Papír versus Anna Marešová #05

#Papír versus#

Na prahu letenského studia designérky Anny Marešové voní palo santo, byliny i vonné svíčky. Všechno má své místo, řád i účel. A i pokud jde o diář, zůstává Anna už deset let věrná jednomu jedinému typu. Stránky jsou ale pokaždé pokryté jinými projekty – náčrty k lanovce, skicami oděvů, poznámkami k prezentaci jejího brandu i spontánními malůvkami, které vznikly během telefonování. Právě díky diáři ale přesně ví, kdy koho potkala i jaký projekt v danou dobu zaměstnával její mysl. A když zrovna nemá po ruce tužku a papír? Pošle si e-mail.

Anna Marešová
designérka

Anna Marešová je produktová designérka a zakladatelka značky Whoop·de·doo, jejíž koncept zpracovala v rámci své diplomové práce a pod níž od roku 2013 navrhuje intimní pomůcky. Vystudovala produktový design na Fakultě umění a designu na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a následně i ve Velké Británii na University of Derby.

V roce 2012 založila vlastní studio Anna Marešová designers, v rámci něhož spolupracuje s dalšími zvučnými jmény českého designu. Stojí za návrhem ikonické výletní tramvaje T3 Coupé a v roce 2019 za něj dokonce získala prestižní ocenění RED DOT. Je autorkou podoby nové lanovky na Petříně, která by měla být uvedena do provozu v roce 2026. A v současné době se věnuje návrhu další kabinové lanovky – tentokrát té na Ještěd.

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Papír je pro mě naprosto zásadní. Diář, sešit a tužka – bez toho bych nefungovala. Když si něco zapíšu rukou, mám pocit, že si to mnohem líp pamatuju. Věřím, že existuje propojení mezi rukou a hlavou – a myslím, že to už i nějaký výzkum potvrzuje. Proto doporučuju: mějte u sebe diář, notýsek, kreslete si, pište si. Dá vám to mnohem víc než obrazovka telefonu. Navíc ty diáře pak fungují jako památníky, uchovávají konkrétní období, myšlenky, nápady i nálady.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

To, že se nevybije.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete?

Jak kdy, někdy jsem takzvaně spořádaná. A píšu úhledně, to hlavně na začátku sešitu. No a někdy mám dny, kdy to po sobě ani nepřečtu. Někdy mám pokreslený i diář. A taky během telefonování dělám automatickou kresbu. No nevím, co by na to řekl psycholog, někdy je to docela divočina.

„Když si potřebuji zapsat nějakou myšlenku nebo task, tak si sama sobě pošlu e-mail.“

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Záleží, na co jej potřebuji. Diář používám deset let stejný, je to ten tenký Moleskine s měkkými černými deskami na týdenní bázi. A pak je ten druhý do dvojice, ten zapisovací sešit, notes. A tam je to různé. Ty střídám. Někdy mám i A4. Prázdný, linkovaný, čtverečkovaný. Občas si jej koupím, někdy nějaký pěkný dostanu. Teď mám ten, co jsem dostala od švýcarského Doppelmayru, to jsou výrobci lanovky na Petřín. A vlastně mi teď došlo, že tam bude zaznamenaný vývoj celého toho projektu.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Tak čtyři. Někdy se mi ale stává, že si s notýskem nesednu a mezitím si pořídím jiný a ten původní dopíšu, když zrovna nemám jiný po ruce. Je to zajímavé, jak mi to někdy s notýskem sedne a někdy vůbec. 

Čím ráda píšete?

Já miluji plnicí pera. Mám jich asi 20 a píšu s nimi nejraději. Ale teď jsem na chvilku přesedlala na takovou tu oldschool kovovou propisku, co má 4 barvy. Mám tedy tu už nově vyrobenou, ale pokukuju po bazarech po té staré. No a taky mám vyhlídnuté jedno kovové plnicí Kaweco. 

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek?

Dělám to, že když si potřebuji zapsat nějakou myšlenku nebo task, tak si sama sobě pošlu e-mail. Což zní v dnešní době projektových nástrojů asi podivně, ale je to pro mě nejrychlejší a nejspolehlivější způsob, jak na to nezapomenout, když nemám po ruce tužku a papír.

A můžeme vidět, jak to vypadá, když je po ruce máte?

Haha, můžete. Nejstarší diář mám z roku 2000. Ten mám tedy někde na půdě. Ale tady mám ty z posledních let. Řekněte si datum, já vám dohledám, co jsem ten den dělala. Když si ten den dělám poznámky, taky si tam dávám datum. 

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Mám ráda čistý stůl, ale zároveň tam chci mít po ruce věci, které denně potřebuju. Ať už to jsou tužky, pravítka, metr nebo šupléra. Tu mám po dědovi. A pak taky pár milých věcí. Třeba miniaturní počítadlo. To jsem si jednou koupila v bazaru, když mi kamarád říkal: „Prosím tě, už si pořiď nějakou pořádnou kalkulačku.“ No a tu mám tedy už taky. 

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Kombinuji je hodně. Potřebuji mít pořádek nejen na stole, ale i na ploše v počítači, na sdíleném pracovním disku. Takže máme celofiremní pravidlo, jak ukládat soubory. Začínáme vždy: rok_měsíc_den_název souboru. Já si totiž pamatuju data, a tak když někdo něco hledá, já vždycky vím, v jakém roce se co dělo a poměrně rychle dohledáme dokumenty, fotky cokoli. No pak používám další nástroje Ilustrátor, Photoshop, 3D programy.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí, že „svět posouvají dopředu ti odvážní“. Jak vnímáte odvahu vy?

Nejodvážnější je ten, ... co má největší strach, a přesto jde do toho.

Bez odvahy bychom ... měli jen tužku a papír. 

Odvahu nejvíc potřebujeme, když ... jde o mezilidské vztahy.

Co je větší odvaha – něco začít, nebo něco opustit? Pro mě opustit. 

Na co zatím stále nemáte odvahu? Vdát se… 

Kde jste naposledy cítila, že je město jako celek promyšlené, funkční a přitom lidské?

To je těžké říci – město je živý organismus, neustále se proměňuje a nikdy nebude úplně „hotové“. Co mě ale opravdu uchvátilo, je přístup slovenského primátora Bratislavy. Matúš Vallo je ve funkci už sedmým rokem a to, co se mu daří v Bratislavě – která je mimochodem druhým nejchudším hlavním městem v Evropě – je opravdu nevídané. Sám je architekt, a to výborný, a tak i jako primátor přemýšlí v souvislostech, dotahuje věci do konce a dívá se na problémy v širším kontextu. Ne vždy jsou řešením peníze – často jde spíš o přístup, ochotu hledat cesty a skutečnou potřebu věci měnit. Před několika lety již jako velmi zkušený architekt přišel s tzv. Plánem pro Bratislavu. A teď ten plán se svým týmem naplňuje. I když on sám říká, že Praha je pro něj inspirací, myslím, že on by měl být inspirací pro Prahu. Kdybychom tu měli takové lidi, tak jsme ve vesmíru. 

Představte si, že máte volnou ruku k proměně jakéhokoliv místa v Česku. Které byste si vybrala a co byste s ním provedla?

Vybrala bych si Prahu. Narodila jsem se tu a mám k ní silný vztah. Začala bych Plánem pro Prahu, vizí, jak by město mělo vypadat za 5, 10 nebo 20 let. Řešila bych celkové směřování, které by se soustředilo na kvalitní a příjemný život ve městě, a také na vkus a kultivovanost veřejného prostoru.

Mrzí mě, že když projdete Malou Stranou, přejdete Karlův most a ocitnete se u obchodního domu Máj, i po letech vás vesele vítají devadesátky, šílené barvy, plastové kachničky, cannabis suvenýry a podivné podniky s nekvalitním jídlem i pitím. Nerozumím tomu, proč město neusiluje o jiný typ turismu. Podpořila bych kroky, které by vedly k menšímu počtu turistů, ale s větším respektem k místu a k hodnotám. Ne těch, kteří se sem jezdí jen opít, vyfotit se a dát si trdelník. Věřím, že ve výsledku by to přineslo i více peněz a v Praze by se žilo lépe. 

„Myslím, že jsme v době, kdy je všeho hodně. Máme přemíru impulsů, informací a technologií okolo sebe, které nás vyčerpávají. A tak se vracím ke kořenům, ke klidu i základním potřebám, které když nemáme, náš život nemůže být kvalitní.“

Prostor, podnik, věc, kniha, jídlo – co vás inspiruje a nepřestává bavit?

V tomhle jsem docela konzervativní – když mě něco nebo někdo baví, zůstává mi to blízké i po letech, pokud se výrazně nezhorší kvalita. Na druhou stranu, když se objeví něco nového s energií a silným nábojem, umím být nadšená. Co mě ale dlouhodobě těší, je život na Malé Straně a moje studio na Letné. Jsem ráda, že mohu tyhle dvě části Prahy střídat – každá má jinou atmosféru a dohromady mi dávají skvělou rovnováhu.

Diplomová práce vás postavila před volbu mezi zásuvkami a vibrátory – a vy jste zvolila cestu, která vedla ke značce Whoop·de·doo. Co dalšího v produktovém designu vás teď láká a kde vidíte prostor pro změnu nebo větší citlivost?

Baví mě být u projektů, co dávají smysl. Baví mě ukazovat směr. Myslím, že jsme v době, kdy je všeho hodně. Máme přemíru impulsů, informací a technologií okolo sebe, které nás vyčerpávají. A tak se vracím ke kořenům, ke klidu i základním potřebám, které když nemáme, náš život nemůže být kvalitní. Zajímá mě třeba kvalitní voda. Spánek. Celková relaxace. A taky mě nesmírně baví lanovky, na kterých pracujeme a vše okolo nich. 

Zatím nevíme o ničem, co byste navrhla pouze a čistě pro děti. Kdybyste měla navrhnout něco jen a pouze pro ně, co by to bylo?

Jednu věc máme, ale i když je to spíš taková nostalgie. Loni jsme ve spolupráci s Dopravním podnikem hl.m. Prahy a firmou SEVA udělali stavebnici lanovky na Petřín. Co mě, ale vždycky bavilo byl malý nábyteček pro panenky. Všechno co bylo mimo měřítko, mě už od dětství fascinovalo. Takže by mě asi bavilo navrhovat hračky. 

Foto: Adam Mráček (Studio Anny Marešové)

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.