Papír versus Vratislav Pecka #21

#Papír versus#

Přijměte pozvánku do ateliéru Vratislava Pecky, grafického designéra a autora projektu Posterlad. Jeho plakáty září všemi barvami a zdobí obýváky po celém světě. Jak vnímá kreativitu v době AI? A jak si nejradši zapisuje? Čtěte dál!

Vratislav Pecka je grafický designér a autor projektu PosterLad. Vystudoval střih na Filmové škole Miroslava Ondříčka v Písku a krátce se věnoval také animaci. Grafika ho ale postupně vtáhla natolik, že si založil své vlastní studio a po více než deseti letech práce pro klienty dal v roce 2016 prostor vlastnímu projektu PosterLad. Staví na sytých barvách, inspiruje se Bauhausem i estetikou devadesátých let a sklízí úspěchy po celém světě.

Za svou tvorbu Vratislav obdržel ocenění Silver A’Design Award (2019), German Design Award (2020) a Silver MUSE Design Award (2022). Jeho práce se objevily na výstavách a festivalech v Evropě, USA, Jižní Americe i Asii a mimojiné spolupracoval se značkami jako Pringles, Adobe nebo H&M.

„Ručně si odškrtnout splněný úkol je úplně jiný pocit, než si to zakliknout na počítači.“

Používáte papír při práci? A má své místo i ve vašem osobním životě?


Jednoznačně. Minimálně veškeré poznámky, to-do listy a věci spojené vyloženě s produktivitou a plánováním píšu ručně do svého zápisníku. Používám bujo metodu už strašně dlouho a moc mi vyhovuje. Zároveň si také do jiného zápisníku–skicáku různě kreslím rychlé nápady na moje obrazy. Nic vyloženě světoborného, jde spíš o uchování nápadů.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?


Určitě ta jistá „analogovost“. Žádné technologie. Navíc mám takový pocit, že když si něco napíšu rukou, má to jakousi větší váhu než napsané na počítači, což právě pro ty věci spojené s produktivitou funguje dobře, alespoň pro mě. Ručně si odškrtnout splněný úkol je také úplně jiný pocit, než si to zakliknout na počítači. Co se týče skicování a kreslení, a ač není zdaleka dokonalé, ten nápad dokážu rukou vystihnout lépe.  

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je nejraději vedete? 

Mám svůj systém inspirovaný právě bujo systémem, kdy si každý měsíc sepíšu seznam úkolů, které by bylo dobré ten daný měsíc splnit. Jde především o pracovní věci, ale dávám prostor i nějakým osobním cílům. Ty měsíční úkoly si pak rozdělím do jednotlivých týdnů, kterým je vždy věnována jedna stránka, která je rozdělena na dny. Ty týdenní úkoly si pak rozházím do jednotlivých dnů. Jsou to všechno bullet pointy, nikdy se moc nerozepisuju. Těm poznámkám by asi nerozuměl nikdo jiný než já. Jde vyloženě o efektivitu, o nic jiného.

Podle čeho poznáte dobrý zápisník? Rozhoduje papír, vazba, formát, nebo pocit? 

Všechny moje zápisníky musí být tečkované. Linky nebo čtverečky jsou pro mě už moc vizuálně zahlcující. Díky tečkám jsou všechny poznámky zarovnané a v mřížce, mají strukturu. Papír je pro mě hodně důležitý, stejně tak pero. Formát používám klasický, je to hodně podobné A5, vazbu tvrdou, aby zápisník vždy vydržel cestování v batohu.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat a vracíte se k nim zpětně?


Já mám právě rád, když mi jeden zápisník vydrží třeba tři roky. Záměrně si kupuju tlustší s více stránkami, abych se mohl ohlížet do vzdálenější minulosti. Teďka používám asi pátý zápisník stejného typu, což by jednoduchou matematikou znamenalo, že si poznámky píšu stejným stylem asi 15 let, ale pocitově bych řekl, že to dělám už mnohem déle.

Čím rád píšete?


Už několik let píšu jednou stejnou černou propiskou s šířkou stopy 0.25 mm, což mi vyhovuje. 

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? 

Zkoušel jsem strašně moc různých digitálních pomůcek k zaznamenávání nápadů a myšlenek, ale u ničeho jsem dlouho nevydržel. Kromě zápisníku na produktivitu mám ještě jeden menší zápisník na nápady k obrazům, ve studiu pak ještě používám takovou běžnou magnetickou tabuli, kde mám napsané rozjednané a probíhající spolupráce. Poslední dobou jich bylo docela hodně, často se to mění, a tak ocením, že můžu něco smazat nebo přepsat. V práci mám také spoustu různých uměleckých fix, když mám chuť něco vyloženě malovat, pravítka, kružítka, řezačku. 

Co nesmí chybět ve vašem papírenském gearu?

Tady vás asi zklamu. Nic vzrušujícího. Ohledně gearu obecně jsem minimalista. V batohu nosím notebook, zápisník a propisku.  

Jak to vypadá na vašem pracovním stole? Co všechno na něm najdeme?


Když si odmyslím nepořádek, tak je tu notebook, monitor, klávesnice s myší na podložce, zápisník, hrneček s propiskami a fixami, sluchátka a sem tam nějaká SD karta nebo externí disk.

Jak důležitá je pro vás kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je balancujete?

Jak už jsem zmínil, ta systematická práce s poznámkami, respektive úkoly, je něco, co by mi dlouhodobě nevyhovovalo mít digitálně. Se zápisníkem toho udělám mnohem víc. Zároveň mě baví psát rukou. Esteticky jsou ty poznámky taky mnohem zajímavější než se dívat na nějaké digitální písmo v aplikaci na obrazovce. Samozřejmě... já funguju převážně v digitálním světě, moje práce jsou ve finále také dělané výhradně digitálně, ale tahle kombinace se zápisníkem je něco, na co jsem tak zvyklý, že bych už to asi nedokázal změnit.

„Mám někdy tendenci hledat ideální chvíli a moment na to začít, ale taková chvíle nastane zřídka. Proto si vždycky říkám, že tomu dám pět minut a pak uvidím, jestli mě to bude bavit i po těch pěti minutách. A snad ve 100% případů ani nepostřehnu, že ta doba už uplynula a něco ve finále vytvořím.“

Máme v dnešní době spíš víc podnětů a stimulů pro tvorbu, nebo naopak víc důvodů k tomu netvořit?

Rozhodně vnímám, že v současnosti je okolo nás velké množství možností různého digitálního rozptýlení. Kolikrát se mi stane, že chci udělat nějakou grafiku, těším se na to, ale ještě předtím mrknu na Instagram a než bych řekl švec, strávím tam dvacet minut a ten elán, který jsem předtím měl, je pryč. Myslím ale, že se s tím dá pracovat. Dívat se na mobil nebo i e-mail jen v určitých, jasně daných časových oknech a víc se nerozptylovat. 

Nakolik je vkus součástí osobnosti a nakolik je produktem doby? A jak do něj dnes vstupují algoritmy, které nám neustále ukazují, co se nám má líbit?

Vkus je asi primárně součástí osobnosti, každý má samozřejmě i úplně jiný vkus než ten druhý. Někomu je celkové vizuální prostředí, ve kterém se pohybuje, úplně ukradené, což je možná asi ta nejčastější varianta, když se člověk podívá, kolik vizuálního smogu okolo sebe vídá. Ať už v reálném světě, nebo v tom onlinovém. A samozřejmě existuje i mnoho lidí, kteří „jdou s dobou“ a považují za vkusné právě to, co momentálně letí, na což mají algoritmy velký vliv. Co se týče mé vlastní práce, snažím se vůbec nikde nehledat inspiraci, nejít s dobou, pořád si „jet to svoje“, aby to zůstalo jen mé.

Vnímáte AI jako nástroj, který lidskou kreativitu rozvíjí, nebo jako technologii, která nás může postupně odnaučit samostatně přemýšlet a tvořit?

Naprosto nesouhlasím s tím, že AI rozvíjí lidskou kreativitu, i když firmy jako Adobe, se kterými mimojiné dlouhodobě spolupracuji, tento narativ používá neustále. Ale je to úplně naopak. Dělá z nás línější a hloupější stvoření, pokud se tedy bavíme o nástrojích jako ChatGPT nebo obecně generativní AI. Já ji používám jen na kontrolu svých textů, kdy potřebuju, aby byly bez chybičky. 

Je něco, co dnes děláte v rámci své tvorby a práce úplně jinak než před pěti lety?

Vzhledem k tomu, že se teď hodně soustředím na lentikulární, kinetické umění, tak je toho hodně. Prakticky tisknu krátké animace, zatímco před pěti lety jsem stále dělal „jen“ statické grafiky. Snažím se pořád svou práci nějak posouvat, abych nezakrněl, a řekl bych, že i za dalších pět let budu dělat zase něco úplně jiného. 

Co je pro vás v kreativním procesu náročnější: začít, nebo přestat?

Řekl bych, že začít. Mám někdy tendenci hledat ideální chvíli a moment na to začít, ale taková chvíle nastane zřídka. Proto si vždycky říkám, že tomu dám pět minut a pak uvidím, jestli mě to bude bavit i po těch pěti minutách. A snad ve 100% případů ani nepostřehnu, že ta doba už uplynula a něco ve finále vytvořím. 

Váš kreativní rukopis se inspiruje devadesátými lety, staví na sytých barvách a geometrických tvarech. Daří se vám upoutat pozornost statisíců lidí. Vybavíte si svůj první plakát, který sklidil úspěch? 

Úplně upřímně si nepamatuju nějaký konkrétní moment, zároveň se také špatně hodnotí, kde je ta hranice úspěchu. Zpětně se ale můžu podívat, který nejstarší plakát stále funguje jak na sítích, tak i v prodeji. Je to taková abstraktní černobílá grafika Waves z roku 2018. A zpětně i vidím, proč se lidem líbila. Je totiž úplně jednoduchá. Před tímhle designem jsem udělal asi tři stovky jiných, převážně komplikovaných grafik. Postupem času začne člověk zjednodušovat, a to si myslím, že je klíč k dobrému dílu.

Co všechno se dá o člověku vyčíst z toho, co si pověsí na zeď?

Především jestli mu záleží na tom, čím je obklopený. Lidi si pořád věší do obýváku černobílý obraz New Yorku se žlutými taxíky nebo černobílý Londýn s červenou telefonní budkou. Prostě si zajedou do švédského obchodu, vyberou si jedno z toho a šup s tím na zeď. Já se ale snažím dělat ty svoje práce pro lidi, kterým na tom záleží, mají rádi spíš něco abstraktního, ale zároveň geometricky vyváženého. 

Vaše díla zdobí obýváky i ložnice lidem z celého světa. Z jakého nově pořízeného designového kousku se aktuálně radujete vy sám? Nebo jaký máte na wishlistu?

Chtěl bych si nechat udělat nějaký velký koberec do ateliéru, který by zabral většinu podlahy v ateliéru. Byl by nějakých 5 metrů dlouhý. Sám bych si ho chtěl navrhnout. Mám to na wishlistu, ale ještě jsem to nezrealizoval. Jinak bych si rád domů, kam bych si nikdy nepověsil nic vlastního, koupil obraz od Sebastiana Curiho a Rika Oostenbroeka, dvou známých z mojí bubliny, kteří dělají něco podobného jako já, ale každý úplně jinak. Dělají krásné věci. 

Po několika letech v Amsterdamu jste se nakonec vrátil zpátky do Prahy. Co vám na ní dnes připadá vizuálně krásné? A co vás naopak jako designéra irituje?

Praha je krásné město, kde člověk určitě může najít spoustu inspirace. A nacházím ji tu i já. V architektuře nacházím inspiraci úplně od začátku. Tak jsem přišel i na Bauhaus jako takový. Přes práci Ludwiga mies van der Roheho. Praha jako taková mě ale nijak vyloženě neovlivňuje. Hledám spíš detaily, kompozici cihel nebo nějakých dvou prvků někde na domě. V Amsterdamu jsem té inspirace kolikrát našel i více, jelikož pro mě to město bylo úplně nové, zatímco v Praze už znám pomalu každý kout. 

Který aspekt vaší designérské práce vůbec není vidět, ačkoliv je nesmírně důležitý?

Práce s barvami. Ta samozřejmě vidět je, ale laděním barev strávím tolik času, až mě to samotného občas dokáže vyvést z míry.

Foto: Adam Mráček 

Papír versus

Druhá sezóna nabízí návrat do offline světa a přináší rozhovory s osobnostmi, které navzdory digitální době nepřestávají fandit papíru. Nahlédněte do jejich sešitů, na pracovní stoly i do kreativního procesu. Každý měsíc nová epizoda. Analog už čeká...