na prestižní ocenění Prix Europa!

Slovo: Znáte pojem dopamine dressing? Odkazuje k tomu, že se oblékáte tak, aby vám váš outfit zlepšoval náladu. Barvy, vzory, materiály. I šatní skříň může být váš playground.

Pohyb: Pohybová improvizace, lekce žonglování nebo slackline – zvládnete je hravě?

Kniha: Kuchařka Nicol Rotbauerová v rozhovoru pro papelote poukazuje na to, že spolehlivým zdrojem inspirace, pokud jde o prvek hravosti, jsou pro ni pejsci. A knížka Dogdogs je jejich literární přehlídkou. Portrétuje totiž nejlepšího přítele člověka v bezlestných, roztomilých pozicích, kdy na ničem jiném než na hře často nesejde. Delikátní knižní kousek pro ty, co mají doma chlupatého kamaráda, nebo by si to minimálně přáli.

Hra: Lego je synonymum dětství. Vyberte si stavebnici, která vás teleportuje zpátky do věku, kdy jste stavěním mohli strávit klidně celý den. A skládejte, dokud vás to nepřestane bavit. Už pěknou řádku let vyrábí i stavebnice, které budou slušet i jiným místnostem, než jen dětskému pokoji.

Výlet: Interaktivní hra od kolektivu PRAHO! projekt vám zprostředkuje desítky nevšedních rande (ať už solo, v páru nebo se skupinou kamarádů). A představí vám naše hlavní město z nevšedních úhlů pohledu.

Otázka: Jaká byla vaše oblíbená hračka v dětství? A kde je jí konec? Kdy jste se naposledy zhoupli na houpačce? A jaké hry hrajete na denním pořádku jako dospělí? 

Osobnost: Znáte Reného Nekudu, kreativce & lektora tvůrčího psaní? Pokud ne, utíkejte se seznámit. Nejen, že vás zvládne provést světem slov a vět, ale dokáže vás potrénovat i ve vymýšlení hravých nápadů – třeba prostřednictvím cvičebnice Restart kreativity.

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme i tipy na to, jak ji rozvíjet. A inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

S Janou se potkáváme ve studentské knihovně, kde v posledních několika letech strávila poměrně velký objem času. Její růžový šanon s materiály ke státnicím ukrývá stovky popsaných stránek a představuje manifest pečlivosti i preciznosti, které se odrážejí nejen v jejím studiu, ale i odpovědích. A kromě psychologie, sbírky barevných Stabilek a myšlenkových map má v oblibě i Matchabatu, knížky a trénink všímavosti na všední bázi.

Jana Krejzová
psycholožka

Jana Krejzová je psycholožka, lektorka a digitální tvůrkyně. Vystudovala psychologii na Univerzitě Karlově a aktuálně absolvuje psychoterapeutický výcvik v logoterapii a existenciální analýze. Už více než čtyři roky buduje edukativní platformu @czechpsychologist, v rámci které popularizuje témata spojená s duševním zdravím. V roce 2023 se svým profilem obsadila první místo v kategorii Content na Czech Social Awards.

„Papíru vděčím za to, že jsem v průběhu studia neztratila motivaci a učení mě vždycky bavilo.“

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Papír je můj hlavní pracovní a kreativní nástroj, vždycky to tak bylo a některými událostmi se můj vztah k používání papíru ještě prohloubil. Na střední škole jsem si dávala záležet na psaní výpisků, kreslení obrázků a učení mě díky tomu bavilo. S příchodem pandemie COVID-19 a nástupem na vysokou školu jsem musela papír trochu upozadit a upozadit taky rukou psané slovo, jelikož bylo nereálné všechno zvládat pouze s blokem a tužkou v ruce. O to radši jsem ale měla chvíle, kdy jsem mohla číst tištěnou knihu, procházet si tištěná skripta, nebo si zpracovávat ručně psané barevné shrnutí či myšlenkovou mapu. Je to pro mě způsob kreativního zpracování, ale také způsob přemýšlení. Papíru tak vděčím za to, že jsem v průběhu studia neztratila motivaci a učení mě vždycky bavilo (nebo aspoň ta část kreslení myšlenkových mapiček).

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

To, že je používání papíru proces, se kterým se dá hrát (kreslit, podtrhávat), ale taky to, že je to něco trvalého. Když jsem mluvila o tom, že pandemie můj vztah k papíru ještě podpořila, tak to bylo hlavně v souvislosti s tím, že jsem díky papíru měla pocit, že dělám něco skutečného. Že si mohu sáhnout na to, co studuju, ačkoli nesedím ve školní lavici. Že si tak můžu zhmotnit to, co mě baví nejen do virtuálních slov, ale že si na to můžu po vytištění sáhnout, dát do desek a po letech se k tomu vrátit. Pandemie tak taky podpořila moji lásku ke knihám, díky kterým jsem taky před lety začala psát svůj instagramový blog.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete? 

Při studiu jsem nejčastěji z důvodu rychlosti používala počítač a výpisky si následně vytiskla, zvýrazňovala, dopisovala si do nich, kreslila obrázky a grafy. Papír je také do velké míry pracovním nástrojem psychologů – většinou si nepíšeme do počítače, ale právě na papír, ať už se jedná o poznámky z diagnostického vyšetření nebo terapie, jelikož chceme být co nejblíže našemu klientovi a neklást mezi nás bariéru monitoru. Ve studiu, ale také při samotné práci je zároveň potřeba dávat jednotlivé příznaky, poznámky i pojmy do vztahů a souvislostí, k čemuž mi skvěle slouží například myšlenkové mapy. Na tomhle zpracování někdy trávím až příliš mnoho času, ale zatím se mi to vždy osvědčilo – vkládání nějakých vlastních logických souvislostí při zpracovávání přehledu pojmů či myšlenkových map se ukazuje jako ta nejefektivnější možná učební strategie, ačkoli se na první pohled zdá, že je to ztráta času a je rychlejší si jen něco přečíst nebo zvýraznit.

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá? 

Bohužel jsem ukázkový příklad souzení knihy podle obalu (samozřejmě pouze u knih a nikoli u lidí), takže si většinou zápisníky na první pohled vybírám podle toho, jaký mají přebal. Tím, že zápisníky a knihy nosím neustále u sebe, musí toho mnohdy hodně zvládnout – bouchají se v jedné tašce s počítačem, propiskami, obědem a občas i rozlitým jogurtem, takže volím většinou tvrdý přebal, pokud se jedná o zápisník, který toho bude muset hodně přežít (např. diář nebo blok na náhodné nápady, myšlenky, který chci mít pořád po ruce). Zároveň je dalším důležitým kritériem gramáž papíru – moc ráda sice píšu tužkou, ale na nějaká shrnutí, poznámky ráda používám propisovače STABILO, u kterých je důležité, aby se nepropisovaly na druhou stranu.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Vždy popíšu minimálně jeden diář a jeden zápisník. Kdybyste se ale ptali na počet stran papíru, který za rok popíšu, tak bychom se bavili v řádech tisíců. Píšu hodně, ráda a nejraději na papír.

„Pro to, abych se něco naučila, vždy potřebuji mít čistý pracovní prostor.“

Čím ráda píšete?

Nejčastěji tužkou (s gumou na opačném konci) nebo barevným STABILO popisovačem (STABILO point 88), kterých mám za ty roky už slušnou zásobu.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět? 

Nejčastěji používám čistý papír na barevné poznámky, poznámky a skripta vytištěná z počítače, do kterých si vpisuji a zvýrazňuji, diář, DOLLER zápisník, poznámky v telefonu, Notion aplikaci v počítači. 

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Momentálně je to jeden velký nepořádek – stále jsem si ještě neroztřídila materiály ze státnic, takže jsou to hromady papírů, knih, poznámek a myšlenkových map. Pro to, abych se ale něco naučila, vždy potřebuji mít čistý pracovní prostor, takže jsem ráda, že mě teď nějakou dobu žádné učení na státnice nečeká a budu mít prostor si teď ve všem udělat trochu pořádek. Aspoň mě to nebude nutit tahat si práci z nemocnice domů a věnovat se jí jen v ambulanci.

„Skutečná odvaha a všímavost netkví ve vnímání výjimečných situací a zážitků, ale vnímání a prožívání obyčejných dnů.“ 

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí pár otázek, které pomohou s všímavostí: Jaké vůně cítím? Co prožívám? Co chci nebo potřebuji?…

Jaké otázky byste k podpoře všímavosti doplnila?

Je teď něco, co mě od bytí tady a teď ruší? Jaká myšlenka nebo nutkání? Můžu si jí napsat a věnovat se jí později a v tento moment se věnovat jen tady a teď?

Sice to není úplně otázka, ale líbí se mi představa všímavosti v rámci denních aktivit a rutin, které děláme automaticky, tzv. na autopilota. Třeba čištění zubů, mytí nádobí, nebo kousání večeře. Ráda jednou za čas zkusím některou z aktivit udělat všímavě - vnímat každý pohyb kartáčku, každý tah houbičkou nebo každé sousto a pohyb čelistí.

Bez všímavosti… bychom život jen žili, nikoli prožívali. Náš život tvoří z velké části věci, které děláme automaticky - ráno vstaneme, vyčistíme si zuby, dáme si snídani, jdeme do práce, přežijeme den v práci, jdeme stejnou cestou domů, odpočineme si u seriálu, vyčistíme si zuby a jdeme spát. Skutečná odvaha a všímavost netkví ve vnímání výjimečných situací a zážitků, ale vnímání a prožívání obyčejných dnů.

Důležité je všímat si… sebe. Spousta lidí přichází do terapie s tím, že toho cítí až moc a chtěli by toho cítit míň. Tím klíčem k sobě ale není toho cítit míň, ale rozumět svým emocím a tomu, jak důležité informace nám nesou. Ve chvíli, kdy nepřehlížíme své emoce a potřeby, náš vnitřní svět už nemusí tak hlasitě volat, abychom si ho všimli.

Všímavost mě učí… trpělivosti. Je jasné, že se mi ne vždycky chce vnímat každý tah kartáčku na zuby nebo vnímat všechny chutě čokolády, ale vím, že mi všímavost pomáhá zklidnit se a chvíli vypnout myšlenky. A to chce trpělivost.

Čeho si na druhých všímáte jako prvního?

Výrazu ve tváři.

Všímáte si spíš toho, co chybí, nebo toho, co už je?

Toho, co už je, což také patří k mé práci. Jako psychologové možná na první pohled hledáme překážky a co můžeme zlepšovat. Pravdou ale zůstává, že mnohem důležitější jsou pro nás ty stránky člověka, které mu pomáhají a můžeme je společně ještě podpořit.

Jak by podle vás vypadal svět, ve kterém by všichni chodili alespoň čas od času na terapii?

Terapie může být stejně tak seberozvojový nástroj, jako nástroj pomoci a je jen na nás a našem kontextu, v čem nám může být terapie prospěšná. Myslím si, že cílem vůbec nemusí být, aby na terapii chodili všichni, ale aby věděli, že je tu vždycky někdo, za kým si mohou přijít pro pomoc. Proto je podle mého názoru mnohem důležitější šířit myšlenku, že je v pořádku, že se jako lidi vzájemně potřebujeme – ať už jsou to kamarádi, partneři, rodina, jiné blízké osoby nebo psychoterapeut. Síla nás – lidí – tkví totiž právě v tom, že dokážeme spolupracovat, milovat se, podporovat se, vzájemně se rozvíjet, takže to je taky svět, ke kterému můžeme jít.

„Ve vztazích nejde být perfektní a to nás učí jednu fakt důležitou myšlenku, že i když nejsme perfektní, pořád můžeme být milovaní a stojíme za to.“

Čím nejraději prokrastinujete? A od jakých povinností nejčastěji?

Často se mi ta hranice mezi prokrastinací a odpočinkem nehledá úplně snadno, protože mám tendenci se přepracovávat a potom si hlava o chvíli klidu říká sama. Což na první pohled vypadá jako prokrastinace, ale spíš je to nucený odpočinek z přepracování. Pro odpočinek i prokrastinaci totiž využívám stejné strategie – ráda sportuju, ráda čtu, koukám na seriály (typický Netflixovský) a ráda taky vymýšlím kreativní zpracování různých témat, k čemuž moje práce na sociálních sítích jako content creatora zaměřeného na téma duševního zdraví naprosto vybízí (takže plánuju scénáře, střih, kreativní zpracování, voice overy apod.) A ty povinnosti, od kterých si potřebuju odpočinout a u kterých taky mile ráda prokrastinuji, jsou zejména spjaté se školou, ale také s prací na sociálních sítích. Celý minulý rok jsem měla školu, kterou jsem v květnu zakončovala státnicemi, stáže a práci na zkrácený úvazek, takže jsem vedle velké zátěže potřebovala taky hodně aktivit, u kterých vypnu hlavu. 

V čem spatřujete největší hodnotu obsahu, který komunikujete se svým publikem na sítích?

Asi právě v předávání myšlenky, že nikdo není a nemusí být sám. Obsahu na duševní zdraví je naštěstí již na sociálních sítích spousta a řada content creatorů odvádí opravdu skvělou práci – díky tomu nám na sociálních sítích vzniká síť tvůrců, se kterými se mohou uživatelé sociální sítě ztotožnit, jít si pro inspiraci, pro zábavu, pro informace. Jsem moc ráda, že můžu být jedním z těchto tvůrců a přispívat myšlence, že sociální sítě mohou být inspirativním místem.

Co vás na lidských vztazích nikdy nepřestane fascinovat?

To, že se jedná o jednu z oblastí, na které nejde být odborník. Vztahy tvoří svět každého z nás a i když jejich studiu zasvětíme celý život, stejně v nich najdeme něco, co nás překvapí, co nás naštve, co nás nečekaně potěší, zaujme, vyděsí. To je krásně vidět i na tématech, které sama sdílím na sociálních sítích – to, že v týden připravovaném příspěvku popíšu nějaký psychologický jev (např. to, jak fungují spokojené vztahy) neznamená, že mi večer neujedou nervy a nekřičím na manžela, že špatně naskládal myčku. Ve vztazích nejde být perfektní a to nás učí jednu fakt důležitou myšlenku, že i když nejsme perfektní, pořád můžeme být milovaní a stojíme za to.

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.