Blog

#Pro firmy#

Profesní komunita SUHR a papelote spojily síly, aby vytvořily nástroj, který inspiruje, propojuje a drží myšlenky pohromadě, stejně jako dobré HR drží pohromadě celý tým. Jak vypadá příprava zakázky na míru? A jak převést firemní kulturu smysluplně na papír? Na otázky odpovídá zakladatelka a CEO SUHR , Michaela Tumpachová.

Jakým aktivitám se SUHR věnuje?

SUHR je největší česká komunita HR profesionálů, která propojuje HRisty napříč obory, zkušenostmi i regiony. Naším hlavním cílem je zvyšovat úroveň HR v Česku – inspirujeme, vzděláváme a vytváříme prostor pro sdílení zkušeností. Organizujeme kurzy, akademie, konference, mastermindy a nabízíme i mentoring nebo členství v online komunitní platformě. Klademe důraz na praktičnost, aktuálnost témat a komunitní podporu.

A co vás vedlo k tomu oslovit pro spolupráci právě papelote?

Hledali jsme partnera, který sdílí podobné hodnoty – tedy důraz na kvalitu, udržitelnost a originální design. Papelote vnímáme jako značku, která umí vdechnout produktům příběh a přesně to jsme chtěli přenést i do našich materiálů pro HR komunitu. Věděli jsme, že nechceme obyčejné sešity, ale něco, co bude mít pro naše členy i symbolickou hodnotu. Speciálně velmi oceňujeme lokální výrobu a udržitelnost. 

Jaké byly vaše hlavní potřeby a očekávání od zakázky?

Chtěli jsme vytvořit originální zápisníky, které budou nejen praktické, ale budou zároveň reprezentovat naši komunitu a hodnoty SUHR. Očekávali jsme vysokou kvalitu zpracování, důraz na detail a také možnost zapojit do návrhu naše nápady, včetně barevnosti nebo motta. Důležité pro nás bylo, aby produkt působil komunitně, pozitivně a byl něčím „náš“.

Jak byste popsala proces spolupráce a komunikace v průběhu zakázky z vašeho pohledu?

Spolupráce byla velmi otevřená, vstřícná a kreativní. Oceňuji, že jsme mohli společně ladit každý detail a že papelote bylo trpělivé i při našich specifických požadavcích. Komunikace byla rychlá, konstruktivní a cítila jsem, že nás vnímají jako partnery, ne jen jako „další zakázku“.

Pro jakou příležitost byly produkty určeny a proč jste zvolili právě formát Klasika A5?

Produkty jsme připravili jako dárky a pracovní zápisníky pro účastníky našich vzdělávacích programů, konferencí i pro členy týmu. Chtěli jsme, aby si odnesli něco trvalejšího než jen letáček, ideálně něco, co je bude provázet i po akci. A5 formát je podle nás ideální – vejde se do kabelky i batohu, je praktický pro poznámky i rychlé nápady.

Váš produkt na míru vznikl nejprve v barevnosti žlutá • fialová a následující rok ve variantě černá • bílá s mottem „Občas SU trochu moc HR“. Která varianta se vám více osvědčila a co stálo za změnou barevnosti?

Obě barevné varianty měly úspěch, každá oslovila trochu jinou skupinu lidí. První žlutá/fialová byla energická a výrazná. Druhá černobílá s mottem „Občas SU trochu moc HR“ byla stylová a minimalistická. Změna barevnosti vycházela z touhy přinést něco nového. 

Jaké byly reakce účastníků vašich vzdělávacích programů či konferencí nebo pak interního týmu na finální produkt?

Reakce byly velmi pozitivní. Zápisníky si lidé chválili, často se stávaly předmětem konverzací nebo dokonce sběratelským kouskem mezi členy komunity. Líbilo se jim, že je to něco osobitého, co připomíná SUHR i mimo oficiální akce. Často jsme slyšeli, že si do nich zapisují nejen pracovní poznámky, ale i vlastní nápady nebo inspiraci z našich akcí. Dostávaly se k nám zprávy, že lidé oceňují kvalitní produkt, ne jen reklamní materiál.

Jak vnímáte přidanou hodnotu zakázkových produktů v kontextu vaší značky nebo komunitního rozměru SUHR?

Zakázkové produkty nám pomáhají budovat silnou identitu značky a podporovat pocit sounáležitosti mezi členy komunity. Zápisník není jen „věc“, ale symbol – připomíná, že každý v SUHR je součástí něčeho většího. Navíc takové produkty pomáhají šířit naše hodnoty a kulturu i mezi lidmi, kteří se k SUHR třeba teprve připojují.

Bylo něco, co vás na spolupráci s papelote překvapilo?

Velmi mile mě překvapila flexibilita a ochota hledat neotřelá řešení. I když jsme někdy přicházeli s nestandardními nápady, nikdy jsme neslyšeli „to nejde“, naopak jsme společně hledali cesty, jak věci dotáhnout k naší spokojenosti. Zároveň moc oceňujeme také rychlost zpracování. 

Doporučila byste spolupráci s papelote i jiným organizacím? A pokud ano, proč?

Určitě ano. Papelote doporučujeme všem, kdo hledají poctivou práci, osobní přístup a chuť tvořit opravdu originální věci. Skvělá kombinace kreativity, kvalitního řemesla a partnerského přístupu. Navíc produkty od papelote mají příběh – a ten vždy dělá velký rozdíl.

#Kreativita a inspirace#

Každý náš den sestává z fronty mikrosituací, které drží náš život pohromadě. Chování, které se díky opakování vtisklo do našeho nervového systému natolik, že ho mozek přehrává bez vědomého úsilí. Věci, které děláme, aniž bychom nad nimi museli přemýšlet. A v éře, kdy optimalizujeme všechno od spánku až po produktivitu, jsou právě návyky důležitý článek, kterému se vyplatí věnovat pozornost. Jak mozek rozhoduje o tom, co integruje jako součást rutiny a co ne? A jak se naučit celý proces hacknout? Čtěte dál.

​​Co je návyk a za jak dlouho se vytvoří

Dýchání, kontrola notifikací hned po probuzení i připnutí pásu po dosednutí do auta. ​​Návyk je chování, které jsme zopakovali tolikrát, že se zautomatizovalo, píše James Clear v knize How to Build Atomic Habits. Americký novinář Charles Duhigg zase v The Power of Habit popisuje návyky jako „volby, které všichni vědomě děláme, pak o nich přestaneme přemýšlet, ale děláme je dál, často každý den“. Návyky jsou v podstatě fascinující strategie, jak mozek šetří čas i energii. 

Podle rozsáhlé metaanalýzy z roku 2024, za kterou stojí tým z University of South Australia, nám vytvoření zdravého návyku trvá v průměru 2 až 5 měsíců. Ale u některých lidí je to ještě o něco déle.¹ Studie Time to Form a Habit: A Systematic Review and Meta-Analysis of Health Behaviour Habit Formation and Its Determinants zahrnovala 20 experimentálních studií a v nich celkem 2601 účastníků.

A ukázala mimojiné i to, že jednodušší návyky jako je pití vody nebo používání dentální nitě se upevňují rychleji, zatímco na komplexnější změny typu pravidelný pohyb či zdravější stravování potřebujeme delší časový interval a hlavně mnohonásobně větší důslednost. 

Výzkumy ukazují, že nejlépe fungují rutiny prováděné každé ráno, dobrovolně zvolené cíle a opakování ukotvené v pevném kontextu například vždy po snídani nebo po návratu z práce. A na základě dat tak jasně krystalizuje sdělení, že klíčem není ani zdaleka rychlost, ale hlavně konzistence.²

Jak mozek tvoří rutiny: spouštěč – činnost – odměna

Už jste slyšeli o habit loop? Jde o automatickou sekvenci, kterou mozek na základě předchozích zkušeností vyhodnotil jako užitečnou. 

Jako první přichází spouštěč – emoce, člověk, místo, čas nebo konkrétní situace. Jdete se navečeřet a automaticky zapínáte zprávy nebo video na youtube. Následuje rutina nebo obecněji reakce – činnost, která následuje spouštěč. Mozek se snaží minimalizovat kognitivní zátěž. Jakmile najde schéma, které funguje, uloží si ho. Učí se šetřit čas i energii. A aby se kruh uzavřel a návyk zafixoval, po rutině dorazí odměna. Nemusí to ale nutně být poplácání po zádech, ani pocit absolutní blaženosti. Je to jednoduše moment, kdy nám mozek vyplavuje dopamin. Přičemž tam, kde se odměna dostavuje rychleji (třeba cukr nebo scrollování) je i vytvoření návyku jednodušší. 

Jakmile tenhle cyklus absolvujete v dostatečném počtu opakování, mozek si z něj vytvoří vzorec. Probudíte se ospalí – jdete si dát kávu – a rázem se cítíte bdělejší a mozek vyplavuje mikrodávku dopaminu. A takhle znovu a znovu do chvíle, kdy už si bez espressa nedokážete představit ráno, i když jsme se zrovna dobře vyspali. Nebo se jdete navečeřet – pustíte si video z Youtube – a vida, další dopamin. A po čase je z toho zvyk, který už nejde opustit.

3 strategie, jak proměnit návyk v součást denní rutiny

Ne vždycky nám jde ale komponování nových, pozitivních návyků tak hladce od ruky. A proto jsme pro vás sepsali tři konkrétní způsoby, které vám mohou jejich budováním ulehčit a zpříjemnit:

1.) Filozofie Kaizen 

Většina velkých změn selže ne proto, že by nám chyběla vůle, ale protože jsme si nastavili laťku příliš vysoko. Začněme proto u změny mindsetu. Občas máme tendenci odkládat změny na chvíli, kdy bude ten správný čas. Až budu mít víc času a peněz. Až mi dá vesmír znamení. Až budu ready. Jenže co když se všechny tyhle okolnosti nikdy nepotkají?

Výraz „kaizen“ (改善) pochází z japonštiny a mohli bychom ho přeložit jako proces kontinuálního zlepšování. Filozofie staví na jednoduché myšlence: namísto radikálních změn, které vyžadují synchronicitu celé řady okolností, se zaměřte na ty běžné, každodenní. Deset minut chůze cestou z práce, o sklenici vody navíc a čtvrthodinu kratší screen time. Kaizen nám připomíná, že i za pomoci malých a zdánlivě nenápadných kroků lze postupně doputovat k velkolepým výsledkům. 

I když má kaizen své původní kořeny zejména v business světě a zrodil se v návaznosti na poválečný restart japonského průmyslu, jeho principy ale fungují univerzálně a jsou přenositelné i do jiných životních oblastí – třeba při budování udržitelných návyků. Pojďme si je představit:

• Postupujte malými krůčky: Zkuste se zaměřit na nejmenší možný krok, který zvládnete i v tom nejnáročnějším dni: přečíst jednu stránku, napsat jednu větu, udělat pět dřepů. Pocit pokroku je pro mozek návykový a žene ho kupředu. Proto opusťte dysfunkční představu o tom, že za každým úspěchem musí stát mílové kroky kupředu.
  
  
• Eliminujte plýtvání: Zkuste identifikovat zbytečné procesy i aktivity, které vám berou čas a energii, ale nepřináší žádnou hodnotu. Zbytečná sebekritika, nepořádek na pracovním stole nebo sport, který vás přestal bavit. Nelpěte na věcech jen a pouze ze zvyku. Uvolníte si tím v kalendáři prostor pro to, co vás může skutečně posunout.
  
  
• Držte tempo: Kaizen není sprint, ale spíš pomalá, nikdy nekončící procházka. A síla nespočívá v rychlosti, ale schopnosti vytrvat. Pokud šlápnete vedle, přerušíte sérii dní, kdy se vám dařilo návyk rozvíjet, nic se neděje. Hlavní je, abyste se co nejrychleji nakolejili zpátky.
  
  
• Reflektujte: Strategií pro pravidelnou reflexi je milion. Můžete zkusit gratitude journaling, nebo se jen na konci dne na pět minut zamyslet: „Co můžete zítra udělat o kousek lépe?“.

2.) Habit stacking

Jeden z nejlepších způsobů, jak si vytvořit nový návyk, je identifikovat ten, který už je součástí vaší denní rutiny, a na něj pak navázat ten nový, píše Clear v Atomic Habits.³ Jednoduše k už existujícímu A připojíte i B.

Přístup nazývaný habit stacking (v překladu „vrstvení návyků“) se bude vašemu mozku zamlouvat, protože je zvyklý seskupovat si určité činnosti do sekvencí. Jakmile se odstartuje jedna, navazuje další. Tenhle dominový princip šetří mozku energii, protože může řadu věcí automatizovat. Nicméně jakmile se snažíme do naší rutiny včlenit nový návyk, mozek často postrádá podnět, na který by mohl danou činnost napojit (spouštěč, pamatujete?). Protože „začnu víc cvičit“ tak trochu postrádá jakoukoliv situační kotvu, na kterou by se dala aktivita navázat. Habit stacking ale využívá již existující podněty a na ně napojuje nový návyk.

Jak to funguje v praxi? 

Až si ráno dočistím zuby, → udělám si 20 dřepů. 

Společně s odpolední kávou → si dopřeju 15 minutovou pauzu od práce. 

Jakmile dovařím večeři, → rovnou uklidím nádobí do myčky. 

A ve chvíli, kdy se vám podaří provázat dvě činnosti, můžete k nim připojit i třetí, čtvrtou a vytvořit si rovnou strukturovanou rutinu. Využijte toho, co už vám slouží.

3.) Náhrada místo zákazu

Máte ve svém rutině zlozvyk, kterého se už dlouhou dobu chcete zbavit? Ponocujete, máte tendenci vynechávat snídani nebo skáčete lidem do řeči? Skvělá příležitost pro trénink a výměnu nevyhovujícího návyku za takový, ze kterého bude vaše tělo nebo mysl benefitovat.

Vrátíme se k původnímu schématu, které jsme si představili na samém začátku. Jako první potřebujete identifikovat spouštěč a odměnu. Saháte před spaním po telefonu, protože se nudíte, nebo je pro vás náročné vypnout hlavu? A jakou odměnu vám to přináší – obohacuje vás to o nové informace, nebo vám to vyplavuje dopamin? Jakmile budete mít odpovědi, můžete s nimi dál pracovat. 

V první řadě se zkuste zamyslet, čím můžete návyk nahradit, a kompasem při přemítání může být právě to, jakou odměnu od návyku očekáváte. Chcete se dozvídat nové informace? Můžete si místo scrollování číst. Chcete reflektovat a uzavřít uplynulý den? Zapište si pár vět do deníku. Hledáte zklidnění? Pusťte si white noise. Jakmile budete mít jasno, je potřeba si výměnu co nejvíc usnadnit: dejte si knížku nebo deník na noční stolek, ať je máte hned po ruce, nebo si předem vyhledejte uklidňující playlist, který si večer pustíte. A odměna vás nemine.

Jak si návyky udržet

Budování návyků je proces a je potřeba vnímat všechny jeho zatáčky i slepé uličky. Žádný návyk nevznikne přes noc a bez vašeho přičinění. Potřebujete notnou dávku energie, času i odhodlání. Ale přece jen pro vás máme ještě jeden tip, který by vám mohl v tomto maratonu pomoci – tracker!

Můžete sáhnout buď po papírovém habit trackeru, do kterého si zaznamenáte návyky i pokrok v jejich plnění. Nebo zakomponujte tracking rutinu do vašeho bullet journalu. A nebo si pokroky zapisujte rovnou do diáře či kalendáře.

A pokud u vás vyhrávají online řešení, určitě vyzkoušejte Habiticu, s níž můžete budování návyků proměnit ve hru, získávat odměny i se vypořádávat s tresty. Nebo si stáhněte aplikaci Streaks, která vám skvěle poslouží pro trackování dobrých i špatných návyků.

Budování návyků není o síle vůle, ale o chytrém designu prostředí, vytrvalosti a trpělivosti. Začněte po malých krůčcích. Každé ráno, každý týden, celý rok. A výsledky se brzy dostaví. Držíme vám palce!

^1,2 SINGH, Ben, Andrew MURPHY, Carol MAHER a Ashleigh E. SMITH. Time to Form a Habit: A Systematic Review and Meta-Analysis of Health Behaviour Habit Formation and Its Determinants. Healthcare (Basel) [online]. 2024, 12(2488) [cit. 2025-10-20]. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11641623/

³ CLEAR, James. Atomic habits: tiny changes, remarkable results : an easy & proven way to build good habits & break bad ones. New York: Avery, an imprint of Penguin Random House, [2018]. ISBN 978-0-7352-1-129-2.

#Pavlína Louženská#

Za posledních padesát let akcelerovaly technologie stejnou rychlostí jako za dvě stě let před tím. Pocit, že je všechno rychlejší není pocit. Je to fakt.

Přestali jsme stíhat čas. Reagujeme na to různě.

Zkoušíme čas krotit: nastavit si Atomic Habits, zkrotit přirozený rytmus těla, hackovat kalendář a inbox. Poslouchat Hubermanna, nepít kafe, teda nepít ho před jedenáctou, suplementovat psychedelika, dát si power nap, poslouchat Oura ring, Ferrise, Jan Melvil Publishing. Vstávat ve čtyři. Nastavit si automatický vysavač, budík na pátou a červená světla před spaním.

Zkoušíme čas zastavit: odjet na Bali, na retreat. Začít meditovat, nechat myšlenku plynout jako vánek, která se jen otírá o naší mysl. Dát si detox, vypnout ledničku, telefon a ZOOM. Pít kokosovou vodu, jed z jihoamerický žáby a vodu s elektrolyty. Objímat se a taky trošku dělat orgie. Nebo o nich aspoň mluvit.

Zkoušíme čas zpomalit: jet na kole, nechat telefon doma, pozorovat ptáky, pořídit si psa, koukat na slow TV a černobílý filmy, péct z kvásku, pěstovat rajčata, odstěhovat se z města, nosit béžovou, Birkenstocky a taky batiku. Jezdit na běžkách, ptát se babičky na dětství, koupit si papírovou knížku.

Zkoušíme na čas naskočit: sledovat ČT24, CNN, notifikace z The Economist, Bloomberg a Twitteru (X). Objednávat věci z SHEIN a Highsnobiety. Jít tam, kde to zrovna tepe – Burgerman, Alma, Yoga Movement. Sledovat ETFka v Revolutu, Fondee, e-Toro. Hltat informace skrz T(t)hreads, Wikipedii a podcasty, pouštět si YouTube trojnásobnou rychlostí a číst jen přes Blinvist.

Přestali jsme stíhat čas. Reagujeme na to různě, ale doopravdy zkoušíme tak trochu všechno naráz.

V září naskakujeme, během podzimu krotíme, v létě zpomalujeme, o dovolené zastavujeme. Přes týden krotíme a naskakujeme, o obědové pauze zpomalujeme, o víkendu zpomalujeme až k zastavení. Ráno naskakujeme, přes den krotíme, se psem zpomalujeme, na józe zastavujeme. A nevíme, kde nám hlava stojí.

Jiné časové metriky

Sedíme vyčerpaní uprostřed silnice, protože je nám třicet, čtyřicet, padesát. Protože čas pro nás ještě nezpomalil.

V době, kdy je nám šest, jsme zažili jenom 6 x 365 dní, takže je pro nás každý den úplně zásadní. Lifechanging dlouhý. Letní tábor možná trvá jen týden, ale v poměru k dosavadnímu životu je to nekonečno, ve kterém se může stát tolik věcí!

V době, kdy je nám šestnáct, je každý týden zásadní. Zaplavený FOMO, které se opírá o vážnost toho, jak málo týdnů jsme zažili. I proto je každý - byť měsíční - vztah tak zásadní. I proto tolik používáme slova jako navždycky (Best Friends Forever) a nikdy. Poprvé vnímáme, jak málo týdnů ještě zažijeme v tomhle věku. I proto je zápletkou všech high school komedií něco stihnout před odchodem na vysokou.

V době, kdy je nám šestatřicet, trvá týden kratší dobu, než trval v době, kdy nám bylo šest. Čas běží jinou rychlostí – roztáhl se do šířky. Týden už není tak zásadní. I protože týdny jsou moc krátké – moc krátké na dovolenou, moc krátké na inbox, moc krátké na to zjistit, jestli to dává smysl. A tak víc mluvíme spíše o letech, než o týdnech. Většina týdnů není lifechanging – jsou proflákané, nedůležité. Každý nový den už nezáří novotou, ubíhají kolem nás jak na běžícím páse a jen občas z nich nějaký vykoukne a přemění se v note-worthy příběh, který zpětně charakterizuje celý rok. Používáme fráze jako Ten den, kdy jsme si domů přivezli štěně, kdy jsem se oženil, kdy jsme se přestěhovali, které jsou jediným viditelným předělem běhu času.

V době, kdy je nám šestaosmdesát už čas nehraje roli. Zažili jsme skoro pět tisíc týdnů. Na jednom jediném nesejde. Čas plyne tak pomalu, že se skoro zastaví. Táhne se jako med. A naše tělo se v něm brodí stejnou rychlostí. Zaškrtáváme v televizním programu a v kalendáři Vánoce, abychom mu dali strukturu. Jinak by se slil do jediného bloku. Přemýšlíme o tom, kolik času už nám zbývá do konce a poprvé odměřujeme hlavně od konce a ne od začátku.

Je to rozdílné plynutí a vnímání času, které vytváří generační propasti. V šestnácti byl tříměsíční vztah stejně dlouhý jako ten, ve kterém jsem dneska několik let. A tím pádem i stejně vážný. V šestadvaceti bylo zůstat dva roky v jednom zaměstnání, jako zůstat v něm ve čtyřiceti dekádu. V šesti jsou dvě hodiny bez mámy, jak odjet na semestr na Erasmus.

Měříme v centimetrech a zapomínáme, že někde jinde na světě měří v mílích, uncích a librách. Jediné správné plynutí (a hodnocení) času se zdá to naše.

Lokace: Bezčasí

Jsou to nejenom lidé, kterým plyne čas jinak. Jsou místa, kde čas rezignuje na běžné tempo.

Po cestě do Bilbaa jsme v letištním salonku Lufthansy ve Frankfurtu potkali pána, co si dával night cap. Slečnu, co snídala Financial Times. Rodinu, co uspávala dítě po obědě. Bez ohledu na to, kolik bylo hodin, měl každý z nich svůj vlastní čas.

Proto jsou letištní salonky designované tak, aby v nich čas neexistoval. Tapety, koberce i hrnečky tu nemají vůbec žádný názor – nenaznačují, zda jsou ložnicí, pracovnou, nebo kantýnou. Šeptají stejně tiše jako lidé, co jimi prochází. Světlo je tu studeno-teplé, tak akorát někde mezi dnem a nocí tu dopadá na naškrobené košile Hugo Boss a bed hair days. Křesla jsou široká tak akorát, aby se na opěrku dala dát myš od počítače, stejně jako hlava na power nap. Jídlo je v každou hodinu dne identické – a obsahuje snacky, co nemají jasné určení – dipy, prosecco, sušenky, olivy, avokádo, vývar, sýrové quesadilly se dají jíst v každou hodinu dne a bude to dávat smysl. Lampy a nerezové vany je udržují v teplotě přesně na pomezí mezi právě uvařeno a už budeme končit.

A nejsou to jenom letištní salónky, kde čas změnil substanci.

Jsou místa, kde čas přestal existovat. Dlouhá dovolená, kde zapomeneš na to, jestli je úterý a červenec. Ložnice, kam se zavřeš s novým klukem. Můj dětský pokoj v bytě rodičů. Čas sem má vstup zakázaný - občas jen ťukne na dveře, aby vyzkoušel jestli značka pořád platí, ale jinak spí schoulený na rohožce a čeká na návrat.

Jsou místa, kde si čas našel svoje vlastní tempo. Hospic. Les. Rozptylová loučka. Kostel. Má tu zatajený dech, který jen občas přeruší zahřmění, aby se vrátil zpátky do ticha. Nechává tě čekat ve slow-mo.

Jsou místa, kde čas uměle určuje lidská ruka bez ohledu na pohyb ručičky po ciferníků. Nemocniční pokoj. Transatlantické lety. Čekárny u lékaře, na poště, na nádraží. Servíruje odjezdy, zhasnutí, obrazovky, interakce v náhodném sledu, který vždycky překvapí. Je to rytmus morseovky, která hlásí nic-nic-nic-BĚŽÍME!-nic.

Naučili jsme se navrhovat místa pro správné plynutí času v době, kdy časoprostor mohly určovat čtyři stěny. A my, co jsme do nich vcházeli, jsme uměli čas měnit, konzervovat a zastavit podle toho, kde jsme zrovna stáli.

Always on

Správné plynutí času změnil rok 2007. Vyšel první iPhone a do hospice, ložnice i lesa vstupují místa s jinou rychlostí. Bez vyzvání se ohlásí push notifikací a připomenou, že čas neměří jen naše vnitřní hodiny. Ale vteřinovka v Tokiu, u klienta a po deadlinu.

Kdysi dávno platilo, že místa, kde čas uměle určuje lidská ruka bez ohledu na pohyb ručičky po ciferníků, jsou jen nemocniční pokoje, transatlantické lety, čekárny. Vstupovali jsme do nich s připraveným out of office: Nevím, na jak dlouho to dneska bude, uvidíme.

Ale teď bezčasí nahradil mód Always on.

Notifikace tě navigují směrem k ASAP za novými a dalšími vzruchy. Vibruje ti ruka s Apple Watch. Během Netflixu chodí notifikace. Vstáváš, stejně jako 89 % lidí, s telefonem. Na záchod chodíš, stejně jako 93 % lidí, s telefonem (3). Odbavuješ inbox. Scrolluješ sítě. Hltáš memy. A reaguješ.

Koncept right time, right place zmizel v úprku za jedničkami a nulami. Ve chvíli, kdy dojde e-mail, notifikace, zpráva, bychom měli reagovat. Ve chvíli, kdy přijde e-mail z jiné časové zóny, bychom měli reagovat. Ve chvíli, kdy jsme doma, v posteli, venku, bychom měli reagovat. Aspoň poslat srdíčko, palec nahoru, přikývnutí, seen.

A tím posíláš do jiných zařízení další a další notifikace. A tak v módu Always on funguje celý svět.

Don’t disturb znamená jenom odklad, ale ne řešení. Stejně jako úprk do míst, kde čas neplyne, kam internet nedosáhne. Jen prokrastinuješ nevyhnutelný návrat do Reaktivního módu.

Proto hledáme tak často jinou radu do života než je digitální detox, procházka do lesa, dlouhá dovolená. Jejich chráněné bezčasí přestalo existovat. Místa, kde se můžeme vypnout, zmizela. Jejich ozvěny rezonují jen ve skanzenech - výpadku internetu na D1, edge na chatě a doba, kdy sedíme v RyanAir.

Všude jinde má čas rychlost internetového připojení.

Čekat je luxus

Jíš moc rychle, poznají, že jsi chudý, mrkne servírka na Justina Timberlaka v Just in Time. Ve filmu unikl z ghetta, kde se žije z minuty na minutu a dostal se do čtvrti, kde mohou boháči plýtvat časem, večeřet pomalu a spát dlouho.

Jediný, kdo může vypínat čas, jsou lidé, kteří si to mohou dovolit.

Proto se čekání stalo odznakem luxusu. Čekáme na košile na míru, Birkinku, pečenou kachnu, stařený steak, rezervaci v Noma, Bugatti Veyron a toho pravého.

Levné věci jsou instantní. To nejlevnější jídlo je to nejrychlejší. Ta nejhorší půjčka je ta, co dostanete ještě dnes odpoledne. Fast fashion je bezcenná, stejně jako jednorázové obaly, knižní paperbacky.

Jsou to věci, na které čekáme, na které se těšíme. Mají pro nás větší hodnotu, důležitost. Letní dovolená, kterou plánujeme v lednu. Svatební šaty, ručně vyráběná postel, cokoliv z waitlistu nám přináší větší uspokojení než to, co jsme dostali rychle. První lok piva je ten nejlepší, protože jsem se na něho těšila celý výlet, ale šestý kousek před zavíračkou už jsem si neměla dávat.

Čekání je luxus, protože je mnohokrát frontou na věci, které jsou one of a kind. A proto jich nemůžeme mít mnoho v rychlém sledu. Kdybych měla Noma místo kantýny, taky by ztratila svojí výjimečnost. Kdybych si na Céline nemusela šetřit, ztratila by punc once in a lifetime zážitku.

Zrychlení

Pokud je čekání jen pro bohaté, tak mass market dostává vše instantně. A pokud dostáváme všechno rychle, tak ztratíme schopnost čekat.  Filmy jsou kratší, stejně jako články nebo doba, kterou jste ochotní čekat na načtení stránky, doručení balíčku. Stejně jako na další dopaminový hit.

Ale ve chvíli, kdy nemusíš čekat, tak se ani čekat nenaučíš.

Profláklý test ukazuje, že děti, které jsou ochotné si na bonbon počkat, jsou potom v životě úspěšnější. Dokáží si prý odložit potěšení, počkat na toho pravého, našetřit na slow fashion kabát a dostudovat PhD.

Když neumíš čekat, nedokážeš si počkat ani na budoucnost.

Zakladatel Wired Kevin Kelly vysvětluje, že jsme zapomněli přemýšlet dlouhodobě. Ne v pětiletém výhledu, ale v pětigeneračním. Hrajeme na rychlé gains, protože dlouhý čas nám zmizel z konceptů, z jazyka.

Ptám se startupů na dlouhodobý výhled a servírují mi tříletou roadmapu. Ptám se politiků na dlouhodobou vizi a vypráví mi o dvou volebních období. Ptám se trendspottingových agentur a krčí rameny, že už umí predikovat jen dvanáct měsíců dopředu.

Ve chvíli, kdy jsme ztratili dlouhodobý výhled, tak se vracíme ve vnímání času zpátky do mysli šestnáctiletých. Všechno je zásadní. A všechno musíme stihnout než. Všechno měříme v dnech a týdnech, ne v letech.

Čas se smrsknul a zhustil. A zaplnil.

Protože plán na patnáct let obsahuje jen velké věci – dodělat školu, koupit si dům. Ale plán na tento týden umí využít každičkou minutu.

A tak jsme se naučili veškerý čas zaplnit. Kalendář září bloky na hlubokou práci, cally a přejezdy. Výletem, koncertem a ovulací. Měříme počty aktivních minut v Nike, odmeditovaných v Headspace a zregenerovaných v Oura. Počítáme odpracované minuty v Toggle a screen time v telefonu. Každý den má jasně daný plán a když nemá, vyplní nám ho internet.

Bezčasí přestalo existovat. A zaplnily ho jen krátkodobé plány, kterými krotíme volná místa.

Je to Hlava 22.

Čas se měří v akcích

Ptám se lidí kolem sebe, jak dlouho trval pandemický lockdown. Ten, kdy jsme úplně poprvé nesměli vycházet z bytu kromě do Tesca. Nekonečně dlouho!, je univerzální odpověď. Doopravdy to bylo šest týdnů.

Šest týdnů je doba dlouhá jak letní prázdniny, o kterých vždycky říkáme, že trvaly jedno mrknutí oka. Ale tehdy se zdálo být šest týdnů nekonečně roztáhlých. Protože jsme přestali čas měřit ve vteřinách, ale měříme ho momenty, které se stačily odehrát. Počtem vyplněných slotů v kalendáři a odškrtnutých to-do. Seznamem akcí, které se vešly do jediného dne.

Ptám se lidí, jak vypadá jejich perfektní den. A naoko je to nicnedělání, ale doopravdy je to seznam věcí, co je třeba splnit:

You have some morning sex, eat a great breakfast, go for a motorcycle ride, come back, swim, have more sex, eat some more, hang out for a little bit, maybe do some reading, go see a movie, have more sex, go to the bar, have a couple of drinks, see some friends, take a motorcycle ride, get home, hang out a little bit, then have more sex. That’s a pretty good day. – Keanu Reeves

Nicnedělání by totiž znamenalo, že ten den ztratíš. Prosereš.

I náš pes má tracker, co mu měří kvalitu spánku, počet aktivních minut a jak efektivní má regeneraci. A každou procházku měříme minuty, kdy musí odpočívat. Prokrastinace je zlo, se stalo zaříkadlem posledních let. Snažíme se vyplnit každou minutu něčím smysluplným. Sdílitelným. Něčím, co má přidanou hodnotu, vývoj a růst.

Nedělali jsme vůbec nic, odpovídám na otázku jaké bylo tohle léto. Ale lžu. Protože jsme toho dělali opravdu hodně. Jen nic, co stojí za produktivní zmínku. A tak sama sebe občas přistihnu, jak se náhodným kolemjdoucím omlouvám za to, že mě slzy a štěně zavřeli poslední měsíce do neproduktivního bezčasí.

Kronika ztraceného času

Poslední měsíce mám výčitky z toho, že nedělám víc obsahu z toho, jak trávím dny. Protože bych mu pak dala vyjádření, zhmotnění a hlavně vysvětlení. Nezmizel by mi pod rukama.

Chci být Creatorem hlavně, abych byla Kronikářem. Abych mohla zastavit čas ve fotce, co jsme si udělaly s holkama na svatbě. Abych si pamatovala Šnýtka jako tetelící se kuličku. Abych si napsala, jak jsem se cítila tohle léto.

Jsem kronikářem momentů, protože popsat něco většího a delšího je o hodně těžší. Už protože by to byl popis, kde jen údaje o času, místu a momentální emoci nestačí. Musela bych k nim přidat údaje o změnách. Popis cesty mezi bodem A a bodem B. Mezi teď a tehdy.

What time gives us, is the language for talking about change, vysvětluje fyzik Brian Greene.

Čas je čtvrtou dimenzí, protože ovlivňuje každou věc. A tím ovlivňuje i nás. Každým momentem se stáváme někým jiným bez ohledu na to, jak moc se ho snažíme zastavit, předběhnout, nebo zkrotit.

Proust píše v Hledání ztraceného času o ztrátě. O tom, jak každý moment v čase byl někým jiným a toho člověka za pochodu, během vývoje ztratil. Proto jsou pro nás vzpomínky často tak bolestivé: popisují momenty, které už nepřijdou, lidi, kteří už mezi námi nejsou a naše mladší já.

Každé zvědomění času je připomínkou toho, co ztrácíme. O co všechno už jsme přišli. I proto tolik milujeme debaty o budoucnosti. Protože tam je času ještě nekonečně. Ale jen naoko.

Autorkou textu je Pavlína Louženská. Byl vytvořený v říjnu 2023 jako 58. newsletter @pavlinaspeaks a pro účely papelote blogu byl zkrácen. Původní verzi si můžete přečíst v aplikaci Substack.

#Papír versus#

Už několik let zůstává věrný svému modrému sešitu od Hermès, do kterého si svědomitě sbírá nejen myšlenky pro své budoucí knihy, ale i jízdenky, fotky a účtenky. Po Dělám si to sám a Zůstane to v rodině letos přidal na poličku i titul Rád bych, ale nechce se mi, kterým definitivně potvrzuje, že sebeironie je svébytný literární žánr. Mimo to spisovatel Martin Váša propisuje do svých knížek i osobitý humor a společně s papírem vítá i končí každý svůj kreativní proces. Hlásí se k tomu, že knížky by se měly soudit podle obalu a taky si stojí za tím, že utrácet za literaturu je známka dobrého vkusu.

Martin Váša
novinář a spisovatel

Martin Váša je novinář a spisovatel. Vystudoval angličtinu a francouzštinu na Západočeské univerzitě v Plzni. Od roku 2012 přispívá do magazínu Esprit, přes tři roky pracoval ve Vogue CS na pozici Fashion Features Editor, nyní působí jako Features Editor Cosmopolitanu.

Svou prvotinu Dělám si to sám napsal v roce 2017. V roce 2021 ji následovala druhá kniha Zůstane to v rodině a v roce 2025 vydal Rád bych, ale nechce se mi. Všechny tři tituly jsou autofikčními deníky z mileniálského života a volně na sebe navazují. Na svém Herohero profilu průběžně sdílí svůj manuál k přežití pro všechny, kdo si občas připadají nemožní, zve čtenáře do zákulisí svých knížek a inspirativním osobnostem ze svého okolí dává vyplňovat Vášovník – variaci na slavný Proustův dotazník známý z jeho poslední knížky.

„Když píšete na papír, nemůžete to vzít zpět, aniž byste jím plýtvali. Je jako fotoaparát na film – dvakrát si rozmyslíte, než stisknete spoušť.“

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Kletba stihne každého spisovatele, který si myšlenku okamžitě nepoznačí, a papír je vždycky bezpečnější volba. U telefonu hrozí, že si mou pozornost získá něco jiného a než se naději, dělám nákup na Rohlíku a nápad je fuč. Což mi připomíná, že musím udělat nákup na Rohlíku.

(o 13 minut později)

Papírem můj kreativní proces i končí. Žádný text není tak docela hotový, dokud si ho nevytisknu a nepřečtu na papíře. Vždycky si na něm všimnu něčeho, co jako by přede mnou obrazovka tajila.

Navíc mám pro hezký papír slabost hraničící s fetišem: Sbírám pohledy, obálky, balicí papíry… A knihy a časopisy čtu téměř výhradně tištěné – rád do nich bořím nos!

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Že má váhu. Když píšete na papír, nemůžete to vzít zpět, aniž byste jím plýtvali. Je jako fotoaparát na film – dvakrát si rozmyslíte, než stisknete spoušť.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete? 

Jakýkoliv a zpravidla nečitelně. Škrábu jako kocour! Jednou si v kavárně přišla čtenářka pro věnování. Když odešla, naklonil se přítel přes stůl a zeptal se, jestli si uvědomuji, že za ty knihy lidi platí…

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá? 

Na vzhledu záleží, na velikosti taky, musí mi vonět a vydržet roky.

„Rád mám volné ruce a představa, že nosím batoh, mě láká asi jako podávání daňového přiznání. Co se mi proto nevejde do kapes, zůstává často doma, a když není na co psát, tasím telefon.“

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Ten současný jsem dostal před pěti lety. Je od tradičního domu Hermès, který uctívám, a znovuplnitelný, takže věřím, že nás čeká ještě mnoho společných let. Hej Siri, zahraj mi Mendelssohnův Svatební pochod!

Čím rád píšete?

Černým gelovým perem z Muji s hrotem o průměru 0,38 mm. Ničím jiným ani psát nemůžu. Pokud bych to jen zkusil, lehne svět popelem.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět? 

Účtenky, jízdenky, vstupenky, ubrousky… S výjimkou těch, které se pojí ke chvílím, o nichž bych jednou mohl vyprávět dětem, abych jim zkazil den. Ty si uchovávám nedotčené.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Je jím kterýkoliv stůl, u kterého dostanu nápad, ale bazíruji na tom, aby byl čistý a vlídně nasvícený. Za centrální, ještě k tomu chladné osvětlení by mělo být deset let natvrdo.

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Rád mám volné ruce a představa, že nosím batoh, mě láká asi jako podávání daňového přiznání. Co se mi proto nevejde do kapes, zůstává často doma, a když není na co psát, tasím telefon. Aplikace Poznámky už praská ve švech.
Také přes něj mailem sám sobě posílám důležité připomínky. A pak se ve chvíli, kdy přijde notifikace, pobuřuji, co po mně zas kdo chce…

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní píše, že: „Kreativita je představivost použitá v praxi. Kreativní lidé nemají bohatší fantazii, jen umí svou představivost nasměrovat a zacílit.“ Jste stejného názoru jako Michelle, nebo nad propojením kreativity a představivosti uvažujete jinak?

Did you mean: Julie Lescaut? (Michelle, can you handle this?) Hm… Představivost je nepochybně jedním z předpokladů kreativity. Bez jablek žemlovku neupečete. Těch ingrediencí ale potřebujete víc.

Představivost začíná tam, kde by to mohlo být lepší.

Nebýt představivosti, tak by byl tenhle svět smutnější než blending skills Donalda Trumpa.

Ten, kdo má bujnou fantazii, to vyhrál. 

Jaká věc nebo situace je pro vás v literárním světě absolutně nepředstavitelná?

Vyjde kniha a líbí se všem.

Představujete si častěji spíš ty nejhorší, nebo ty nejlepší scénáře?

Coby držitel světového rekordu v počtu hororových scénářů vymyšlených za vteřinu s doktorátem ze čtení mezi řádky…

„Soudím knihy podle obalu a kupuji si jich víc, než mám šanci v daném období přečíst. Ale nejsou to vlastně dobrozvyky? Kniha by se podle obalu měla soudit. Od toho ten obal přece má. A jestli by za něco člověku nemělo být líto utrácet, je to literatura.“

Martine, jakou fázi byste z procesu psaní knihy nejraději vyškrtl? Kdy a kde přichází ta největší kreativní krize?

Třetí a každé další čtení rukopisu – podejte mi někdo zapalovač, ať to můžu spálit! Když máte chuť na žemlovku, také vám obvykle stačí jedna dvě porce.

Máte nějaký čtenářský zlozvyk?

Soudím knihy podle obalu a kupuji si jich víc, než mám šanci v daném období přečíst. Ale nejsou to vlastně dobrozvyky? Kniha by se podle obalu měla soudit. Od toho ten obal přece má. A jestli by za něco člověku nemělo být líto utrácet, je to literatura.

Na Instagramu jsem nicméně viděl někoho řezat dlouhé paperbacky vejpůl, aby se lépe nosily. Mít vlasy, potřeboval bych, aby mi je někdo podržel… A kdykoliv vidím knihy vyskládané hřbety dovnitř a hranou stránek ven, mám nutkání volat policii.

Při jakých příležitostech nejraději sbíráte inspiraci pro svou kreativní tvorbu?

Inspirace je tak trochu jako naše fenka Ágnes. Myslet si, že ke mně přiběhne na zavolání, by bylo naivní. Naučil jsem se počkat, až přijde sama.

Nachází se ve vaší knihovně nějaké knížky, které byste nikdy nikomu nepůjčil? A proč?

Ty jo, já si asi budu muset zajít na tu žemlovku…

Kdybyste mohl někoho nominovat na Magnesii Literu, kdo by to byl?

Svou postavu Sandru za její devítisetstránkové pojednání o ayuhasce – jako odškodné za všechnu tu špínu, co jsem na ni bezostyšně nakydal ve svých knížkách.

 Foto: Adam Mráček (Grand Café, hotel W Prague)

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Pavlína Louženská#

Budoucnost se nedá předpovědět — ale dá se na ni připravit. A nejlíp to jde s lidmi, kteří ji už dnes pozorují pod mikroskopem. Tady je výběr newsletterů, které otevírám vždycky, když mi přistanou ve schránce.

Snaxshot

Nejchutnější newsletter o kultuře jídla, nápojů a všeho, co s nimi děláme online. Od funkčních limonád po rituály kolem ranní matchy.

The Sociology of Business

Byznys viděný prizmatem společnosti – ne tabulek. Newsletter o tom, jak hodnoty, kultura a identita mění ekonomiku.

Leticia Xavier: On My Radar

Leticia, která do diáře také přispěla, sleduje kulturní posuny, digitální chování i mikrotrendy, kterých si ještě nikdo nevšiml. Rychlé, osobní a vždy o krok napřed. Leticia si teď sice dává s miminkem pauzu, ale stojí za to proscrollovat archiv. 

Zoe Scaman: Musings of a Wandering Mind

Strategička, která píše o emocích, internetu a dopaminu. Když tě zajímá, proč děláme to, co děláme (a proč je to tak vyčerpávající).

Kristina a Stanislav Fořt: Pokrok v AI

Česky a k věci. Fořtovi shrnují, co se děje ve světě umělé inteligence — bez hype, zato s pochopením.

Lenny’s Newsletter

Zdroj pro všechny, kdo chtějí pochopit, jak přemýšlí startupy. Praktické insighty o produktu, růstu a vedení týmů od lidí, kteří už něco vybudovali. 

Autorkou textu je Pavlína Louženská.

#Papír versus#

Představivost má v dospělosti náročnou pozici. Nevejde se do tabulek, v kalendáři na ni nezbývá místo, a často tak končí na druhé (nebo třetí) koleji. Přitom je to právě tahle vlastnost, která nám pomáhá porazit únavu ve chvílích, kdy se o slovo hlásí stereotyp. Tušíte, kam až sahá vaše fantazie, a kam by mohla, kdybyste jí věnovali o něco více pozornosti? Pokud si chcete znovu začít rozšiřovat obzory, zasnít se a zabloudit do zapomenutých končin vlastní představivosti, inspirujte se našimi podněty a tipy z knižního, gastro i online světa.

Papír: Kreativní deník z dílny ilustrátorky Táni Sekerkové je kreativní pozvánkou k tomu, abyste dopřáli své fantazii příležitost znovu rozkvést. Každý den na vás bude čekat jedno prázdné políčko a slovo, které vyzývá ke kreativním experimentům. Můžete kreslit, vrstvit asociace i vytvářet koláže. Detox od perfekcionismu za tři, dva, jedna...

Gastro: I když je klíčovou ingrediencí vaření i jezení schopnost vychutnat si ho tady a teď, zkuste se zahledět do budoucnosti a vymyslet pokrm, který bude relevantní i za 50 let. Jaké ingredience budete mít v té době k dispozici? A jaký plating bude zrovna v kurzu?

Zážitek: Scholastika nabízí kurzy malby, kresby i ilustrace. A Skautský zase institut pořádá psací sessions Shut up & write, nedělní odpoledne dedikované psaní čehokoliv, po čem vaše nitro zrovna volá (ať už je to knižní prvotina, básničky i myšlenky do šuplíku).

Kniha: Knižní svět je ideální tělocvičnou pro trénink představivosti. Začtěte se do výběru těch nejlepších sci-fi titulů podle nakladatelství Penguin Random House. Anebo, pokud raději upřednostňujete filozofickou cestu, doplňte si na poličku knihovny titul The Creative Act: A Way of Being. Hudební producent Rick Rubin v knížce připomíná, že tvořivost není výsadou umělců. A taky že nejde zas až tak o to něco tvořit, jako spíš o schopnost nahlížet na věci z neobvyklých perspektiv.

Hra: Konverzační karty od trendspotterky Pavlíny Louženské jsou nejen skvělým doprovodem pro přemýšlení o budoucnosti ale i unikátní hrou, která vám pomůže rozhýbat vaši fantazii – na rande, teambuildingu i rodinné oslavě. A slibujeme, že debaty o tom, jak budou vypadat kanceláře budoucnosti a jaké body najdete za 20 let v programech politických stran, vás budou bavit. 

Slovo: Pojem sci-fi byl popularizován ve 20. letech 19. století, a to zejména jedním z čelních promotérů rozrůstajícího se žánru, spisovatelem Hugem Hernsbackem. Své příběhy publikované v časopise Amazing Stories, původně označoval jako scientifiction, neboli kombinaci vědy a fikce.

Otázka: Jak by vypadal váš život, kdybyste pracovali jen dva dny v týdnu? Jak byste strávili den se svým desetiletým já? O čem sníte, když se nikdo nedívá? A kdybyste psali knihu nebo natáčeli film, jaký příběh by vám stál za to ho vyprávět? 

Film: Doporučovat Matrix by byla nejspíš hodně ohraná písnička. A filmovou adaptaci Duny, jednoho z nejikoničtějších sci-fi románů z pera Franka Herberta, už jste nejspíš taky viděli. Ale víte, že ještě před tím, než ji zpracoval Denis Villeneuve, se o to v 70. letech pokusil i avantgardní chilsko-francouzský režisér Alejandro Jodorowsky? Jeho přání vytvořit epický surrealistický snímek nakonec skončilo pouze dokumentem Jodorowsky's Dune, který vypráví příběh o nenaplněných představách i ambicích. I ten by nicméně, minimálně pokud fandíte sci-fi žánru, neměl uniknout vaší pozornosti.

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme i tipy na to, jak ji rozvíjet. A inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá.

#Pavlína Louženská#

Svět má svoje trend cities – místa, kde se zásadní věci dějí o několik měsíců dřív. Kde se z nového nápoje stává kult, z obyčejného outfitu uniforma a z myšlenky hnutí. Tady je pět měst, kde velké trendspottingové agentury scoutují trendy. 

Soul

Soul investoval miliony dolarů, aby se z něj stal Global Beauty Hub – město, které stojí na spojení krásy, módy a designu. Místo, kde se estetika potkává s technologií. Není tak náhoda, že právě odsud teď přichází nejvíc trendů, které formují svět: od K-beauty přes streetwear až po kulturní export v podobě K-popu. Východ už dávno není „inspirace“, ale síla, která dnes určuje, jak vypadá globální vkus. Co se tady objeví dnes, uvidíš na TikToku zítra.

Kodaň

Město, které proměnilo udržitelnost v estetiku. Podle WGSN patří mezi nejvýraznější sustainability hubs světa, a proto ho stojí sledovat, pokud budujete cokoliv slow. Každý projekt tu spojuje funkčnost, lokální výrobu a krásu. Kodaň je kolébkou quiet luxury i cycling couture. 

Londýn

Metropole, která spojuje nezávislou scénu s globálním vlivem. Podle WGSN se stal městem cirkulárního designu, kde vedle sebe fungují nezávislé značky, archivy i vědomý lifestyle. A právě tady třeba Nike sbírá hlavní spotřebitelské insighty – Londýn patří mezi pět jeho klíčových měst, kde mapuje, jak se chování zákazníků mění. 

Los Angeles

Město, kde se wellness stal náboženstvím. LA je laboratoř těla i duše – od ochlazovacích matrací po adaptogenové latté. Nike má LA v pětici svých „key cities“, kde testuje produkty zaměřené na performance, regeneraci a zdravý životní styl a wellness startupy z LA pravidelně nastavují nový standard pro zdraví, spánek i duševní hygienu. 

New York

New York pořád ještě nic neztratil na svém vlivu. Bez ohledu na to, jestli je to Nike, L’oreal, Amazon a nebo TikTok, v New Yorku často pouští první kampaně, otevírají nové butiky a hlavně zkouší „teplotu vody“. A tak je to pořád ještě místo, kde se mění pravidla módy i maloobchodu — od resale butiků na Lower East Side až po knihkupectví Sweet Pickle Books, kde můžeš vyměnit knihu za nakládanou okurku.

Autorkou textu je Pavlína Louženská.

#Plánování#

Papír nebo online? Jeden zpomaluje, druhý zrychluje. Řada z nás už při organizaci a plánování neopouští digitál, jiní zase nedají dopustit na svůj papírový diář. Co když se ale odpověď na otázku, jak dosáhnout idylické workflow, neskrývá v příklonu k jednomu nástroji, ale naopak v jejich vzájemné symbióze a kombinaci toho nejlepšího z obou světů? V tomto článku vás provedeme výhodami i úskalími obou platforem a zároveň představíme funkční strategie, jak je obě sladit a vytvořit z nich efektivní tandem.

Jaké výhody má papírový diář

Žádné aktualizace, už po desáté zapomenutá hesla ani skomírající baterka. Plánování na papíře není old-school. Právě naopak. Skýtá celou řadu pozitiv, které vám svět jedniček a nul jednoduše nedopřeje. A tak i když vás desítky papírových stránek možná uvádí do paralýzy a obáváte se, že i ten nejhezčí diář skončí už v prvním kvartálu zase v šuplíku, pokusíme se vás přesvědčit, ať mu dáte ještě šanci. 

• Aktivnější zapojení paměti: Studie prokazují, že mozek si po zápisu úkolu na papír dokáže daleko lépe vybavovat informace, než když je zapisujeme na klávesnici, díky vlastní formulaci poznámek totiž dochází k hlubšímu kognitivnímu porozumění.
  
  
• Méně rozptýlení, více soustředění: Nenechat se vyrušit notifikacemi, otevřenými záložkami a všelijakými lákadly online světa? Často takřka nesplnitelná mise. Papír vám ale pomůže udržet focus jen tam, kde ho zrovna potřebujete mít. A vyvarovat se chaotickému přepínání mezi jednotlivými myšlenkami i multitaskingu. Studie technologické platformy Lokalise ukazuje, že 60 % zaměstnanců má potřebu reagovat na notifikaci do hodiny. Nicméně můžete se spolehnout, že papír vás do žádného sprintu nenutí.
  
  
• Deníkové záznamy: Seznamy knížek, filmů i míst, která chcete navštívit nebo třeba přehled výdajů i soupis všeho, co si chcete zabalit na dovolenou. Oblíbené pero, fixy, zvýrazňovače, ale i samolepky dostanou prostor zazářit. A vy zase příležitost k rozvíjení kreativity i mentálnímu odpočinku (speciální znaky, kresky a čmáranice included).
  
  
• Vzpomínkový archiv: Diář má i velikou sentimentální hodnotu. Často totiž představuje best of vašeho roku. Připomínky úkolů, které jste pokořili. I té skvělé pizzy, kterou jste ochutnali na výletě v Miláně. Abstrakt všeho, co jste zažili, jak připomíná designérka Anna Marešová: „Nejstarší diář mám z roku 2000. Ten mám tedy někde na půdě. Ale tady mám ty z posledních let. Řekněte si datum, já vám dohledám, co jsem ten den dělala.“ Stránky diáře vám zkrátka pomohou ohlédnout se zpátky, poplácat se po rameni a osvěžit to, co už jste stihli zapomenout.
  
  
• Estetická hodnota: Možná to zní jako nepodstatný detail, ale právě detaily často určují, jestli se nám v každodenním sprintu daří udržet dobrou náladu. Papírový diář nevnímáme pouze jako užitečný nástroj, ale i jako objekt, který budete s největší pravděpodobností brát do ruky každý den. A proto si myslíme, že pokud máte vedle sebe takový, se kterým na první pohled souzníte a jehož vizuál vás naplňuje dětskou radostí, bude se vám daleko snáze pracovat, plánovat i tvořit.

Jaké výhody má digitální kalendář

Technologie si často spojujeme s tím, že nám zjednodušují život. A skutečně! Důvodů, proč fandíme online time managementovým nástrojům, bychom vymysleli celou řadu. A na prvním místě nás napadá třeba:

• Dostupnost: Tick tick, Notion i Google Calendar spustíte kdykoliv, kdekoliv a během pár vteřin tam najdete všechno, co potřebujete: přehled úkolů, deadlinů i seznam schůzek.
  
  
• Flexibilita: Posunout čas, přehodit datum nebo reorganizovat projekt je v onlinu otázka jednoho kliknutí.
   
• Struktura, která drží pohromadě: Digitální nástroje nabízí sofistikovanou, přehlednou strukturu, která drží pohromadě. K taskům, prioritám i to do listům se dostanete z počítače i telefonu a můžete je mezi sebou poměrně jednoduše editovat, přesouvat i propojovat.
   
• Spolupráce: Sdílené kalendáře, projektové desky a týmové úkoly, za to všechno patří digitálu fůra plusových bodů! 

5 strategií, jak kombinovat digitální a papírové nástroje

Přesvědčili jsme vás, že kalendář v telefonu už není jedinou platformou, se kterou chcete plánovat? Nebo naopak nedáte dopustit na papírový diář a přejete si vyzkoušet, jak mu to půjde v collabu s digitálním nástrojem? Pojďme se podívat na pět kroků, které vám mohou pomoci propojit oba světy, a to jak v pracovní, tak osobní rutině.

1.) Zmapovat současný stav

Jako první je na řadě audit. Nástroje na time management vám totiž mají čas šetřit, nikoliv ubírat. Proto je už od začátku dobré myslet na to, co od obou systémů očekáváte a jak se vyvarujete tomu, aby se vám informace zbytečně neduplikovaly na dvou platformách. A tak doporučujeme se na startu zamyslet nad následujícími otázkami:

• Jaké nástroje v současné chvíli používám a co všechno si do nich zapisuju (úkoly, schůzky, pracovní bloky, výlety, kontroly u lékaře, volnočasové aktivity) ?

• Jakou část klasické denní agendy chci mít online a jakou v diáři? A co s nepravidelnými poznámkami? 

• Jak moc potřebuji, aby se informace mezi nástroji překrývaly?

Tip: Vytvořte si přehledovou mapu všech nástrojů, které jste zvyklí používat, od kalendáře přes Trello až po papírový diář. A zaznamenejte si všechny typy úkolů, které do nich zapisujete: schůzky, projekty, volnočasové aktivity, opakující se úkoly, nepravidelné poznámky. 

2.) Papírový warm up

Ráno nemusí začínat odklikáváním notifikací. Kafe i cestu (ať už fyzickou nebo jen mentální) k pracovním povinnostem už máte za sebou, tak si vezměte k ruce papírový diář a dopřejte si první čtvrthodinu pracovní doby ještě v offline režimu. Sepište si 1-5 hlavních bodů dne, nikoliv úkolů, ale priorit. 

A až po tom, co budete mít rozcvičku za sebou, otevřete digitální nástroje (například Todoist, nebo Monday) a na základě priorit si do check-listu zaneste jednotlivé dílčí úkoly, které si pak budete moci odškrtávat.

3.) Checkpointy

Deadliny, opakované úkoly, bloky na soustředěnou práci nebo třeba preventivní prohlídka. Kam nedosáhne papír, nasaďte digitál. A pokud ještě nemáte svůj oblíbený digi nástroj, můžete vyzkoušet třeba Todoist, nebo Monday. 

Jak to bude vypadat v praxi? Saháte po diáři a napíšete několik nejpodstatnějších bodů (nebo už je možná máte poznačené ze včera): Prezentace, zavolat mámě & alergologie. Následně otevíráte digitální nástroj a úkoly zanášíte do digitálního to do listu, na přípravu prezentace si v kalendáři blokujete časové okno, kdy nechcete být nikým vyrušen/a, a na večer dáváte do kalendáře upomínku, že jste se chtěl/a s mámou domluvit na sobotní oslavu. Na konci dnes se pak vracíte k papírovým poznámkám a kontrolujete, jestli se vám podařilo priority naplnit.

A co takhle role swap? Stejně tak ale můžete pořadí obou nástrojů prohodit – digitál bude přehledový a papír výkonnostní. Jako první ráno otevřete online kalendář a na základě událostí a úkolů, které vás čekají, saháte po papírovém to do listu nebo diáři a přepisujete do něj jednotlivé úkoly, které vás dnes čekají.

4.) Synchronizační rituál

Méně je někdy více. A s tímhle mikronávykem se vám podaří minimalizovat nadbytečnou duplikaci informací. Najděte si 10 minut na konci každého dne a projděte si, co jste zapsali, co chybí, co přeteklo. 

Zároveň přichází čas i na zálohu papírových poznámek. Všechno důležité, zajímavé nebo inspirativní, co vás během dne potkalo, si můžete přenést z papíru do digitálního přehledu. Aby to nezůstalo ležet v zapomenutém zápisníku. 

5.) Plánovat, ale i reflektovat

Každý týden, měsíc nebo alespoň čtvrtletí si vyhraďte pár desítek minut na vyhodnocení úspěchů a radostí i reflexi překážek, s nimiž jste zápasili. Papír můžete využít na brain dump, spontánní reflexi nebo myšlenkovou mapu. Digitál vám zase umožní přesně sledovat výkon, časové statistiky i metrik produktivity.

• V čem se vám dařilo?

• Kde jste spálili nejvíce času a energie?

• A co chcete do příště změnit?
  

A nakonec už jen malý reminder: žádný nástroj není všespásný. Produktivita se neodvíjí od toho, kolik nástrojů máte v repertoáru, ale od toho, jak je umíte vytěžit. Takže ať už si váš organizační tým poskládáte z digitálních nástrojů nebo přizvete do hry i ty papírové, hlavně nezapomeňte být zvídaví, vynalézaví a hraví!

#Papír versus#

Všechno dobře dopadne, stojí na pohledu v kuchyni UMu na Národní třídě, kde se potkáváme s kuchařem Františkem Skopcem. Od stálého angažmá v profesionální kuchyni sice prozatím upustil, ale rozvoji jednotlivých podniků ze skupiny Ambiente se věnuje se zápalem a vervou. Bílý rondon, černá zástěra. A taky oblíbená kuchařka dovezená až z Japonska, černá gelovka, příliš mnoho sešitů a žádný systém. Přečtěte si, z jakých ingrediencí František vaří ve světě papíru.

František Skopec
kreativní šéfkuchař

František Skopec je kreativní šéfkuchař Ambiente a má za sebou řadu let zkušeností z několika profesionálních kuchyní. Studoval hotelovou školu a management a první zkušenosti sbíral v roli provozního. Organizaci ale později vyměnil za kuchařskou zástěru a větší kreativní potenciál a nastoupil do italské restaurace Manú Emanuela Ridiho. 

Odtud pokračoval do Café Savoy na pražském Újezdě, kde se během roku a půl vypracoval do pozice šéfkuchaře a od roku 2019 vedl celý tým cukrářů a kuchařů a vymýšlel menu. V současné době má v Ambiente na starost tým inovací F&B (food and beverage), který se zabývá interním vzděláváním a snaží se posouvat firmu i její jednotlivé články kupředu.

Když zrovna nestojí v kuchyni a nepřemýšlí nad jídlem, tak rád chodí po horách, čte nebo cestuje – ze všeho nejraději po Japonsku.

„Mám příliš mnoho sešitů a v zapisování nemám moc systém, ale samotný proces zápisu mi pomáhá a tak nějak vím kam sáhnout, když se potřebuju k něčemu vrátit.“

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Ano! Píšu si na něj furt nějaké recepty, myšlenky, nápady. Když jsem někde na stáži, tak večer usedám a zapisuju si, co jsem viděl, abych to nezapomněl. Taky miluju akvarelovou malbu a kresbu inkoustem, jenom na to teď nemám tolik času.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Nutí mě to aktivně přemýšlet a lépe si pak věci pamatuji. Ale mám k němu i povrchní vztah. Líbí se mi různé textury papíru. 

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete? 

Nejčastěji jsou to poměry k receptům a taky rychlé poznámky, když mě něco napadne. Mám příliš mnoho sešitů a v zapisování nemám moc systém, ale samotný proces zápisu mi pomáhá a tak nějak vím kam sáhnout, když se potřebuju k něčemu vrátit. 

„Papír je určený pro tvůrčí proces. Když se mi recept zapsaný na papír osvědčí, teprve potom ho přepíšu do mobilu nebo počítače, abych ho mohl sdílet.“

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Z jakého je papíru a k čemu slouží. Nejradši mám čisté listy bez linky, abych do něj mohl i čmárat. 

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Rozepsat klidně 20, ale nevím, jestli se mi někdy nějaký podařilo dopsat. 

Čím rád píšete?

Mám malé plnicí pero se zeleným inkoustem. To mám nejradši. Je to taková nostalgie na psaní na základní škole a taky se s ním hezky skicuje. Ale píšu čímkoli, co mám zrovna po ruce. 

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět? 

Nejčastěji jsou to sešity a sešítky v tvrdé i měkké vazbě a taky skicáky.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme? 

Hrnce, nože, prkno na krájení, účtenka, která slouží k prvotnímu záznamu receptu. Ale většinou jsem v pohybu, takže mám pouzdro v batohu a v něm mám celou sadu psacích potřeb i se zápisníkem a potom velký sešit. 

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Kombinuji je dost. Papír je určený pro tvůrčí proces. Když se mi recept zapsaný na papír osvědčí, teprve potom ho přepíšu do mobilu nebo počítače, abych ho mohl sdílet.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí, že “hra vytváří prostor, ve kterém je bezpečné experimentovat, riskovat, učit se a objevovat nové možnosti. Prostor, ve kterém se můžou dělat chyby, ve kterém se dá rozdat znovu a dostat druhou nebo třetí šanci”. Shodli byste se v tomto případě s Michelle, nebo to vidíte jinak?

Souhlasím.

Hravost je pro mě…prostor pro prozkoumání nových hranic, nebo nalezení těch starých.

Hravost se pozná…na první pohled. 

Hračky x hry?

Hrát si lze s čímkoliv a proměnit to tím v hračku. 

Je někdo ve vašem životě, kdo vás inspiruje svou hravostí?

Moji dva synové. 

Kterou „dospěláckou“ povinnost byste nejraději proměnil ve hru? 

Komunikaci s úřady. 

„Opadá postsocialistický stud a začínáme oslavovat, jak krásnou kuchyň umíme mít.“

Gastronomie je velmi dynamický obor, který se neustále vyvíjí. Skandinávský styl stále dominuje trendům. Co podle vás přijde po něm? Vnímáte už teď první náznaky nějakého nového směru?  

Podle mě u nás dochází k nějakému znovunalezení naší vlastní identity. Opadá postsocialistický stud a začínáme oslavovat, jak krásnou kuchyň umíme mít. 

To, co se stane ve světě, nedokážu odhadnout. Jediné co vím je, že vývoj nelze zastavit a že na to bude rozhodně mít vliv AI a ještě větší automatizace. 

Nejtěžší moment v kuchyni? …A poradil jste si s ním hravě?

Asi covid. Hravě nevím, ale snažili jsme se být kreativní a přežili jsme. 

Surovina, se kterou jste ještě nikdy nepracoval, ale jednou byste chtěl? 

Všechny, které neznám! Ale hlavně bych je chtěl ochutnat než s nimi nutně vařit.

Kdybyste měl uvařit jídlo, které o vás všechno prozradí, bude kopírovat vaši osobnost – co by to bylo?

Vývar s knedlíčky.

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Efektivní poznámky#

Máte je roztříštěné v sešitech, počítačích, diářích i aplikacích. Poznámky si píšeme všichni a většina z nás skoro na denní bázi. Posloucháme, čteme, přemýšlíme a zapisujeme. O to těžší ale je udržet systém a zpětně najít přesně to, co zrovna hledáme. A jelikož nikdo nechceme, aby byly naše poznámky jen fragmenty slov a vět, které jako celek nedávají žádný smysl, seznámíme vás s metodou Cornell notes.

 Co jsou Cornell Notes a kdo je vymyslel

Poznámkovou metodu Cornell Notes poprvé představil v 50. letech minulého století profesor Walter Pauk z Cornell University ve Spojených státech (odsud i samotný název). Pauk, známý svým zájmem o efektivní učení, si totiž při výuce všiml, že většina studentů v hodinách přistupuje k tvorbě poznámek velice pasivně. Sice poslouchají, pečlivě přepisují každé slovo, co slyší, ale v jejich procesu zapisování absentuje podstatná věc: aktivní zapojení.

Pauk proto vyvinul metodu, která kromě ukládání informací, směřuje pozornost i k tomu, jak s nimi bude člověk dál pracovat. A vede vás k tomu, abyste poznámky nenechávali ležet na papíře, ale aktivně je třídili, kladli si otázky a aktivně se vraceli k tomu, co jste slyšeli nebo četli. Jednoduše řečeno: proměňovali informace ve znalosti.

Princip metody je až banálně jednoduchý: vezmete si k ruce čistý list papíru, a rozdělíte si ho do tří sekcí (pro jistotu přikládáme malou názornou nápovědu):

• poznámkové (note taking area)

• otázkové (cue area)

• shrnující (summary area)

A jak už jste možná odtušili z názvů, každá bude mít na papíře svůj specifický úděl. 

Poznámky: Část určená pro všechny zapamatováníhodné informace k danému tématu: fakta, příklady, myšlenky, postřehy, data. A i když jde o sekci, která nabízí nejvíce místa, nechcete si ji zaplevelit dlouhými, komplikovanými větami. Používejte krátké a výstižné body, odrážky, hvězdičky a další symboly. Můžete sáhnout i po různé barevnosti gelovek, zvýrazňovačů a fixek (například pro zvýraznění datumů, podstatných čísel nebo pojmů).

Otázky a klíčová slova: Nejdůležitější prvek celého systému. Právě do této sekce si na konci přednášky, meetingu nebo školení zapíšete otázky nebo postřehy, které vás k jednotlivým bodům z poznámek napadají. Cílem při tom je, abyste si danou informaci lépe zapamatovali, propojili a také, abyste rovnou odhalili informační mezery, které je potřeba doplnit. Otázky nás vybízí k vybavování, což je nejúčinnější způsob, jak se učit. A vy si už při psaní poznámek vytvoříte vlastní test, k němuž se můžete kdykoliv vrátit.

Shrnutí: Příležitost pro ohlédnutí a „načrtnutí“ komplexního obrázku o daném tématu. O čem daná A4 pojednává, jak byste v několika větách shrnuli, co v poznámkách najdete, až se k nim budete chtít později vrátit? 

Proč Cornell Notes fungují

• Mozek nefandí nekonečným blokům textu. Zato ale zbožňuje strukturu a tu metoda nabízí přímo znamenitou.
  
  
• Paměť je aktivní proces, otázky nás vybízí k vybavování a právě to je ten nejefektivnější způsob, jak se učit. A vy si už při psaní poznámek vytvoříte vlastní test, k němuž se můžete kdykoliv vrátit. 
  
  
• Závěrečné shrnutí vás vybídne k reflexi získaných informací. 

Kde metodu využít využít 

I když Walter Pauk koncept vymyslel primárně pro vysokoškoláky, kteří sedí celý den na přednáškách a často potřebují memorovat kvanta informací, Cornell Notes můžete využít i daleko za hranicemi školní lavice.

Pracujete? Projekty, schůzky, porady, brainstormingy, školení – všude tady oceníte přehlednou strukturu informací i následnou reflexi, díky níž budete zítra (a snad i pozítří) vědět, o čem se mluvilo.

Studujete? Na střední, vysoké, večerním kurzu nebo online – rozloučíte se s noční můrou v podobě poznámek umístěných v osmi různých složkách, sešitech a galerii telefonu.

Učíte se? Japonsky, o akciových trzích, trendech nebo základech grafiky – zapamatujete si všechny podstatné informace daleko rychleji a získáte tím více času na další témata, kterým chcete věnovat pozornost.

Chcete si pamatovat víc informací? Z chytrých knížek, podcastů nebo odborných článků – dejte sbohem screenshotům v telefonu a uspořádejte si postřehy a podněty tak, že se k nim budete moci vrátit za měsíc i za rok.

#Pro firmy#

Opři se o mě. Tak zní leitmotiv diáře, který pečuje o duševní zdraví univerzitní komunity, inspiruje k naplněným dnům a konejší ve chvílích, kdy je toho příliš. Zajímá vás, jak vznikal podpůrný diář pro studenty a zaměstnance Filozofické fakulty Univerzity Karlovy? Pokračujte ve čtení!

Zadání: Proč nás fakulta oslovila

S nápadem vytvořit diář se zaměřením na péči o duševní zdraví přišlo oddělení vnějších vztahů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK). Podobný koncept totiž znali ze zahraničí a po tragických událostech roku 2023 si přáli rozšířit nabídku psychosociální pomoci o hmatatelný nástroj, který doprovodí studenty i zaměstnance všedními dny. Vedení fakulty si přálo nasměrovat pozornost k péči o duševní zdraví a k well-beingu. A zároveň nasvítit sílu odborného zázemí, na které je fakulta náležitě pyšná. 

„Původně jsme počítali s tím, že vytvoříme obsah a jen najdeme někoho, kdo diář vyrobí. V dubnu 2024 se ale potkala děkanka Eva Lehečková s Denisou Havrdovou. Denisa potom napsala, že by se svou alma mater ráda spolupracovala, a my jsme byli pro, protože jsme přesvědčení, že vytvářet něco s absolventy může být všestranně přínosné. Pak už jsme si ‚jen‘ uvědomili, že papelote přece diáře dělá (a jaké!) – a spolupráce byla na světě,“ popisuje počátek partnerství koordinátor komunikace FF UK Ondřej Dufek.

Proces: Výroba diáře na míru

Páteř diáře tvoří celkem dvanáct témat, která směrují pozornost ke smysluplné péči o tělo a mysl, k odolnosti, prokrastinaci, úžasu i vzkvétání. O podnětné úvodní texty jednotlivých kapitol i úkoly s nimi spojené se postarali odborníci a akademici provázaní s FF UK – mezi nimi například psycholog Radvan Bahbouh, psychoterapeutka Zuzana Čepelíková, filosof Adam Lalák nebo spolek studentů psychologie Peerko. Diář se tak dotýká psychologických, filozofických i obecných konceptů a představuje jak zastřešující koncepty, tak i praktické tipy.

V průběhu celého měsíce jsou navíc témata dále rozváděna různými citáty výzvami, které může majitel/ka diáře průběžně zkoušet plnit.

„Sestavování obsahu upřímně řečeno nebylo snadné. Měli jsme spoustu dobrých tipů na témata a autory, ale vědci na FF UK nemají právě prázdné kalendáře. Samozřejmé nebylo ani sladit stylově a rozměrově dvanáct různých textů do jednoho koherentního celku. A velká výzva byla nezaostávat u toho všeho moc za harmonogramem. Nakonec se nám podařilo dát dohromady témata od sedmi vědců z FF UK, tří našich absolventek a jednoho studentského kolektivu – a je to pěkný mix,“ vysvětluje Ondřej Dufek.

Kromě toho diář ukrývá i prostor pro dva týdenní rozvrhy (na zimní i letní semestr), seznam užitečných kontaktů z fakulty, ale i spojení na organizace, které se věnují péči o duševní zdraví.

Design a materiály: Sladit formu s obsahem

O vizuální podobu diáře se postarala grafická designérka a zakladatelka papelote, Kateřina Šachová. A propsala do něj klid, citlivost i hravost. Grafické zpracování doplnily i kolorované snímky od fotografa Filipa Šacha, který rovněž stál u zrodu papelote. „Byl to jeden z posledních projektů, který Kateřina v rámci svého působení v papelote vytvořila. Cítili jsme, že toto téma je jí velmi blízké, a dokáže ho proto velmi citlivě uchopit i zpracovat,“ nastiňuje Denisa Havrdová.

Obálka vznikla ve dvou odlišných designech: minimalistické modré s metalickou ražbou kruhu a okrově žluté s motivem siluety ikonické budovy fakulty na Palachově náměstí. Pokud jde o materiálové řešení, diář vychází z našeho oblíbeného formátu Elemento (menší A5) s klasickým týdenním rozvržením, volnou stránkou na poznámky, a aby sedal diář používat kdykoliv nejen jeden konkrétní rok, stránky jsou nedatované. Vyniká barevnou gumičkou, záložkou, skrytou zadní kapsou, praktickou kroužkovou vazbou a součástí každého diáře je i arch samolepek.

Výroba každého kusu probíhala v Česku a z velké části ručně – od skládání každého záhybu až po ruční lepení záložky. Použity byly pouze udržitelné materiály s certifikátem šetrného původu. Vnitřní listy jsou vyrobeny z papíru od švédské značky Munken, která je lídrem na trhu s prémiovým papírem a pyšní se jednou z nejekologičtějších výroben na světě.

Reflexe: Produkt, který pomáhá

Na samém konci spolupráce stály 3000 kusů designového diáře s unikátním obsahem. A nastala radost srovnatelná s koncem zkouškového období! Diáře si rychle našly své zájemce – část fakulta hned rozdala studentům i pedagogům a zbytek pak putoval do Knihovny Jana Palacha, odkud si je postupně odnášeli další členové fakultní komunity.

„Málokdy se nám daří se vzdělávacími institucemi navázat takto hlubokou partnerskou spolupráci na produktu, který má tak velký přesah. Ve Filozofické fakultě jsme našli velmi respektujícího, otevřeného a odvážného partnera a spolupráce byla natolik radostná, že bychom rádi dále hledali průniky v tom, co dalšího můžeme společně vytvořit,“ říká ke spolupráci Denisa Havrdová, výkonná ředitelka papelote.

A podle Ondřeje Dufka z Filozofické fakulty je znát, že diář plní nastolená očekávání: „Náš společný diář podle všeho opravdu pomohl množství lidí v naší komunitě budovat a posilovat duševní odolnost, je jim oporou. Zároveň posiluje komunitu jako celek, spojuje ji a ukazuje. A navíc je to povedený příklad toho, jak báječné věci dovedou dělat naši absolventi,“ komentuje spolupráci jeden z editorů diáře. „S papelote se vážně dobře spolupracuje. Umějí zjistit, co potřebujete. Umějí to invenčně přetavit do návrhu. Umějí flexibilně reagovat, když je potřeba něco upravit. Umějí to kvalitně vyrobit. Umějí naplánovat i realizovat komunikaci výsledku,“ dodává. 

Vytvořte svůj diář na míru

Přejete si vyrobit diář od a do z a třeba i s vlastním obsahem? můžete se inspirovat na našem webu, ozvat se nám na: studio@papelote.cz nebo si s námi rovnou domluvit schůzku.

#Papír versus#

Kompletně změnit svou profesní dráhu chce hodně kuráže i odvahy. Obzvlášť pokud odkládáte červený diplom z architektury a odcházíte do kuchyně. Některé věci se ale nemění. I v roli kuchařky totiž Nikol Rotbauerová zůstává věrná papíru. Má svůj sešit na složitější recepty i sepisování preplistů. A ještě než stihne jeden zápisník popsat, už má v záloze další.

Nikola Rotbauerová
kreativní kuchařka

Nikola Rotbauerová je kreativní kuchařka a její jídla můžete ochutnat na degustačních večeřích, firemních akcích, svatbách, retreatech ale i kurzech vaření. Vystudovala architekturu a stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Společně s rozjezdem kariéry se ale začala věnovat pilování svého kulinářského umu na pop-upech. A jelikož ji to už od dětství táhlo do kuchyně, rozhodla se – po úspěšném završení vysoké školy – věnovat se své vášni naplno. Vyzkoušela si hned dva profesionální gastro provozy: Esku a taky Bjukitchen bistro, kde se postupem času začala starat o chod celé kuchyně i sestavování menu. 

Baví ji vařit z lokálních surovin a ladit jídla s rytmem sezóny. Zároveň se zajímá se i o dopady stravování na naše fyzické a mentální zdraví. Aktuálně také spouští předprodej knihy Sacred Roots, na které se podílela společně s Terezou Hodanovou. Odpočívá na lekcích jógy, ráda vyšívá, cestuje a taky sbírá houby.

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Ano, papír je pro mě stále nenahraditelný, a to i přes všechny chytré aplikace a technologické vychytávky. Stále používám klasický papírový diář, recepty i úkoly si zapisuji do notýsků, které mám neustále po ruce, a na dovolené s sebou vláčím těžké výtisky knih v batohu místo čtečky. Zkoušela jsem několikrát plně přejít na elektronické diáře a různé aplikace, ale bez papíru a tužky to zkrátka nejde. Fyzický kontakt, možnost škrtat, kreslit, lepit si poznámky, to je pro mě nenahraditelná součást tvoření i přemýšlení.

„Já mám velkou slabost pro papírnictví už od útlého dětství a vždy než stihnu nějaký notes popsat, už si kupuji další a nevydržím dopsat ten původní, takže u mě není výjimkou mít jich rozepsaných více najednou.“

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Když se nad tím zamyslím, nejvíc mi vyhovuje právě ten osobní kontakt – dotek papíru, tužky a pocit, že se moje myšlenka nebo úkol nějakým způsobem zhmotňuje, i když zatím jen na papíře. Baví mě i ten fyzický rituál kolem – třeba přeškrtnout hotový úkol v seznamu. Je to maličkost, ale pocit uspokojení, který u toho zažívám, se žádnému kliknutí na notebooku nevyrovná. A navíc pěkný diář nebo sešit je i skvělým doplňkem na stole.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete? 

Těch příležitostí je několik a jelikož jsem perfekcionista, mám vše rozdělené do několika kategorií. Používám papírový roční diář, do kterého si zapisuji úkoly a plány na dané dny v týdnu. Dále mám malý notýsek, do kterého si zapisuji různé aktuální myšlenky a dlouhodobější úkoly. Nesmí tu chybět ani můj deník, který používám téměř každodenně ihned po probuzení na ‘braindump’ nebo na reflektování složitějších situací, které nechci zapomenout. 

V neposlední řadě používám několik notesů na zapisování složitějších receptů a jeden velký skicák na ‘preplist’ do kuchyně, kde si vždy postupně vypíšu úkoly, které musím ten daný den v kuchyni splnit.

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá? 

Tak to vím naprosto přesně! Prvně koukám na jeho obálku a tvar, musí mi padnout do oka, být minimalistická, z kvalitního papíru a v mých oblíbených barvách - jednotný odstín a bez vzoru. Jak mě zápisník zaujme obálkou, další kritériem je rozvržení stránek, což v mých očích představuje, zda má prázdné stránky, kostičky, řádkování nebo jiné. Dříve jsem byla hodně pro kostičkované zápisníky, teď preferuji úzké nevýrazné řádkování naznačené nejlépe šedou tenkou linkou. Gramáž papíru je pro mě také zásadní, aby pero neprosvítalo skrz na skrz nebo papír nebyl průhledný a lehce zmačkatelný. Čím vyšší gramáž, tím lepší. Často koukám i na zpracování papíru, mám moc ráda mírně texturovaný a recyklovaný vzhled.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Já mám velkou slabost pro papírnictví už od útlého dětství a vždy než stihnu nějaký notes popsat, už si kupuji další a nevydržím dopsat ten původní, takže u mě není výjimkou mít jich rozepsaných více najednou.

Čím ráda píšete?

Tenké fixky jsou má slabost. V Kodani jsem si před rokem nakoupila v jednom krásném papírnictví zásobu khaki a vínových tenkých fixek a doteď mi dělají radost a mám je každý den v kabelce nebo batohu. K nim vždy doplním černou fixu s 0,1 hrotem a ořezanou obyčejnou tužku A s gumou na konci.

„Kdybych měla možnost, ráda bych zůstala pouze u papírů pro organizaci mého času a úkolů, ale zároveň jdu ráda s dobou a učím se novému, takže jsem teď ve fázi, kdy se snažím žonglovat oba světy najednou.“

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Primárně používám roční papírový diář, notýsky a sešity rozdílných velikostí od těch nejmenších přes A6 do A4 formátů, různých tlouštěk a různých rozvržení stránek i gramáží. K tomu mám vždy po ruce několik tenkých fixek - černou i barevné, obyčejnou měkkou tužku a zvýrazňovače nejlépe v pastelových barvách. 

V kuchyni mi nesmí chybět obyčejný A4 skicák s čistými stránkami s kroužkovou vazbou, aby se listy daly lehce vytrhnout a v případě potřeby třeba někomu podat. Teď nově pracuji na jednom projektu, pro který často vyhledávám inspiraci v mých knihách a kuchařkách, takže mám postaráno o zásobu malých lepicích papírků na založení a post-itů pro jednoduché poznámky.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Mám ráda pořádek, takže můj pracovní stůl bývá vždy prázdný kromě notebooku a iPadu. Nad psacím stolem mám svou kreativní nástěnku, kde mám oblíbené tužky, různé plakátky, pozvánky, menu z eventů a večeří, které jsem pořádala, a nesmí chybět fotka mě a mých rodičů, když jsem byla malinká pro dodání motivace, když nemám sílu pracovat nebo když je mi smutno.

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Kdybych měla možnost, ráda bych zůstala pouze u papírů pro organizaci mého času a úkolů, ale zároveň jdu ráda s dobou a učím se novému, takže jsem teď ve fázi, kdy se snažím žonglovat oba světy najednou. 

Občas se zkrátka člověk digitálnímu světu nevyhne, musí spolupracovat na projektech, posílat pozvánky do kalendáře klientům apod. Zároveň se poslední dobou snažím do svého pracovního života implementovat pomocné aplikace na organizaci akcí, a tak se teď velmi kamarádím s Notion. V kombinaci s mým papírovým ročním diářem a notýskem na zapisování rychlých myšlenek je to nabušené trio, které mi velmi pomáhá k přesnější a funkčnější organizaci.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí, že hra vytváří prostor, ve kterém je bezpečné experimentovat, riskovat, učit se a objevovat nové možnosti. Prostor, ve kterém se můžou dělat chyby, ve kterém se dá rozdat znovu a dostat druhou nebo třetí šanci”. Shodly byste se v tomto případě s Michelle, nebo to vidíte jinak?

Určitě ano. Když nad tím tak přemýšlím, potřebovala bych vnést trošku hravosti do každého svého úkonu.

Hravost je pro mě… přístup a prostor pro to, co mám ráda bez jakýchkoliv nároků a požadavků.

Hravost se pozná… uvolněností, pohodou a upřímností.

Hračky x hry? Jednoznačně hry. Mám je spojené s přáteli a momenty, které mě hřejí u srdce. Občas si totiž s mými přáteli nějakou tu deskovku společně zahrajeme.

Je někdo ve vašem životě, kdo vás inspiruje svou hravostí?

Jako první mě hned napadli pejsci, které mám ve svém okolí, ať už u přátel nebo u mé rodiny. Člověk při procházkách s nimi často zapomene na všechny starosti a dokáže jen tak pobíhat, házet míčkem a být přítomný.

Kterou „dospěláckou“ povinnost byste nejraději proměnila ve hru?

Ideálně věšení nebo žehlení prádla a převlékání postele. Pro mě velmi neoblíbené úkony, u kterých by proměna ve hru mohla mít v mém životě značný přínos!

Po úspěšném studiu architektury jste se nakonec rozhodla upřednostnit vášeň pro vaření. Jak jste poznala, že je ten správný čas změnit směr, i když jste nejspíš čelila očekáváním okolí?

Celou dobu během studia architektury jsem v sobě cítila tichý hlas, který mi našeptával, že bych se měla vydat jiným směrem – směrem k jídlu. Jenže studium bylo náročné, plné projektů a deadlinů, a já jsem se vždycky uměla zakousnout a dotáhnout věci do konce. Takže moje disciplína ten hlas spolehlivě umlčovala několik let. Jakmile jsem ale měla diplom v ruce, něco se ve mně zlomilo a musela jsem obor změnit.

Kdybyste mohla až do konce života jíst jen tři jídla, jaká by to byla?

Určitě hovězí steak s pepřovou omáčkou a hranolkami, to je mé nejoblíbenější jídlo. Potom řízek s bramborovým salátem a svíčková omáčka s karlovarským knedlíkem a nášupem brusinek. A teď musíme jít rychle na další otázku, protože mi začala vyskakovat další jídla, bez kterých si život představit neumím a nechci, ale už pro ně není místo. 

„Chyby se mi učí přijímat těžce, pořád na tom pracuji, ale s každou další zkušeností to jde o trochu líp.“

Když chcete na někoho udělat dojem, co mu naservírujete?

Pošírovanou rybu s beurre blanc omáčkou. Jídlo, která má vždy nejvíce komplimentů - dokonce i od lidí, kteří ryby standardně nejedí! A čokoládovou pěnu jako sladkou tečku, v kombinaci s čerstvým letním ovocem nelze odolat.

Jaké jídlo nebo surovina nejlépe zachycuje vaše momentální životní období?

První mě napadá chilli – divoká a zajímavá jízda. 

Stejně jako navrhování domů i vymýšlení menu nebo nových receptů vyžaduje vysokou míru perfekcionismu. Jak se vyrovnáváte s chybami? 

Jsem typický perfekcionista a často na sebe kladu vysoké (až nesplnitelné) nároky. To je někdy užitečné, ale často vyčerpávající. Nově se proto učím víc si užívat samotný proces, neupínat se tolik na výsledek a dát prostor i nedokonalostem.

Chyby se mi učí přijímat těžce, pořád na tom pracuji, ale s každou další zkušeností to jde o trochu líp. 

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.