Papír versus, Strana 3

#Papír versus#

Žádná zahraniční cesta není tak dlouhá, aby Jolaně – reportérce webu Voxpot – nestála za zajímavé poznatky, autentické příběhy a také suvenýr – v podobě nového zápisníku. S každým nepopsaným notesem si nicméně na startu musí projít fází, kdy je jí líto začít do něj psát. Vedle hromady sešitů jsme během této návštěvy viděli velké množství japonských gelovek a komínky knih! Klid i koncentraci zkrátka Jolana hledá na papíře.

Jolana Humpálová je reportérka, která se věnuje světovému dění a zahraniční politice. Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a svou novinářskou kariéru odstartovala v redakci Seznam Zpráv v roce 2017. Tam mimo jiné připravovala podcast Check point, který se soustředil na klíčové události ze světa.

Dnes působí jako zástupkyně šéfredaktora webu Voxpot a má za sebou řadu reportážních cest po Evropě i mimo ni. Ve svých textech se věnuje zejména lidskoprávním tématům, společenským nerovnostem, otřesům na politické scéně i extremismu. A zůstala jí silná i vazba na audio – ve Voxpotu moderuje podcast Puls, v němž se věnuje tématům s globálním přesahem.

I ve svém volném čase Jolana cestuje po světě, často za divokým oceánem, a loví záběry na analogový foťák. A když se vrátí z cest, sahá po křížkovách, které jí leží hned vedle postele!

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Papír mě provází každý den. Nehnu se bez denního diáře Moleskine, který používám už dlouhé roky a zčásti funguje i jako deníkový občasník, ani bez svých „příručních“ zápisníků, které se snažím držet čistě pracovní.

V širším významu mám u sebe neustále aspoň jednu knihu – opravdovou, papírovou. Zkoušela jsem Kindle, ale rychle jsem se vrátila k voňavým výtiskům. Ze všech cest také posílám svým nejbližším pohledy. Někdy krásné, jindy ty nejbizarnější, co najdu.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Většinu pracovního života vedu chtě nechtě v digitálním světě, papír mě ale vrací do fyzické reality. Vyhovuje mi tedy, že „je“, že se ho mohu dotknout. A co je možná stejně důležité: neodvádí mou pozornost, protože plnit ho obsahem mohu jenom já sama. Pokud chci něco vymyslet, sáhnu po papíru.

„Mám pracovní zápisníky, které plním pečlivě a mizí rychleji. A pak jsou tu ty osobní, které se občas objeví, občas někam zapadnou… Mají svůj vlastní rytmus.“

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete?

Třeba v denním provozu se mi osvědčilo psát si to-do listy a pak si jednotlivé položky postupně odškrtat. Ten pocit! V diáři kromě nich najdete i různé poznámky z pracovních porad nebo nápady do budoucna, ke kterým se pak vracím. A tu a tam i osobní reflexi tzv. ze života – vypsat se z pocitů mi pomáhá se v nich najít, zorientovat.

V jiných notesech je to spíš mišmaš – píšu si do nich otázky k rozhovorům, potom připomínky k nim. Při nahrávání podcastu vypisuju momenty, které budu chtít zeditovat, na reportážích si zaznamenávám cokoliv, co mě zaujme. A občas si napíšu nějakou poznámku, která mi později nedává smysl, ale… prostě tam je.

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Musí se s ním dobře pracovat i ve ztížených podmínkách – na koleni, jen tak v ruce. Na reportážích a při práci proto nejčastěji používám malé kroužkové linkované zápisníky nebo „reportérské“ bločky, které se vejdou do ledvinky nebo do kapsy.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Těžko říct. Mám pracovní zápisníky, které plním pečlivě a mizí rychleji. A pak jsou tu ty osobní, které se občas objeví, občas někam zapadnou… Mají svůj vlastní rytmus.

„Ve většině případů si musím nejdřív projít obdobím, kdy si všechny papírové poklady strážím a je mi líto je používat přesně k tomu, k čemu byly stvořené. Teprve potom do nich můžu začít psát.“

A čím ráda píšete?

Mám docela slušnou sbírku gelovek z Muji – je jich tolik, že je většinou náhodně nacházím v batozích a kabelkách, což se vždycky hodí. Nejradši mám ty s hrotem 0,38mm, teď mě zrovna nejvíc baví ve fialové. Kromě nich ale používám doopravdy všechno možné, ráda si věci podtrhávám nebo jinak zvýrazňuji.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Kromě různě barevných propisek, gelovek a fix jsem přirozeně velká fanynka všeho, na co se dá psát. Naučila jsem se vozit si z cest jako vzpomínku zápisníky, na poslední „reportážce“ v Japonsku jsem si třeba pořídila hned dva. Střádám taky různá lepítka, samolepky, papírky – přiznám se, že často ani nevím, jak je vlastně použít.

Ve většině případů si každopádně musím nejdřív projít obdobím, kdy si všechny papírové poklady strážím a je mi líto je používat přesně k tomu, k čemu byly stvořené. Teprve potom do nich můžu začít psát. Tak to prostě je.

„Veškeré své plány, nápady nebo myšlenky držím na papíře – v digitálu je pak většinou jen realizuji.“

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Většinu času hodně chaoticky. Když ho ale náhodou uklidím, zůstane na něm několik stálic. Mám tu khaki mini přepravku se všemi tužkami, gelovkami, samolepkami a lepícími papírky – a taky dva bílé boxy, které měly původně uschovat důležité dokumenty. Teď v nich ale najdete doslova všechno. Od pohledů přes různé notesy a papíry až po magazíny a sešit s křížovkami.

Na stole nechybí ani lampička, protože se západem slunce práce nekončí. Obvykle tu najdete i komínek knih, které mám rozečtené a do knihovny se už nevejdou. A taky, podle nálady, svíčku nebo mističku s dřívkem palo santo pro správnou atmo.

Jak moc, je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Vyloženě nezbytná, vůbec bych bez ní neuměla fungovat! Veškeré své plány, nápady nebo myšlenky totiž držím na papíře – v digitálu je pak většinou jen realizuji.

Ta nezbytnost je ale někdy možná trochu nešikovná. Párkrát jsem se pokusila papírový diář zkombinovat s digitálním, být otevřená třeba sdíleným kalendářům. Moc to – k nelibosti blízkých i kolegů a kolegyň – nevyšlo.

„Ten, kdo se hodně ptá, by se měl připravit na to, že se dozví hodně věcí. A některé se mu vůbec líbit nemusí.“

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí zvídavost jako „matku všech nápadů, hnací motor každého kreativce.“ Pokračuje: „Zvídavost je schopnost klást si otázky, zajímat se a nechat se svým zájmem vtáhnout a nepustit. Zvídavost zpochybňuje konvence, paradigmata, zvyky a stereotypy. Pro zvídavého člověka je každý problém oříšek, který je třeba rozlousknout. Zvídavost je kompas, který vždycky dovede k nápadu.“ Shodujete se na jejím pojetí s Michelle, nebo ji vnímáte jinak?

Vlastně ano. Zvídavost je pohon, který nám dává novou perspektivu a posouvá nás jako jednotlivce i společnost kupředu.

Ten, kdo je zvídavý, ten… se otevírá světu ve všech jeho podobách.

Ten, kdo se hodně ptá, ten… by se měl připravit na to, že se dozví hodně věcí. A některé se mu vůbec líbit nemusí.

Pokud nebude společnost zvídavá,… ustrne ve známých vzorcích a bude se pořád dokola přesvědčovat o své pohodlné pravdě. A to nakonec nevede k ničemu dobrému.

Co podle vás zvídavost rozvíjí? Ptát se, vnímat a naslouchat. Podnětů je všude plno.

Co podle vás zvídavost zabíjí? Únava a přesycenost všudypřítomným obsahovým balastem.

Jolano, na co se ptáte každý den?

Kam jsem zase odložila telefon nebo diář.

Jako reportérka Voxpotu se často zabýváte náročnými a citlivými tématy. Jak při tom pracujete s rešeršemi a poznámkami? Musí být nějak chráněné, zabezpečené, nebo na ně můžete používat běžný zápisník?

Na reportážích je schraňuju buď v notýsku, nebo je mám nahrané a posílám je rovnou na cloud, který je zabezpečený. Citlivější informace mám uložené v počítači – zamknuté pod složitými hesly.

Pro obsah do reportáží se běžně vydáváte i mimo redakci. Když sbíráte materiál v terénu, jakým způsobem si zaznamenáváte poznatky? A do čeho?

Už jsem ho zmínila, ale nejspolehlivějším nástrojem je onen kroužkový zápisník. Tak akorát malý, tak akorát do ruky. Často si ale něco poznamenávám nebo přímo nahrávám do telefonu nebo diktafonu – jsem sama sobě i fotografkou, občas mi prostě nezbývají ruce na zapisování do notýsku přímo na místě.

Jako novinářka denně zpracováváte obrovské množství informací. Jak s nimi následně nakládáte? Pomáhá vám s jejich zpracováním nějakým způsobem papír, nebo v práci preferujete spíš digitální nástroje?

Tohle je moje slabší místo. V prohlížeči mám otevřených asi 90 oken, vedle něj rozepsaných několik dokumentů… Takový organizovaný chaos, ve kterém se jakž takž vyznám. Když ale potřebuju „ticho“, sáhnu po něčem papírovém.

Jakou otázku nikdy nepřestanete pokládat?

„Proč?“ Je to taková úsporná odpověď, protože způsobů, jakým se dá tahle otázka položit, je nespočet. Nutno říct, že poslední dobou – při sledování vývoje dění ve světě – nabírá čím dál častěji poněkud zoufalý podtón. „Proč“ mě zároveň provází celým pracovním životem. Ptát se je základ, jako novinářka nechci jen opakovat to, co už bylo řečeno. Chci vždycky vědět víc.

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Adélu – studentku, novinářku a nadšenkyni do módy – jsme navštívili v jejím útulném pražském bytě plném knih a designových doplňků. Sešitů má nespočet. Některé mají patinu, jiné vypadají jako nové – a do všech nám dovolila nahlédnout. Používá barvy, škrtá, skicuje,hraje si a především píše. Rychle, velkým písmem, úhledně i úplně spontánně.

Adéla vystudovala žurnalistiku a mezinárodní vztahy a aktuálně sjíždí vody mediálního světa na palubě České televize. Má za sebou několikaletou zkušenost v PR z oblasti módy a lifestylu. Během své kariéry získávala zkušenosti u značek jako Odivi, New Balance i Balenciaga a podílela se i na organizaci pařížského Fashion weeku. Kontakt se světem módy si dnes udržuje díky příspěvkům do časopisů Elle a Vogue.

V roce 2024 zároveň vydala knihu On Fashion: O (bez)významnosti módy, ve které zkoumá, jak různé aspekty módy ovlivňují společnost. Témata diskutuje s deseti významnými osobnostmi, včetně módního návrháře Jana Černého, estetičky Jany Máchalové, modelky Barbory Černé, ekonomky a političky Danuše Nerudové i trendspotterky Pavlíny Louženské.

Hlavu si čistí při rychlém i pomalém cvičení. Radost jí dělají kafíčka a čaje, knihy, papíry i aktivní odpočinek. A potkat ji můžete na hiku v Krkonoších nebo – ještě lépe – na Madeiře!

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Miluju papír a používám ho při práci i na osobní poznámky. Jsem trošku chaotik, takže mám dlouhodobě problém zavést si v mých papírech nějaký systém. Každopádně vždy mám jeden hlavní zápisník, který nosím každodenně v kabelce společně s papírovým diářem (diář je mimochodem jedna z dalších věcí, kterou si nedokážu představit v elektronické podobě…). Do zápisníku – teď mám růžový A5 formát od papelote – si pak píšu všechno – od nápadů po cestovatelské nebo jiné sny. A často si taky jen tak čmárám, má to na mě antistresový účinek.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Možnost přímého dotyku a to, že mohu pracovat s různou dynamikou a citlivostí. A že ty nástroje mám ve své ruce, ne v digitálním bloku, kde musím na vše klikat. Hodně taky škrtám, podtrhávám, vybarvuji – text si rozčleňuji a to mě moc baví.

„Zápisník je takový můj přenosný pokojíček, takže ho chci mít pěkný.“

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír? A jakým stylem si je vedete?

O stylu asi nemůžu mluvit, je to freestyle, ale v tom právě taky vidím krásu papíru. Ta nemožnost mazat vytváří na papíře nějaký další příběh. Těch příležitostí je spoustu – třeba na každé státnice jsem si založila blok, kam jsem sumírovala jednotlivé odpovědi. K projektům – například ke knize – jsem si pak taky založila oddělený zápisník. Je v něm celá kostra knihy, pojmy, zajímavá jména osobností… a taky spoustu obrázků a čmáranic.

 

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Mám ráda papíry s velkou savostí, víc strukturované, nevoskované. Samozřejmě mě pak baví mít i super desky, zkrátka je to takový můj přenosný pokojíček, takže ho chci mít pěkný.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Záleží na životním období – když jsem studovala na dvou školách a připravovala jsem se na zkouškové, popsala jsem jich dost a měla jsem vždycky jeden A4kový na zkouškové. Každopádně třeba ke knize mi stačil jeden, stejně tak si většinou za rok vystačím třeba s dvěma nebo třema.

A čím ráda píšete?

Mám ráda gelové propisky a taky tužky typu Stabilo s úzkým hrotem. A pak obyčejné, měkké tužky na stínování a čmárání v blocích. No a na víc fancy příležitosti mám od mamky pero Parker.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Na škole jsem hodně používala lepíky – ty větší byly na poznámky pod čarou. Na jedné straně A4 jsem jich měla třeba pět. Miluju žluté zvýrazňovače! A taky mám velké sady už zmíněných obyček – ve všech tvrdostech.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Ach, to je teď moje největší bolístka. V bytě, ve kterém jsme s přítelem tři roky, nemám pracovní stůl. Takže většinu času je náš jídelní stůl plný knih, učebnic, papírů, tužek a bločků. Není to moc praktické, ale snad už brzy budu pracovničku mít. Jako teenager jsem měla 2 metry dlouhou desku, to mi vyhovovalo nejvíc. Překvapivě ani na ní ale nebývalo moc místa.

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Troufám si říct, že je nezbytná! Nevím, jak bych dnes mohla fungovat jinak. Například na přípravu do práce zůstávám často v digitálu, protože to množství informací, odborných názvů i jmen, je opravdu velké. Mnohdy mi tak nedává smysl přepisovat všechno ručně na papír – to si pak právě dopřávám v pomalejších projektech, na které mám víc času.

„Miluju žluté zvýrazňovače! A taky mám velké sady už zmíněných obyček – ve všech tvrdostech.“

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí zvídavost jako „matku všech nápadů, hnací motor každého kreativce“. Pokračuje: „Zvídavost je schopnost klást si otázky, zajímat se a nechat se svým zájmem vtáhnout a nepustit. Zvídavost zpochybňuje konvence, paradigmata, zvyky a stereotypy.“ Zajímá nás, jak na ni nahlížíte vy, doplňte.

Ten, kdo je zvídavý, ten … mě moc baví (a je můj člověk!)

Ten, kdo se hodně ptá, ten … může být mimo jiné dobrý novinář.

Pokud nebude společnost zvídavá, …. nikdy nebudeme zpochybňovat a nabourávat nezdravé či dokonce škodlivé vzorce.

Co podle vás zvídavost rozvíjí? Nové přístupy i pohledy na svět. Jde ruku v ruce s kreativou.

Co podle vás zvídavost zabíjí? Mnohdy bohužel lehkost a bezstarostnost.

Adélo, máte čerstvě vydanou knihu On Fashion (gratulujeme!), ve které s deseti osobnostmi diskutujete téma módy z různých perspektiv a pozic. Jakou roli hrál papír v celém procesu tvorby knihy, od nápadu až po finální podobu?

Moc děkuji. Papír byl opravdu důležitý – doteď se mi přátelé smějí, že jim neustále vyprávím o vlastnostech papíru. On totiž může být opravdu různý. Jak už jsem zmiňovala, ve fázi připrav jsem si do bloků psala podněty ke knize – k textu, hostům i ke grafickému zpracování. 

Na úplném konci procesu jsme pak taky hodně řešili, jaký papír do knihy dáme, a já měla doma x nejrůznějších vzorků. Přála jsem si, aby byla kniha vizuálně příjemná, s čímž se pojí i papír. Zároveň pro mě ale velkou roli hrála i uživatelská přívětivost – jak se kniha drží, jak se otáčejí listy a tak dále. Nakonec jsme zvolili nažloutlejší, knižní papír, s velkou „bulkness“ (hodnota označující poměr mezi tloušťkou a gramáží papíru – čím vyšší je, tím je papír objemnější a působí pevněji, aniž by byl těžší) a větší gramáží. I černobílé fotografie na něm vypadají skvěle a tvoří zajímavý kontrast k mnohdy lesklým stránkám módních magazínů. Je v tom tedy i určitá subverze. A to jen díky papíru!

Jak v rámci kreativní tvorby vnímáte rozdíl mezi psaním na papír a na počítači? Kdy dáváte přednost papíru a co specifického přináší?

Jak jsem zmiňovala výše, papír používám zejména u dlouhodobějších projektů. Například ve zpravodajství mi nedává smysl ho vždycky používat. Informace se každou chvílí mění, objevují se nové poznatky, stará fakta se zpochybňují. V rychlých zpravodajských dnech preferuju digitál. I díky této asociaci je ale pro mě pak psaní na papír víc posvátné a kdybych si měřila hladinu kortizolu, určitě by byla při doteku papíru nižší. Zkrátka je to rituál s vícero kroky, které si mohu uvědomit a taky uvědomuji – od toho čím píšu, na jaký papír a také jakým stylem! Řekla bych, že mám po taťkovi moc hezký styl psaní… teda když se snažím.

Před nedávnem jste dokončila vysokoškolské studium. Kdybyste měla doporučit studentům, jak využít papír pro rozvoj kreativity a zvídavosti, co by to bylo? Jaké konkrétní techniky nebo způsoby práce s papírem vám pomohly během studia?

Asi se budu opakovat, ale jsou to právě různé úpravy textu – od podtrhávání, až po poznámky na lepíkách. Pokaždé když jsem si potřebovala něco uspořádat v hlavě, provedla jsem to skrze poctivě zpracované zápisky na papíře. Bylo to vždy časově náročné – a ruka taky bolela – ale zkrátilo mi to následné biflování. A potom jsem měla hack v podobě kartiček s nejdůležitějšími informacemi, které jsem si sepsala na několik tvrdých A4 papírů, a pak po nich sahala při opakování. Ty na státnice mám dokonce pořád doma a zanedlouho budu tvořit další ke státnicím z mezinárodních vztahů. Upřímně se na to moc netěším, ale pokusím se si to udělat hezký!

V jednom z rozhovorů jste zmiňovala, že se vám ve stejném období souběžně sešly dvě diplomky a kniha. Jak se v té době lišil váš styl psaní nápadů, myšlenek a samotného textu? Měla jste v rámci jednotlivých projektů jiný přístup nebo techniky z hlediska psaní?

Práce do školy i knihu jsem psala na notebooku, u On fashion jsem ale mnohem více pracovala s fyzickým papírem a tužkou. Celou dobu jsem zapisovala do již zmíněného zápisníku – je z něj teď pěkný salát, nezbyly v něm ani prázdné strany a je špinavý, ale asi si ho schovám, je to hezká vzpomínka! Pro představu – jsou v něm vypsané citáty z asi deseti publikací, ze kterých jsem do knihy čerpala, je tam ale zakreslený i návrh layoutu knihy, anebo jména potenciálních respondentů a respondentek a cizí pojmy, které jsem v knize vysvětlovala pod čarou. Celkově jsem při kompletování knihy hodně pracovala s papírem – ať už při již zmíněném zakreslování rozvržení knihy, tak při vybírání vhodného typu papíru. 

Adélo, co vás na světě zajímá ze všeho nejvíce?

Na to asi neumím dost úderně odpovědět! Zajímá mě toho spoustu, vlastně moje roztěkanost je do jisté míry způsobena až příliš velkým zájmem o všechno. Jsem v tom určitý maximalista – chci všechno umět, dělat, zažít, znát… A ono to jednoduše nejde. Párkrát už jsem se kvůli tomuto svému – řekněme megalomanství – vyčerpala. Je to tedy něco, co se pokouším zkrotit. Postupně se snažím zaměřovat víc do hloubky na to, co mě skutečně baví a těší. Osekávám to, co bych „měla“ dělat a nikoliv chtěla. Snažím se prostě víc naslouchat sobě a hlavně flexibilně reagovat na to, že se i zájem může měnit.

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Teorie je důležitý základ, ale skutečnou hodnotu získává až ve chvíli, kdy se nám daří přeměňovat ji v praxi. Jakou roli zvídavost sehrává v různých fázích života, už jste se dozvěděli v tomto článku. V další vlně inspirace přinášíme v rámci seriálu Papír versus celé moře podnětů, které mohou být vaším kompasem při splouvání zvídavých vln – od tipů na zajímavou četbu, inspirativní poslech, ale i zábavu na příliš dlouhé odpoledne.

Papír: Bilanční deník Posviť si umí pokládat správné otázky a probouzet zvídavost i v životních oblastech, které často zůstávají ve stínu. 

Slovo: Epistemofilie je nadmíru velká touha po poznání. A pokud se chcete seznámit s těmi nejunikátnějšími slovy světa, najdete je na Lingohubu. 

Místo: Vydejte se na místo, kde se seznámili vaši rodiče nebo prarodiče. Do části města, kde žijete, ale nikdy jste ji nenavštívili. Nebo se vydejte na virtuální plavbu po fiktivních ostrovech, které existovaly jen ve vyprávěních námořníků.

Kniha: Aleš Palán se ve svých knihách ptá na otázky, které vám nedají spát. Creative Acts For Curious People uvnitř schovává nejen krásné ilustrace, ale hlavně přes 80 praktických cvičení, tipů a příběhů, jak čelit kreativním výzvám s hlavou vztyčenou. A Atlas Obscura vám nabídne plejádu kuriozit a bizarností z celého světa.

Web: Společnost Britannica ve svém Curiosity Compassu nabízí portréty celé řady osobností, které jejich vlastní zvídavost dovedla k úspěchu. A jako bonus si můžete udělat test, díky němuž zjistíte, jaký typ zvídavosti ve vás klíčí.

Osobnost: Spisovatel Ken Robinson zabývající se tématem kreativity a jeho TED talk o tom, jak kreativitu v procesu učení nezatlačit do kouta, si zaslouží dvacet minut vašeho času (a možná i o něco víc).

Výlet: Co takhle si začít odškrtávat Rare places?

Nástroj: Podle novinářky a moderátorky Terry Gross je právě zvídavost klíčem k dobré konverzaci. Ptejte se a naslouchejte. A pokud nevíte, jaké otázky pokládat, nechte si poradit od konverzačních karet. 

Audio: Akademie věd nahrává sérii rozhovorů s vědci, ve které mají prostor sdílet nejen svou expertízu, ale i unikátní pohled na svět. A Český rozhlas zase zpracovává sérii Člověčiny, skrze níž se seznámíte se zajímavými fenomény, co se ukrývají všude kolem nás.

Video: Česká televize natáčí sérii edukativních videí What the fact, v nichž vás během pár minut zasvětí do témat, nad kterými vás možná nikdy ani nenapadlo přemýšlet: proč solíme, jak fungují antibiotika nebo proč jsou lidé většinou praváci? Zajímavé odpovědi, hravé ilustrace a krátká stopáž navíc zaručují, že nezbývá prostor na zívání nudou. 

Newsletter: Zvídavost je podle Michelle Losekoot jednou ze 7 ingrediencí kreativity. Proto pokud vás láká objevovat nové světy, hledat inspiraci a osvojit si triky pro rozvoj vlastní tvořivosti, newsletter 3Ká může být vaším pravidelným impulsem.

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme i tipy na to, jak ji rozvíjet. A inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Zvídavost rozšiřuje naši perspektivu, vybízí k získávání nových poznatků a nabádá k pohledu za známé obzory. Z dlouhodobého hlediska nám zároveň pomáhá snadněji uchovávat informace¹ v paměti, zlepšovat se v dialogu s lidmi kolem nás i intelektuálně a kreativně růst². Tak proč ji v dospělosti často odsouváme na druhou kolej?

Nejvíce zvídaví jsme jako děti

V dětství je zvídavost naším nejcennějším nástrojem v procesu seznamování se s okolním světem a individuálně ji pak dále rozvíjíme skrze sociální interakce. Snaha porozumět neznámému krystalizující v opakující se otázku „proč“, tak představuje přirozenou součást a zároveň důležitý pohon vývoje dítěte. Ten ale postupem let oslabuje, a to i v souvislosti se vstupem školním prostředí, konstatuje ve své odborné eseji Children’s Need to Know: Curiosity in School americká psycholožka Susan Engel.

Mimo jiné zmiňuje i starší studii ze 70. let, za níž stojí dvojice výzkumnic Shirley Moore a Naomi Bulbulian a která poukázala na to, jak zásadní může být vliv dospělých na dětskou zvídavost.³ Děti ve věku mezi 3-4 lety měly za úkol sestavit miniaturu farmy a následně po hmatu tipovat, jaké hračky se schovávají za závěsem. Byly rozděleny do dvou skupin a po celou dobu je doprovázela jedna z členek výzkumného týmu.

Ukázalo se, že ve skupince, ke které měla výzkumnice za úkol přistupovat přátelsky a povzbudivě, byly děti v objevování rychlejší a lépe identifikovaly skryté předměty. Oproti tomu děti, ke kterým se měla chovat odměřeně a kriticky, projevovaly mnohem menší míru zvídavosti. Výsledky studie tak demonstrují, že způsob interakce jaký volí rodiče, učitelé nebo jakýkoliv jiní dospělí, může výrazně ovlivnit to, jak zvídaví jedinci z dětí nakonec vyrostou.

Indikátor delšího života

Zvídavost přitom nehýbe jen dětským světem, ale ukazuje se, že je  důležitým faktorem i v oblasti dlouhověkosti. Ukazuje to studie Garryho Swana a Dorit Carmelli, kteří zkoumali vliv zvídavosti na zdraví centrálního nervového systému u starších lidí.⁴ Studie po dobu pěti let sledovala přes 1100 mužů ve věkovém rozpětí mezi 60 až 86 lety, aby se zjistilo, jestli má míra zvídavosti souvislost s dobou dožití, a výzkumníci v ní kromě zvídavosti současně zohledňovali i další faktory jako například krevní tlak, hladinu cholesterolu, anamnézu kouření, deprese i rakoviny.

Závěry studie zněly následovně: muži, kteří vykazovali vysokou míru zvídavosti, měli o 30 % vyšší pravděpodobnost, že přežijí vytyčené pětileté období, než ti, kteří zvídaví nebyli. Doplňující studie na vzorku více než tisícovky žen ve stejné věkové skupině pak poukázala na stejný trend. Autoři studie spojovali vyšší míru zvídavosti se schopností lépe reagovat na příchozí výzvy a zdůrazňovali, že takový přístup se následně promítá i do větších šancí dosahovat dobrého fyzického i mentálního zdraví.

Zvídavost jako katalyzátor paměti

Delší život přitom není zdaleka jediný faktor, na který se můžete ohlížet, existují totiž i další. Tak třeba: čím větší zvědavost v nás otázka vzbuzuje, tím spíš si zapamatujeme odpověď, vyplynulo ze studie tří vědců z Californské univerzity publikované ve vědeckém časopise Neuron. Výzkumníci nejdříve nechali skupinu účastníků rozdělit set náhodných otázek podle toho, jak moc velkou zvědavost v nich vyvolávají. Poté s nimi otázky prošli znovu a sledovali jejich mozkovou aktivitu s pomocí magnetické rezonance, přičemž ale každou otázku po pár sekundách následovala fotografie náhodného obličeje, která s danou otázkou nijak nesouvisela.

V poslední fázi pak výzkumníci testovali, jak dobře jsou lidé schopni si vybavit dané otázky i obličeje a ukázalo se, že čím větší zájem v účastnících otázka probudila, tím pravděpodobněji si ji zapamatovali – včetně portrétu, který ji doprovázel. Pokud byli účastníci na odpověď velice zvědaví, bylo pravděpodobnější, že si ji později vybaví, což dominantně souviselo s uvolňováním dopaminu ve střední části mozku – zvědavost tak pomáhala zmobilizovat mozek ještě před tím, než začne absorbovat nové informace.

S tím, jak se rychle se okolní svět proměňuje, představuje zvídavost jednu z nejdůležitějších součástí naší mentální výbavy. Vzbuzuje v nás chuť učit se nové věci. Poslouchat zajímavé příběhy. Pouštět se do neznáma. Zvídavost je vitamínem učení, říká britský pedagog a jeden z nejpopulárnějších TED speakerů, Ken Robinson. Tak proč si ji nedopřávat v dostatečné míře?

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

¹GRUBER, Matthias J., Bernard D. GELMAN a Charan RANGANATH. States of Curiosity Modulate Hippocampus-Dependent Learning via the Dopaminergic Circuit. Neuron [online]. 2014, 84(2), 486-496 [cit. 2025-01-07].

²VON STUMM, Sophie, Benedikt HELL a Tomas CHAMORRO-PREMUZIC. The Hungry Mind: Intellectual Curiosity Is the Third Pillar of Academic Performance. Perspectives on Psychological Science [online]. 2011, 6(6), 574-588. [cit. 2025-01-07].

³MOORE, Shirley G. a Naomi K. BULBULIAN. The effects of contrasting styles of adult-child interaction on children’s curiosity. Developmental Psychology [online]. 1976, 12(2), 171–172

⁴SWAN, Garry E. a Dorit CARMELLI. Curiosity and mortality in aging adults: A 5-year follow-up of the Western Collaborative Group Study. Psychology and Aging [online]. 1996, 11(3), 449–453