papíroví lidé / 4 / Lenka Vacková

Papíroví lidé, 14. 7. 2021

Lenka Vacková

1991 / textilní a oděvní designérka / pochází  z Vysočiny, žije v Praze a občas v lese

Lenka je člověk, který dělá a žije to, co si myslí a čemu věří. Neváhá hledat nové cesty, jak věci posouvat, ale zároveň nezanevřít na to staré – nebojí se vést dialog mezi tradicí a inovací. Do jejího přístupu k životu i práci se promítá především láska k přírodě a úcta k řemeslu.

Od roku 2019 provozuje v centru Prahy textilní galanterii a prostor pro šicí kurzy Textile Mountain, zaměřující se na prodej nevyužitých materiálů, která je svým konceptem naprosto unikátní. Lenka absolvovala pražskou UMPRUM a je držitelkou ocenění Czech Grand Design v kategorii Fashion Designer za rok 2017.

odkazy: Textile Mountain / Instagram / Fast or Last

Kdo jsi?

Jsem člověk, Lenka,

občas přemýšlím, jestli si na něco nehraju. Můj kluk mi jednou řekl, že si hraju na obchod :)


Co vidíš, když zavřeš oči?

Vidím barvy a mžitky a potom klid.


Řídí/vede tě více řád nebo chaos?

Řekla bych, že v prvé řadě chaos smísený s intuicí, potom nastupuje řád.


Je pro tebe důležitější se ptát, nebo nacházet odpovědi? 

Nacházet odpovědi. Vždycky se někde objeví, i když třeba ještě ani nevím, že se ptám.


Co pro tebe osobně znamená kreativita a bez čeho se neobejde?

Kreativita je proudění energie, je to jazyk jako každý jiný.

Způsob vyjádření se.


Co je tvou největší vášní a jakým způsobem jsi ji v sobě objevila? 

Mou vášní je příroda a práce vlastníma rukama. Do přírody spadají i zvířata, bez nich žít neumím, jsou přirozená a upřímná.

Co tě žene vpřed, motivuje, inspiruje, zažehává, nutí se zvednout, být aktivní – tvořit? 


Je to nějaké vnitřní pnutí, které prostě mám a musí to ven.

Něco dělat, nenechat věci být, posouvat je. Nespokojit se se současným stavem věcí.


Jaká emoce je pro tebe klíčová na počátku tvoření? Je negativní, nebo pozitivní?

Nadchnutí se pro nápad. Je pozitivní, je to jako malé osvícení.


Pracuješ raději sama, nebo spolupracuješ?

Jsem zvyklá pracovat převážně sama. Ráda pracuji sama, mám ráda svůj klid. Když ale pracuji sama dlouho, chybí mi pracovat s někým, to mám potom ráda práci s někým. Mění se to.


Kde ráda pracuješ? Potřebuješ svůj prostor, stůl, nástěnku…? Nebo ti stačí prostor virtuální?

Potřebuji svůj prostor, absolutně.

Potřebuji být obklopena stroji, nástroji a materiály. Sahat na věci rukama.


Kterou fázi tvůrčího procesu máš nejraději?

Když převádím nápad v realitu.


Který smysl zapojuješ při práci nejvíce?

Poslední dobou je to bohužel organizační smysl více než kreativní. To mi chybí.


Potřebuješ se věcí dotýkat?

Totálně.


Jaké jsou tvé nejdůležitější pracovní nástroje?

Ráda bych řekla, že jehla a nůžky. Od té doby, “co si hraju na obchod” je to ale spíše počítač a telefon. Díky bohu jsou to stále textilní materiály. To se nemění.


Jak propojuješ online a offline svět?

Jak jenom to jde. Musím, jinak by Textile Mountain fungoval tak polovičně. Možná ani to ne. Jenže je důležité to naopak i nepřehánět.

Mám skener, mám foťák, mám počítač a tak.


Kdy sáhneš po tužce a po papíru?

Nejčastěji píšu tužkou na papír, když v práci vyplňuji cedulky se složením materiálů.


Kdybys měla tu možnost, jakou jednu věc bys do našeho světa dokreslila a co bys z něj naopak vygumovala?

Nakreslila bych zpátky všechny chybějící stromy a zvířata, která člověk vymazal. Vygumovala bych touhu po moci a po penězích.


Čím je pro tebe chyba?

Chyba je třeba něco, co mě posouvá dál a učí mě.


Napsala bys vzkaz budoucím generacím na papír, nebo do počítače? A proč? 

Na papír, protože počítačům tolik nevěřím. Ačkoliv jsou dobrým sluhou.


Věříš v sílu papíru? Kdyby měl papír vymizet ze světa, jak/čím bys ho nahradila?

Věřím, je to něco, co nelze nahradit. Pokud by se jako papír nazývala i nějaká jeho jiná alternativa z jiných surovin třeba v budoucnosti, pak by se nemusel nahrazovat.


Existuje nějaký kus papíru, který má pro tebe výjimečnou hodnotu? 

Fotky z dětství.

Který papír tě v životě nejvíc rozčílil?

Ten, který jsem potřebovala a zrovna jsem ho neměla.


Co bys udělala s posledním kusem papíru, který by se ti dostal do rukou?

Rozpůlila bych ho, jednu půlku bych ještě někomu dala, aby to neviselo jenom na mě. Druhou půlku bych ukryla. To znamená, že bych ji nejspíš zakopala do země. Jenže potom bych asi potřebovala tu první půlku papíru, abych na ni mohla nakreslit mapu.

No jenže to je potom v rozporu s tím, že jsem napsala, že si věci ukládám do hlavy.


Jak si uchováváš věci, které si chceš pamatovat?

Do hlavy. (Edit: A asi i do země.)


Kdy je nula víc než jedna?

Když nic nemáš, tak nic neztratíš.


“Vytvořit nedokonalé něco je lepší než dokonalé nic.” Co ty na to?

To jo. Já mám pro nedokonalé věci slabost.


Máš nějaký zaručený tip na to, jak kreativitu udržet čerstvou?

Jakkoliv si odpočinout od všednosti.


Může lidská tvořivost zachránit svět?

Beztak, že jo.


Tvořivost je……?

Svoboda?


Projekt Papíroví lidé vyrostl z naší víry v kreativitu jako jednu z nejmocnějších lidských dovedností, z fascinace různorodostí pohledů na svět a z lásky k papíru, který má i přes svou proměnlivou roli v dnešním digitálním světě stále své pevné místo. Projekt Papíroví lidé přináší rozhovory s lidmi, kteří nás inspirují. Co je žene vpřed, motivuje, inspiruje, zažehává, nutí se zvednout, být aktivní – tvořit? Následujeme je za hranice jejich profesí, do míst, kde se všechny propojují, do lůna lidské kreativity. 

(Volně inspirováno rubrikou Respektu Politika v nás, inspirovanou rubrikou německého deníku Die Zeit. Za inspiraci děkujeme!)

foto: Adéla Waldhauserová


Baví vás Papírové lidé?
Nechte se inspirovat i ostatními díly.

Petr Babák + Johanna Nejedlová + Bob Kartous

Inspirace na sítích
Odebírejte novinky