Papír versus Jiří Havelka #13

#Papír versus#

Papír jako startovní čára. Nepopsaný list, který se může zmačkat, roztrhat, přeškrtat i zaplnit ze všech stran čímkoliv, co vás zrovna napadne. Režiséra Jiřího Havelku doprovází během příprav nových kreativních projektů až k samotné premiéře a nad jeho rozsáhlou sbírkou zápisníků se tají dech. V rozhovoru nicméně popisuje nejen důležitost zapisování pro tvůrčí proces, ale i divadelní mýty nebo oblíbené rituály, které pro něj fungují jako katalyzátor nápadů. 

Jiří Havelka
režisér a umělecký šéf Dejvického divadla

Jiří Havelka je režisér, dramatik a herec. Absolvoval režii alternativního a loutkového divadla na DAMU a první roky strávil v pražském Studiu Ypsilon. Zkušenosti dále sbíral i v Divadle Na zábradlí, Divadle na Vinohradech i brněnském Hadivadle. V roce 2008 obdržel prestižní Cenu Alfreda Radoka za Talent roku. Jako autor či spolutvůrce je podepsaný pod desítkami divadelních představení. Je členem skupiny Vosto5 a od roku 2025 stojí jako umělecký šéf v čele souboru Dejvického divadla. 

V roce 2019 debutoval i na filmových plátnech adaptací divadelní hry Vlastníci, režijní repertoár následně rozšířil o další dva filmy: Mimořádná událost (2022), Zahradníkův rok (2024) a podílel se i na režii seriálu Náhradníci (2024). Vedle toho participuje na pedagogických projektech a kulturních iniciativách, které posouvají hranice klasického divadla a propojují je s novými formami umění.

„Mám nepřeberné množství různých diářů, zápisníků a bloků, které jsem dostal darem při různých příležitostech nebo jsou to osobní dárky, něco jsou firemní pozornosti a prostě je postupně zaplňuju.“

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Papír hraje v mém životě zásadní roli. Nejsem ten typ, co u sebe pořád musí mít bloček a zapisovat si nápady. To ne. Ale dělám autorské divadlo, ve kterém vždycky začínáte od nuly – tedy máte čistý stůl – nepopsaný list. Což znamená, že si od první chvíle potřebujete něco zapisovat, tisknout, škrtat, utrhnout, zmačkat a znovu napsat. Bez papíru bych asi nedokázal dovést ten chaotický proces do momentu premiéry. Ale není to nutně nějaký úhledný blok, je to prostě první papír, který jsme schopen najít. 

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Právě to, že se na něj dá psát, tisknout, škrtat, trhat, mačkat. Dá se přeložit a dát do zadní kapsy, dá se ztratit, dá se polít, může se na něj psát do posledního místečka a když už není nikde volno, dá se psát na už popsané. 

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete? 

Mám nepřeberné množství různých diářů, zápisníků a bloků, které jsem dostal darem při různých příležitostech nebo jsou to osobní dárky, něco jsou firemní pozornosti a prostě je postupně zaplňuju. Bohužel v tom nemám žádný systém. Respektive na začátku se ho snažím vytvořit, to znamená, že z této strany si budu psát poznámky k tomuto konkrétnímu projektu a z druhé strany jen takové útržky nápadů, ale brzo se mi to všechno smíchá a celý blok je popsán z různých směrů, z boku, ze shora, zespoda, diagonálně, vše je psáno různě velkým písmem s množstvím různých šipek, čar a různých jiných diagramů. 

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá? 

Aby měl prázdné stránky.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Dost. Tak dvacet třeba. 

„Konečné verze scénářů samozřejmě píšu do počítače, ale nejsme připojen na žádný cloud, prostě všechno ukládám jen na hard disk počítače a taky to tím pádem dost často nechtíc smažu.“

Čím rád píšete?

Jakoukoli dostupnou tužkou, perem, propiskou. To je bohužel věc, kterou si také jednou za čas nakoupím (nebo dostanu) ve velkém množství a pak o ně přicházím a naopak doplňuji jinými, které mi nepatří, ale někde jsem si je půjčil. 

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět? 

Tužky řeším jen z toho pohledu, abych nějakou rychle našel. A co se těch bloků týče, mám skutečně všechno, co jsme kde nasbíral nebo dostal nebo koupil. Něco jsme nafotili. 

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Záleží, jestli jsem ve fázi, kdy na něčem zrovna pracuju. Pokud ano, pak se většinou plní a plní, až je zcela zakryt právě různými papíry, složkami, protokoly, fascikly a scénáři v různých fázích vzniku. A mezitím jsou krátká období, kdy se snažím uklidit, aby byl stůl dokonale prázdný, než opět začne kolečko plnění. Ten čistý stůl je obvykle nejdéle tak dva tři dny.   

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Příliš digitální nejsem. Samozřejmě konečné verze scénářů píšu do počítače, ale nejsme připojen na žádný cloud, prostě všechno ukládám jen na hard disk počítače a taky to tím pádem dost často nechtíc smažu. Takže kombinace papíru a digitálu je pro mě nejvíc v tom, že z počítače tisknu na papír. 

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní píše, že: „Flexibilita je schopnost netrvat na platných pořádcích, nespoléhat se jen na věci, které doteď fungovaly.“ Co znamená flexibilita pro vás?

Autorský proces tvorby divadla je vlastně permanentní flexibilita. Pořád jste uprostřed interakce, která vás posouvá do nových vod. 

V čem neumíte být flexibilní?

V osobním životě jsem méně flexibilní než v tvorbě.

Spontánnost, nebo řád?

Mix.

Kdy jste naposledy udělal něco jinak než obvykle?

Při zkoušení poslední divadelní inscenace. 

Daří se vám nacházet nové úhly pohledu?

Doufám, že ano. 

Od roku 2025 stojíte v čele Dejvického divadla. Jaké téma je podle vás na divadelní scéně dosud prázdnou stránkou, která by si zasloužila popsat?

V České republice můžete navštívit každý večer skoro nekonečné množství různých divadelních žánrů a subžánrů. Zcela nepopsaný list není nějaká dosud zcela neobjevená oblast divadla, ale spíš nutný startovní bod při každém novém zkoušení. 

Kdybyste měl neomezený rozpočet a nekonečno času, do jakého kreativního projektu byste se pustil jako první?

Do výzkumu léku na maligní narcismus.

Jaký největší mýtus o divadle se podle vás setrvale drží v české společností?

Těch je hodně: že se divadlo „nazkušuje“ případně „trénuje“, že divadlo je hlavně to, kdy živí lidé předvádí jiné lidi, že dobrý herec se pozná tím, že se umí rozčílit nebo rozbrečet, že hezký kostým je ten, který je tak výrazný, že si ho všimnu a spousta dalších…

Máte nějaký oblíbený rituál, který vám funguje jako spolehlivý katalyzátor nápadů?

Procházka. Nebo běhání. Každá z těch aktivit funguje jako dokonalé okysličení mozku a každá trochu jinak. Při procházce jsem víc všímavý k okolí, je to spíš takové povolení tlaku v hlavě, při běhu jsem naopak o hodně víc v sobě, hlava jede, ale tak nějak uvolněně.

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.