Blog, Strana 3

#Kreativita a inspirace#

I malé rituály mají potenciál vnést do našich životů velké změny – a gratitude journaling může být jedním z nich. Studie potvrzují, že pravidelné zapisování vděčností proměňuje způsob, jakým mozek filtruje naši realitu. A navíc přispívá ke snižování stresu, optimističtějšímu naladění i kvalitnějšímu spánku. Chcete se naučit směrovat pozornost správným směrem? Přinášíme šest jednoduchých kroků, jak začít psát svůj deník vděčnosti.

Co je gratitude journaling

Gratitude journaling představuje jednoduchou, ale efektivní metodu, která spočívá v zapisování věcí, za které jsme vděční. Vědomé a pravidelné přesměrování pozornosti k malým i velkým radostem postupně učí náš mozek přemýšlet pozitivněji a současně nabízí novou perspektivu, jak se dívat na svět kolem nás. A podobně jako jakákoliv jiná dovednost i vděčnost se dá trénovat – a stačí vám k tomu tužka, papír a pár minut denně.

Jaké benefity vám gratitude journal přinese

Cenným přínosem deníku vděčnosti přitom není jen pozitivnější mindset. Dva profesoři psychologie z Kalifornské univerzity, Robert A. Emmons a Michael McCullough ve studii z roku 2003 zkoumali praxi gratitude journalingu na dvou stovkách vysokoškoláků. Ti byli rozděleni do tří skupin, přičemž každá z nich si měla po dobu 10 týdnů vést určitý typ poznámek: první se zaměřovala na zapisování vděčností, druhá na negativní události a překážky, a třetí – kontrolní skupina – referovala o neutrálních zážitcích. 

Během experimentu výzkumníci sledovali změny v náladách i fyzickém zdraví a ukázalo se, že studenti z první skupiny vykazovali nejen vyšší úroveň optimismu než ostatní, ale i menší hladinu stresu. Zároveň měli kvalitnější spánek a zaznamenali dokonce zlepšení svých sociálních vazeb – například častěji nabízeli pomoc blízkým ve svém okolí. _¹

6 kroků, jak začít psát deník vděčnosti

Přesvědčili jsme vás o tom, že by se gratitude journal mohl stát přínosnou součástí denní rutiny? Tak se pojďme přesunout do praxe a seznámit se s šesti tipy, které by vám měly během psaní pomoci.

1.) Vyberte si vyhovující zápisník

Možná už vám nějaký takový leží na dně šuplíku a čeká na svou příležitost. Nebo ten správný sešit či blok teprve potřebujete najít. V každém případě nezapomeňte brát v potaz nejen design, ale například i volbu lineatury – tak, aby vás nesvazovala, ale naopak zpříjemňovala proces psaní.

Zápisník každopádně zdaleka není jediným nástrojem, který vám se zapisováním vděčností může pomoci. Možná vám budou daleko více vyhovovat indexové kartičky, post ity nebo volné stránky vašeho diáře. A pokud je vám líp v digitálu a papír by vás v zapisování vděčností blokoval, vyzkoušejte některou z aplikací. Třeba Gratitude, kam můžete poznámky dokonce nadiktovat bez nutnosti psaní.

2.) Ritualizujte si pravidelný čas na psaní

Proměňte dokumentování radostí v rituál, který se stane pravidelnou součástí každého dne. Propojte journaling s pomalým ranním rozjezdem, nebo ho uchopte jako příjemnou tečku za uplynulým dnem a reflexi toho, co by jinak zapadlo.

Nicméně nezapomínejte na to, že i když dává pravidelnost journalingu hlubší smysl, v žádném případě by se neměla proměnit v další ze zdrojů stresu. Pokud se na psaní zrovna necítíte, vraťte se k deníku zítra.

A jak si najít na vděčnost čas a mentální prostor? Zkuste si nastavit časomíru na pět minut – kdykoliv během dne – a během nich nenechte pero odpočinout. Uvolněte mysl a nepátrejte jen po událostech hodných zaznamenání. Naopak si zkuste vzpomenout na ty malé, kterými jsou protkány všechny naše všední dny – náhodná setkání v parku, koláček po obědě, legrační tvar mraků nebo deset minut času na čtení před spaním. Čím častěji budete zapisovat, tím jednodušší to pro vás postupně bude.

3.) Pokládejte si podnětné otázky

Chtěli byste psát, ale nevíte, jakou otázkou nastartovat zápiskovou flow? Inspirujte se naším výčtem gratitude promptů. A pokud by vám nestačil náš seznam, podívejte se na dalších 101 otázek, které stojí za to zodpovědět.

Ty obzvlášť zajímavé a inspirativní si pak můžete rovnou přepsat na přední či zadní stránku deníku a kdykoliv se k nim vrátit.

10 otázek k dnešku:

• Na co se dnes těším? / Proč dnes ráno stálo za to vstát z postele?
• Jaké příležitosti si vážím?
• Jaké jsou tři největší highlighty dneška?
• Z jaké situace si odnáším nejzajímavější uvědomění nebo zážitek?
• Co je dnes lepší, než bylo včera? / V čem má dnešek navrch oproti včerejšku?
• Čím jsem sám/sama sebe potěšil/a?
• Jaké aktivity jsem si dneska užil/a?
• Které jídlo za dnešek vyhrává medaili?
• Jaké překážky se mi dnes podařilo překonat?
• Co nebo kdo mi dnes nejvíc pomohl/a/o?

10 otázek na kdykoliv:

• Vyhlížím víkend a nejvíc se těším na:
• Tento týden si udělám radost:
• Zasloužím si odměnu/pochvalu za:
• Jsem moc rád/a, že mám kolem sebe:
• Největší radost v práci aktuálně cítím z/když:
• Na zemi, ve které žiju, si nejvíc vážím:
• Jsem na sebe pyšný/pyšná za:
• Svůj volný čas nejraději naplňuju:
• Nejvíce odpočatě se cítím, když:
• Když se ohlédnu o rok nazpět, naplňuje mě štěstím, že:
  
  

4.) Buďte konkrétní

Zkuste opustit obecné fráze a na jejich místo dosadit konkrétní body. Čím více detailů zachytíte, tím silnější bude vzpomínka ve chvíli, kdy se k ní po čase vrátíte. Pokud se vám podaří pojmenovat zdánlivě nenápadné momenty naplněné štěstím, o to snadnější pak bude je zopakovat – znovu a znovu.

Takže i když jistojistě  „máte prima kamarády“, podělte se s deníkem spíš o to, že vám: Marie poslala skvělej meme. Eva naplánovala boží trasu na společný víkendový trek. A Marek nabídl pomocnou ruku s učením na zkoušku z politologie.

5.) Střídejte formáty

Zapisujte jednotlivá slova, nebo všechny vděčnosti sepište do nekonečné věty. Jeden den plný poetických metafor, druhý popsaný těmi nejjednoduššími výrazy – najděte způsob vyjádření, který je pro vás příjemný a funkční.

Navíc nemusíte zdaleka zůstávat jen u slov. Nebojte se otevřít i další tvůrčí kapitolu a stránky deníku naplnit malůvkami, kresbami nebo skicy. Přidat můžete i fotky, výstřižky, samolepky, otisky kočičích tlapek či názvy oblíbených playlistů – způsobů, jak zachytit vděčnost na papír, je nespočet.

6.) Reflektujte

Návrat k popsaným stránkám může být univerzálním lékem pro dny, kdy máte pocit, že ani nestojí za to vylézt z postele. Z deníku vděčnosti se totiž postupem času nestává jen sentimentální výlet do minulosti, ale především papírový důkaz o tom, že jste zvládli ustát náročná období i negativní myšlenky. A proto se vyplatí se na jeho stránky vracet na pravidelné bázi (nebo alespoň kdykoliv, kdy je vám ouvej).

Takže až budete příště zápasit se smutkem nebo stresem, nezapomeňte si otevřít svůj jedinečný archiv radostí.

 ¹ EMMONS, Robert A. a Michael E. MCCULLOUGH. Counting blessings versus burdens: An experimental investigation of gratitude and subjective well-being in daily life. Journal of Personality and Social Psychology [online]. 2003, 84(2), 377–389 [cit. 2025-04-02]. Dostupné z: doi:https://doi.org/10.1037/0022-3514.84.2.377

#Efektivní poznámky#

Informace se na nás valí ze všech stran a odpověď na jakoukoliv otázku máme na dosah několika kliknutí. Jak ale v lavině poznatků nepřicházet o ty podstatné? Pokud vaše myšlenky pravidelně bloudí mezi aplikacemi v telefonu, post-ity a okraji náhodných sešitů, je čas vyzkoušet nový systém. Metoda zettelkasten vám pomůže vytvořit unikátní mapu vašich znalostí, se kterou se v informacemi přehlceném světě jen tak neztratíte.

Co je zettelkasten

Zettlekasten je unikátní způsob vedení poznámek, který propojuje psaní s myšlením a podněcuje lepší porozumění i vzájemné propojování informací. V praxi spočívá v postupném rozšiřování archivu papírových kartiček, které jsou mezi sebou provázány různými typy indexů – od čísel, znaků nebo jmenovitých kategorií.

Základní princip metody velí: kdykoliv vám přijde do cesty zajímavý podnět nebo informace (ať už si ji přečtete v odborném článku nebo ji slyšíte od kamaráda), zapíšete ji na kartičku a vložíte do kartotéky. Klíčové je zároveň vyznačovat asociace mezi poznatky na jednotlivých kartičkách a v ideálním případě nakonec karty třídit do tematických celků.

Jak metodu využiju v praxi?

S zettelkasten v podstatě kontinuálně renovujete domov pro vaše znalosti a nápady. A vytváříte si archiv myšlenek a informací, které byste možná jinak zapomněli. 

Karty uplatníte ve škole i při jakémkoliv dalším vstřebávání nových vědomostí – ať už v rámci pracovního workshopu, školení nebo třeba jazykového kurzu. Ruční zápis poznámek navíc pomáhá s hlubším porozuměním danému tématu a propojování kartiček za pomocí indexů vám umožňuje nacházet nové souvislosti a rozšiřovat kontext. Hodit se vám budou i při učení cizích jazyků – na kartičky si poznamenáte všechna důležitá gramatická pravidla, slovní zásobu i užitečné fráze, které přijdou vhod nejen na cestách. 

Jak ukázal sám Luhmann, metoda je užitečným nástrojem i při čtení a psaní odborných textů nebo třeba diplomových prací – s pomocí propojených kartiček si vytvoříte ucelenou zásobárnu informací, o kterou se budete moci v procesu psaní kdykoliv opřít. 

Zettelkasten karty nicméně najdou své pevné místo i na pracovním stole každého kreativce. Stanou se spolehlivým zdrojem inspirace i lékem na všechny tvůrčí krize při psaní knížek, scénářů i osnov k podcastům nebo příspěvkům na sociální sítě.

Historie zettelkasten

Autorem a popularizátorem metody je německý sociolog a právník Niklas Luhmann (1927–1998). Ten zettelkasten využíval jako efektivní systém pro práci s nadměrným objemem informací z oblasti sociologie a filozofie, citací z knih i vlastních postřehů. Každou podnětnou informaci pečlivě zapsal, přiřadil jí číselný kód a založil do osobní kartotéky v podobě dřevených boxů. „Uvědomil si, že hodnota myšlenky, tedy jedné poznámky, se vyjeví až v kontextu, přičemž se nemusí vždy jednat o kontext, z něhož vzešla,“ vysvětluje Sönke Ahrens, autor knihy How to take smart notes, která z různých úhlů přibližuje metodu zettelkasten.¹

A mravenčí práce záhy přinesla své ovoce a odemkla Luhmannovi dveře na akademickou půdu. Díky své papírové databázi v průběhu života sepsal desítky knih, stovky odborných článků a na základě těchto úspěchů byl nakonec dokonce jmenován profesorem sociologie na univerzitě v Bielefeldu. Své úspěchy i produktivitu přitom přičítal právě zettelkasten.

Jak na chytré poznámky s zettelkasten

Metoda Niklase Luhmanna se postupně stala inspirací pro řadu spisovatelů, výzkumníků i myslitelů. Začít budovat svou vlastní zettelkasten je totiž jednodušší, než se na první pohled zdá – bez ohledu na to, jestli píšete knihu, rozvíjíte start-up nebo hledáte způsob, jak se vymanit z poznámkového chaosu. Pro začátek vám stačí pár lístků papíru (a následně pak trocha vůle):

1.) Zapisujte

Atomizujte své poznámky. Každá kartička by měla obsahovat jednu myšlenku nebo pojem, které popíšete vlastními slovy. A pokud je to na místě, připojíte i zdroj, ze kterého informaci čerpáte – ať už jde o knihu, článek, podcast nebo myšlenku vašeho kamaráda.

2.) Indexujte

Cílem zettelkasten je vytvářet propojenou síť poznámek. Nebojte se používat hash-tagy, čísla nebo vytvářet kategorie a navazovat nové poznámky na ty již existující.

Jak na to šel Luhmann? „Pokud nová poznámka souvisela s nějakou již existující nebo na ni přímo odkazovala, například ji komentovala, opravovala či doplňovala, zařadil ji bezprostředně za ni. Nová poznámka, která souvisela s existující poznámkou číslo 22, tedy dostala číslo 23. Pokud už poznámka číslo 23 existovala, označil novou 22a,“ popisuje Sönke Ahrens.²

3.)   Propojujte

Pravidelně se k poznámkám vracejte, aktualizujte je a objevujte nové souvislosti i vzájemná propojení. Pokaždé, až budete zakládat novou kartu, zkontrolujte, jestli nenavazuje na některou již existují. A nezapomeňte v řetězci svých zápisků pravidelně uklízet a revidovat to, co už vám neslouží – stačí na to pár minut týdně.

4.)   Pracujte s jednoduchými názvy

Klíčové je, abyste dané téma uchopili po svém a dokázali zapsané informaci porozumět i s delším časovým odstupem. Pro názvy kartiček používejte jednoduchá označení, které trefně vystihují, jaké zápisky se na kartě nachází. Čím složitější bude váš poznámkový systém a jeho obsah, tím obtížněji se vám s ním pravděpodobně bude pracovat.

5.)   Buďte flexibilní a vytvořte si z poznámkování rutinu

Zettelkasten před vás nestaví žádnou cílovou pásku. Jde o jedinečný archiv myšlenek, který se neustále vyvíjí, rozrůstá a proměňuje. Nestavte si zbytečné bariéry a zůstávejte otevření. Nebojte se ukládat i poznámky, které zdánlivě nemají žádný účel nebo vám nezapadají do již zapsaných myšlenkových schémat – jejich správné místo se jednoho dne zcela jistě vyjeví.

Pravidelnost je klíčem k dobrým návykům. Pokud se vám podaří věnovat pár minut denně (nebo týdně) uložení těch nejpodnětnějších myšlenek, vytvoříte si ze zapisování poznámek automatismus a v tom nejlepším případě i příjemný zvyk – který nastoupí na scénu ve chvíli, kdy budete číst zajímavou knížku, studii nebo poslouchat přednášku.

Digitální nástroje: jak na zettelkasten online

Pokud nefandíte papíru a jste zvyklí si své myšlenky ukládat primárně ve světě jedniček a nul, začněte si svůj poznámkový archiv budovat klidně online. Aplikací, které vám s vytvářením virtuální zettelkasten pomohou, je nespočet. Vyzkoušet můžete třeba osvědčený Notion nebo nástroj Zettlr.

Zettelkasten není jen další nástroj pro správu vašich zápisků. Jde o jedinečný způsob, jak efektivně zpracovávat informace a využívat je při hledání uvědomění, které by vám v běhu všedních dní za normálních okolností unikly. Vyzkoušejte, v čem vás může obohatit – od hlubšího poznání vás dělí jedna jediná kartička.

#Papír versus#

Odvaha existuje v celé řadě skupenství. Někdy voní po dobrodružství, jindy po adrenalinu, ale často se projevuje tiše a nenápadně – třeba momentem, kdy někomu pochválíte kabát nebo poprvé vkročíte do lezecké haly. Tolkien napsal, že odvahu najdeme i na nepravděpodobných místech. A my věříme, že ji můžeme objevovat napříč každým všedním dnem. Abychom k tomu inspirovali i vás, přinášíme tipy, jak zažívat více radosti z výstupu za vlastní hranice.

Papír: Odvaha může začínat na papíře. Začněte psát deník. Vaši první sbírku básniček, osnovu knihy nebo itinerář prvního solo tripu či pěší pouti.

Gastro: Ochutnejte jídlo, které byste na lístku obvykle ignorovali. Vydejte se povečeřet ve tmě na Neviditelnou večeři. Nebo se pokuste vzít na milost jídlo, které jste v dětství neměli rádi.

Zážitek: Na oslavu odvahy nemusíte rovnou skákat s padákem. Stačí, když složíte kompliment úplně cizímu člověku na ulici. Podniknete výpravu do kina, aniž byste si cokoliv zjišťovali o filmu, na který si nakonec koupíte lístek. Nebo když tentokrát zkusíte říct „ne“ bez omluv a vymýšlení argumentů proč – s tím jak na to, vám poradí třeba v Nevypusť duši.

Slovo: Termínem moxie označuje Cambridge dictionary kombinaci sebedůvěry a odhodlání. Přemýšleli jste někdy nad tím, jaká slova je pro vás odvážné vyslovit nahlas?

Divadlo: Představení, kdy se vám nad odvahou účinkujících zatají dech, můžete zažít třeba s Cirk La Putyka. A možná ještě nevšednější zkušenost představuje imerzivní divadlo, které vyzývá k vystoupení z pasivního diváckého komfortu – třeba v divadle Pomezí.

Gadget: Sepište si bucket list. Zasněte se a pátrejte po tom, co by vás naplnilo štěstím, i když vám k tomu možná ještě schází špetka odvahy. Chcete se naučit se italsky, založit komunitní zahradu nebo vystoupat na Triglav? Jakmile to bude na papíře, jste tomu o krok blíž. A cestovatelskými položkami bucket listu se můžete inspirovat třeba tady.

Osobnost: Skautský institut natočil cyklus rozhovorů s několika desítkami známých osobností – a jejich společným jmenovatelem je právě odvaha. Sérii Nebát se najdete na podcastových platformách a část rozhovorů zároveň získala i knižní podobu. Kým byste byli vy, kdybyste se dnes ráno probudili o něco odvážnější?

Výlet: Chcete si vzít odvahu za svou? Osahejte si ferraty. Přespěte pod širákem (klidně jen na zahradě u chaty) a kochejte se noční oblohou. Vydejte se na nejbližší nádraží a u okýnka si kupte stejný lístek jako cestující před vámi, ať už jede kamkoliv.

Otázka: Jaký nejodvážnější krok jste udělali v posledním roce? A jaký v průběhu celého života? Vraťte se k důkazům vaší odvahy a vytvořte si seznam, se kterým si je kdykoliv připomenete.

Pohyb: Zkuste lekci thajského boxu. Seznamte se s barre. Nebo posilujte tělo i mysl otužováním. Chtěli jste jako děti skate, ale nedostali ho? Nikdy nebyla lepší doba na to si ho pořídit než teď. Běháte? Co takhle se konečně přihlásit na půlmaraton? Zajímá vás šerm nebo lukostřelba? Zjistěte, kde máte šanci si je vyzkoušet. Pohyb může být první platformou, kde dát odvaze šanci přihlásit se o slovo.

Film: Dokumentární filmy často vznikají díky nekompromisní odvaze filmařů, kteří se nebojí nořit do náročných témat a pokládat bolavé otázky. Festivaly jako olomoucké AFO, Jeden svět nebo Ji.hlava tak pomáhají otevírat oči a inspirují k odvaze koukat na svět kolem angažovanýma očima.

Follow: Za profilem We love you stojí dva kamarádi, kteří skrze svá videa šíří fůru pozitivity a probouzí odvahu k tomu žít autenticky. Sbohem strachy, ahoj vnitřní sílo!

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme i tipy na to, jak ji rozvíjet. A inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Kdo se bojí, není kreativní. A to je o důvod víc, proč věnovat pozornost tématu odvahy. Ta nám totiž nabízí prostor vyrůst, čelit neznámému a otevírat nové dveře. Učí nás nebát se chyb i posilovat autenticitu, a to s pravidelností, s jakou si protahujeme svaly na těle. A stejně jako u pravidelného cvičení i tady platí, že čím více času trénujeme, tím odvážnější jsme.

Jen pětina Čechů se považuje za odvážné

Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik odvážných lidí byste našli ve svém okolí? Zatímco pro polovinu české společnosti je odvaha důležitou vlastností, z dat z výzkumu společnosti Behavio pro Skautský institut vyplývá, že pouze 19 % Čechů se považuje za odvážné.¹ Obdivujeme statečnost druhých – hrdiny, které nebrzdí strach ani možnost selhání.

Říct veřejně svůj názor, pomoct potřebným nebo být sám sebou – to všechno jsou pro nás projevy kuráže.² A našimi vzory jsou rodiče, děti, ale i osobnosti jako Václav Havel a Milada Horáková, nebo ikonické postavy pop kultury v čele s Harry Potterem.³ A hrdiny bezpochyby potřebujeme. Naznačuje to i studie Heroic Helping, když říká, že hrdinské obrazy mohou zvýšit ochotu lidí pomáhat a probudit v nich prosociální chování.⁴ Jakmile se superhrdinové stanou součástí našeho společenského diskurzu, důležitost jejich role posiluje. 

Zároveň bychom se ale neměli stavět do stínu velkých skutků a úmyslně upozaďovat každodenní projevy odvahy v našich vlastních životech. Když se zastaneme kolegy v práci nebo pomůžeme cizinci na ulici. Když si dovolíme selhat a zkusit to znovu.

Odkud se bere strach

Z pohledu neurovědy sehrává klíčovou roli v tom, jak vnímáme a zpracováváme strach, struktura zvaná amygdala. Právě tahle část našeho mozku totiž reaguje na vnější podněty, vyhodnocuje rizika a připravuje tělo na patřičnou reakci. Uteč, nebo bojuj. A ačkoliv jde o důležitý nástroj, díky němuž umíme zareagovat na nebezpečí, v řadě situací může být naopak obtěžující brzdou, která nás drží zpátky. Ve chvílích, kdy se máme přihlásit o slovo na poradě. Říct si o přidání. Při kreativním projevu, ať už jde o malování, kreslení nebo tanec na narozeninové oslavě. Nebo třeba ve chvíli, kdy se rozhodujeme, zdali se pustíme do nového projektu.

Strach sám o sobě není náš nepřítel. Vystupuje spíše v roli varovného signálu, na který ale můžeme odpovědět po svém. A vědomá práce s impulsy, které nám amygdala posílá, se vyplatí. Čím více vzpomínek na překonávání obav a strachů totiž mozek má, tím spíše si na ně v patřičné situaci vzpomene a zvládne je ustát znovu. Se sbíráním takových zkušeností nám mohou pomoci například dechová cvičení, racionalizace celé situace („Jaký nejhorší scénář se může odehrát?“), opakovaný trénink, ale i papír!

Sdílet obavy s papírem se vyplácí

Kreativita si s odvahou velmi dobře rozumí a společně jdou ruku v ruce vstříc autenticitě. Studie publikovaná v Early Child Development and Care, která zkoumala odvahu a soutěživost u 141 dětí ve věku 5 až 6 let, prokázala jasnou souvislost mezi kreativitou a odvahou. Autorky studie dospěly k závěru, že čím vyšší je míra odvahy u dětí, tím více se rozvíjí jejich kreativita.⁴

A stejně jako u zvídavosti, i pro odvahu představuje papír důležitého spojence, se kterým se může podělit o všechny obavy i sny, které čekají, až na ně přijde čas. Papír je prostorem pro náš vnitřní dialog. Místem pro deníkové záznamy, nové nápady i položky bucket listu. Nástrojem, jak pracovat s vlastními strachy a obavami. A má své výsledky!

Ve studii Recalling Courage (2019) uveřejněné v časopise Journal of Positive Psychology se výzkumníci zaměřili na to, jak může krátká písemná intervence, během které účastníci výzkumu vzpomínali na momenty, kdy museli čelit obavám, ovlivnit míru jejich aktuálního odhodlání. Celkem 365 studentů bylo rozděleno do dvou skupin: v první z nich měli účastníci za úkol popsat situaci, během níž se jim podařilo postavit se vlastnímu strachu – ať už šlo o krev, zranění nebo vystupování na veřejnosti. Druhá skupina se naopak měla rozpomenout na konkrétní moment, kdy je strach v pokoření určité výzvy zabrzdil.⁵

Následovalo testování, během něhož se měli všichni účastníci individuálně rozhodovat o tom, zdali by se zapojili do určitých činností asociovaných se strachem. Výsledky ukázaly, že lidé v první skupině projevovaly výrazně více ochoty čelit svým obavám a že psaní o vlastním projevu odvahy v nich dokázalo probudit odvážnější mind set.

Vývojová psycholožka Aliza Pressman připomíná, že odvaha se nerovná absenci strachu, ale představuje spíš vůli jednat – strachu navzdory. Ochota čelit obavám se přitom neskrývá jen ve velkých dějinných nebo životních momentech. Hrdinové se z nás stávají i v každodennosti a vlastní autenticitě, když se nám daří myslet mimo konvenční vzorce, vyhlížet za známé obzory a pokořovat hranice (ať už jsme jejich autory my, nebo kdokoliv jiný). Už tušíte, co se za nimi skrývá?

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme i tipy na to, jak ji rozvíjet. A inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

^{1, 2, 3}Výzkum pro Skautský institut: Odvaha je důležitá pro polovinu Čechů [online]. 2023 [cit. 2025-03-15]. Dostupné z: https://www.skaut.cz/vyzkum-pro-skautsky-institut-odvaha-je-dulezita-pro-polovinu-cechu/

⁴ VAN TONGEREN, Daryl R., Rachel HIBBARD, Megan EDWARDS, Evan JOHNSON, Kirstin DIEPHOLZ a Hanna NEWBOUND. Heroic Helping: The Effects of Priming Superhero Images on Prosociality [online]. 2018 [cit. 2025-03-20].

⁵ YILDIZ ÇIÇEKLER, Canan a Neriman ARAL. An investigation of preschool children’s creativity in terms of their courage value and competition. An investigation of preschool children’s creativity in terms of their courage value and competition [online]. 2021 [cit. 2025-03-20]. Dostupné z: doi:10.1080/03004430.2021.2017910

⁶ KRAMER, Amanda a Richard ZINBARG. Recalling courage: An initial test of a brief writing intervention to activate a ‘courageous mindset’ and courageous behavior. The Journal of Positive Psychology [online]. 2018, 14(4), 528-537 [cit. 2025-03-20]. ISSN 1743-976. Dostupné z: doi:10.1080/17439760.2018.1484943

#Papír versus#

I když Petra Vizinu většinu času doprovází jen jeden zápisník, papír pro něj představuje tu nejspolehlivější cestu ke zpomalení. A stránky popsané vypsanou propiskou zase svědectví o jeho neuspořádanosti. Za zdánlivým minimalismem ostříleného novináře se nicméně ukrývá velmi bohatý vnitřní svět, ve kterém si kultura podává ruku se sportem. Takže pokud Petr zrovna nerozjímá v knihovně nebo neglosuje dění na poli hudby či výtvarného umění, můžete ho potkat třeba na cyklistické stezce.

Petr Vizina
novinář

Petr Vizina je novinář, který se dlouhodobě věnuje zejména kulturnímu dění. Vystudoval teologii a etiku, působí na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Rozhovory, glosy a komentáře publikuje na serveru Aktuálně.cz, v Salonu Práva a v Českém rozhlasu. Sedm let vedl kulturní redakci ve zpravodajství České televize a v současné době zastává roli šéfredaktora časopisu Qartal Galerie Hlavního města Prahy.

Je nositelem Ceny Josefa Dobrovského udělované nejlepším absolventům teologických studijních programů. Kromě žurnalistiky se věnuje i publikaci knižních děl – vydal například knihu rozhovorů s českými výtvarníky Stará garda (2016), vzpomínky Lydie Tischlerové Se žlutou hvězdou v prázdném kupé (2021), nebo knižní rozhovor s Krištofem Kinterou Nad očekávání (2022).

Používáte papír při práci? A má své místo i ve vašem osobním životě?

Loňský podzim jsem strávil na univerzitě v irském Maynoothu nedaleko Dublinu. Samozřejmě většinou používám počítač, ale když si chci vybavit, co na mě nejvíc zapůsobilo a co jsem se rozhodl si zaznamenat, otevřu černý notes. 

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Notes je, na rozdíl od laptopu, vždycky po ruce. Je to „pomalé“ médium, ruka spolupracuje s hlavou, škrtnutá slova jsou závory slepých uliček. A když notes trochu poleju kávou, svět se nezboří.

„Stránky škrábané obyčejnou propiskou, které dochází náplň, jsou potupným svědectvím o mojí neurovnanosti.“

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír? A jakým stylem si je vedete?

Zaznamenávám si rešerše, když se připravuju na rozhovory. Plánuju vyučování, dělám výpisky z četby. 

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Ne moc malý, ne moc velký. Ne moc okázalý, ale zároveň pěkný.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Pro mě je zápisníků vlastně škoda. Často píšu chaoticky, málo úhledně. Vlastně je mi notesu líto, vystačím si s jedním ročně.

A čím rád píšete?

Tenké japonské mikrofixy, i těch je pro mě škoda, samozřejmě je ztrácím. Stránky škrábané obyčejnou propiskou, které dochází náplň, jsou potupným svědectvím o mojí neurovnanosti.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Zvýrazňovače – co nejvíc barevné, je to infantilní.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Můj pracovní stůl je repasovaný modernista za spoustu peněz, ale sedím u něj málokdy. Nejraději sedím v kuchyni nebo ve studovně.

Jak moc, je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Digitální svět je vlastně „čistá“ verze analogu. Ale čistota se přeceňuje.

„Ten, kdo se hodně ptá, ten… si ještě nemůže být jistý, že se ptá správně.“

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí zvídavost jako „matku všech nápadů, hnací motor každého kreativce.“ Pokračuje „Zvídavost je schopnost klást si otázky, zajímat se a nechat se svým zájmem vtáhnout a nepustit. Zvídavost zpochybňuje konvence, paradigmata, zvyky a stereotypy. Pro zvídavého člověka je každý problém oříšek, který je třeba rozlousknout. Zvídavost je kompas, který vždycky dovede k nápadu.“ Shodujete se na jejím pojetí s Michelle, nebo ji vnímáte jinak?

Celkem bych se bez pojmů jako „kreativní“ obešel, existuje o tom skvělý song mojí oblíbené kapely OTK. Pokud se zvídavým člověkem nemyslí drbna nebo čmuchal, souhlasím. Vnímaví a pozorní lidi jsou pro mě přitažliví, ať už se vyznají v psychoanalýze, ve vaření nebo v malířství.

Ten, kdo je zvídavý, ten… zbytečně nemluví. Na starých ikonách mají svatí obrovské oči a malou pusu.

Ten, kdo se hodně ptá, ten… si ještě nemůže být jistý, že se ptá správně.

Pokud nebude společnost zvídavá,… bude třeba diskrétní a vlídná, což je podle mě ještě lepší.

Co podle vás zvídavost rozvíjí? Třeba když je člověk v úzkých a nevystačí si s vlastními zdroji.

Co podle vás zvídavost zabíjí? Poučovatelky a poučovatelé.

Petře, jaká otázka vám v životě přinesla nejpřekvapivější odpověď?

Nestalo se mi zatím, že bych se nejzajímavější věci dozvěděl díky své geniální otázce. Spíš to bylo důvěrou respondentů. Třeba když mi herec a pilot John Travolta kdysi v Londýně tvrdil, že podle něj neexistuje málo zajímavý člověk. Nebo vyprávění Lydie Tischlerové, jak v Izraeli po válce nechtěli v kibucu poslouchat její vzpomínky na Osvětim. Nebo když Krištof Kintera při rozhovoru do knihy vysvětloval, proč přenechal roli komerčního rebela Davidu Černému.

Kdy jste naposledy změnil názor na něco podstatného – a co vás k tomu přivedlo?

Podle všeho se taková věc stává velmi zřídka. Chytré knihy říkají, že vyhledáváme názory a fakta, které jsou v souladu s naším přesvědčením. Má to logiku – v opačném případě bychom museli svůj svět neustále bourat a pokaždé stavět od základů znovu. Názory se přeceňují, zajímavější mi připadají lidské vlastnosti.

Máte nějaký papírový artefakt – starý sešit, dopis, útržek poznámek – který má pro vás zvláštní význam?

Nedávno jsem dostal od hudebníka a malíře Jakuba Königa maličkou malbu cyklisty. Je to můj oblíbený portrét.

Jak poznáte, že rozhovor, který vedete, je opravdu dobrý?

Až když mi to posluchači nebo čtenáři řeknou.

Je nějaký rozhovor, který jste vedl, a dodnes vás mrzí, že jste se nezeptal na něco zásadního?

Zkraje 90. let jsem pracoval v domově důchodců. Nahrávali jsme si rozhovory s lidmi na konci života. Jedna stará paní přes den klimbala, ale v noci se probrala a zpívala kuplety. Jeden je fantastický a srandovní, ale mám jen tři sloky. Paní Hušpajetrová, tak se ta babička jmenovala, brzy nato zemřela. Jak je to v písni dál, se mi nikdy nepovedlo dohledat.

Foto: Adam Mráček, (KTF UK)

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Plánování#

Také byste si přáli stíhat toho o trošku víc? Přemýšlíte, jak být více produktivní a jak dosáhnout svých cílů – a ideálně co nejdřív? Jak zkombinovat domácí a pracovní povinnosti tak, abyste při běhu všedními dny neztráceli dech? Jde to – s pomocí efektivního systému, nastavování priorit a samozřejmě papíru. A potřebovat k tomu budete jen to do list a pero.

Co je To Do List

To Do List je v podstatě profesionální úkolníček, který slouží k sepsání seznamu povinností, které potřebujete v daném dni, týdnu nebo měsíci splnit. A když je úkol hotový, můžete ho přeškrtnout, odfajfkovat, zabarvit nebo vymalovat kolečko – podle toho, co vás těší nejvíc.

Právě v odměně, která se dostaví po odbavení úkolu, spočívá největší kouzlo konceptu to do listu. Vizuální odškrtávání povinností totiž úzce souvisí s vyplavováním dopaminu v mozku. A zaznamenání nedotažených úkolů nám navíc může výrazně ulevit od stresu.

Efekt Zeigarnikové: jak vyzrát na nedokončené úkoly

Ruská psycholožka Bljuma Zeigarnik ve 20. letech 20. století přišla na to, že nedokončené nebo přerušené úkoly mají v rámci našeho mozku výsadní postavení. Její učitel, psycholog Kurt Lewin si totiž při návštěvě restaurace povšiml, že si číšníci obratně pamatují detaily objednávek, nicméně jakmile zákazníci zaplatí, informace z paměti zmizí.

Následovala studie, ve které Zeigarnik rozdala účastníkům sadu úkolů k vyřešení – od skládání puzzle až po složení papírové krabice, přičemž zhruba u poloviny z nich byli účastníci při následném plnění vyrušeni. V rozhovoru po experimentu je pak Zeigarnik požádala o sdělení informací o jednotlivých úkolech.

A výsledky skutečně potvrdily původní hypotézu: 90 % účastníků si vybavovalo lépe detaily úkolů, u kterých byly vyrušeni. Nedotažené úkoly totiž v našem mozku vytvářejí kognitivní zátěž a v důsledku toho si je i snadněji vybavíme a ukládáme do paměti. 

Popsané schéma, nazývané také jako efekt Zeigarnikové, může být velkým přínosem pro naši produktivitu. S tím, jak se počet rozřešených a nedotažených úkolů zvětšuje, nicméně sehrává i roli nepříjemného generátoru stresu. A právě tady přichází na scénu to do list, který vám pomůže eliminovat negativní dopady popsaného efektu. Poslouží vám totiž jako přehledné úložiště nedořešených povinností a zároveň pomůže rozložit rozsáhlé projekty do dílčích, snadněji zvládnutelných kroků.

4 tipy, jak pracovat s To Do Listem

1.) Přidělujte úkolům prioritu

S prioritizací vám pomůže například Eisenhowerova matice, která rozděluje úkoly podle dvou kritérií: urgence a důležitosti → do 4 bloků na: urgentní a důležité; urgentní a nedůležité; neurgentní a důležité; neurgentní a nedůležité.

Efektivní rozdělení úkolů můžete udělat i na základě toho, jestli daná činnost nebo povinnost vyžaduje hlubokou koncentraci nebo jde o úkol, který zabere nanejvýš pár minut a můžete si ho tudíž relativně rychle odškrtnout.

Tip: Pro stanovení priorit skvěle využijete i zvýrazňovače nebo snímatelné samolepky Stalogy, které můžete libovolně přelepovat podle toho, jak se vám budou priority měnit před očima i pod rukama.

2.) Rozdělte složité úkoly na menší

Často je tou nejobtížnější fází procesu jednoduše začít. A u komplikovaných nebo velkých projektů to platí dvojnásob! Pokud si je ale zvládnete rozplánovat na menší, snesitelná sousta, může vám to začátek významně ulehčit!

Učíte se na velkou zkoušku? Neurčité „učit se“ můžete z to do listu rovnou vynechat.Místo toho si do něj včas zaznamenejte přípravu studijních materiálů a následně i různé způsoby, jak se budete učit: soustředěné čtení, přepisování, online flashcards i čerpání informací z videí. Každý den to můžete nakombinovat jinak, nicméně nezapomeňte nakonec ještě přidat časové ohraničení.

To samé zvládnete u pracovního projektu: podrobně sepište si všechny jednotlivé kroky procesu a jakmile máte plán rozdělený na malé úkoly a přepsaný v to do listu, stačí je jen postupně odškrtávat a sledovat, jak se projekt posouvá vpřed.

3.) Kombinujte měsíční, týdenní i denní to do listy

Měsíční to do list vám pomůže získat komplexnější perspektivu. Zapíšete si na něj pracovní projekty, s nimiž chcete pohnout, i osobní cíle, které si přejete stihnout. A budete ho mít neustále na očích. Týdenní seznam může shrnovat nejdůležitější úkoly mezi pondělkem a nedělí, připomínat povinnosti pro aktuální týden i hledat prostor na volnočasové aktivity. A denní to do bude vaším orientovaný asistentem, ohlídá všechny deadliny a rozčlení složité úkoly na menší.

Díky tomuto rozdělení si budete hravě udržovat přehled na tím, co je potřeba odbavit hned a co naopak počká na jindy. A zároveň zvládnete rozdělit komplikované úkoly do jednodušších dílčích tasků, které budete zdolávat na denní bázi – kousek po kousku.

4.) Nezapomínejte na pravidelnou revizi

Může se stát, že se vám na konci dne seznam úkolů nezkrátí, ale naopak budete odcházet s ještě delším to do listem, než s jakým jste začínali. Jeden task přidáte, dva přibydou, znáte to sami. Nicméně je důležité nepodléhat zoufání a na konci dne pravidelně revidovat, jaké úkoly si přenášíte do toho dalšího.

Díky pravidelné revizi na konci dne se vám žádná nesplněná položka z to do listu neztratí. Zároveň si bod po bodu zreflektujete uplynulý den – co se stihlo, co musíte odbavit zítra a jaké povinnosti vás čekají. Jde o efektivní rituál před zaklapnutím počítače nebo dveří kanceláře, jelikož vás příjemně naladí na konec pracovní doby.

To do list z papelote

S prokrastinací má osobní zkušenost každý. Všichni už jsme čelili paralýze, která přichází ve chvíli, kdy je úkolů nejvíce. Mozek se zkrátka sekne, protože neví, kterou povinností začít, a tak pro jistotu nezačne žádnou. A zahlcení povinnostmi bohužel nezažíváme jenom v práci. Také u domácích a volnočasových aktivit se úkoly kupí a jejich ladění může být pěkná dřina. Ale nemusí. Protože jsme vytvořili náš vlastní To Do List trhací blok, který obsahuje přesně to, co je k větší efektivitě, přehlednosti a čisté hlavě potřeba.

Náš to do list, seznamte se:

• Trhací blok A5
• 60 listů vám pravděpodobně vystačí na celý rok
• Praktický minimalistický design nebude odvádět pozornost od úkolů
• Děrované listy jsou kompatibilní se systémem Planoo či jiným šanonem
• Blok je vyrobený z papíru Munken ze šetrného lesního hospodářství

Odškrtněte si další várku inspirace

Pokud vás téma plánování fascinuje a baví vás nacházet tipy na to, jak získat více času na věci, které vám dělají radost, můžete pokračovat v čerpání inspirace. Zajímá vás, jak se od sebe liší time blocking a time boxing? Chcete se naučit, jak začít vytvářet svůj první bullet journal? Nebo vás aktuálně trápí téma prokrastinace a potřebujete funkční strategii, jak ji porazit? 

Vzdělávejte se, objevujte a zkoušejte. Ať vaše plány nezůstanou jen na papíře!

#Papír versus#

Žádná zahraniční cesta není tak dlouhá, aby Jolaně – reportérce webu Voxpot – nestála za zajímavé poznatky, autentické příběhy a také suvenýr – v podobě nového zápisníku. S každým nepopsaným notesem si nicméně na startu musí projít fází, kdy je jí líto začít do něj psát. Vedle hromady sešitů jsme během této návštěvy viděli velké množství japonských gelovek a komínky knih! Klid i koncentraci zkrátka Jolana hledá na papíře.

Jolana Humpálová
reportérka a zástupkyně šéfredaktora webu Voxpot

Jolana Humpálová je reportérka, která se věnuje světovému dění a zahraniční politice. Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a svou novinářskou kariéru odstartovala v redakci Seznam Zpráv v roce 2017. Tam mimo jiné připravovala podcast Check point, který se soustředil na klíčové události ze světa.

Dnes působí jako zástupkyně šéfredaktora webu Voxpot a má za sebou řadu reportážních cest po Evropě i mimo ni. Ve svých textech se věnuje zejména lidskoprávním tématům, společenským nerovnostem, otřesům na politické scéně i extremismu. A zůstala jí silná i vazba na audio – ve Voxpotu moderuje podcast Puls, v němž se věnuje tématům s globálním přesahem.

I ve svém volném čase Jolana cestuje po světě, často za divokým oceánem, a loví záběry na analogový foťák. A když se vrátí z cest, sahá po křížkovách, které jí leží hned vedle postele!

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Papír mě provází každý den. Nehnu se bez denního diáře Moleskine, který používám už dlouhé roky a zčásti funguje i jako deníkový občasník, ani bez svých „příručních“ zápisníků, které se snažím držet čistě pracovní.

V širším významu mám u sebe neustále aspoň jednu knihu – opravdovou, papírovou. Zkoušela jsem Kindle, ale rychle jsem se vrátila k voňavým výtiskům. Ze všech cest také posílám svým nejbližším pohledy. Někdy krásné, jindy ty nejbizarnější, co najdu.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Většinu pracovního života vedu chtě nechtě v digitálním světě, papír mě ale vrací do fyzické reality. Vyhovuje mi tedy, že „je“, že se ho mohu dotknout. A co je možná stejně důležité: neodvádí mou pozornost, protože plnit ho obsahem mohu jenom já sama. Pokud chci něco vymyslet, sáhnu po papíru.

„Mám pracovní zápisníky, které plním pečlivě a mizí rychleji. A pak jsou tu ty osobní, které se občas objeví, občas někam zapadnou… Mají svůj vlastní rytmus.“

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete?

Třeba v denním provozu se mi osvědčilo psát si to-do listy a pak si jednotlivé položky postupně odškrtat. Ten pocit! V diáři kromě nich najdete i různé poznámky z pracovních porad nebo nápady do budoucna, ke kterým se pak vracím. A tu a tam i osobní reflexi tzv. ze života – vypsat se z pocitů mi pomáhá se v nich najít, zorientovat.

V jiných notesech je to spíš mišmaš – píšu si do nich otázky k rozhovorům, potom připomínky k nim. Při nahrávání podcastu vypisuju momenty, které budu chtít zeditovat, na reportážích si zaznamenávám cokoliv, co mě zaujme. A občas si napíšu nějakou poznámku, která mi později nedává smysl, ale… prostě tam je.

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Musí se s ním dobře pracovat i ve ztížených podmínkách – na koleni, jen tak v ruce. Na reportážích a při práci proto nejčastěji používám malé kroužkové linkované zápisníky nebo „reportérské“ bločky, které se vejdou do ledvinky nebo do kapsy.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Těžko říct. Mám pracovní zápisníky, které plním pečlivě a mizí rychleji. A pak jsou tu ty osobní, které se občas objeví, občas někam zapadnou… Mají svůj vlastní rytmus.

„Ve většině případů si musím nejdřív projít obdobím, kdy si všechny papírové poklady strážím a je mi líto je používat přesně k tomu, k čemu byly stvořené. Teprve potom do nich můžu začít psát.“

A čím ráda píšete?

Mám docela slušnou sbírku gelovek z Muji – je jich tolik, že je většinou náhodně nacházím v batozích a kabelkách, což se vždycky hodí. Nejradši mám ty s hrotem 0,38mm, teď mě zrovna nejvíc baví ve fialové. Kromě nich ale používám doopravdy všechno možné, ráda si věci podtrhávám nebo jinak zvýrazňuji.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Kromě různě barevných propisek, gelovek a fix jsem přirozeně velká fanynka všeho, na co se dá psát. Naučila jsem se vozit si z cest jako vzpomínku zápisníky, na poslední „reportážce“ v Japonsku jsem si třeba pořídila hned dva. Střádám taky různá lepítka, samolepky, papírky – přiznám se, že často ani nevím, jak je vlastně použít.

Ve většině případů si každopádně musím nejdřív projít obdobím, kdy si všechny papírové poklady strážím a je mi líto je používat přesně k tomu, k čemu byly stvořené. Teprve potom do nich můžu začít psát. Tak to prostě je.

„Veškeré své plány, nápady nebo myšlenky držím na papíře – v digitálu je pak většinou jen realizuji.“

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Většinu času hodně chaoticky. Když ho ale náhodou uklidím, zůstane na něm několik stálic. Mám tu khaki mini přepravku se všemi tužkami, gelovkami, samolepkami a lepícími papírky – a taky dva bílé boxy, které měly původně uschovat důležité dokumenty. Teď v nich ale najdete doslova všechno. Od pohledů přes různé notesy a papíry až po magazíny a sešit s křížovkami.

Na stole nechybí ani lampička, protože se západem slunce práce nekončí. Obvykle tu najdete i komínek knih, které mám rozečtené a do knihovny se už nevejdou. A taky, podle nálady, svíčku nebo mističku s dřívkem palo santo pro správnou atmo.

Jak moc, je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Vyloženě nezbytná, vůbec bych bez ní neuměla fungovat! Veškeré své plány, nápady nebo myšlenky totiž držím na papíře – v digitálu je pak většinou jen realizuji.

Ta nezbytnost je ale někdy možná trochu nešikovná. Párkrát jsem se pokusila papírový diář zkombinovat s digitálním, být otevřená třeba sdíleným kalendářům. Moc to – k nelibosti blízkých i kolegů a kolegyň – nevyšlo.

„Ten, kdo se hodně ptá, by se měl připravit na to, že se dozví hodně věcí. A některé se mu vůbec líbit nemusí.“

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí zvídavost jako „matku všech nápadů, hnací motor každého kreativce.“ Pokračuje: „Zvídavost je schopnost klást si otázky, zajímat se a nechat se svým zájmem vtáhnout a nepustit. Zvídavost zpochybňuje konvence, paradigmata, zvyky a stereotypy. Pro zvídavého člověka je každý problém oříšek, který je třeba rozlousknout. Zvídavost je kompas, který vždycky dovede k nápadu.“ Shodujete se na jejím pojetí s Michelle, nebo ji vnímáte jinak?

Vlastně ano. Zvídavost je pohon, který nám dává novou perspektivu a posouvá nás jako jednotlivce i společnost kupředu.

Ten, kdo je zvídavý, ten… se otevírá světu ve všech jeho podobách.

Ten, kdo se hodně ptá, ten… by se měl připravit na to, že se dozví hodně věcí. A některé se mu vůbec líbit nemusí.

Pokud nebude společnost zvídavá,… ustrne ve známých vzorcích a bude se pořád dokola přesvědčovat o své pohodlné pravdě. A to nakonec nevede k ničemu dobrému.

Co podle vás zvídavost rozvíjí? Ptát se, vnímat a naslouchat. Podnětů je všude plno.

Co podle vás zvídavost zabíjí? Únava a přesycenost všudypřítomným obsahovým balastem.

Jolano, na co se ptáte každý den?

Kam jsem zase odložila telefon nebo diář.

Jako reportérka Voxpotu se často zabýváte náročnými a citlivými tématy. Jak při tom pracujete s rešeršemi a poznámkami? Musí být nějak chráněné, zabezpečené, nebo na ně můžete používat běžný zápisník?

Na reportážích je schraňuju buď v notýsku, nebo je mám nahrané a posílám je rovnou na cloud, který je zabezpečený. Citlivější informace mám uložené v počítači – zamknuté pod složitými hesly.

Pro obsah do reportáží se běžně vydáváte i mimo redakci. Když sbíráte materiál v terénu, jakým způsobem si zaznamenáváte poznatky? A do čeho?

Už jsem ho zmínila, ale nejspolehlivějším nástrojem je onen kroužkový zápisník. Tak akorát malý, tak akorát do ruky. Často si ale něco poznamenávám nebo přímo nahrávám do telefonu nebo diktafonu – jsem sama sobě i fotografkou, občas mi prostě nezbývají ruce na zapisování do notýsku přímo na místě.

Jako novinářka denně zpracováváte obrovské množství informací. Jak s nimi následně nakládáte? Pomáhá vám s jejich zpracováním nějakým způsobem papír, nebo v práci preferujete spíš digitální nástroje?

Tohle je moje slabší místo. V prohlížeči mám otevřených asi 90 oken, vedle něj rozepsaných několik dokumentů… Takový organizovaný chaos, ve kterém se jakž takž vyznám. Když ale potřebuju „ticho“, sáhnu po něčem papírovém.

Jakou otázku nikdy nepřestanete pokládat?

„Proč?“ Je to taková úsporná odpověď, protože způsobů, jakým se dá tahle otázka položit, je nespočet. Nutno říct, že poslední dobou – při sledování vývoje dění ve světě – nabírá čím dál častěji poněkud zoufalý podtón. „Proč“ mě zároveň provází celým pracovním životem. Ptát se je základ, jako novinářka nechci jen opakovat to, co už bylo řečeno. Chci vždycky vědět víc.

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Efektivní poznámky#

Každá příležitost si říká o jiný typ poznámek. Někdy je hlavním jmenovatelem rychlost, jindy přehledná struktura a občas pustíme ke slovu i spontánnost – třeba když se potřebujeme kreativně nakopnout. V dnešním článku vás zasvětíme do světa poznámek a představíme vám hned několik zápiskových strategií. Nicméně rozmyslet, jestli se vám některá z nich aktuálně hodí, už musíte sami.

7 metod, jak si psát poznámky

Máte svůj osvědčený způsob pro zapisování poznámek, nebo ten pravý teprve hledáte? Ať už se připravujete na zkoušky ve škole a přepisujete stohy zápisků, pátráte po efektivní metodě na postřehy z porady či systému, jak si uchovávat poznatky z knížek a podcastů, ve výčtu našich zápiskových metod si přijdete na své!

1.) Cornellova metoda

Stránku sešitu si rozdělíte na dva sloupce v poměru 1 ku 2. Pravý sloupec je určen pro důležité poznámky a výpisky. Do užšího nalevo si po konci přednášky, lekce nebo porady sepíšete jen nejdůležitější klíčová slova, pomocné body nebo otázky, ke kterým se chcete později vrátit. Na konec stránky si pak v pár větách nebo bodech zpracujete stručný souhrn, ve kterém zrekapitulujete to nejpodstatnější.

Proč bych to měl/a zkusit: Vaše zápisky budou mít už před tím, než se k nim znovu vrátíte, přehlednou a efektivní strukturu. Na konci hodiny si téma sumarizujete, a tím pádem i zreflektujete všechny nové informace. A otázky v levém sloupci vám navíc pomohou s memorováním komplikovaných informací.

• Tento způsob zápisu poznámek vymyslel v 50. letech profesor Walter Pauk na Cornell University ve Spojených státech a dodnes se jedná o jednu z nejpopulárnějších metod.

2.) Myšlenkové mapy

Začněte s čistým papírem, do jehož středu zapíšete titulek zastřešující celé téma (může jít třeba o název maturitní otázky – Austrálie). Následně budete pokračovat rozvětvením hlavního tématu na dílčí podtémata (třeba: politický systém, obyvatelstvo, geografie a tak dále). A k podtématům si pak vypíšete další související body.

Mapa by měla sestávat primárně z hesel nebo kreseb, dlouhým větám se doporučujeme vyvarovat. Co vám ale naopak může pomoct jsou barvy, proto povolejte do služby všechny fixy a zvýrazňovače! A nebojte se kreslit bubliny, črtat šipky a hledat souvislosti. Třeba na čistých listech elegantního Vegabloku s odolnými deskami z celulózy. Zajímá vás víc tipů? Přečtěte si o mind maps samostatný článek!

Proč bych to měl/a zkusit: Více než 20 let stará studie publikovaná v časopise Medical Education prokázala, že studenti, kteří využívali myšlenkové mapy, si snáze vybavovali informace než jejich spolužáci využívající vlastní studijní metody.

• Tip: Pokud se s tužkou a papírem moc nekamarádíte, využijte na tvorbu myšlenkových map některý z dostupných online nástrojů. Třeba Coggle nebo Mindnode.

3.) Zettelkasten

Tahle metoda vám nejspíš moc nepomůže při učení na čtvrtletku nebo státnice. Na co se ale naopak hodí skvěle, je dlouhodobé zaznamenávání poznatků, ze kterých si postupně sestavíte encyklopedii vlastního vědění. Chce to jen čas a trochu systematičnosti.

Základní myšlenka spočívá ve vytváření vlastní zápiskové kartotéky (respektive boxu na poznámky, odkud vyplývá i samotný název). Princip je poměrně jednoduchý: kdykoliv vám přijde do cesty zajímavý podnět nebo informace (ať už si ji přečtete v odborném článku nebo ji slyšíte od kamaráda), zapíšete ji na kartičku a vložíte do kartotéky. Klíčové je zároveň označovat asociace mezi poznatky na jednotlivých kartičkách (třeba stejným hastagem nebo barvou) a tematicky je třídit.

Proč bych to měl/a zkusit: Kromě toho, že si vytvoříte archiv vlastních myšlenek, vám tato metoda může pomoci s propojováním informací a lehčím vybavováním. Ještě podrobněji si o tomto způsobu zápisu můžete přečíst v dalším z našich článků nebo knize.

• Metodu zpopularizoval německý sociolog Niklas Luhmann, který si s její pomocí ukládal a organizoval všechny své myšlenky a vytvořil si tak offline encyklopedii plnou poznámek, které byly navzájem provázány odkazy. S pomocí této metody se mu podařilo napsat několik desítek knih, jeho kartotéka sestávala z 90 tisíc lístků a v roce 2019 byla digitalizována.

4.) Papírové souhrny

Indexové kartičky vám ale můžou posloužit i jinak než jako základní stavební kámen domácí kartotéky. Využít je můžete třeba pár dní před zkouškou, kdy máte mozek přehlcený informacemi a potřebujete si shrnout ty nejdůležitější nebo nejhůře zapamatovatelné body (taky jste nikdy neměli dobrou paměť na jména?). Na kartičkách si jednoduše zrekapitulujete látku pouze v krátkých heslech a z druhé strany pak můžete připojit otázky, které byste měli před zkoušením umět zodpovědět.

Proč bych to měl/a zkusit: Je to možná zdlouhavější než obyčejné čtení poznámek, ale věřte, že se to vyplatí! Vytváření kartiček navíc může být tou nejlepší cestou, jak se vyhrabat ze štosů popsaných papírů.

5.) Audio poznámky

Nasávat nové informace nebo zaznamenávat letmé myšlenky ale nemusíte jen papírovou cestou. Už jste si někdy zkusili namluvit nápady do diktafonu v telefonu? Nebo si do něj převyprávět látku ke zkoušce a vytvořit si tak vlastní studijní podcast? Pokud ne, určitě to zkuste (minimálně jako rozptyl během učící krize).

Proč bych to měl/a zkusit: Možná nakonec zjistíte, že audio je pro vás ta nejvíc přirozená a efektivní cesta. A navíc pak můžete poslech spojit s další aktivitou – třeba běháním nebo vařením večeře.

6.) Skečnouting

Únavu z psaní a slov vám pomůže vyřešit sketchnoting. Jde o způsob, kdy si poznatky a informace zaznamenáváte prostřednictvím vizuálních map. Malujete, kreslíte, črtáte, škrtáte. Žádná cesta není slepá a žádná malůvka nebo kresba není ošklivá. Popusťte uzdu fantazii a nechte ruku tančit po papíru.

• Tip: Ideálním plátnem na skečnoutingová umělecká díla bude náš skicák Skica s vysokou gramáží papíru, který nepropijete fixou ani vodovkami. A až zaplníte všechny stránky, můžete do desek jednoduše vložit nové.

Proč bych to měl/a zkusit: Kromě zpracovávání nových informací budete současně rozvíjet kreativní myšlení.

7.) Kvadrantová metoda

Poznámková metoda, se kterou budete králem i královnou každé porady. Rozdělíte si stránku do čtyř kvadrantů. První zaplníte obecnými poznámkami nebo nápady, nad kterými zrovna přemýšlíte. Druhý obdélník je určený pro zapisování akčních kroků. Do třetího vyplníte kroky, které jsou určené ostatním členům týmu. A ve čtvrtém kvadrantu zbyde místo na otázky, které je dobré si na konci porady zodpovědět.

Proč bych to měl/a zkusit: Jde o přehlednou metodu, která bude vyhovovat všem milovníkům excelovských tabulek a organizačních systémů.

Co říkají o zapisování vědecké studie 

Vzít do ruky tužku a papír přece umí každý, tak proč z toho dělat vědu, říkáte si (ještě když si dneska většina lidí stejně zapisuje poznámky do počítače). 

Studie publikovaná v odborném časopise Psychological Science nicméně ukazuje, že studenti, kteří si psali poznámky rukou, zvládali lépe aplikovat naučené koncepty než ti, kteří k zapisování využívali počítače. Vědci to přisuzují tomu, že díky zápisu rukou a vlastní formulaci poznámek u nich došlo k hlubšímu kognitivnímu porozumění. I tendence přepisovat poznámky slovo od slova pojící se obvykle se zápisem do laptopu se na výsledcích studentů obecně odrážela negativně.

Nicméně ať už studie fandí papíru, nebo ne, důležité je, jaký způsob nejvíce vyhovuje vám samotným. Kreativita má totiž spoustu podob. A pokud preferujete počítač a přáli byste si vystřídat Word za nástroj, se kterým bude zápis poznámek o něco zábavnější, zkuste mrknout na aplikaci na poznámky Evernote.

#Kreativita a inspirace#

Láska má nespočet podob a existuje i spousta cest, jak si ji připomínat. Jako inspiraci jsme pro vás připravili 7 způsobů, jak oslavit Valentýna tak, aby na konci dne zbylo víc než prázdná bonboniéra. A pokud vám svátek zamilovaných nic neříká a fandíte jiným příležitostem, schovejte si naše rande tipy na jindy – třeba na první máj, výročí nebo úplně obyčejný pondělní večer. A nebojte, mysleli jsme i na singles, protože láskyplné rande můžete zažít i sami se sebou.

1.) Posviťte si na to, kam jste se posunuli

Každý rok se skládá z malých vítězství, nečekaných lekcí i emocí, co si zaslouží pořádně nasvítit. A na stránkách našeho bilančního deníku Posviť si najdete dostatek prostoru pro rekapitulaci i nacházení souvislostí. Čeká na vás celkem 60 otázek a taky zjištění, že bilancování nemusí být osamělým rituálem, ale naopak může představovat zajímavou cestu, jak se hlouběji poznat a společně se posunout kupředu.

Co bys chtěl/a v příštím roce zažít se svým (klidně i budoucím) partnerem či partnerkou? Jak si v rodině projevujete lásku? A co ze svého aktuálního nebo bývalého vztahu už nechceš přenášet dál?

Podobných otázek najdete v Posviť si spoustu. Stačí, když se nebudete ostýchat je zodpovědět! Odpovědi si pak v páru můžete vzájemně nasdílet. Nebo si deníky jen společně vyplnit a obsah si nechat pro sebe.

Pro singles: Otázky jsou v Posviť si naformulovány tak, aby vám posloužily, ať už jste čerstvě zamilovaní, nebo si aktuálně užíváte samotu. Takže se nemusíte bát, že byste o některou z nich přišli jen kvůli vztahovému statusu.

2.) Napište (si) láskyplný dopis

A naplňte ho tím, za co jste na svého milého nebo svou milou pyšní, čím vám dělá radost a co na ní/něm máte nejradši. Můžete přidat oblíbené vzpomínky, best of z minulého roku a přání pro ten letošní. Nebo sepište 10, 20 či 50 důvodů, proč je pro vás váš životní parťák nepostradatelný!

A pokud budete chtít, můžete do hry přibrat ještě další – časový – rozměr. Takže zvědavost necháte čekat v koutě, dopis schováte do slušivé obálky a stanovíte si, za jakou dobu se k němu vrátíte. Může to být třeba celý rok, na jehož konci uvidíte, kam jste se posunuli. Nebo můžete jeho otevření načasovat jako náplast pro moment, kdy vám bude párově ouvej.

Pro singles: Pokud vám ve schránce letos nepřistane žádná valentýnka, napište si ji sami! Vyznejte si lásku, pojmenujte všechno, co máte sami na sobě rádi a poděkujte si za to, co se vám v uplynulém roce povedlo! A pokud preferujete digitál, dopis do budoucnosti vám po mailu doručí i Future me.

3.) Nakreslete myšlenkovou mapu

Budete potřebovat jen velkoformátový list papíru, hlavu plnou přání i bažení po nových prožitcích a psací potřeby. 

Diskutujte o tom, co chcete v následujícím roce, dvou nebo klidně celé dekádě společně zažít: Jaké země navštívíte? Jaká dobrodružství stihnete? Jaká jídla si uvaříte? Do jakých projektů se pustíte? A kam chcete vyrůst jako pár? 

Pro singles: Ke snění a sepisování svých cílů a přání parťáka nepotřebujete – a může to být i výhoda! Celý board totiž budete mít jen a jen pro sebe a zaplníte ho čímkoliv, co se vám zrovna zamane.

4.) Zavzpomínejte si na stránkách fotoalba

Vyvolejte nebo vytiskněte fotky, připravte si všechny kreativní nástroje, které doma máte, a pusťte se do papírového vzpomínání na stránkách fotoalba. Můžete společně vytvořit vzpomínku na srpnovou dovolenou, velkolepý svatební den nebo podniknout vizuální expedici do celého minulého roku a vydat se na pořádně dlouhou procházku krajinou nostalgie!

Pro singles: Stejně jako bucket list, i fotoalbum můžete naplnit vzpomínkami, které jsou jenom vaše a vrátit se tak k radostným momentům – ať už na chatu s kamarády, ségřinu promoci nebo dopřejete nový papírový kabát vzpomínkám z dětství.

5.) Pošlete komplimentku

Papír často unese víc emocí, než bychom dokázali říct nahlas. A láskyplná vyznání se mu tudíž svěřují o něco snáz, než když je máte vyslovit. Na papírové sdílení pocitů je jako dělaná naše komplimentka, která si mileráda vyslechne, co máte na srdci a diskrétně zprávu předá adresátovi. 

Můžete napsat partnerovi pět malých věcí, které na něm máte nejradši. Připomenout kamarádce, jak moc je pro vás důležitá. Poděkovat oblíbenému baristovi za to, že vás každé ráno zachraňuje ovocným filtrem. A nebo nechte pár milých slov na sedačce tramvaje a spolehněte se, že skončí u toho, kdo je bude zrovna potřebovat.

6.) Poznejte se mezi řádky

Možná už máte perfektně rozplánováno, čím se obdarujete, jakou kytku koupíte, kde si dáte večeři a jaký film si potom pustíte. Ale co kdyby jste tentokrát postavili na první místo kvalitní a hlubokou konverzaci? Ať už jste spolu pár týdnů nebo žijete bok po boku už pěknou řádku let, věříme, že se najdou otázky, které jste si ještě nepoložili. A máme pro vás tip, kde je najít.

Pokud chcete zvolit fancy variantu, sáhněte po kartách Hlubina, které vynikají designovou formou i smysluplným obsahem. A pokud nestíháte a vystačíte si s digitálem, inspirujte se seznamem 36 otázek od psychologa Arthura Arona, které mají potenciál prohloubit spojení mezi dvěma lidmi.

Pro singles: Aktuálně s nikým netvoříte pár? To vůbec nevadí, většina otázek vám totiž skvěle poslouží i na sbližovacím rande s kamarádkou, bráchou nebo maminkou.

7.) Zahrajte si párový kvíz

Jaké rande se nepovedlo podle našich představ? Který filmový pár ti připomínáme? Jak by se jmenovala knížka o nás dvou? Kdybys mohl/a prožít jeden den našeho vztahu znovu, jaký by to byl?

Papírový kvíz je skvělý způsob, jak si připomenout vaše oblíbené momenty, sdílet faily i otevírat dveře fantazii. Každý za sebe můžete na post ity sepsat 5 / 10 / 15 otázek, na které byste si přáli znát odpověď toho druhého – od nostalgického vzpomínání až po hravé hypotézy. A pak už je stačí jen smíchat dohromady, tahat jednu za druhou a odpovídat. Žádné mínusové body, každá odpověď je správná. A vyhrávají oba.

Ať už se váš Valentýn ponese v duchu velkých gest, smysluplně vyplněné samoty nebo milých slov hlavní je, že si ho užijete po svém. Tak si hrajte, sdílejte a prožívejte! A nezapomínejte, že papír lásce sluší!

#Kreativita a inspirace#

Kdyby existoval jen jeden druh zápisníku, byla by v papírenském světě pěkná nuda. Nicméně pokud se vám naopak zdá, že je všech možných notesů, deníčků a diářů až přespříliš a začínáte se pomalu ztrácet v tom, na co je využít, uděláme si v tom společně jednou provždy jasno. Seznámíme vás se svatou trojicí papírenského světa a ukážeme, jaké benefity přinese do vašeho života: diář, zápisník a plánovač.

Plánovač

Plánovač představuje tvárného asistenta, který se adaptuje na vaše aktuální tempo i potřeby. 

Umí udržet pozornost na aktuálních prioritách, ale zároveň se dívat do budoucnosti a kormidlovat vstříc dlouhodobým cílům. A pokud ho zrovna na týden nebo dva nepotřebujete, necháte ho bez výčitek odpočívat na pracovním stole. Jednou z jeho největších předností je totiž právě flexibilita a možnost využívat ho jen ve chvílích, kdy se vám zrovna chce.

Odolné desky navíc nabízejí nespočet možností v tom, čím plánovač naplnit. Součástí našeho plánovací systému Planoo je týdenní, měsíční i roční plánovač. Trhací blok na poznámky a nápady. To do list pro efektivní odbavování úkolů. I rozřazovače, které obléknou minimalistický plánovač do veselých barev a postarají se o jeho přehlednost.

V čem je nejlepší: Efektivita a flexibilita.

Na co se vám bude hodit: Rozdělení projektů a úkolů v rámci denního, týdenního i měsíčního přehledu • flexibilní plánování v individuálním tempu • dostatek prostoru pro nápady & to do listy • stanovení cílů – na krátkodobé i dlouhodobé bázi.

Nejlepší match:

• Kreativce nebude při plánování omezovat daty.
• Projektoví manažeři s ním rozvrhnou a zkoordinují své projekty.
• Architektům umožní spontánně zapisovat nápady a zároveň připomene důležité deadliny.

Diář

Diář je generálem na poli organizace času. 

Kombinace týdenního, měsíčního a ročního přehledu vám umožní propojit všechny plány a důležitá data v jednom papírovém nástroji. Diář vám včas připomene narozeniny všech blízkých, upozorní na státní svátky a zapamatuje si i termín, kdy se blíží dovolená, které už se nemůžete dočkat. A k tomu nabízí dostatek volného prostoru, ať už na nákupní seznamy, bezprostřední nápady nebo malůvky z nudy.

V čem exceluje: Struktura a řád.

Na co se vám bude hodit: Plánování na denní bázi • sladění schůzek, důležitých termínů a volnočasových plánů na jednom místě • dlouhodobý výhled.

Nejlepší match:

• Mistrům time managementu půjde naproti s pevně danou strukturou a  harmonogramem. 
• Právníci, účetní i podnikatelé s ním budou mít termíny schůzek i týdenní priority pohromadě.
• Studentům pomůže udržet přehled nad harmonogramem výuky i termíny esejí, zkoušek a konzultací.
• Rodičům dodá sebejistotu při ladění pracovního rozvrhu, kroužků a třídních schůzek i vlastních aktivit.

Zápisník

Zápisník je jako nepopsané plátno. A dopřeje vám absolutní svobodu v tom, jak a čím ho naplníte.

Nebude vás limitovat. Nechá vás vyjádřit, co máte na srdci a prázdné stránky pro vás nebudou omezením, ale inspirací. Můžete si do něj zapisovat spontánní poznámky ze schůzky. Rozvrhnout do něj schéma pro vaši novou knihu. Nakreslit si návrh vašeho vytouženého bytu. Nebo jen zírat do prázdných stránek a na chvíli vypnout. 

I svobodomyslný zápisník má nicméně několik důležitých parametrů, které je třeba při výběru zvážit. Formát: prostorný A4, univerzální A5 nebo kapesní A6? Preferujete spíš linky, tečky nebo úplně prázdné stránky? A která vazba nejvíc sedí vašim potřebám – kroužková, se kterou lze papír jednoduše vytrhnout, nebo prošívaná (doplněná o luxusní desky z veganské kůže)?

V čem exceluje: Volnost a kreativita.

Na co se vám bude hodit: Papírové brainstormingy & mind maps • rychlé zápisky ze schůzek a porad • může být skicákem, deníkem i kuchařkou zároveň • úklid nápadů i myšlenek.

Nejlepší match:

• Tvůrcům dopřeje dostatek kreativního prostoru a nechá se obsadit do jakékoliv role, do jaké zrovna bude potřeba.
• Designérům poslouží na spontánní náčrty, skicování nápadů i ilustrací.
• Psychologové ho ocení na poznámky ze sezení s klienty i vlastní reflexi.
• Učitelům pomůže sepsat poklady pro výuku i zaznamenat poznámky z porad.
  

Jak je kombinovat

Teď, když jste se seznámili s naším zápisníkovým trojlístkem ze všech možných perspektiv, je na čase vybrat, který nejlépe naplní vaše potřeby – ať už zrovna vybíráte nástroj pro pracovní výpomoc nebo jen hledáte cestu z chaosu. Diář, plánovač a zápisník skvěle fungují jako spojenci, každý vyniká v jiné disciplíně, nicméně dohromady tvoří neprůstřelný systém kombinující organizaci, kreativitu i umění flexibility.

Pro někoho může být diář jedinou vstupenkou do světa papíru, jakou za celý rok potřebuje. Někdo další by se naopak neobešel bez pěti různých sešitů, plánovače a post it lepíků všude kolem. Experimentujte, upravujte a nebojte se zkoušet, v jaké roli vám papír pomáhá nejvíc.

#Plánování#

Představte si, že je váš den dokonale zkomponovaná symfonie. Každý úkol má své místo a přesně ví, kdy přijde jeho čas. Žádné chaotické přešlapování mezi tabulkami, e-maily a kalendářem. A konec výčitek z posunutých deadlinů. To je kouzlo time blockingu a time boxingu – dvou technik, které vás dovedou k větší produktivitě i klidnější mysli.

Zní to příliš snově? S využitím time blockingu a time boxingu – efektivních metod pro organizaci času – nemusí tenhle sen zůstat jen na papíře. Pomohou dát vašim denním úkolům jasnou strukturu, vytvořit prostor pro soustředěnou práci a předejít pocitu, že vám čas mizí v nenávratnu. Dobře rozplánovaný harmonogram totiž neznamená méně svobody – ale pravý opak!

Jak funguje time blocking?

Pravidla time blockingu jsou jednoduchá: jde o time managementovou metodu, se kterou si v kalendáři předem vyhradíte určitý časový úsek na konkrétní úkol nebo činnost. Začnete tím, že nebudete nosit povinnosti, které si musíte v daný den odškrtnout, pouze v hlavě, ale povoláte na pomoc diář, plánovač nebo to do list. Následně si přehledně rozdělíte svůj den do ohraničených bloků, které dedikujete konkrétním činnostem, a stanovíte si jasné časové omezení. A pak už jen stačí následovat rozvrh a v ideálním případě eliminovat všechna rozptýlení, která by vás mohla svést z cesty.

Jak vypadá time blocking v praxi? Dopoledne v kalendáři grafického designéra třeba takhle: 90 minut kreativní práce na návrhu webu. Hodina na experimentování s novými technikami. 45 minut věnovaných administrativě a e-mailům. Půl hodiny na oběd. A odpoledne v diáři webového vývojáře? I to může mít jasně danou strukturu: Tři hodiny soustředěného programování. Krátká 20 minutová pauza na doplnění energie. Hodina a půl na komunikaci s týmem i zpětnou vazbu. A nakonec hodina vyhrazená pro meeting s klientem.

Výhody time blockingu:

• Rozvrh pod kontrolou: Budete mít dokonalý přehled o tom, do jakých úkolů vkládáte svou energii. A čas vám přestane protékat mezi prsty.
• Redukce rozptýlení: Zahrajete si občas myšlenkový ping pong, kdy mozek přepíná z jednoho projektu na druhý a efektivita mezitím protéká mezi prsty? S tím je konec. Díky jasně definovaným blokům udržíte pozornost tam, kde ji zrovna chcete – a potřebujete – mít.
• Pevné pracovní návyky: Pravidelné blokování času na konkrétní úkoly vám pomůže vytvořit si stabilní rutinu. Pokud si například každé ráno vyhradíte 90 minut na hlubokou práci, váš mozek si na tento rytmus zvykne a vaše produktivita poroste.
• Méně stresu: Chaotický rozvrh vede k neustálému přebíhání mezi úkoly, což zvyšuje hladinu stresového hormonu – kortizolu. Time blocking vám dodá jistotu v tom, že jste si na všechno podstatné vyčlenili dostatek času a na nic nezapomněli.
• Čas na radovánky: Když si čas blokujete vědomě, snadněji si naplánujete i sloty na aktivity, které vás dobíjejí – ať už jde o pomalý ranní rituál v podobě filtrované kávy, večerní tenis po práci nebo pravidelné psaní deníku.

Jak funguje time boxing?

Teď, když už znáte pravidla time blockingu, je na čase seznámit vás s další metodou pro organizaci času, která jde ještě o jeden stupeň výš. Time boxing sice také pracuje s jasně vymezenými časovými bloky, ale zároveň do time managementové hry přidává ještě jeden důležitý aspekt – pevně stanovený limit. Takže jakmile čas vyprší, jde se na další úkol – práce se totiž přizpůsobuje času, a ne naopak.

Jak to vypadá v praxi? Zvolíte si task, který potřebujete vyřešit: třeba rutinní zodpovězení e-mailů. Vyhradíte si na něj pevně dané časové okno: 45 minut. A jakmile skončí, přesouváte se na další úkol bez ohledu na to, jestli jste stihli na všechno odpovědět, nebo ne. 

Zároveň je ale potřeba dodat, že ačkoliv může být time boxing efektivním katalyzátorem vaší produktivity, v případě, že si nastavíte nerealistické cíle, se namísto radosti dostaví spíš frustrace. Proto je u této metody ideální začít pozvolna – třeba s jedním nebo dvěma časovými boxy vyhrazenými pro povinnosti, u nichž předem dokážete dobře odhadnout časovou náročnost. A zároveň by nemělo jít o kreativní úkoly, u kterých kvalita vítězí nad rychlostí.

Výhody time blockingu:

• Efektivita na prvním místě: Znáte Parkinsonův zákon, který říká, že práce se roztahuje tak, aby vyplnila veškerý dostupný čas? Pokud si na úkol vyhradíte tři hodiny, nejspíš bude trvat tři hodiny, než si ho odškrtnete. S time boxingem si nicméně stanovíte pevný časový limit, který vás bude popohánět směrem k větší efektivitě.
• Eliminace perfekcionismu: Perfekcionismus je tím největším rivalem produktivity. Pokud ale víte, že máte na zpracování prezentace jen 60 minut, nestrávíte půl hodiny vybíráním ideálního fontu. Nebo?
• Sbohem prokrastinace: Pocit, kdy se vám nechce do určitého úkolu pouštět už jen proto, že jde o příliš velké sousto, nejspíš důvěrně znáte. Time boxing vám pomůže tuhle bariéru zbourat – protože když víte, že něco bude trvat jen 45 minut, začít je mnohem jednodušší.

Jak si zorganizovat čas s time blockingem a time boxingem?

Ani jedna z metod není lepší než ta druhá. Time blocking vetkne vašemu kalendáři řád a pevné mantinely. Time boxing zase rychlost a tah na branku. A nejlépe fungují, pokud se vám podaří je zkombinovat. Jakých principů se při tom držet?

1. Začněte volbou vhodného papírového nebo digitálního asistenta (nám v týmu nejlépe funguje Google Calendar, ale mohl by vám vyhovovat i Todoist, Notion nebo Pomodone).

2. Rozvrhněte si den do přehledných časových bloků, které budou odpovídat vašemu biorytmu i pracovním potřebám. A pokud by to bylo příliš náročné – můžete třeba začít třeba jen jedním dopolednem v týdnu.

3. V rámci časových oken pak aplikujte princip time boxingu pro dílčí kroky a úkoly – a nebojte se zapojit stopky.

4. Držte se pravidla 70/30:  70 % zaplníte jasně danými bloky a 30 % necháte volných pro nečekané úkoly, řešení problémů a hlavně – kreativitu!

5. Nezapomínejte, že svůj vlastní časový slot by mělo dostat i pravidelné doplňování energie. A taky prostor pro osobní aktivity a dostatek odpočinku.

6. V každém týdnu si vyhraďte „náhradní čas“ pro všechny úkoly, které jste mezi pondělím a pátkem nestihli dotáhnout.

7. Time blocking a time boxing nejsou jen o tom, jak začínáte den, ale i o tom, jak ho končíte. Součástí vašeho dne by tak měl být i rituál, který vám pomůže vypnout pracovní mód. Může to být krátká procházka z kanceláře, příprava diáře na další den nebo třeba poslech oblíbeného playlistu!

#Papír versus#

Adélu – studentku, novinářku a nadšenkyni do módy – jsme navštívili v jejím útulném pražském bytě plném knih a designových doplňků. Sešitů má nespočet. Některé mají patinu, jiné vypadají jako nové – a do všech nám dovolila nahlédnout. Používá barvy, škrtá, skicuje,hraje si a především píše. Rychle, velkým písmem, úhledně i úplně spontánně.

Adéla Šponerová
novinářka & spisovatelka

Adéla vystudovala žurnalistiku a mezinárodní vztahy a aktuálně sjíždí vody mediálního světa na palubě České televize. Má za sebou několikaletou zkušenost v PR z oblasti módy a lifestylu. Během své kariéry získávala zkušenosti u značek jako Odivi, New Balance i Balenciaga a podílela se i na organizaci pařížského Fashion weeku. Kontakt se světem módy si dnes udržuje díky příspěvkům do časopisů Elle a Vogue.

V roce 2024 zároveň vydala knihu On Fashion: O (bez)významnosti módy, ve které zkoumá, jak různé aspekty módy ovlivňují společnost. Témata diskutuje s deseti významnými osobnostmi, včetně módního návrháře Jana Černého, estetičky Jany Máchalové, modelky Barbory Černé, ekonomky a političky Danuše Nerudové i trendspotterky Pavlíny Louženské.

Hlavu si čistí při rychlém i pomalém cvičení. Radost jí dělají kafíčka a čaje, knihy, papíry i aktivní odpočinek. A potkat ji můžete na hiku v Krkonoších nebo – ještě lépe – na Madeiře!

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Miluju papír a používám ho při práci i na osobní poznámky. Jsem trošku chaotik, takže mám dlouhodobě problém zavést si v mých papírech nějaký systém. Každopádně vždy mám jeden hlavní zápisník, který nosím každodenně v kabelce společně s papírovým diářem (diář je mimochodem jedna z dalších věcí, kterou si nedokážu představit v elektronické podobě…). Do zápisníku – teď mám růžový A5 formát od papelote – si pak píšu všechno – od nápadů po cestovatelské nebo jiné sny. A často si taky jen tak čmárám, má to na mě antistresový účinek.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Možnost přímého dotyku a to, že mohu pracovat s různou dynamikou a citlivostí. A že ty nástroje mám ve své ruce, ne v digitálním bloku, kde musím na vše klikat. Hodně taky škrtám, podtrhávám, vybarvuji – text si rozčleňuji a to mě moc baví.

„Zápisník je takový můj přenosný pokojíček, takže ho chci mít pěkný.“

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír? A jakým stylem si je vedete?

O stylu asi nemůžu mluvit, je to freestyle, ale v tom právě taky vidím krásu papíru. Ta nemožnost mazat vytváří na papíře nějaký další příběh. Těch příležitostí je spoustu – třeba na každé státnice jsem si založila blok, kam jsem sumírovala jednotlivé odpovědi. K projektům – například ke knize – jsem si pak taky založila oddělený zápisník. Je v něm celá kostra knihy, pojmy, zajímavá jména osobností… a taky spoustu obrázků a čmáranic.

 

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Mám ráda papíry s velkou savostí, víc strukturované, nevoskované. Samozřejmě mě pak baví mít i super desky, zkrátka je to takový můj přenosný pokojíček, takže ho chci mít pěkný.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Záleží na životním období – když jsem studovala na dvou školách a připravovala jsem se na zkouškové, popsala jsem jich dost a měla jsem vždycky jeden A4kový na zkouškové. Každopádně třeba ke knize mi stačil jeden, stejně tak si většinou za rok vystačím třeba s dvěma nebo třema.

A čím ráda píšete?

Mám ráda gelové propisky a taky tužky typu Stabilo s úzkým hrotem. A pak obyčejné, měkké tužky na stínování a čmárání v blocích. No a na víc fancy příležitosti mám od mamky pero Parker

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Na škole jsem hodně používala lepíky – ty větší byly na poznámky pod čarou. Na jedné straně A4 jsem jich měla třeba pět. Miluju žluté zvýrazňovače! A taky mám velké sady už zmíněných obyček – ve všech tvrdostech.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Ach, to je teď moje největší bolístka. V bytě, ve kterém jsme s přítelem tři roky, nemám pracovní stůl. Takže většinu času je náš jídelní stůl plný knih, učebnic, papírů, tužek a bločků. Není to moc praktické, ale snad už brzy budu pracovničku mít. Jako teenager jsem měla 2 metry dlouhou desku, to mi vyhovovalo nejvíc. Překvapivě ani na ní ale nebývalo moc místa.

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Troufám si říct, že je nezbytná! Nevím, jak bych dnes mohla fungovat jinak. Například na přípravu do práce zůstávám často v digitálu, protože to množství informací, odborných názvů i jmen, je opravdu velké. Mnohdy mi tak nedává smysl přepisovat všechno ručně na papír – to si pak právě dopřávám v pomalejších projektech, na které mám víc času.

„Miluju žluté zvýrazňovače! A taky mám velké sady už zmíněných obyček – ve všech tvrdostech.“

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí zvídavost jako „matku všech nápadů, hnací motor každého kreativce“. Pokračuje: „Zvídavost je schopnost klást si otázky, zajímat se a nechat se svým zájmem vtáhnout a nepustit. Zvídavost zpochybňuje konvence, paradigmata, zvyky a stereotypy.“ Zajímá nás, jak na ni nahlížíte vy, doplňte.

Ten, kdo je zvídavý, ten … mě moc baví (a je můj člověk!)

Ten, kdo se hodně ptá, ten … může být mimo jiné dobrý novinář.

Pokud nebude společnost zvídavá, …. nikdy nebudeme zpochybňovat a nabourávat nezdravé či dokonce škodlivé vzorce.

Co podle vás zvídavost rozvíjí? Nové přístupy i pohledy na svět. Jde ruku v ruce s kreativou.

Co podle vás zvídavost zabíjí? Mnohdy bohužel lehkost a bezstarostnost.

Adélo, máte čerstvě vydanou knihu On Fashion (gratulujeme!), ve které s deseti osobnostmi diskutujete téma módy z různých perspektiv a pozic. Jakou roli hrál papír v celém procesu tvorby knihy, od nápadu až po finální podobu?

Moc děkuji. Papír byl opravdu důležitý – doteď se mi přátelé smějí, že jim neustále vyprávím o vlastnostech papíru. On totiž může být opravdu různý. Jak už jsem zmiňovala, ve fázi připrav jsem si do bloků psala podněty ke knize – k textu, hostům i ke grafickému zpracování. 

Na úplném konci procesu jsme pak taky hodně řešili, jaký papír do knihy dáme, a já měla doma x nejrůznějších vzorků. Přála jsem si, aby byla kniha vizuálně příjemná, s čímž se pojí i papír. Zároveň pro mě ale velkou roli hrála i uživatelská přívětivost – jak se kniha drží, jak se otáčejí listy a tak dále. Nakonec jsme zvolili nažloutlejší, knižní papír, s velkou „bulkness“ (hodnota označující poměr mezi tloušťkou a gramáží papíru – čím vyšší je, tím je papír objemnější a působí pevněji, aniž by byl těžší) a větší gramáží. I černobílé fotografie na něm vypadají skvěle a tvoří zajímavý kontrast k mnohdy lesklým stránkám módních magazínů. Je v tom tedy i určitá subverze. A to jen díky papíru!

Jak v rámci kreativní tvorby vnímáte rozdíl mezi psaním na papír a na počítači? Kdy dáváte přednost papíru a co specifického přináší?

Jak jsem zmiňovala výše, papír používám zejména u dlouhodobějších projektů. Například ve zpravodajství mi nedává smysl ho vždycky používat. Informace se každou chvílí mění, objevují se nové poznatky, stará fakta se zpochybňují. V rychlých zpravodajských dnech preferuju digitál. I díky této asociaci je ale pro mě pak psaní na papír víc posvátné a kdybych si měřila hladinu kortizolu, určitě by byla při doteku papíru nižší. Zkrátka je to rituál s vícero kroky, které si mohu uvědomit a taky uvědomuji – od toho čím píšu, na jaký papír a také jakým stylem! Řekla bych, že mám po taťkovi moc hezký styl psaní… teda když se snažím.

Před nedávnem jste dokončila vysokoškolské studium. Kdybyste měla doporučit studentům, jak využít papír pro rozvoj kreativity a zvídavosti, co by to bylo? Jaké konkrétní techniky nebo způsoby práce s papírem vám pomohly během studia?

Asi se budu opakovat, ale jsou to právě různé úpravy textu – od podtrhávání, až po poznámky na lepíkách. Pokaždé když jsem si potřebovala něco uspořádat v hlavě, provedla jsem to skrze poctivě zpracované zápisky na papíře. Bylo to vždy časově náročné – a ruka taky bolela – ale zkrátilo mi to následné biflování. A potom jsem měla hack v podobě kartiček s nejdůležitějšími informacemi, které jsem si sepsala na několik tvrdých A4 papírů, a pak po nich sahala při opakování. Ty na státnice mám dokonce pořád doma a zanedlouho budu tvořit další ke státnicím z mezinárodních vztahů. Upřímně se na to moc netěším, ale pokusím se si to udělat hezký!

V jednom z rozhovorů jste zmiňovala, že se vám ve stejném období souběžně sešly dvě diplomky a kniha. Jak se v té době lišil váš styl psaní nápadů, myšlenek a samotného textu? Měla jste v rámci jednotlivých projektů jiný přístup nebo techniky z hlediska psaní?

Práce do školy i knihu jsem psala na notebooku, u On fashion jsem ale mnohem více pracovala s fyzickým papírem a tužkou. Celou dobu jsem zapisovala do již zmíněného zápisníku – je z něj teď pěkný salát, nezbyly v něm ani prázdné strany a je špinavý, ale asi si ho schovám, je to hezká vzpomínka! Pro představu – jsou v něm vypsané citáty z asi deseti publikací, ze kterých jsem do knihy čerpala, je tam ale zakreslený i návrh layoutu knihy, anebo jména potenciálních respondentů a respondentek a cizí pojmy, které jsem v knize vysvětlovala pod čarou. Celkově jsem při kompletování knihy hodně pracovala s papírem – ať už při již zmíněném zakreslování rozvržení knihy, tak při vybírání vhodného typu papíru. 

Adélo, co vás na světě zajímá ze všeho nejvíce?

Na to asi neumím dost úderně odpovědět! Zajímá mě toho spoustu, vlastně moje roztěkanost je do jisté míry způsobena až příliš velkým zájmem o všechno. Jsem v tom určitý maximalista – chci všechno umět, dělat, zažít, znát… A ono to jednoduše nejde. Párkrát už jsem se kvůli tomuto svému – řekněme megalomanství – vyčerpala. Je to tedy něco, co se pokouším zkrotit. Postupně se snažím zaměřovat víc do hloubky na to, co mě skutečně baví a těší. Osekávám to, co bych „měla“ dělat a nikoliv chtěla. Snažím se prostě víc naslouchat sobě a hlavně flexibilně reagovat na to, že se i zájem může měnit.

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.