20% sleva s kódem PLANUJVZARI na všechny plánovače a plánovací sady. Při nákupu nad 800 Kč doručení Zásilkovnou pro ČR a Slovensko zdarma.

papíroví lidé / 6 / Jan Lukačevič

Papíroví lidé, 14. 3. 2022

Jan Lukačevič

1991 /  kosmický inženýr a popularizátor vědy / narodil se v Brně, žije v Praze v Karlíně

Janovými vzory jsou Mirek Dušín a Václav Havel a v jeho přístupu k životu je to znát. Je ztělesněním aktivního přístupu k životu, neustále hledá, jak věci zlepšit, aby se nám na planetě Zemi žilo lépe. Zdůrazňuje, že aby mohl být aktivní, potřebuje se taky občas nudit a především nasytit své základní potřeby – spánek a hlad. Angažuje se na mnoha frontách a pomáhá všude, kde to jde – vědě, vesmíru, lékařům, studentům a v posledních týdnech také lidem zasaženým válkou.

Jan Lukačevič: LinkedIn / Facebook / Instagram / Nadační fond Neuron

Kdo jsi?

Skaut. Člověk, co rád pomáhá ostatním, kosmický inženýr, popularizátor vědy, poradce. Oslovení by se asi našlo hodně. 

Co vidíš, když zavřeš oči?

Většinou mírně oranžové světlo když svítí slunce. A pak taky nejrůznější představy o tom, co by šlo na světě zlepšit nebo změnit.

Řídí/vede tě více řád nebo chaos?

Asi jsem trochu chaotik, protože jsem rozkročený mezi několik oblastí, ale potřebuju do svojí práce vnášet řád, abych se v ní neztrácel a nepřicházela tak vniveč. Těžko teda říct, co mě vlastně víc řídí. 

Je pro tebe důležitější se ptát nebo nacházet odpovědi?

To záleží na tom, čeho se snaží člověk dosáhnout. Když jde o mě, rád nacházím odpovědi a jsem velmi zvědavý. Ale je potřeba se správně ptát, aby na ty odpovědi člověk přišel. A když chce člověk přesvědčit ostatní, je nejlepší, když si na to přijdou sami. Pro to je nejúčinnější se správně ptát.

Co pro tebe osobně znamená kreativita a bez čeho se neobejde?

Nápady, nové podněty, ale i kombinace věcí, které už třeba známe. Být kreativní neznamená jen chrlit nové věci, ale

umět pracovat s tím, co je a správně to spojit či přetvořit.

Co je tvou největší vášní a jakým způsobem jsi ji v sobě objevil?

Příroda a její projevy. Může jít o sopky, polární záře, počasí, neuvěřitelnou bohatost života na Zemi, ale i vesmír a všecko co se v něm děje. Objevila se tak, jak jsem vyrůstal, cestoval a vážil si víc a víc toho, co nás obklopuje.

Co tě žene vpřed, motivuje, inspiruje, zažehává, nutí se zvednout, být aktivní – tvořit?

To záleží na situaci.

Pak přemýšlím, jak to udělat, co umím a vím a jak přispět například k řešení nějakého problému. Pomáhání lidem je dobrý spouštěč, vymýšlení věcí, které budou mít pozitivní dopad na společnost a přírodu také.

Nejčastěji mě nutí se zvednout hlad

a nebo hodinky, protože mám ujitých málo kroků.

Jaká emoce je pro tebe klíčová na počátku tvoření? Je negativní nebo pozitivní?

Snaha něco změnit, zlepšit, nějak pomoct a být užitečný. Radost, že to, co dělám a umím dává smysl.

Tvoříš raději sám nebo spolupracuješ?

Rád spolupracuju. Vím, že ostatní toho ví často víc než já, mají jiné schopnosti a dovednosti, které nemám. Snažím se získat od nich jejich pohled na věc, který by nápad či myšlenku rozvinul a vylepšil. Jen to nesmí být moc velký zmatek.

Kde rád pracuješ? Potřebuješ svůj prostor, stůl, nástěnku…? Nebo ti stačí prostor virtuální?

Ani jedno, ani druhé. Naučil jsem se pracovat virtuálně, sedět za počítačem na nejrůznějších místech, ve skladu, v kavárně, ve vlaku…ale mám i rád, když můžu sedět za svým stolem na své židli, koukat na povědomý výhled nebo se rozhlížet po pokoji, kde se cítím dobře.

Kterou fázi tvůrčího procesu máš nejraději?

Když probíhá čilá diskuse a nápad postupně krystalizuje v něco lepšího, než byla původní myšlenka, začíná nabírat na obrysech a člověk má pocit, že vytvořil něco skutečného a s ostatními z toho sdílí radost. A pak mám taky rád, když se to konečně stane, projekt se rozběhne a funguje.

Který smysl zapojuješ při práci nejvíce?

Smysl pro humor.

Potřebuješ se věcí dotýkat?

Důležitý je nejen hmat, ale i čich. Mám doma takové příjemné, voňavé tužky z Portugalska. 

Jaké jsou tvé nejdůležitější pracovní nástroje?

Počítač, tablet, pero, tužka, papír, stůl, pohovka, hrnek, vidlička a nůž.

Na počítači si čtu a pracuju, na tabletu koukám na videa a popularizuju vědu, perem píšu, tužkou čmárám na papír, na pohovce přemýšlím, za stolem sedím a piju z hrnku kávu a často na něm mám dobré jídlo, bez kterého se nedá udržitelně pracovat moc dlouho.

Jak propojuješ online a offline svět?

Pořád je propojuju. Tak nějak přirozeně přecházím z jednoho světa do druhého, jak je potřeba. Největší spojnicí jsou telefon a sluchátka. Telefonuju nerad, ale když je potřeba něco vyřešit, tak velmi často. 

Kdy sáhneš po tužce a po papíru?

Když už mě bolí oči z displeje, nebo prostě potřebuju čmárat nápady a vymýšlet. A nebo naopak psát seznamy, ať mají věci trochu řád a v tom virtuálním mumraji se ztrácím.

Kdybys měl tu možnost, jakou jednu věc bys do našeho světa dokreslil a co bys z něj naopak vygumoval?

Vygumoval bych hranice, z vesmíru přece taky nejsou vidět.

Ale tady by se dalo gumovat kde co. Načmárali jsme tu plno zbytečností a ne a ne je opustit, i když víme, že škodí nebo někomu ubližují. Co bych dokreslil? Hromadu lup a šipek, které ukazují na řadu krásných míst a zajímavých tvorů, co tu s námi žijí, aby si jich ostatní všimli. 

Čím je pro tebe chyba?

Chyba je občas bolavým, ale důležitým a jen těžko nahraditelným způsobem učení.

Napsal bys vzkaz budoucím generacím na papír nebo do počítače? A proč?

Na papír, do počítače nebo třeba na zlatou desku a tu vyslal do vesmíru. Jo počkat, všecko už tady bylo. Myslím, že každý způsob má něco do sebe a snaží se jinou cestou zajistit trvalost daného vzkazu.

Věříš v sílu papíru? Kdyby měl papír vymizet ze světa, jak/čím bys ho nahradil?

Kdybychom teoreticky mohli přeložit list papíru 42 krát, měl by takovou tloušťku, že by sahal ze Země až za oběžnou dráhu Měsíce. Ale na to jste se asi neptali :) Papír bych rád nahradil něčím, co je na omak stejně tak příjemné, lehké a univerzální, jen se kvůli tomu nemusí kácet stromy.

Existuje nějaký kus papíru, který má pro tebe výjimečnou hodnotu?

Mám doma takový malý kousek papíru s několika skvrnami, ale vzkaz na něm má pro mě výjimečnou hodnotu.

Který papír tě v životě nejvíc rozčílil?

Možná protokol o prvním pokusu získat řidičské oprávnění kdysi před lety… a párkrát se mi v indexu objevili na vysoké známky, které mi zrovna radost neudělaly. Ale já se rozčiluju jen nerad, a tak si nevybavím situaci, kdy by mě nějaký konkrétní papír opravdu rozčílil. 

Co bys udělal s posledním kusem papíru, který by se ti dostal do rukou?

Napsal bych na něj určitě něco velmi hlubokého a promyšleného a poskládal z něj pak vlašťovku. Ale nějakou promakanou, co dobře lítá.

 

Jak si uchováváš věci, které si chceš pamatovat?

Hodně na ně při jejich prožívání myslím a říkám si, že si je musím zapamatovat. Deník jsem si zkoušel už několikrát psát, ale moc mi to nejde, začnu mít výpadky v pravidelnosti a připadá mi, že ta neúplnost deníkům moc nesluší.

Kdy je nula víc než jedna?

Když je před jedničkou mínus. 

“Vytvořit nedokonalé něco je lepší, než dokonalé nic.” Co ty na to?

Rozhodně to platí. To je můj častý boj a možná vůbec nejčastější důvod, proč se mi něco nepovede nebo alespoň nepodaří udělat včas.

Musím se vždycky přesvědčovat, že je lepší začít a něco udělat, než se snažit přijít s něčím úžasným, co už nebude ani potřeba měnit.

Máš nějaký zaručený tip na to, jak kreativitu udržet čerstvou?

To má asi každý trochu jinak.

Co funguje u mě je vlastně dost primitivní. Hodně spát, hodně jíst, občas se nudit.

Střídat chvíle intenzivní práce a vstřebávání vjemů se chvílemi, kdy se můžou věci v hlavě rozležet. A hlavně zůstat pokorný a trpělivý.

Může lidská tvořivost zachránit svět?

To doufám. Ale svět spíš zachrání, když budeme jeden druhému rozumět, budeme si chtít navzájem pomáhat a nebudeme mít pocit, že právě můj nápad nebo názor je ten nejlepší na světě a za každou cenu ho musíme prosadit. 

Tvořivost je…?

Mimořádně důležitá, úžasná lidská vlastnost. Má velkou moc, a to jak v dobrém, tak bohužel i špatném smyslu slova.

To by jeden nevěřil, co lidi občas dokážou vymyslet.

Foto: Filip Šach

Projekt Papíroví lidé vyrostl z naší víry v kreativitu jako jednu z nejmocnějších lidských dovedností, z fascinace různorodostí pohledů na svět a z lásky k papíru, který má i přes svou proměnlivou roli v dnešním digitálním světě stále své pevné místo. Projekt Papíroví lidé přináší rozhovory s lidmi, kteří nás inspirují. Co je žene vpřed, motivuje, inspiruje, zažehává, nutí se zvednout, být aktivní – tvořit? Následujeme je za hranice jejich profesí, do míst, kde se všechny propojují, do lůna lidské kreativity. 

(Volně inspirováno rubrikou Respektu Politika v nás, inspirovanou rubrikou německého deníku Die Zeit. Za inspiraci děkujeme!)


Baví vás Papírové lidé?
Nechte se inspirovat i ostatními díly.

Petr Babák + Johanna Nejedlová + Bob Kartous + Lenka Vacková + Adam Táborský

Odebírejte novinky