Papír versus

#Papír versus#

Už několik let zůstává věrný svému modrému sešitu od Hermès, do kterého si svědomitě sbírá nejen myšlenky pro své budoucí knihy, ale i jízdenky, fotky a účtenky. Po Dělám si to sám a Zůstane to v rodině letos přidal na poličku i titul Rád bych, ale nechce se mi, kterým definitivně potvrzuje, že sebeironie je svébytný literární žánr. Mimo to spisovatel Martin Váša propisuje do svých knížek i osobitý humor a společně s papírem vítá i končí každý svůj kreativní proces. Hlásí se k tomu, že knížky by se měly soudit podle obalu a taky si stojí za tím, že utrácet za literaturu je známka dobrého vkusu.

Martin Váša
novinář a spisovatel

Martin Váša je novinář a spisovatel. Vystudoval angličtinu a francouzštinu na Západočeské univerzitě v Plzni. Od roku 2012 přispívá do magazínu Esprit, přes tři roky pracoval ve Vogue CS na pozici Fashion Features Editor, nyní působí jako Features Editor Cosmopolitanu.

Svou prvotinu Dělám si to sám napsal v roce 2017. V roce 2021 ji následovala druhá kniha Zůstane to v rodině a v roce 2025 vydal Rád bych, ale nechce se mi. Všechny tři tituly jsou autofikčními deníky z mileniálského života a volně na sebe navazují. Na svém Herohero profilu průběžně sdílí svůj manuál k přežití pro všechny, kdo si občas připadají nemožní, zve čtenáře do zákulisí svých knížek a inspirativním osobnostem ze svého okolí dává vyplňovat Vášovník – variaci na slavný Proustův dotazník známý z jeho poslední knížky.

„Když píšete na papír, nemůžete to vzít zpět, aniž byste jím plýtvali. Je jako fotoaparát na film – dvakrát si rozmyslíte, než stisknete spoušť.“

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Kletba stihne každého spisovatele, který si myšlenku okamžitě nepoznačí, a papír je vždycky bezpečnější volba. U telefonu hrozí, že si mou pozornost získá něco jiného a než se naději, dělám nákup na Rohlíku a nápad je fuč. Což mi připomíná, že musím udělat nákup na Rohlíku.

(o 13 minut později)

Papírem můj kreativní proces i končí. Žádný text není tak docela hotový, dokud si ho nevytisknu a nepřečtu na papíře. Vždycky si na něm všimnu něčeho, co jako by přede mnou obrazovka tajila.

Navíc mám pro hezký papír slabost hraničící s fetišem: Sbírám pohledy, obálky, balicí papíry… A knihy a časopisy čtu téměř výhradně tištěné – rád do nich bořím nos!

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Že má váhu. Když píšete na papír, nemůžete to vzít zpět, aniž byste jím plýtvali. Je jako fotoaparát na film – dvakrát si rozmyslíte, než stisknete spoušť.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete? 

Jakýkoliv a zpravidla nečitelně. Škrábu jako kocour! Jednou si v kavárně přišla čtenářka pro věnování. Když odešla, naklonil se přítel přes stůl a zeptal se, jestli si uvědomuji, že za ty knihy lidi platí…

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá? 

Na vzhledu záleží, na velikosti taky, musí mi vonět a vydržet roky.

„Rád mám volné ruce a představa, že nosím batoh, mě láká asi jako podávání daňového přiznání. Co se mi proto nevejde do kapes, zůstává často doma, a když není na co psát, tasím telefon.“

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Ten současný jsem dostal před pěti lety. Je od tradičního domu Hermès, který uctívám, a znovuplnitelný, takže věřím, že nás čeká ještě mnoho společných let. Hej Siri, zahraj mi Mendelssohnův Svatební pochod!

Čím rád píšete?

Černým gelovým perem z Muji s hrotem o průměru 0,38 mm. Ničím jiným ani psát nemůžu. Pokud bych to jen zkusil, lehne svět popelem.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět? 

Účtenky, jízdenky, vstupenky, ubrousky… S výjimkou těch, které se pojí ke chvílím, o nichž bych jednou mohl vyprávět dětem, abych jim zkazil den. Ty si uchovávám nedotčené.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Je jím kterýkoliv stůl, u kterého dostanu nápad, ale bazíruji na tom, aby byl čistý a vlídně nasvícený. Za centrální, ještě k tomu chladné osvětlení by mělo být deset let natvrdo.

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Rád mám volné ruce a představa, že nosím batoh, mě láká asi jako podávání daňového přiznání. Co se mi proto nevejde do kapes, zůstává často doma, a když není na co psát, tasím telefon. Aplikace Poznámky už praská ve švech.
Také přes něj mailem sám sobě posílám důležité připomínky. A pak se ve chvíli, kdy přijde notifikace, pobuřuji, co po mně zas kdo chce…

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní píše, že: „Kreativita je představivost použitá v praxi. Kreativní lidé nemají bohatší fantazii, jen umí svou představivost nasměrovat a zacílit.“ Jste stejného názoru jako Michelle, nebo nad propojením kreativity a představivosti uvažujete jinak?

Did you mean: Julie Lescaut? (Michelle, can you handle this?) Hm… Představivost je nepochybně jedním z předpokladů kreativity. Bez jablek žemlovku neupečete. Těch ingrediencí ale potřebujete víc.

Představivost začíná tam, kde by to mohlo být lepší.

Nebýt představivosti, tak by byl tenhle svět smutnější než blending skills Donalda Trumpa.

Ten, kdo má bujnou fantazii, to vyhrál. 

Jaká věc nebo situace je pro vás v literárním světě absolutně nepředstavitelná?

Vyjde kniha a líbí se všem.

Představujete si častěji spíš ty nejhorší, nebo ty nejlepší scénáře?

Coby držitel světového rekordu v počtu hororových scénářů vymyšlených za vteřinu s doktorátem ze čtení mezi řádky…

„Soudím knihy podle obalu a kupuji si jich víc, než mám šanci v daném období přečíst. Ale nejsou to vlastně dobrozvyky? Kniha by se podle obalu měla soudit. Od toho ten obal přece má. A jestli by za něco člověku nemělo být líto utrácet, je to literatura.“

Martine, jakou fázi byste z procesu psaní knihy nejraději vyškrtl? Kdy a kde přichází ta největší kreativní krize?

Třetí a každé další čtení rukopisu – podejte mi někdo zapalovač, ať to můžu spálit! Když máte chuť na žemlovku, také vám obvykle stačí jedna dvě porce.

Máte nějaký čtenářský zlozvyk?

Soudím knihy podle obalu a kupuji si jich víc, než mám šanci v daném období přečíst. Ale nejsou to vlastně dobrozvyky? Kniha by se podle obalu měla soudit. Od toho ten obal přece má. A jestli by za něco člověku nemělo být líto utrácet, je to literatura.

Na Instagramu jsem nicméně viděl někoho řezat dlouhé paperbacky vejpůl, aby se lépe nosily. Mít vlasy, potřeboval bych, aby mi je někdo podržel… A kdykoliv vidím knihy vyskládané hřbety dovnitř a hranou stránek ven, mám nutkání volat policii.

Při jakých příležitostech nejraději sbíráte inspiraci pro svou kreativní tvorbu?

Inspirace je tak trochu jako naše fenka Ágnes. Myslet si, že ke mně přiběhne na zavolání, by bylo naivní. Naučil jsem se počkat, až přijde sama.

Nachází se ve vaší knihovně nějaké knížky, které byste nikdy nikomu nepůjčil? A proč?

Ty jo, já si asi budu muset zajít na tu žemlovku…

Kdybyste mohl někoho nominovat na Magnesii Literu, kdo by to byl?

Svou postavu Sandru za její devítisetstránkové pojednání o ayuhasce – jako odškodné za všechnu tu špínu, co jsem na ni bezostyšně nakydal ve svých knížkách.

 Foto: Adam Mráček (Grand Café, hotel W Prague)

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Představivost má v dospělosti náročnou pozici. Nevejde se do tabulek, v kalendáři na ni nezbývá místo, a často tak končí na druhé (nebo třetí) koleji. Přitom je to právě tahle vlastnost, která nám pomáhá porazit únavu ve chvílích, kdy se o slovo hlásí stereotyp. Tušíte, kam až sahá vaše fantazie, a kam by mohla, kdybyste jí věnovali o něco více pozornosti? Pokud si chcete znovu začít rozšiřovat obzory, zasnít se a zabloudit do zapomenutých končin vlastní představivosti, inspirujte se našimi podněty a tipy z knižního, gastro i online světa.

Papír: Kreativní deník z dílny ilustrátorky Táni Sekerkové je kreativní pozvánkou k tomu, abyste dopřáli své fantazii příležitost znovu rozkvést. Každý den na vás bude čekat jedno prázdné políčko a slovo, které vyzývá ke kreativním experimentům. Můžete kreslit, vrstvit asociace i vytvářet koláže. Detox od perfekcionismu za tři, dva, jedna...

Gastro: I když je klíčovou ingrediencí vaření i jezení schopnost vychutnat si ho tady a teď, zkuste se zahledět do budoucnosti a vymyslet pokrm, který bude relevantní i za 50 let. Jaké ingredience budete mít v té době k dispozici? A jaký plating bude zrovna v kurzu?

Zážitek: Scholastika nabízí kurzy malby, kresby i ilustrace. A Skautský zase institut pořádá psací sessions Shut up & write, nedělní odpoledne dedikované psaní čehokoliv, po čem vaše nitro zrovna volá (ať už je to knižní prvotina, básničky i myšlenky do šuplíku).

Kniha: Knižní svět je ideální tělocvičnou pro trénink představivosti. Začtěte se do výběru těch nejlepších sci-fi titulů podle nakladatelství Penguin Random House. Anebo, pokud raději upřednostňujete filozofickou cestu, doplňte si na poličku knihovny titul The Creative Act: A Way of Being. Hudební producent Rick Rubin v knížce připomíná, že tvořivost není výsadou umělců. A taky že nejde zas až tak o to něco tvořit, jako spíš o schopnost nahlížet na věci z neobvyklých perspektiv.

Hra: Konverzační karty od trendspotterky Pavlíny Louženské jsou nejen skvělým doprovodem pro přemýšlení o budoucnosti ale i unikátní hrou, která vám pomůže rozhýbat vaši fantazii – na rande, teambuildingu i rodinné oslavě. A slibujeme, že debaty o tom, jak budou vypadat kanceláře budoucnosti a jaké body najdete za 20 let v programech politických stran, vás budou bavit. 

Slovo: Pojem sci-fi byl popularizován ve 20. letech 19. století, a to zejména jedním z čelních promotérů rozrůstajícího se žánru, spisovatelem Hugem Hernsbackem. Své příběhy publikované v časopise Amazing Stories, původně označoval jako scientifiction, neboli kombinaci vědy a fikce.

Otázka: Jak by vypadal váš život, kdybyste pracovali jen dva dny v týdnu? Jak byste strávili den se svým desetiletým já? O čem sníte, když se nikdo nedívá? A kdybyste psali knihu nebo natáčeli film, jaký příběh by vám stál za to ho vyprávět? 

Film: Doporučovat Matrix by byla nejspíš hodně ohraná písnička. A filmovou adaptaci Duny, jednoho z nejikoničtějších sci-fi románů z pera Franka Herberta, už jste nejspíš taky viděli. Ale víte, že ještě před tím, než ji zpracoval Denis Villeneuve, se o to v 70. letech pokusil i avantgardní chilsko-francouzský režisér Alejandro Jodorowsky? Jeho přání vytvořit epický surrealistický snímek nakonec skončilo pouze dokumentem Jodorowsky's Dune, který vypráví příběh o nenaplněných představách i ambicích. I ten by nicméně, minimálně pokud fandíte sci-fi žánru, neměl uniknout vaší pozornosti.

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme i tipy na to, jak ji rozvíjet. A inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá.

Jaká slova vám jako první vyvstanou na mysl, když se řekne hravost? Zábava, uvolnění, spontánnost? A nebo spíš: nezodpovědnost, dětinskost a rozptyl? Ať už u vás převažují pozitivní, nebo negativní konotace, jedním jsme si jistí. Hravost je nedílnou součástí kreativního skill setu a její rozvíjení s sebou přináší spoustu pozitivních dopadů pro tělo i mysl. Pokud vás zajímá jakých, pokračujte ve čtení. 

Kdo si hraje…

Ačkoliv je hravost většinově vnímaná jako doména mladších dětí, pozitivní dopady na náš mentální blahobyt má i v dospělosti. Důkazem je například studie profesora Reného Proyera ze švýcarské Univerzity v Zürichu, který zkoumal skupinu 255 žen a mužů. Účastníci nejprve vyplnili dotazníky hodnotící různé aspekty jejich vlastní hravosti a následně pak i kritéria vztahující se k životní spokojenosti a fyzické kondici. Na základě korelační analýzy poté Proyer dospěl k závěrům, že dospělí, kteří dokážou rámovat svůj život i hravě, vykazují vyšší životní spokojenost a lepší psychické zdraví.

A hravost je ale silným spojencem i na poli stresu. Ukazuje to výzkum na 898 amerických vysokoškolácích. Studenti z různých oborů vyplňovali dotazníky, které měřily míru hravosti, subjektivně vnímaný stres i oblíbené strategie pro zvládání vypjatých situací. Ukázalo se, že studenti s nižší mírou hravosti vykazovali současně vyšší hladinu stresu než jejich hravější spolužáci. A ze studie vyplynulo i to, že hraví lidé častěji využívali tzv. adaptivní strategie jako je například aktivní řešení problému, pozitivní přerámování nebo humor.

I tak i když nám může hra v dospělosti synonymizovat neproduktivně strávený čas, ve skutečnosti je přesným opakem. Nemusí přitom jít o skládání puzzle nebo volejbalový turnaj, aby se to počítalo jako trénink. Stačí, když budete věnovat pozornost aktivitám, které vám dělají radost bez očekávání jakéhokoliv výsledku. Když budete experimentovat, hledat alternativní řešení, zkoušet a učit se i v ryze banálních situacích. Prší a štve vás to? Zkuste to přerámovat. Není to ta nejlepší věc, co se vám právě může dít? 

Hravost na papíře

Když už víte, proč stojí za to věnovat se rozvíjení hravosti, pojďme se podívat na to, jak vám s tím může pomoci papír. Možná jste už slyšeli o junk journalingu. A pokud ne, jde o kreativní metodu vedení deníku, která bourá všechny představy o úhlednosti, perfektních výsledcích nebo dodržování pravidel. Naopak vybízí ke spontánnímu, uvolněnému tvoření, v němž dostane hlavní slovo právě vaše hravost. Jde o proces, ne o výsledek.

A pokud se vám nechce vyrábět rovnou celý deník, zkuste alespoň doodling. Jednoduché spontánní čmárání, kreslení nebo obtahování. Harvard Health Publishing v této souvislosti upozorňuje na zajímavou studii z roku 2009, kterou vedla psycholožka Jackie Andrade. Požádala 40 lidí o poslech monotónní hlasové zprávy, která popisovala, jací hosté přijdou na imaginární večírek. Polovina skupiny si během poslechu čmárala a druhá polovina jen poslouchala. Účastníci přitom neměli nejmenší tušení, že budou posléze otestováni v tom, kolik si toho zvládli zapamatovat. A výsledek paměťového testu? Skupina, která během poslechu praktikovala doodling si pamatovala o 29 % více, než účastníci, kteří pouze poslouchali. A tak se zdá, že právě prvek hry může pomoci udržet pozornost a zabránit tomu, aby naše mysl přepnula na autopilota. 

Přiznejme si, že momentů, kdy soustředění vyžaduje tolik vůle jako kdejaká olympijská disciplína, byste jistě ve své paměti vylovili nespočet. Od nudných hodin ve škole přes nekonečnou cestu zpožděným vlakem až po nezáživnou poradu v práci. A možná právě v těchto chvílích může být papír vaším nejlepším kamarádem, s nímž zvládnete hravě porazit veškerou nudu. Ať už si založíte junk journal nebo budete jen bezmyšlenkovitě čmárat, zůstanete bdělí a navíc si užijete chvilku kreativity a hravosti. Tomu říkáme win, win!

Chcete další inspiraci, jak potrénovat hravost? Sepsali jsme pro vás spoustu konkrétních tipů – od výletů přes hry až po gastro zážitky. Tak si pojďte hrát!

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

¹ PROYER, René T. The well-being of playful adults: Adult playfulness, subjective well-being, physical well-being, and the pursuit of enjoyable activities. The European Journal of Humour Research [online]. 2013, 1(1), 84-98 [cit. 2025-09-24]. Dostupné z: https://doi.org/10.7592/EJHR2013.1.1.proyer

² MAGNUSON, Cale D. a Lynn A. BARNETT. The playful advantage: How playfulness enhances coping with stress. Leisure Sciences [online]. 2013, roč. 35, č. 2, s. 129–144. ISSN 0149-0400. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/01490400.2013.761905

³ The "thinking" benefits of doodling. Harvard Health Publishing [online]. 2016 [cit. 2025-09-24]. Dostupné z: https://www.health.harvard.edu/blog/the-thinking-benefits-of-doodling-2016121510844

#Papír versus#

Všechno dobře dopadne, stojí na pohledu v kuchyni UMu na Národní třídě, kde se potkáváme s kuchařem Františkem Skopcem. Od stálého angažmá v profesionální kuchyni sice prozatím upustil, ale rozvoji jednotlivých podniků ze skupiny Ambiente se věnuje se zápalem a vervou. Bílý rondon, černá zástěra. A taky oblíbená kuchařka dovezená až z Japonska, černá gelovka, příliš mnoho sešitů a žádný systém. Přečtěte si, z jakých ingrediencí František vaří ve světě papíru.

František Skopec
kreativní šéfkuchař

František Skopec je kreativní šéfkuchař Ambiente a má za sebou řadu let zkušeností z několika profesionálních kuchyní. Studoval hotelovou školu a management a první zkušenosti sbíral v roli provozního. Organizaci ale později vyměnil za kuchařskou zástěru a větší kreativní potenciál a nastoupil do italské restaurace Manú Emanuela Ridiho. 

Odtud pokračoval do Café Savoy na pražském Újezdě, kde se během roku a půl vypracoval do pozice šéfkuchaře a od roku 2019 vedl celý tým cukrářů a kuchařů a vymýšlel menu. V současné době má v Ambiente na starost tým inovací F&B (food and beverage), který se zabývá interním vzděláváním a snaží se posouvat firmu i její jednotlivé články kupředu.

Když zrovna nestojí v kuchyni a nepřemýšlí nad jídlem, tak rád chodí po horách, čte nebo cestuje – ze všeho nejraději po Japonsku.

„Mám příliš mnoho sešitů a v zapisování nemám moc systém, ale samotný proces zápisu mi pomáhá a tak nějak vím kam sáhnout, když se potřebuju k něčemu vrátit.“

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Ano! Píšu si na něj furt nějaké recepty, myšlenky, nápady. Když jsem někde na stáži, tak večer usedám a zapisuju si, co jsem viděl, abych to nezapomněl. Taky miluju akvarelovou malbu a kresbu inkoustem, jenom na to teď nemám tolik času.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Nutí mě to aktivně přemýšlet a lépe si pak věci pamatuji. Ale mám k němu i povrchní vztah. Líbí se mi různé textury papíru. 

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete? 

Nejčastěji jsou to poměry k receptům a taky rychlé poznámky, když mě něco napadne. Mám příliš mnoho sešitů a v zapisování nemám moc systém, ale samotný proces zápisu mi pomáhá a tak nějak vím kam sáhnout, když se potřebuju k něčemu vrátit. 

„Papír je určený pro tvůrčí proces. Když se mi recept zapsaný na papír osvědčí, teprve potom ho přepíšu do mobilu nebo počítače, abych ho mohl sdílet.“

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Z jakého je papíru a k čemu slouží. Nejradši mám čisté listy bez linky, abych do něj mohl i čmárat. 

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Rozepsat klidně 20, ale nevím, jestli se mi někdy nějaký podařilo dopsat. 

Čím rád píšete?

Mám malé plnicí pero se zeleným inkoustem. To mám nejradši. Je to taková nostalgie na psaní na základní škole a taky se s ním hezky skicuje. Ale píšu čímkoli, co mám zrovna po ruce. 

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět? 

Nejčastěji jsou to sešity a sešítky v tvrdé i měkké vazbě a taky skicáky.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme? 

Hrnce, nože, prkno na krájení, účtenka, která slouží k prvotnímu záznamu receptu. Ale většinou jsem v pohybu, takže mám pouzdro v batohu a v něm mám celou sadu psacích potřeb i se zápisníkem a potom velký sešit. 

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Kombinuji je dost. Papír je určený pro tvůrčí proces. Když se mi recept zapsaný na papír osvědčí, teprve potom ho přepíšu do mobilu nebo počítače, abych ho mohl sdílet.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí, že “hra vytváří prostor, ve kterém je bezpečné experimentovat, riskovat, učit se a objevovat nové možnosti. Prostor, ve kterém se můžou dělat chyby, ve kterém se dá rozdat znovu a dostat druhou nebo třetí šanci”. Shodli byste se v tomto případě s Michelle, nebo to vidíte jinak?

Souhlasím.

Hravost je pro mě…prostor pro prozkoumání nových hranic, nebo nalezení těch starých.

Hravost se pozná…na první pohled. 

Hračky x hry?

Hrát si lze s čímkoliv a proměnit to tím v hračku. 

Je někdo ve vašem životě, kdo vás inspiruje svou hravostí?

Moji dva synové. 

Kterou „dospěláckou“ povinnost byste nejraději proměnil ve hru? 

Komunikaci s úřady. 

„Opadá postsocialistický stud a začínáme oslavovat, jak krásnou kuchyň umíme mít.“

Gastronomie je velmi dynamický obor, který se neustále vyvíjí. Skandinávský styl stále dominuje trendům. Co podle vás přijde po něm? Vnímáte už teď první náznaky nějakého nového směru?  

Podle mě u nás dochází k nějakému znovunalezení naší vlastní identity. Opadá postsocialistický stud a začínáme oslavovat, jak krásnou kuchyň umíme mít. 

To, co se stane ve světě, nedokážu odhadnout. Jediné co vím je, že vývoj nelze zastavit a že na to bude rozhodně mít vliv AI a ještě větší automatizace. 

Nejtěžší moment v kuchyni? …A poradil jste si s ním hravě?

Asi covid. Hravě nevím, ale snažili jsme se být kreativní a přežili jsme. 

Surovina, se kterou jste ještě nikdy nepracoval, ale jednou byste chtěl? 

Všechny, které neznám! Ale hlavně bych je chtěl ochutnat než s nimi nutně vařit.

Kdybyste měl uvařit jídlo, které o vás všechno prozradí, bude kopírovat vaši osobnost – co by to bylo?

Vývar s knedlíčky.

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Kompletně změnit svou profesní dráhu chce hodně kuráže i odvahy. Obzvlášť pokud odkládáte červený diplom z architektury a odcházíte do kuchyně. Některé věci se ale nemění. I v roli kuchařky totiž Nikol Rotbauerová zůstává věrná papíru. Má svůj sešit na složitější recepty i sepisování preplistů. A ještě než stihne jeden zápisník popsat, už má v záloze další.

Nikola Rotbauerová
kreativní kuchařka

Nikola Rotbauerová je kreativní kuchařka a její jídla můžete ochutnat na degustačních večeřích, firemních akcích, svatbách, retreatech ale i kurzech vaření. Vystudovala architekturu a stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Společně s rozjezdem kariéry se ale začala věnovat pilování svého kulinářského umu na pop-upech. A jelikož ji to už od dětství táhlo do kuchyně, rozhodla se – po úspěšném završení vysoké školy – věnovat se své vášni naplno. Vyzkoušela si hned dva profesionální gastro provozy: Esku a taky Bjukitchen bistro, kde se postupem času začala starat o chod celé kuchyně i sestavování menu. 

Baví ji vařit z lokálních surovin a ladit jídla s rytmem sezóny. Zároveň se zajímá se i o dopady stravování na naše fyzické a mentální zdraví. Aktuálně také spouští předprodej knihy Sacred Roots, na které se podílela společně s Terezou Hodanovou. Odpočívá na lekcích jógy, ráda vyšívá, cestuje a taky sbírá houby.

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Ano, papír je pro mě stále nenahraditelný, a to i přes všechny chytré aplikace a technologické vychytávky. Stále používám klasický papírový diář, recepty i úkoly si zapisuji do notýsků, které mám neustále po ruce, a na dovolené s sebou vláčím těžké výtisky knih v batohu místo čtečky. Zkoušela jsem několikrát plně přejít na elektronické diáře a různé aplikace, ale bez papíru a tužky to zkrátka nejde. Fyzický kontakt, možnost škrtat, kreslit, lepit si poznámky, to je pro mě nenahraditelná součást tvoření i přemýšlení.

„Já mám velkou slabost pro papírnictví už od útlého dětství a vždy než stihnu nějaký notes popsat, už si kupuji další a nevydržím dopsat ten původní, takže u mě není výjimkou mít jich rozepsaných více najednou.“

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Když se nad tím zamyslím, nejvíc mi vyhovuje právě ten osobní kontakt – dotek papíru, tužky a pocit, že se moje myšlenka nebo úkol nějakým způsobem zhmotňuje, i když zatím jen na papíře. Baví mě i ten fyzický rituál kolem – třeba přeškrtnout hotový úkol v seznamu. Je to maličkost, ale pocit uspokojení, který u toho zažívám, se žádnému kliknutí na notebooku nevyrovná. A navíc pěkný diář nebo sešit je i skvělým doplňkem na stole.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete? 

Těch příležitostí je několik a jelikož jsem perfekcionista, mám vše rozdělené do několika kategorií. Používám papírový roční diář, do kterého si zapisuji úkoly a plány na dané dny v týdnu. Dále mám malý notýsek, do kterého si zapisuji různé aktuální myšlenky a dlouhodobější úkoly. Nesmí tu chybět ani můj deník, který používám téměř každodenně ihned po probuzení na ‘braindump’ nebo na reflektování složitějších situací, které nechci zapomenout. 

V neposlední řadě používám několik notesů na zapisování složitějších receptů a jeden velký skicák na ‘preplist’ do kuchyně, kde si vždy postupně vypíšu úkoly, které musím ten daný den v kuchyni splnit.

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá? 

Tak to vím naprosto přesně! Prvně koukám na jeho obálku a tvar, musí mi padnout do oka, být minimalistická, z kvalitního papíru a v mých oblíbených barvách - jednotný odstín a bez vzoru. Jak mě zápisník zaujme obálkou, další kritériem je rozvržení stránek, což v mých očích představuje, zda má prázdné stránky, kostičky, řádkování nebo jiné. Dříve jsem byla hodně pro kostičkované zápisníky, teď preferuji úzké nevýrazné řádkování naznačené nejlépe šedou tenkou linkou. Gramáž papíru je pro mě také zásadní, aby pero neprosvítalo skrz na skrz nebo papír nebyl průhledný a lehce zmačkatelný. Čím vyšší gramáž, tím lepší. Často koukám i na zpracování papíru, mám moc ráda mírně texturovaný a recyklovaný vzhled.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Já mám velkou slabost pro papírnictví už od útlého dětství a vždy než stihnu nějaký notes popsat, už si kupuji další a nevydržím dopsat ten původní, takže u mě není výjimkou mít jich rozepsaných více najednou.

Čím ráda píšete?

Tenké fixky jsou má slabost. V Kodani jsem si před rokem nakoupila v jednom krásném papírnictví zásobu khaki a vínových tenkých fixek a doteď mi dělají radost a mám je každý den v kabelce nebo batohu. K nim vždy doplním černou fixu s 0,1 hrotem a ořezanou obyčejnou tužku A s gumou na konci.

„Kdybych měla možnost, ráda bych zůstala pouze u papírů pro organizaci mého času a úkolů, ale zároveň jdu ráda s dobou a učím se novému, takže jsem teď ve fázi, kdy se snažím žonglovat oba světy najednou.“

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Primárně používám roční papírový diář, notýsky a sešity rozdílných velikostí od těch nejmenších přes A6 do A4 formátů, různých tlouštěk a různých rozvržení stránek i gramáží. K tomu mám vždy po ruce několik tenkých fixek - černou i barevné, obyčejnou měkkou tužku a zvýrazňovače nejlépe v pastelových barvách. 

V kuchyni mi nesmí chybět obyčejný A4 skicák s čistými stránkami s kroužkovou vazbou, aby se listy daly lehce vytrhnout a v případě potřeby třeba někomu podat. Teď nově pracuji na jednom projektu, pro který často vyhledávám inspiraci v mých knihách a kuchařkách, takže mám postaráno o zásobu malých lepicích papírků na založení a post-itů pro jednoduché poznámky.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Mám ráda pořádek, takže můj pracovní stůl bývá vždy prázdný kromě notebooku a iPadu. Nad psacím stolem mám svou kreativní nástěnku, kde mám oblíbené tužky, různé plakátky, pozvánky, menu z eventů a večeří, které jsem pořádala, a nesmí chybět fotka mě a mých rodičů, když jsem byla malinká pro dodání motivace, když nemám sílu pracovat nebo když je mi smutno.

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Kdybych měla možnost, ráda bych zůstala pouze u papírů pro organizaci mého času a úkolů, ale zároveň jdu ráda s dobou a učím se novému, takže jsem teď ve fázi, kdy se snažím žonglovat oba světy najednou. 

Občas se zkrátka člověk digitálnímu světu nevyhne, musí spolupracovat na projektech, posílat pozvánky do kalendáře klientům apod. Zároveň se poslední dobou snažím do svého pracovního života implementovat pomocné aplikace na organizaci akcí, a tak se teď velmi kamarádím s Notion. V kombinaci s mým papírovým ročním diářem a notýskem na zapisování rychlých myšlenek je to nabušené trio, které mi velmi pomáhá k přesnější a funkčnější organizaci.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí, že hra vytváří prostor, ve kterém je bezpečné experimentovat, riskovat, učit se a objevovat nové možnosti. Prostor, ve kterém se můžou dělat chyby, ve kterém se dá rozdat znovu a dostat druhou nebo třetí šanci”. Shodly byste se v tomto případě s Michelle, nebo to vidíte jinak?

Určitě ano. Když nad tím tak přemýšlím, potřebovala bych vnést trošku hravosti do každého svého úkonu.

Hravost je pro mě… přístup a prostor pro to, co mám ráda bez jakýchkoliv nároků a požadavků.

Hravost se pozná… uvolněností, pohodou a upřímností.

Hračky x hry? Jednoznačně hry. Mám je spojené s přáteli a momenty, které mě hřejí u srdce. Občas si totiž s mými přáteli nějakou tu deskovku společně zahrajeme.

Je někdo ve vašem životě, kdo vás inspiruje svou hravostí?

Jako první mě hned napadli pejsci, které mám ve svém okolí, ať už u přátel nebo u mé rodiny. Člověk při procházkách s nimi často zapomene na všechny starosti a dokáže jen tak pobíhat, házet míčkem a být přítomný.

Kterou „dospěláckou“ povinnost byste nejraději proměnila ve hru?

Ideálně věšení nebo žehlení prádla a převlékání postele. Pro mě velmi neoblíbené úkony, u kterých by proměna ve hru mohla mít v mém životě značný přínos!

Po úspěšném studiu architektury jste se nakonec rozhodla upřednostnit vášeň pro vaření. Jak jste poznala, že je ten správný čas změnit směr, i když jste nejspíš čelila očekáváním okolí?

Celou dobu během studia architektury jsem v sobě cítila tichý hlas, který mi našeptával, že bych se měla vydat jiným směrem – směrem k jídlu. Jenže studium bylo náročné, plné projektů a deadlinů, a já jsem se vždycky uměla zakousnout a dotáhnout věci do konce. Takže moje disciplína ten hlas spolehlivě umlčovala několik let. Jakmile jsem ale měla diplom v ruce, něco se ve mně zlomilo a musela jsem obor změnit.

Kdybyste mohla až do konce života jíst jen tři jídla, jaká by to byla?

Určitě hovězí steak s pepřovou omáčkou a hranolkami, to je mé nejoblíbenější jídlo. Potom řízek s bramborovým salátem a svíčková omáčka s karlovarským knedlíkem a nášupem brusinek. A teď musíme jít rychle na další otázku, protože mi začala vyskakovat další jídla, bez kterých si život představit neumím a nechci, ale už pro ně není místo. 

„Chyby se mi učí přijímat těžce, pořád na tom pracuji, ale s každou další zkušeností to jde o trochu líp.“

Když chcete na někoho udělat dojem, co mu naservírujete?

Pošírovanou rybu s beurre blanc omáčkou. Jídlo, která má vždy nejvíce komplimentů - dokonce i od lidí, kteří ryby standardně nejedí! A čokoládovou pěnu jako sladkou tečku, v kombinaci s čerstvým letním ovocem nelze odolat.

Jaké jídlo nebo surovina nejlépe zachycuje vaše momentální životní období?

První mě napadá chilli – divoká a zajímavá jízda. 

Stejně jako navrhování domů i vymýšlení menu nebo nových receptů vyžaduje vysokou míru perfekcionismu. Jak se vyrovnáváte s chybami? 

Jsem typický perfekcionista a často na sebe kladu vysoké (až nesplnitelné) nároky. To je někdy užitečné, ale často vyčerpávající. Nově se proto učím víc si užívat samotný proces, neupínat se tolik na výsledek a dát prostor i nedokonalostem.

Chyby se mi učí přijímat těžce, pořád na tom pracuji, ale s každou další zkušeností to jde o trochu líp. 

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Posaďte vážnost na střídačku. A vraťte hravost do hry. Možná jste se nechali přesvědčit, že v dospělosti už se tolik nenosí a patří jen na dětské hřiště nebo do tělocvičny. Milerádi vás ale vyvedeme z omylu. Přinášíme tipy, díky kterým už vás nuda ani fádnost nezaskočí.

Papír: Zkuste napsat příběh, kde bude každé slovo svým počátečním písmenem následovat běh abecedy. A pokud se nemůžete rozepsat, generátor slov vám podá pomocnou ruku. Nebo sáhněte po našem setu papírových her a oživte zábavu, kterou jste v dospělosti nechali upadnout v zapomnění.

Gastro: Nevšední jídlo-eventy, ze kterých přímo čiší hravost? Pořádá kuchařka Bára Gábová a její @abandcollective. A doslova vyhrát si se surovinami umí i kuchaři a kuchařky z restaurace Marie B. v pražské Dlouhé ulici. Menu se mění, hravost zůstává.

Zážitek: Kdy jste naposledy udělali něco bez vidiny výsledku, jen tak, jen pro ten pocit? Vytvořte si svůj play list věcí, které si chcete příští měsíc odškrtnout a které nasměrují vaši pozornost pryč od přemýšlení nad výkonem. Prvními položkami může být třeba skládání puzzle, naaranžování oblíbených květin do vázy, sbírání kaštanů do kapes nebo pouštění draka. A přitom všem se můžete zaposlouchat do hudebního pořadu Mistři pěvci opeřenci, nominovaného na prestižní ocenění Prix Europa!

Slovo: Znáte pojem dopamine dressing? Odkazuje k tomu, že se oblékáte tak, aby vám váš outfit zlepšoval náladu. Barvy, vzory, materiály. I šatní skříň může být váš playground.

Pohyb: Pohybová improvizace, lekce žonglování nebo slackline – zvládnete je hravě?

Kniha: Kuchařka Nicol Rotbauerová v rozhovoru pro papelote poukazuje na to, že spolehlivým zdrojem inspirace, pokud jde o prvek hravosti, jsou pro ni pejsci. A knížka Dogdogs je jejich literární přehlídkou. Portrétuje totiž nejlepšího přítele člověka v bezlestných, roztomilých pozicích, kdy na ničem jiném než na hře často nesejde. Delikátní knižní kousek pro ty, co mají doma chlupatého kamaráda, nebo by si to minimálně přáli.

Hra: Lego je synonymum dětství. Vyberte si stavebnici, která vás teleportuje zpátky do věku, kdy jste stavěním mohli strávit klidně celý den. A skládejte, dokud vás to nepřestane bavit. Už pěknou řádku let vyrábí i stavebnice, které budou slušet i jiným místnostem, než jen dětskému pokoji.

Výlet: Interaktivní hra od kolektivu PRAHO! projekt vám zprostředkuje desítky nevšedních rande (ať už solo, v páru nebo se skupinou kamarádů). A představí vám naše hlavní město z nevšedních úhlů pohledu.

Otázka: Jaká byla vaše oblíbená hračka v dětství? A kde je jí konec? Kdy jste se naposledy zhoupli na houpačce? A jaké hry hrajete na denním pořádku jako dospělí? 

Osobnost: Znáte Reného Nekudu, kreativce & lektora tvůrčího psaní? Pokud ne, utíkejte se seznámit. Nejen, že vás zvládne provést světem slov a vět, ale dokáže vás potrénovat i ve vymýšlení hravých nápadů – třeba prostřednictvím cvičebnice Restart kreativity.

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme i tipy na to, jak ji rozvíjet. A inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

S Janou se potkáváme ve studentské knihovně, kde v posledních několika letech strávila poměrně velký objem času. Její růžový šanon s materiály ke státnicím ukrývá stovky popsaných stránek a představuje manifest pečlivosti i preciznosti, které se odrážejí nejen v jejím studiu, ale i odpovědích. A kromě psychologie, sbírky barevných Stabilek a myšlenkových map má v oblibě i Matchabatu, knížky a trénink všímavosti na všední bázi.

Jana Krejzová
psycholožka

Jana Krejzová je psycholožka, lektorka a digitální tvůrkyně. Vystudovala psychologii na Univerzitě Karlově a aktuálně absolvuje psychoterapeutický výcvik v logoterapii a existenciální analýze. Už více než čtyři roky buduje edukativní platformu @czechpsychologist, v rámci které popularizuje témata spojená s duševním zdravím. V roce 2023 se svým profilem obsadila první místo v kategorii Content na Czech Social Awards.

„Papíru vděčím za to, že jsem v průběhu studia neztratila motivaci a učení mě vždycky bavilo.“

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Papír je můj hlavní pracovní a kreativní nástroj, vždycky to tak bylo a některými událostmi se můj vztah k používání papíru ještě prohloubil. Na střední škole jsem si dávala záležet na psaní výpisků, kreslení obrázků a učení mě díky tomu bavilo. S příchodem pandemie COVID-19 a nástupem na vysokou školu jsem musela papír trochu upozadit a upozadit taky rukou psané slovo, jelikož bylo nereálné všechno zvládat pouze s blokem a tužkou v ruce. O to radši jsem ale měla chvíle, kdy jsem mohla číst tištěnou knihu, procházet si tištěná skripta, nebo si zpracovávat ručně psané barevné shrnutí či myšlenkovou mapu. Je to pro mě způsob kreativního zpracování, ale také způsob přemýšlení. Papíru tak vděčím za to, že jsem v průběhu studia neztratila motivaci a učení mě vždycky bavilo (nebo aspoň ta část kreslení myšlenkových mapiček).

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

To, že je používání papíru proces, se kterým se dá hrát (kreslit, podtrhávat), ale taky to, že je to něco trvalého. Když jsem mluvila o tom, že pandemie můj vztah k papíru ještě podpořila, tak to bylo hlavně v souvislosti s tím, že jsem díky papíru měla pocit, že dělám něco skutečného. Že si mohu sáhnout na to, co studuju, ačkoli nesedím ve školní lavici. Že si tak můžu zhmotnit to, co mě baví nejen do virtuálních slov, ale že si na to můžu po vytištění sáhnout, dát do desek a po letech se k tomu vrátit. Pandemie tak taky podpořila moji lásku ke knihám, díky kterým jsem taky před lety začala psát svůj instagramový blog.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete? 

Při studiu jsem nejčastěji z důvodu rychlosti používala počítač a výpisky si následně vytiskla, zvýrazňovala, dopisovala si do nich, kreslila obrázky a grafy. Papír je také do velké míry pracovním nástrojem psychologů – většinou si nepíšeme do počítače, ale právě na papír, ať už se jedná o poznámky z diagnostického vyšetření nebo terapie, jelikož chceme být co nejblíže našemu klientovi a neklást mezi nás bariéru monitoru. Ve studiu, ale také při samotné práci je zároveň potřeba dávat jednotlivé příznaky, poznámky i pojmy do vztahů a souvislostí, k čemuž mi skvěle slouží například myšlenkové mapy. Na tomhle zpracování někdy trávím až příliš mnoho času, ale zatím se mi to vždy osvědčilo – vkládání nějakých vlastních logických souvislostí při zpracovávání přehledu pojmů či myšlenkových map se ukazuje jako ta nejefektivnější možná učební strategie, ačkoli se na první pohled zdá, že je to ztráta času a je rychlejší si jen něco přečíst nebo zvýraznit.

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá? 

Bohužel jsem ukázkový příklad souzení knihy podle obalu (samozřejmě pouze u knih a nikoli u lidí), takže si většinou zápisníky na první pohled vybírám podle toho, jaký mají přebal. Tím, že zápisníky a knihy nosím neustále u sebe, musí toho mnohdy hodně zvládnout – bouchají se v jedné tašce s počítačem, propiskami, obědem a občas i rozlitým jogurtem, takže volím většinou tvrdý přebal, pokud se jedná o zápisník, který toho bude muset hodně přežít (např. diář nebo blok na náhodné nápady, myšlenky, který chci mít pořád po ruce). Zároveň je dalším důležitým kritériem gramáž papíru – moc ráda sice píšu tužkou, ale na nějaká shrnutí, poznámky ráda používám propisovače STABILO, u kterých je důležité, aby se nepropisovaly na druhou stranu.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Vždy popíšu minimálně jeden diář a jeden zápisník. Kdybyste se ale ptali na počet stran papíru, který za rok popíšu, tak bychom se bavili v řádech tisíců. Píšu hodně, ráda a nejraději na papír.

„Pro to, abych se něco naučila, vždy potřebuji mít čistý pracovní prostor.“

Čím ráda píšete?

Nejčastěji tužkou (s gumou na opačném konci) nebo barevným STABILO popisovačem (STABILO point 88), kterých mám za ty roky už slušnou zásobu.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět? 

Nejčastěji používám čistý papír na barevné poznámky, poznámky a skripta vytištěná z počítače, do kterých si vpisuji a zvýrazňuji, diář, DOLLER zápisník, poznámky v telefonu, Notion aplikaci v počítači. 

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Momentálně je to jeden velký nepořádek – stále jsem si ještě neroztřídila materiály ze státnic, takže jsou to hromady papírů, knih, poznámek a myšlenkových map. Pro to, abych se ale něco naučila, vždy potřebuji mít čistý pracovní prostor, takže jsem ráda, že mě teď nějakou dobu žádné učení na státnice nečeká a budu mít prostor si teď ve všem udělat trochu pořádek. Aspoň mě to nebude nutit tahat si práci z nemocnice domů a věnovat se jí jen v ambulanci.

„Skutečná odvaha a všímavost netkví ve vnímání výjimečných situací a zážitků, ale vnímání a prožívání obyčejných dnů.“ 

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí pár otázek, které pomohou s všímavostí: Jaké vůně cítím? Co prožívám? Co chci nebo potřebuji?…

Jaké otázky byste k podpoře všímavosti doplnila?

Je teď něco, co mě od bytí tady a teď ruší? Jaká myšlenka nebo nutkání? Můžu si jí napsat a věnovat se jí později a v tento moment se věnovat jen tady a teď?

Sice to není úplně otázka, ale líbí se mi představa všímavosti v rámci denních aktivit a rutin, které děláme automaticky, tzv. na autopilota. Třeba čištění zubů, mytí nádobí, nebo kousání večeře. Ráda jednou za čas zkusím některou z aktivit udělat všímavě - vnímat každý pohyb kartáčku, každý tah houbičkou nebo každé sousto a pohyb čelistí.

Bez všímavosti… bychom život jen žili, nikoli prožívali. Náš život tvoří z velké části věci, které děláme automaticky - ráno vstaneme, vyčistíme si zuby, dáme si snídani, jdeme do práce, přežijeme den v práci, jdeme stejnou cestou domů, odpočineme si u seriálu, vyčistíme si zuby a jdeme spát. Skutečná odvaha a všímavost netkví ve vnímání výjimečných situací a zážitků, ale vnímání a prožívání obyčejných dnů.

Důležité je všímat si… sebe. Spousta lidí přichází do terapie s tím, že toho cítí až moc a chtěli by toho cítit míň. Tím klíčem k sobě ale není toho cítit míň, ale rozumět svým emocím a tomu, jak důležité informace nám nesou. Ve chvíli, kdy nepřehlížíme své emoce a potřeby, náš vnitřní svět už nemusí tak hlasitě volat, abychom si ho všimli.

Všímavost mě učí… trpělivosti. Je jasné, že se mi ne vždycky chce vnímat každý tah kartáčku na zuby nebo vnímat všechny chutě čokolády, ale vím, že mi všímavost pomáhá zklidnit se a chvíli vypnout myšlenky. A to chce trpělivost.

Čeho si na druhých všímáte jako prvního?

Výrazu ve tváři.

Všímáte si spíš toho, co chybí, nebo toho, co už je?

Toho, co už je, což také patří k mé práci. Jako psychologové možná na první pohled hledáme překážky a co můžeme zlepšovat. Pravdou ale zůstává, že mnohem důležitější jsou pro nás ty stránky člověka, které mu pomáhají a můžeme je společně ještě podpořit.

Jak by podle vás vypadal svět, ve kterém by všichni chodili alespoň čas od času na terapii?

Terapie může být stejně tak seberozvojový nástroj, jako nástroj pomoci a je jen na nás a našem kontextu, v čem nám může být terapie prospěšná. Myslím si, že cílem vůbec nemusí být, aby na terapii chodili všichni, ale aby věděli, že je tu vždycky někdo, za kým si mohou přijít pro pomoc. Proto je podle mého názoru mnohem důležitější šířit myšlenku, že je v pořádku, že se jako lidi vzájemně potřebujeme – ať už jsou to kamarádi, partneři, rodina, jiné blízké osoby nebo psychoterapeut. Síla nás – lidí – tkví totiž právě v tom, že dokážeme spolupracovat, milovat se, podporovat se, vzájemně se rozvíjet, takže to je taky svět, ke kterému můžeme jít.

„Ve vztazích nejde být perfektní a to nás učí jednu fakt důležitou myšlenku, že i když nejsme perfektní, pořád můžeme být milovaní a stojíme za to.“

Čím nejraději prokrastinujete? A od jakých povinností nejčastěji?

Často se mi ta hranice mezi prokrastinací a odpočinkem nehledá úplně snadno, protože mám tendenci se přepracovávat a potom si hlava o chvíli klidu říká sama. Což na první pohled vypadá jako prokrastinace, ale spíš je to nucený odpočinek z přepracování. Pro odpočinek i prokrastinaci totiž využívám stejné strategie – ráda sportuju, ráda čtu, koukám na seriály (typický Netflixovský) a ráda taky vymýšlím kreativní zpracování různých témat, k čemuž moje práce na sociálních sítích jako content creatora zaměřeného na téma duševního zdraví naprosto vybízí (takže plánuju scénáře, střih, kreativní zpracování, voice overy apod.) A ty povinnosti, od kterých si potřebuju odpočinout a u kterých taky mile ráda prokrastinuji, jsou zejména spjaté se školou, ale také s prací na sociálních sítích. Celý minulý rok jsem měla školu, kterou jsem v květnu zakončovala státnicemi, stáže a práci na zkrácený úvazek, takže jsem vedle velké zátěže potřebovala taky hodně aktivit, u kterých vypnu hlavu. 

V čem spatřujete největší hodnotu obsahu, který komunikujete se svým publikem na sítích?

Asi právě v předávání myšlenky, že nikdo není a nemusí být sám. Obsahu na duševní zdraví je naštěstí již na sociálních sítích spousta a řada content creatorů odvádí opravdu skvělou práci – díky tomu nám na sociálních sítích vzniká síť tvůrců, se kterými se mohou uživatelé sociální sítě ztotožnit, jít si pro inspiraci, pro zábavu, pro informace. Jsem moc ráda, že můžu být jedním z těchto tvůrců a přispívat myšlence, že sociální sítě mohou být inspirativním místem.

Co vás na lidských vztazích nikdy nepřestane fascinovat?

To, že se jedná o jednu z oblastí, na které nejde být odborník. Vztahy tvoří svět každého z nás a i když jejich studiu zasvětíme celý život, stejně v nich najdeme něco, co nás překvapí, co nás naštve, co nás nečekaně potěší, zaujme, vyděsí. To je krásně vidět i na tématech, které sama sdílím na sociálních sítích – to, že v týden připravovaném příspěvku popíšu nějaký psychologický jev (např. to, jak fungují spokojené vztahy) neznamená, že mi večer neujedou nervy a nekřičím na manžela, že špatně naskládal myčku. Ve vztazích nejde být perfektní a to nás učí jednu fakt důležitou myšlenku, že i když nejsme perfektní, pořád můžeme být milovaní a stojíme za to.

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Petr Sucháček nejraději tvoří v atmosféře, kde se lehkost a humor potkávají s hlubokou soustředěnou prací a kde má společný cíl při spolupráci s kolegy navrch nad statusem. Dobíjí se hudebními festivaly, posilovnou i dobrou kávou, ale nejvíc energie mu přináší chvíle, kdy jeho dary obohacují život druhých. Ať už vede workshop, nebo si jen vyměňuje zkušenosti s kolegy, vždy v tom nechybí trocha legrace a pocit, že se učíme všichni od sebe navzájem.

Petr Sucháček
pedagog a lektor 

Petr Sucháček je pedagog, lektor nenásilné komunikace a spoluautor Nenásilného podcastu. Studoval Ústav pedagogických věd na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (MUNI) a na poli učení a nikdy nekončícího vzdělávání nakonec i zůstal. Od roku 2016 pomáhal na své alma mater vybudovat Centrum rozvoje pedagogických kompetencí a v současné době učí budoucí učitele, jak učit.

S principy nenásilné komunikace se poprvé seznámil v roce 2012 a do roku 2025 stihl odučit přes 350 workshopů – ve firmách, neziskovkách i státních institucích. Má za sebou stovky hodin výcviku u certifikovaných trenérů. S oblibou se ale chopí mikrofonu i na různých typech konferencí či kulatých stolů a moderoval i vědeckou show Science Slam.

„Díky ručním zápiskům na papír je pro mě vzpomínka hlubší, osobnější a zážitky a informace jsou mi tak nějak lépe dostupné, než když mám třeba poznámky jen v telefonu nebo v tabletu.“

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Papír je pro mě absolutní must have! Když domlouvám jakoukoliv zakázku, když si dělám poznámky z porady, ze schůzky, když si srovnávám myšlenky, rozhoduju priority, anebo tvořím to-do list, u toho všeho hraje papír zcela klíčovou roli.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Dělání si poznámek na papír mi neskutečně pomáhá držet pozornost a focus na daném tématu. To je oproti elektronickým variantám, které taky používám, největší benefit. Miluju taky vizualizaci věcí ve fyzickém světě a ukládání si historie. Zní to vzletně, ale já tím myslím i historii projektu, nebo třeba koučovacích setkání. Ale nejvíc z toho těžím, když se vracím ke vzdělávacím akcím, které jsem sám absolvoval. Díky ručním zápiskům na papír je pro mě vzpomínka hlubší, osobnější a zážitky a informace jsou mi tak nějak lépe dostupné, než když mám třeba poznámky jen v telefonu nebo v tabletu.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete?

Uf, to je strašně rozmanité. Při domluvě zakázek si zapisuju strukturovaně klíčové informace a co zbývá dořešit, při koučování nebo konzultaci se snažím zachytit odkud kam jsme šli, přestože pak zápisky nedávají zcela smysl, ale pomáhají nám trackovat, jak jsme se někam dostali. No a pak si často v průběhu konzultací bezděky kreslím, protože mi vizualizace pomáhají porozumění i držení pozornosti.

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

V tomhle jsem velký pragmatik. A5 formát, ne moc tlustý, aby se dobře nosil a když si můžu vybírat, tak tečkované stránky, které dávají dost volnosti v tom, jak stránku použít. Takhle tedy přemýšlím nad zápisníky denní (s)potřeby. Osobní deník píšu do tlustého linkovaného koženého zápisníku.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Vlastně přesně nevím. Vzhledem k tomu, že je používám často, na kde co, a pracuju spíš s těmi menšími, tak můj kvalifikovaný odhad je 8-10 zápisníků za rok.

Čím rád píšete?

Uuuuu! Tady jsme v mé doméně! Papír mám moc rád, ale co mám ještě raději, jsou všelijaká psadla! Já jsem primárně lektor a když vedu workshopy, píšu hodně na flipcharty, whiteboardy a sem tam klasické A4.
Pro všechny tyto příležitosti mám své oblíbené tipy fixů, per, propisek a tužek. Ke své práci toho vlastně nepotřebuji tak moc, ale psacích potřeb mám pořádně velkou tašku. Flipchartová láska jsou uni PROCKEY s lichoběžníkovým hrotem. Nic lepšího na světě není!

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Asi nejčastěji používám kombinaci: volných listů z jedné strany potištěných, s fixami různých barev a tlouštěk, post-ity s různobarevnými propiskami a pery a docela často používám i tenké stabila. Jo a taky whiteboard s fixami. Sem tam se žena docela lekne, když dojde domů a já jsem „v plném tvůrčím procesu“, protože to u nás vypadá jak po výbuchu v papírnictví.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Počítač, externí obrazovku, myš, klávesnici, hrníček plný psacích potřeb, zápisník, post-ity, volné listy, hrníček s kávou a špinavý hrníček od včerejší kávy a pak nepojmenovatelnou hromádku papírů, ve které jsou určitě důležité poznámky z něčeho, nákupní seznamy, slevy do knihkupectví, visačky z konferencí a nějaké další věci určitě taky.

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Je pro mě extrémně důležitá. Většina pracovních kontaktů začíná v digitálu, následné další domluvy probíhají pro mě spíše na papíře, přičemž klíčové věci se opět přenášejí do digitálu. Navíc pracuju v týmech, kde veškerá organizace a koordinace probíhá také v online nástrojích, kde např. evidujeme úkoly. Než se do nich ale pustím, opět vezmu zápisník do ruky a sepíšu si, co chci udělat. Pokud některé z úkolů vyžadují brainstornimg, či nějaké jiné plánování, opět pracuju s post-ity a fixami. A až výsledek opět digitalizuju. Vlastně si moc nedovedu představit, že by to fungovalo jinak.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí pár otázek, které pomohou s všímavostí: Jaké vůně cítím? Co prožívám? Co chci nebo potřebuji?… 

Jaké otázky byste k podpoře všímavosti doplnil?

Co právě teď cítím v těle? Když se kolem sebe rozhlédnu, co vidím?

Bez všímavosti by... nebylo nic. Když si nevšimnu, nic se nestalo.

Důležité je všímat si… nejen toho, co prožívám, ale taky za jakých okolností, co mi (ne)prospívá.

Všímavost mě učí… se častěji rozhodovat v situacích podle toho, jak opravdu chci, spíše než podle vzorců, které jsem někde v průběhu života nachytal

Čeho si na druhých všímáte jako prvního? Všímám si toho, jak lidé působí ve svém těle. Jestli mají oporu sami v sobě, jak drží tělo, jaká energie jimi a skrz ně proudí.

Všímáte si spíš toho, co chybí, nebo toho, co už je? To hodně záleží. Běžně spíš toho, co už je. Když pořádám nějaké akce, tak je moje pozornost směřuje téměř výhradně k tomu, co chybí.

„Pojďme se s ostatními prvně potkat, než se začneme vzájemně opravovat. Zní to buď lehce, nebo nerealisticky. Není to ani lehké, ani nereálné.“

Co ve vás probudilo zájem o nenásilnou komunikaci?

Když na prvním workshopu lektor rozhodil po stole asi 60 ručně psaných papírků (!) s názvy pocitů. A já si bytostně uvědomil, že v té době jsme měl v aktivní slovní zásobě asi 4. A jak workshop pokračoval, přidaly se potřeby a vztah mezi pocity a potřebami a to už jsem tušil, že to pro mě bude velké. Prvních pár let s nenásilnou komunikací bylo pro mě čistě o budování vztahu mě ke mně, o většímu rozumění sobě. To byla a je strašně cenná cesta pro mě. 

Kdybyste měl vybrat jeden jediný tip pro nenásilnou komunikaci, jaký by to byl?

Connection before correction. Pojďme se s ostatními prvně potkat, než se začneme vzájemně opravovat. Zní to buď lehce, nebo nerealisticky. Není to ani lehké, ani nereálné. 

Jak vám všímavost pomáhá ustát vlastní emoce, třeba když se ocitnete v náročném rozhovoru?

Tak v prvé řadě vůbec tím, že si všimnu, že se ve mně něco děje. A pokud se to podaří, tak je fajn si uvědomit, že já nejsem jen touto jednou emocí. Mám v tu samou chvíli i jiné, mám aktivní nějaké potřeby, mám taky nějaký záměr v té konverzaci, kterou teď vedeme… Když se toto podaří si uvědomit, pak mám možnost volby: zveřejnit emoce nahlas? Odložit je? Dát si pauzu? Pohádat se? atd. V různé dny budu volit různě, ale budu volit. Třeba i špatně. Pak se umím omluvit a příště třeba volit moudřeji. 

„Docela často se bavím s lidmi, kteří stejně jako já před 13 lety, nemají takový slovník kolem pocitů, tak jim jich pár prostě nabídnu „k zakliknutí“ a pokračujeme v konverzaci dál. Často na hlubší úrovni.“ 

Všímáte si nějakého rozšířeného komunikačního zlozvyku, který vám přijde zajímavý?

O komunikační zlozvyky není nikdy nouze. Momentálně mne tak jakoby divně baví komunikační pozice, která by se dala vystihnout slovy „protože já jsem to takto zažil/a, tak to tak musejí mít všichni“. Týká se to snad všech oblastí života. Práce: „jo, šéfové jsou všude idioti…“, „ve školství to funguje tak, že…“. Partnerství: „chlapi po třicítce už…“, „když ty máš moc vysoké nároky, prostě jen…“. Osobní život: „cvičení k ničemu není, já cvičil/a a…“ atd.  

Která otázka je oblíbenou součástí vašich konverzací s druhými? A proč?

Mám asi dvě. Jedna je klidně i otevírací: Co tě v poslední době potěšilo? Jednodušeji se nám totiž vybavují věci, co se nedaří, kdy jsme nedostateční nebo tak, ale já rád začínám s tím, co se podařilo, kde je radost, vděčnost, možná i úsměv. A to ne kvůli nějaké toxické pozitivitě, ale čistě proto, abychom si všímali i toho, co se daří, přestože si to možná samo o sobě nevydobývá místo v naší pozornosti.

No a pak mám takovou rozvíjejí otázku, kdy když někdo dokončí kousek sdílení, tak se doptám, jestli je z toho spíš např. smutný, naštvaný nebo jaký vlastně? Zejména s lidmi, kteří více mluví v příbězích, nebo datech je to pro mě pokus, jak se dozvědět víc o jejich prožívání té situace. Docela často se bavím s lidmi, kteří stejně jako já před 13 lety, nemají takový slovník kolem pocitů, tak jim jich pár prostě nabídnu „k zakliknutí“ a pokračujeme v konverzaci dál. Často na hlubší úrovni.

Foto: Irina Matusevič

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Na vnímání okolního světa sice máme pět smyslů, ale přesto si řadu vjemů necháváme uniknout. Všímavost je návyk, který rozehraje vaše prožívání všemi barvami, chutěmi i vůněmi. A můžete ho procvičovat a kultivovat na každodenní bázi. Nevíte, jak začít? Inspirujte se našimi tipy, které vám s tréninkem pomohou. Třeba se vám podaří otevřít dosud nepoznané obzory.

Papír: Začněte psát svůj deník vděčnosti. Naplňte ho všedními zážitky, dobrými skutky, chutěmi, vůněmi, zvuky, radostmi, pokořenými výzvami, libůstkami – zkrátka vším, co vám dělá dobře na duši.

Gastro: Chcete absolvovat úplně nový gurmánský zážitek? Možná vám bude stačit pro jednou vypnout telefon, podcast, Youtube nebo televizi a věnovat pozornost jen samotnému jídlu. Chutím. Texturám. Vůním. Teplotě. Zpomalte a vychutnejte si každé jedno sousto. A pokud chcete svou všímavost posunout ještě o úroveň výš, inspirujte se japonským pravidlem: hara hachi bun me, které velí jíst jen do doby, než jste z 80 % sytí. Právě tato filozofie je jedním z pilířů tzv. modré zóny na ostrově Okinawa, ve které se lidé v průměru dožívají velmi vysokého věku. Zkusíte se inspirovat?

Zážitek: Vyrazte na vycházku po Praze s CAMPem a podívejte se na hlavní město novýma očima. Architekti, urbanisté i průvodci vás provedou uličkami, nábřežími a místy, kolem kterých chodíte denně. Jen si jich možná nevšímáte. Pravděpodobně objevíte detaily, souvislosti a příběhy, které z běžné cesty udělají malý objevný výlet.

Kniha: Teoretický úvod do mindfulness? Profesor medicíny a průkopník využití meditace všímavosti v lékařské praxi, Jon Kabat Zinn, vás do něj milerád zasvětí. A to na stránkách knihy Full Catastrophe Living: Using the Wisdom of Your Body and Mind to Face Stress, Pain, and Illness.

Slovo: Lagom je švédský výraz označující stav, kdy je něco „tak akorát, v rovnováze“. A abychom takového stavu dosáhli, musíme pozorně vnímat okolní svět i své vlastní potřeby. Realizovat se, ale nesklouznout k přepracování. Bažit po nových zážitcích, ale nepřehltit se. Být svobodný, ale neutíkat z reality. Všímejte si, kdy a za jakých okolností nacházíte rovnováhu vy.

Gadget: Nastavte si na telefonu reminder – jednou, dvakrát, třikrát denně –, který vám připomene čas na zastavení. Chvíli na pár vědomých nádechů a výdechů, protažení, usebrání. Znáte techniku čtvercového dýchání? Nejkratší cesta ke zklidnění i koncentraci.

Výlet: Vypněte každodenního autopilota a dopřejte si všímavou procházku. Po cestě do práce či domů s nasazením pozornosti se plně soustřeďte na vaše kroky, okolní zvuky, vůně i detaily pod nohama. Ať už kráčíte lesem, parkem nebo rušnou ulicí, tahle malá pauza tady a teď vám pomůže přepnout mysl z běžného běhu na přítomný moment a zklidnit ji. Inspiraci i praktické tipy najdete u našich partnerů z Nevypusť duši.

Otázka: Jakou barvu by měla moje dnešní nálada? Jaká vůně by nejlíp popsala tenhle okamžik? Jakou nejhezčí věc v tuto chvíli vidím? A čeho by si jako první všimlo malé dítě, kdyby tu stálo vedle mě?

Pohyb: Zkoušeli jste někdy tai či? Pokud ne, zapište si ho na bucket list. Tradiční čínské bojové umění vás povede ke zklidnění a pilování pomalých, vědomých pohybů.

Film: Japonsko-německý snímek Perfect days v meditativní tempu vypráví o tom, proč se vyplatí zpomalit. A že krása je často skryta v detailu. Podívaná je to velmi pomalá, ale slibujeme, že stojí za to.

Follow: Na profilu Headspace najdete tipy pro rozvíjení všímavosti i ty pro opečování mentálního zdraví. 

Audio: Zaposlouchejte se do binaurálních rytmů. Jde o speciální zvukové frekvence, které mohou pomoci zklidnit mysl, prohloubit soustředění nebo navodit stav relaxace. Stačí si nasadit sluchátka, zavřít oči a nechat se unášet jemnými pulzy, které si s vaším mozkem tiše povídají. Malá zvuková meditace, která se vejde i do rušného dne.

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme i tipy na to, jak ji rozvíjet. A inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Okolní svět nám i v tom nejvšednějším dni nabízí pozoruhodnou podívanou. Jenže náš mozek často připomíná počítač s dvaceti otevřenými záložkami, roztěkaně přepíná mezi úkoly a přehlíží, co si nezaslouží být přehlídnuto. Všímavost je o zpomalení. Jejím procvičováním se učíme na svět koukat vědoměji. Jako když si promnete oči po dlouhém spánku.

V čem nám všímavost může pomoci

Všímavost vrací našemu bytí další rozměr. Zaměřuje pozornost na to, co se děje uvnitř těla, co nám běží hlavou, jaké vůně nás obklopují, co vidíme, když se rozhlížíme kolem sebe. Narací nás zpátky k sobě. Je to způsob, jak brzdit automatické reakce, ke kterým se náš mozek – často podvědomě – uchyluje. A navíc má pozitivní vliv na naše mentální zdraví.

Možná vnímáte slovo mindfulness jako všudypřítomný buzz word, ale je na místě si připomenout, že trénink všímavosti vám může do života přinést celou řadu vědecky prokázaných benefitů – a to pro tělo i mysl. Jedním z nich je například to, že tlumí reakci těla na stresové podněty¹, přičemž tento přínos se ve velkém využívá i na poli medicíny. Průkopníkem využití mindfulness v lékařské praxi je profesor medicíny Jon Kabat-Zinn, který v roce 1979 v nemocnici University of Massachusetts začal léčit pacienty s chronickým onemocnění za pomoci programu Mindfulness Based Stress Reduction², který využívá principy meditace a jógy pro snižování stresu i psychosomatických potíží.

To, že mindfulness není jen trend uspěchané doby, potvrzuje i přehledová studie Effects of Mindfulness on Psychological Health: A Review of Empirical Studies. Autoři v ní shrnují poznatky z desítek empirických studií o efektech všímavosti a zjišťují, že lidé s vyšší mírou všímavosti vykazují zároveň i větší životní spokojenost, vitalitu, zdravější sebevědomí, lepší paměť, vyšší míru empatie a naopak menší míru reaktivnosti amygdaly – části mozku spojené se zpracováním strachu a pocitů ohrožení – na negativní podněty. Míra jevů jako jsou úzkosti, deprese nebo neuroticismus byla u těchto lidí rovněž výrazně nižší.³

Posilování všímavosti stačí věnovat pár minut denně

Ke tréninku všímavosti navíc nepotřebujete žádné speciální vybavení. Procvičování totiž začíná a končí u jedné jediné věci: práce s pozorností.

Mezinárodní výzkum publikovaný v British Journal of Health Psychology a zpracovaný vědci z Univerzity v Bath a Southamptonu zkoumal, jak se může každodenní praxe mindfulness promítnout do našeho psychického i fyzického zdraví. Studie se účastnilo více než 1200 lidí z 91 zemí a různých kontinentů, kteří byli rozděleni do dvou skupin. Jedna se po dobu třiceti dní věnovala desetiminutové meditaci zaměřené na rozvoj všímavosti k vlastnímu tělu i myšlenkám, s čímž jim pomáhala mobilní aplikace. A druhá, kontrolní skupina namísto meditace poslouchala úryvky z audioknihy Alenka v říši divů. Přičemž většina účastníků měla do té doby buď: nulové (27 %), nebo jen velmi omezené (36 %) zkušenosti s meditací jako takovou.⁴

Ukázalo se, že u účastníků z první skupiny už po prvním měsíci praxe došlo ke snížení symptomů úzkosti i deprese a naopak posílení míry wellbeingu. Kromě zmíněných benefitů ze studie ale vyplynulo možná ještě další, daleko zásadnější zjištění. Vědci totiž přišli na to, že meditační praxe se u účastníků pozitivně promítla i do změny přístupu k vlastnímu zdraví, kdy část z nich cítila větší motivaci o sebe pečovat a udržovat si zdravé návyky.

Společně se všímavostí rozvíjíte i kreativitu

Jste připraveni na trénink všímavosti? Nedemotivujte se hned na startu ambiciózními cíli. Všímavost totiž není o výkonu, jako spíš o procvičování a návratu ke schopnosti, která je vám vlastní. Ve světě, kde se na vás z každé strany valí příliš mnoho podnětů, jste ji možná z praktických důvodů odsunuli na vedlejší kolej. Vrátit se k ní ale bude snazší, než si myslíte. 

Vědomá práce s pozorností vám může pomoci i s posunem na poli kreativity. Praxe mindfulness totiž zlepšuje koncentraci, snižuje strach z hodnocení a zároveň podporuje otevřenost vůči podnětům, které k nám přicházejí zvenčí, konstatují autoři přehledové studie Mindfulness and creativity: Implications for thinking and learning.⁵ A dodávají, že: „Vědomé bloumání krajinou mysli může podnítit nové nápady i nečekaná spojení.”⁶

Začněte třeba tím, že si zavřete oči a pro jednou budete věnovat pozornost jen vlastnímu dechu. Ve chvíli zdánlivé „nudy“ nesáhnete hned po prvním zdroji dopaminu, který se nabízí – a při čekání na tramvaj tak budete namísto scrollování jen pozorovat, co se děje ve vaší bezprostřední blízkosti. Trénink ale můžete zahájit třeba i na stránkách deníku. Začněte si zapisovat, co vás daný den potěšilo a seznamte se s principy gratitude journalingu. Zaznamenejte vůně i chutě, které nechcete zapomenout. Nebo jednoduše svěřte papíru své aktuální pocity. Psaní rukou nás totiž přirozeně vybízí ke zpomalení. A třeba se vám právě díky tomu podaří povšimnout si něčeho, co dosud vytrvale unikalo vaší pozornosti.

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

¹ Mindfulness meditation. American Psychological Association [online]. 2025. Dostupné z: https://www.apa.org/topics/mindfulness/meditation

² DVOŘÁK, Michal, Alena LAŠKOVÁ a Rastislav ŠUMEC. Co je to mindfulness a jak začít? Masarykova univerzita [online]. 2025 [cit. 2025-08-07]. Dostupné z: https://mindfulness.med.muni.cz/mindfulness/co-je-to-mindfulness-a-jak-zacit

³ KENG, Shian-Ling, Moria J. SMOSKI a Clive J. ROBINSON. Effects of Mindfulness on Psychological Health: A Review of Empirical Studies. Clinical Psychology Review [online]. 2013, 31(6), 1041–1056. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3679190/

⁴ REMSKAR, Masha, Max J. WESTERN a Ben AINSWORTH. Mindfulness improves psychological health and supports health behaviour cognitions: Evidence from a pragmatic RCT of a digital mindfulness-based intervention. British Journal of Health Psychology [online]. 2024, 29, 1031–1048. Dostupné z: https://bpspsychub.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/bjhp.12745

^{5 6} HENRIKSEN, Danah, Carmen RICHARDSON a Kyle SHACK. Mindfulness and creativity: Implications for thinking and learning. Thinking Skills and Creativity [online]. 2020, 37, 1-10. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7395604/