Blog

#Papír versus#

S Janou se potkáváme ve studentské knihovně, kde v posledních několika letech strávila poměrně velký objem času. Její růžový šanon s materiály ke státnicím ukrývá stovky popsaných stránek a představuje manifest její pečlivosti i preciznosti, které se odrážejí nejen v jejím studiu, ale i odpovědích. A kromě psychologie, sbírky barevných Stabilek a myšlenkových map má v oblibě i Matchabatu, knížky a trénink všímavosti na všední bázi.

Jana Krejzová
psycholožka

Jana Krejzová je psycholožka, lektorka a digitální tvůrkyně. Vystudovala psychologii na Univerzitě Karlově a aktuálně absolvuje psychoterapeutický výcvik v logoterapii a existenciální analýze. Už více než čtyři roky buduje edukativní platformu @czechpsychologist, v rámci které popularizuje témata spojená s duševním zdravím. V roce 2023 se svým profilem obsadila první místo v kategorii Content na Czech Social Awards.

„Papíru vděčím za to, že jsem v průběhu studia neztratila motivaci a učení mě vždycky bavilo.“

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Papír je můj hlavní pracovní a kreativní nástroj, vždycky to tak bylo a některými událostmi se můj vztah k používání papíru ještě prohloubil. Na střední škole jsem si dávala záležet na psaní výpisků, kreslení obrázků a učení mě díky tomu bavilo. S příchodem pandemie COVID-19 a nástupem na vysokou školu jsem musela papír trochu upozadit a upozadit taky rukou psané slovo, jelikož bylo nereálné všechno zvládat pouze s blokem a tužkou v ruce. O to radši jsem ale měla chvíle, kdy jsem mohla číst tištěnou knihu, procházet si tištěná skripta, nebo si zpracovávat ručně psané barevné shrnutí či myšlenkovou mapu. Je to pro mě způsob kreativního zpracování, ale také způsob přemýšlení. Papíru tak vděčím za to, že jsem v průběhu studia neztratila motivaci a učení mě vždycky bavilo (nebo aspoň ta část kreslení myšlenkových mapiček).

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

To, že je používání papíru proces, se kterým se dá hrát (kreslit, podtrhávat), ale taky to, že je to něco trvalého. Když jsem mluvila o tom, že pandemie můj vztah k papíru ještě podpořila, tak to bylo hlavně v souvislosti s tím, že jsem díky papíru měla pocit, že dělám něco skutečného. Že si mohu sáhnout na to, co studuju, ačkoli nesedím ve školní lavici. Že si tak můžu zhmotnit to, co mě baví nejen do virtuálních slov, ale že si na to můžu po vytištění sáhnout, dát do desek a po letech se k tomu vrátit. Pandemie tak taky podpořila moji lásku ke knihám, díky kterým jsem taky před lety začala psát svůj instagramový blog.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete? 

Při studiu jsem nejčastěji z důvodu rychlosti používala počítač a výpisky si následně vytiskla, zvýrazňovala, dopisovala si do nich, kreslila obrázky a grafy. Papír je také do velké míry pracovním nástrojem psychologů – většinou si nepíšeme do počítače, ale právě na papír, ať už se jedná o poznámky z diagnostického vyšetření nebo terapie, jelikož chceme být co nejblíže našemu klientovi a neklást mezi nás bariéru monitoru. Ve studiu, ale také při samotné práci je zároveň potřeba dávat jednotlivé příznaky, poznámky i pojmy do vztahů a souvislostí, k čemuž mi skvěle slouží například myšlenkové mapy. Na tomhle zpracování někdy trávím až příliš mnoho času, ale zatím se mi to vždy osvědčilo – vkládání nějakých vlastních logických souvislostí při zpracovávání přehledu pojmů či myšlenkových map se ukazuje jako ta nejefektivnější možná učební strategie, ačkoli se na první pohled zdá, že je to ztráta času a je rychlejší si jen něco přečíst nebo zvýraznit.

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá? 

Bohužel jsem ukázkový příklad souzení knihy podle obalu (samozřejmě pouze u knih a nikoli u lidí), takže si většinou zápisníky na první pohled vybírám podle toho, jaký mají přebal. Tím, že zápisníky a knihy nosím neustále u sebe, musí toho mnohdy hodně zvládnout – bouchají se v jedné tašce s počítačem, propiskami, obědem a občas i rozlitým jogurtem, takže volím většinou tvrdý přebal, pokud se jedná o zápisník, který toho bude muset hodně přežít (např. diář nebo blok na náhodné nápady, myšlenky, který chci mít pořád po ruce). Zároveň je dalším důležitým kritériem gramáž papíru – moc ráda sice píšu tužkou, ale na nějaká shrnutí, poznámky ráda používám propisovače STABILO, u kterých je důležité, aby se nepropisovaly na druhou stranu.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Vždy popíšu minimálně jeden diář a jeden zápisník. Kdybyste se ale ptali na počet stran papíru, který za rok popíšu, tak bychom se bavili v řádech tisíců. Píšu hodně, ráda a nejraději na papír.

„Pro to, abych se něco naučila, vždy potřebuji mít čistý pracovní prostor.“

Čím ráda píšete?

Nejčastěji tužkou (s gumou na opačném konci) nebo barevným STABILO popisovačem (STABILO point 88), kterých mám za ty roky už slušnou zásobu.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět? 

Nejčastěji používám čistý papír na barevné poznámky, poznámky a skripta vytištěná z počítače, do kterých si vpisuji a zvýrazňuji, diář, DOLLER zápisník, poznámky v telefonu, Notion aplikaci v počítači. 

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Momentálně je to jeden velký nepořádek – stále jsem si ještě neroztřídila materiály ze státnic, takže jsou to hromady papírů, knih, poznámek a myšlenkových map. Pro to, abych se ale něco naučila, vždy potřebuji mít čistý pracovní prostor, takže jsem ráda, že mě teď nějakou dobu žádné učení na státnice nečeká a budu mít prostor si teď ve všem udělat trochu pořádek. Aspoň mě to nebude nutit tahat si práci z nemocnice domů a věnovat se jí jen v ambulanci.

„Skutečná odvaha a všímavost netkví ve vnímání výjimečných situací a zážitků, ale vnímání a prožívání obyčejných dnů.“ 

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí pár otázek, které pomohou s všímavostí: Jaké vůně cítím? Co prožívám? Co chci nebo potřebuji?…

Jaké otázky byste k podpoře všímavosti doplnila?

Je teď něco, co mě od bytí tady a teď ruší? Jaká myšlenka nebo nutkání? Můžu si jí napsat a věnovat se jí později a v tento moment se věnovat jen tady a teď?

Sice to není úplně otázka, ale líbí se mi představa všímavosti v rámci denních aktivit a rutin, které děláme automaticky, tzv. na autopilota. Třeba čištění zubů, mytí nádobí, nebo kousání večeře. Ráda jednou za čas zkusím některou z aktivit udělat všímavě - vnímat každý pohyb kartáčku, každý tah houbičkou nebo každé sousto a pohyb čelistí.

Bez všímavosti… bychom život jen žili, nikoli prožívali. Náš život tvoří z velké části věci, které děláme automaticky - ráno vstaneme, vyčistíme si zuby, dáme si snídani, jdeme do práce, přežijeme den v práci, jdeme stejnou cestou domů, odpočineme si u seriálu, vyčistíme si zuby a jdeme spát. Skutečná odvaha a všímavost netkví ve vnímání výjimečných situací a zážitků, ale vnímání a prožívání obyčejných dnů.

Důležité je všímat si… sebe. Spousta lidí přichází do terapie s tím, že toho cítí až moc a chtěli by toho cítit míň. Tím klíčem k sobě ale není toho cítit míň, ale rozumět svým emocím a tomu, jak důležité informace nám nesou. Ve chvíli, kdy nepřehlížíme své emoce a potřeby, náš vnitřní svět už nemusí tak hlasitě volat, abychom si ho všimli.

Všímavost mě učí… trpělivosti. Je jasné, že se mi ne vždycky chce vnímat každý tah kartáčku na zuby nebo vnímat všechny chutě čokolády, ale vím, že mi všímavost pomáhá zklidnit se a chvíli vypnout myšlenky. A to chce trpělivost.

Čeho si na druhých všímáte jako prvního?

Výrazu ve tváři.

Všímáte si spíš toho, co chybí, nebo toho, co už je?

Toho, co už je, což také patří k mé práci. Jako psychologové možná na první pohled hledáme překážky a co můžeme zlepšovat. Pravdou ale zůstává, že mnohem důležitější jsou pro nás ty stránky člověka, které mu pomáhají a můžeme je společně ještě podpořit.

Jak by podle vás vypadal svět, ve kterém by všichni chodili alespoň čas od času na terapii?

Terapie může být stejně tak seberozvojový nástroj, jako nástroj pomoci a je jen na nás a našem kontextu, v čem nám může být terapie prospěšná. Myslím si, že cílem vůbec nemusí být, aby na terapii chodili všichni, ale aby věděli, že je tu vždycky někdo, za kým si mohou přijít pro pomoc. Proto je podle mého názoru mnohem důležitější šířit myšlenku, že je v pořádku, že se jako lidi vzájemně potřebujeme – ať už jsou to kamarádi, partneři, rodina, jiné blízké osoby nebo psychoterapeut. Síla nás – lidí – tkví totiž právě v tom, že dokážeme spolupracovat, milovat se, podporovat se, vzájemně se rozvíjet, takže to je taky svět, ke kterému můžeme jít.

„Ve vztazích nejde být perfektní a to nás učí jednu fakt důležitou myšlenku, že i když nejsme perfektní, pořád můžeme být milovaní a stojíme za to.“

Čím nejraději prokrastinujete? A od jakých povinností nejčastěji?

Často se mi ta hranice mezi prokrastinací a odpočinkem nehledá úplně snadno, protože mám tendenci se přepracovávat a potom si hlava o chvíli klidu říká sama. Což na první pohled vypadá jako prokrastinace, ale spíš je to nucený odpočinek z přepracování. Pro odpočinek i prokrastinaci totiž využívám stejné strategie – ráda sportuju, ráda čtu, koukám na seriály (typický Netflixovský) a ráda taky vymýšlím kreativní zpracování různých témat, k čemuž moje práce na sociálních sítích jako content creatora zaměřeného na téma duševního zdraví naprosto vybízí (takže plánuju scénáře, střih, kreativní zpracování, voice overy apod.) A ty povinnosti, od kterých si potřebuju odpočinout a u kterých taky mile ráda prokrastinuji, jsou zejména spjaté se školou, ale také s prací na sociálních sítích. Celý minulý rok jsem měla školu, kterou jsem v květnu zakončovala státnicemi, stáže a práci na zkrácený úvazek, takže jsem vedle velké zátěže potřebovala taky hodně aktivit, u kterých vypnu hlavu. 

V čem spatřujete největší hodnotu obsahu, který komunikujete se svým publikem na sítích?

Asi právě v předávání myšlenky, že nikdo není a nemusí být sám. Obsahu na duševní zdraví je naštěstí již na sociálních sítích spousta a řada content creatorů odvádí opravdu skvělou práci – díky tomu nám na sociálních sítích vzniká síť tvůrců, se kterými se mohou uživatelé sociální sítě ztotožnit, jít si pro inspiraci, pro zábavu, pro informace. Jsem moc ráda, že můžu být jedním z těchto tvůrců a přispívat myšlence, že sociální sítě mohou být inspirativním místem.

Co vás na lidských vztazích nikdy nepřestane fascinovat?

To, že se jedná o jednu z oblastí, na které nejde být odborník. Vztahy tvoří svět každého z nás a i když jejich studiu zasvětíme celý život, stejně v nich najdeme něco, co nás překvapí, co nás naštve, co nás nečekaně potěší, zaujme, vyděsí. To je krásně vidět i na tématech, které sama sdílím na sociálních sítích – to, že v týden připravovaném příspěvku popíšu nějaký psychologický jev (např. to, jak fungují spokojené vztahy) neznamená, že mi večer neujedou nervy a nekřičím na manžela, že špatně naskládal myčku. Ve vztazích nejde být perfektní a to nás učí jednu fakt důležitou myšlenku, že i když nejsme perfektní, pořád můžeme být milovaní a stojíme za to.

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Petr Sucháček nejraději tvoří v atmosféře, kde se lehkost a humor potkávají s hlubokou soustředěnou prací a kde má společný cíl při spolupráci s kolegy navrch nad statusem. Dobíjí se hudebními festivaly, posilovnou i dobrou kávou, ale nejvíc energie mu přináší chvíle, kdy jeho dary obohacují život druhých. Ať už vede workshop, nebo si jen vyměňuje zkušenosti s kolegy, vždy v tom nechybí trocha legrace a pocit, že se učíme všichni od sebe navzájem.

Petr Sucháček
pedagog a lektor 

Petr Sucháček je pedagog, lektor nenásilné komunikace a spoluautor Nenásilného podcastu. Studoval Ústav pedagogických věd na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (MUNI) a na poli učení a nikdy nekončícího vzdělávání nakonec i zůstal. Od roku 2016 pomáhal na své alma mater vybudovat Centrum rozvoje pedagogických kompetencí a v současné době učí budoucí učitele, jak učit.

S principy nenásilné komunikace se poprvé seznámil v roce 2012 a do roku 2025 stihl odučit přes 350 workshopů – ve firmách, neziskovkách i státních institucích. Má za sebou stovky hodin výcviku u certifikovaných trenérů. S oblibou se ale chopí mikrofonu i na různých typech konferencí či kulatých stolů a moderoval i vědeckou show Science Slam.

„Díky ručním zápiskům na papír je pro mě vzpomínka hlubší, osobnější a zážitky a informace jsou mi tak nějak lépe dostupné, než když mám třeba poznámky jen v telefonu nebo v tabletu.“

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Papír je pro mě absolutní must have! Když domlouvám jakoukoliv zakázku, když si dělám poznámky z porady, ze schůzky, když si srovnávám myšlenky, rozhoduju priority, anebo tvořím to-do list, u toho všeho hraje papír zcela klíčovou roli.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Dělání si poznámek na papír mi neskutečně pomáhá držet pozornost a focus na daném tématu. To je oproti elektronickým variantám, které taky používám, největší benefit. Miluju taky vizualizaci věcí ve fyzickém světě a ukládání si historie. Zní to vzletně, ale já tím myslím i historii projektu, nebo třeba koučovacích setkání. Ale nejvíc z toho těžím, když se vracím ke vzdělávacím akcím, které jsem sám absolvoval. Díky ručním zápiskům na papír je pro mě vzpomínka hlubší, osobnější a zážitky a informace jsou mi tak nějak lépe dostupné, než když mám třeba poznámky jen v telefonu nebo v tabletu.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete?

Uf, to je strašně rozmanité. Při domluvě zakázek si zapisuju strukturovaně klíčové informace a co zbývá dořešit, při koučování nebo konzultaci se snažím zachytit odkud kam jsme šli, přestože pak zápisky nedávají zcela smysl, ale pomáhají nám trackovat, jak jsme se někam dostali. No a pak si často v průběhu konzultací bezděky kreslím, protože mi vizualizace pomáhají porozumění i držení pozornosti.

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

V tomhle jsem velký pragmatik. A5 formát, ne moc tlustý, aby se dobře nosil a když si můžu vybírat, tak tečkované stránky, které dávají dost volnosti v tom, jak stránku použít. Takhle tedy přemýšlím nad zápisníky denní (s)potřeby. Osobní deník píšu do tlustého linkovaného koženého zápisníku.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Vlastně přesně nevím. Vzhledem k tomu, že je používám často, na kde co, a pracuju spíš s těmi menšími, tak můj kvalifikovaný odhad je 8-10 zápisníků za rok.

Čím rád píšete?

Uuuuu! Tady jsme v mé doméně! Papír mám moc rád, ale co mám ještě raději, jsou všelijaká psadla! Já jsem primárně lektor a když vedu workshopy, píšu hodně na flipcharty, whiteboardy a sem tam klasické A4.
Pro všechny tyto příležitosti mám své oblíbené tipy fixů, per, propisek a tužek. Ke své práci toho vlastně nepotřebuji tak moc, ale psacích potřeb mám pořádně velkou tašku. Flipchartová láska jsou uni PROCKEY s lichoběžníkovým hrotem. Nic lepšího na světě není!

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět? (zápisníky, trhací bloky, jednotlivé papíry, post-ity, tužky, zvýrazňovací fixy, podtrhávání, různé značky, skicování, barvy atp.)

Asi nejčastěji používám kombinaci: volných listů z jedné strany potištěných, s fixami různých barev a tlouštěk, post-ity s různobarevnými propiskami a pery a docela často používám i tenké stabila. Jo a taky whiteboard s fixami. Sem tam se žena docela lekne, když dojde domů a já jsem „v plném tvůrčím procesu“, protože to u nás vypadá jak po výbuchu v papírnictví.

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Počítač, externí obrazovku, myš, klávesnici, hrníček plný psacích potřeb, zápisník, post-ity, volné listy, hrníček s kávou a špinavý hrníček od včerejší kávy a pak nepojmenovatelnou hromádku papírů, ve které jsou určitě důležité poznámky z něčeho, nákupní seznamy, slevy do knihkupectví, visačky z konferencí a nějaké další věci určitě taky.

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Je pro mě extrémně důležitá. Většina pracovních kontaktů začíná v digitálu, následné další domluvy probíhají pro mě spíše na papíře, přičemž klíčové věci se opět přenášejí do digitálu. Navíc pracuju v týmech, kde veškerá organizace a koordinace probíhá také v online nástrojích, kde např. evidujeme úkoly. Než se do nich ale pustím, opět vezmu zápisník do ruky a sepíšu si, co chci udělat. Pokud některé z úkolů vyžadují brainstornimg, či nějaké jiné plánování, opět pracuju s post-ity a fixami. A až výsledek opět digitalizuju. Vlastně si moc nedovedu představit, že by to fungovalo jinak.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí pár otázek, které pomohou s všímavostí: Jaké vůně cítím? Co prožívám? Co chci nebo potřebuji?… 

Jaké otázky byste k podpoře všímavosti doplnil?

Co právě teď cítím v těle? Když se kolem sebe rozhlédnu, co vidím?

Bez všímavosti by... nebylo nic. Když si nevšimnu, nic se nestalo.

Důležité je všímat si… nejen toho, co prožívám, ale taky za jakých okolností, co mi (ne)prospívá.

Všímavost mě učí… se častěji rozhodovat v situacích podle toho, jak opravdu chci, spíše než podle vzorců, které jsem někde v průběhu života nachytal

Čeho si na druhých všímáte jako prvního? Všímám si toho, jak lidé působí ve svém těle. Jestli mají oporu sami v sobě, jak drží tělo, jaká energie jimi a skrz ně proudí.

Všímáte si spíš toho, co chybí, nebo toho, co už je? To hodně záleží. Běžně spíš toho, co už je. Když pořádám nějaké akce, tak je moje pozornost směřuje téměř výhradně k tomu, co chybí.

„Pojďme se s ostatními prvně potkat, než se začneme vzájemně opravovat. Zní to buď lehce, nebo nerealisticky. Není to ani lehké, ani nereálné.“

Co ve vás probudilo zájem o nenásilnou komunikaci?

Když na prvním workshopu lektor rozhodil po stole asi 60 ručně psaných papírků (!) s názvy pocitů. A já si bytostně uvědomil, že v té době jsme měl v aktivní slovní zásobě asi 4. A jak workshop pokračoval, přidaly se potřeby a vztah mezi pocity a potřebami a to už jsem tušil, že to pro mě bude velké. Prvních pár let s nenásilnou komunikací bylo pro mě čistě o budování vztahu mě ke mně, o většímu rozumění sobě. To byla a je strašně cenná cesta pro mě. 

Kdybyste měl vybrat jeden jediný tip pro nenásilnou komunikaci, jaký by to byl?

Connection before correction. Pojďme se s ostatními prvně potkat, než se začneme vzájemně opravovat. Zní to buď lehce, nebo nerealisticky. Není to ani lehké, ani nereálné. 

Jak vám všímavost pomáhá ustát vlastní emoce, třeba když se ocitnete v náročném rozhovoru?

Tak v prvé řadě vůbec tím, že si všimnu, že se ve mně něco děje. A pokud se to podaří, tak je fajn si uvědomit, že já nejsem jen touto jednou emocí. Mám v tu samou chvíli i jiné, mám aktivní nějaké potřeby, mám taky nějaký záměr v té konverzaci, kterou teď vedeme… Když se toto podaří si uvědomit, pak mám možnost volby: zveřejnit emoce nahlas? Odložit je? Dát si pauzu? Pohádat se? atd. V různé dny budu volit různě, ale budu volit. Třeba i špatně. Pak se umím omluvit a příště třeba volit moudřeji. 

„Docela často se bavím s lidmi, kteří stejně jako já před 13 lety, nemají takový slovník kolem pocitů, tak jim jich pár prostě nabídnu „k zakliknutí“ a pokračujeme v konverzaci dál. Často na hlubší úrovni.“ 

Všímáte si nějakého rozšířeného komunikačního zlozvyku, který vám přijde zajímavý?

O komunikační zlozvyky není nikdy nouze. Momentálně mne tak jakoby divně baví komunikační pozice, která by se dala vystihnout slovy „protože já jsem to takto zažil/a, tak to tak musejí mít všichni“. Týká se to snad všech oblastí života. Práce: „jo, šéfové jsou všude idioti…“, „ve školství to funguje tak, že…“. Partnerství: „chlapi po třicítce už…“, „když ty máš moc vysoké nároky, prostě jen…“. Osobní život: „cvičení k ničemu není, já cvičil/a a…“ atd.  

Která otázka je oblíbenou součástí vašich konverzací s druhými? A proč?

Mám asi dvě. Jedna je klidně i otevírací: Co tě v poslední době potěšilo? Jednodušeji se nám totiž vybavují věci, co se nedaří, kdy jsme nedostateční nebo tak, ale já rád začínám s tím, co se podařilo, kde je radost, vděčnost, možná i úsměv. A to ne kvůli nějaké toxické pozitivitě, ale čistě proto, abychom si všímali i toho, co se daří, přestože si to možná samo o sobě nevydobývá místo v naší pozornosti.

No a pak mám takovou rozvíjejí otázku, kdy když někdo dokončí kousek sdílení, tak se doptám, jestli je z toho spíš např. smutný, naštvaný nebo jaký vlastně? Zejména s lidmi, kteří více mluví v příbězích, nebo datech je to pro mě pokus, jak se dozvědět víc o jejich prožívání té situace. Docela často se bavím s lidmi, kteří stejně jako já před 13 lety, nemají takový slovník kolem pocitů, tak jim jich pár prostě nabídnu „k zakliknutí“ a pokračujeme v konverzaci dál. Často na hlubší úrovni.

Foto: Irina Matusevič

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Na vnímání okolního světa sice máme pět smyslů, ale přesto si řadu vjemů necháváme uniknout. Všímavost je návyk, který rozehraje vaše prožívání všemi barvami, chutěmi i vůněmi. A můžete ho procvičovat a kultivovat na každodenní bázi. Nevíte, jak začít? Inspirujte se našimi tipy, které vám s tréninkem pomohou. Třeba se podaří otevřít nové, inspirativní obzory.

Papír: Začněte psát svůj deník vděčnosti. Naplňte ho všedními zážitky, dobrými skutky, chutěmi, vůněmi, zvuky, radostmi, pokořenými výzvami, libůstkami – zkrátka vším, co vám dělá dobře na duši.

Gastro: Chcete absolvovat úplně nový gurmánský zážitek? Možná vám bude stačit pro jednou vypnout telefon, podcast, Youtube nebo televizi a věnovat pozornost jen samotnému jídlu. Chutím. Texturám. Vůním. Teplotě. Zpomalte a vychutnejte si každé jedno sousto. A pokud chcete svou všímavost posunout ještě o úroveň výš, inspirujte se japonským pravidlem: hara hachi bun me, které velí jíst jen do doby, než jste z 80 % sytí. Právě tato filozofie je jedním z pilířů tzv. modré zóny na ostrově Okinawa, ve které se lidé v průměru dožívají velmi vysokého věku. Zkusíte se inspirovat?

Zážitek: Vyrazte na vycházku po Praze s CAMPem a podívejte se na hlavní město novýma očima. Architekti, urbanisté i průvodci vás provedou uličkami, nábřežími a místy, kolem kterých chodíte denně. Jen si jich možná nevšímáte. Pravděpodobně objevíte detaily, souvislosti a příběhy, které z běžné cesty udělají malý objevný výlet.

Kniha: Teoretický úvod do mindfulness? Profesor medicíny a průkopník využití meditace všímavosti v lékařské praxi, Jon Kabat Zinn, vás do něj milerád zasvětí. A to na stránkách knihy Full Catastrophe Living: Using the Wisdom of Your Body and Mind to Face Stress, Pain, and Illness.

Slovo: Lagom je švédský výraz označující stav, kdy je něco „tak akorát, v rovnováze“. A abychom takového stavu dosáhli, musíme pozorně vnímat okolní svět i své vlastní potřeby. Realizovat se, ale nesklouznout k přepracování. Bažit po nových zážitcích, ale nepřehltit se. Být svobodný, ale neutíkat z reality. Všímejte si, kdy a za jakých okolností nacházíte rovnováhu vy.

Gadget: Nastavte si na telefonu reminder – jednou, dvakrát, třikrát denně –, který vám připomene čas na zastavení. Chvíli na pár vědomých nádechů a výdechů, protažení, usebrání. Znáte techniku čtvercového dýchání? Nejkratší cesta ke zklidnění i koncentraci.

Výlet: Vypněte každodenního autopilota a dopřejte si všímavou procházku. Po cestě do práce či domů s nasazením pozornosti se plně soustřeďte na vaše kroky, okolní zvuky, vůně i detaily pod nohama. Ať už kráčíte lesem, parkem nebo rušnou ulicí, tahle malá pauza tady a teď vám pomůže přepnout mysl z běžného běhu na přítomný moment a zklidnit ji. Inspiraci i praktické tipy najdete u našich partnerů z Nevypusť duši.

Otázka: Jakou barvu by měla moje dnešní nálada? Jaká vůně by nejlíp popsala tenhle okamžik? Jakou nejhezčí věc v tuto chvíli vidím? A čeho by si jako první všimlo malé dítě, kdyby tu stálo vedle mě?

Pohyb: Zkoušeli jste někdy tai či? Pokud ne, zapište si ho na bucket list. Tradiční čínské bojové umění vás povede ke zklidnění a pilování pomalých, vědomých pohybů.

Film: Japonsko-německý snímek Perfect days v meditativní tempu vypráví o tom, proč se vyplatí zpomalit. A že krása je často skryta v detailu. Podívaná je to velmi pomalá, ale slibujeme, že stojí za to.

Follow: Na profilu Headspace najdete tipy pro rozvíjení všímavosti i ty pro opečování mentálního zdraví. 

Audio: Zaposlouchejte se do binaurálních rytmů. Jde o speciální zvukové frekvence, které mohou pomoci zklidnit mysl, prohloubit soustředění nebo navodit stav relaxace. Stačí si nasadit sluchátka, zavřít oči a nechat se unášet jemnými pulzy, které si s vaším mozkem tiše povídají. Malá zvuková meditace, která se vejde i do rušného dne.

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme i tipy na to, jak ji rozvíjet. A inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Okolní svět nám i v tom nejvšednějším dni nabízí pozoruhodnou podívanou. Jenže náš mozek často připomíná počítač s dvaceti otevřenými záložkami, roztěkaně přepíná mezi úkoly a přehlíží, co si nezaslouží být přehlídnuto. Všímavost je o zpomalení. Jejím procvičováním se učíme na svět koukat vědoměji. Jako když si promnete oči po dlouhém spánku.

V čem nám všímavost může pomoci

Všímavost vrací našemu bytí další rozměr. Zaměřuje pozornost na to, co se děje uvnitř těla, co nám běží hlavou, jaké vůně nás obklopují, co vidíme, když se rozhlížíme kolem sebe. Narací nás zpátky k sobě. Je to způsob, jak brzdit automatické reakce, ke kterým se náš mozek – často podvědomě – uchyluje. A navíc má pozitivní vliv na naše mentální zdraví.

Možná vnímáte slovo mindfulness jako všudypřítomný buzz word, ale je na místě si připomenout, že trénink všímavosti vám může do života přinést celou řadu vědecky prokázaných benefitů – a to pro tělo i mysl. Jedním z nich je například to, že tlumí reakci těla na stresové podněty¹, přičemž tento přínos se ve velkém využívá i na poli medicíny. Průkopníkem využití mindfulness v lékařské praxi je profesor medicíny Jon Kabat-Zinn, který v roce 1979 v nemocnici University of Massachusetts začal léčit pacienty s chronickým onemocnění za pomoci programu Mindfulness Based Stress Reduction², který využívá principy meditace a jógy pro snižování stresu i psychosomatických potíží.

To, že mindfulness není jen trend uspěchané doby, potvrzuje i přehledová studie Effects of Mindfulness on Psychological Health: A Review of Empirical Studies. Autoři v ní shrnují poznatky z desítek empirických studií o efektech všímavosti a zjišťují, že lidé s vyšší mírou všímavosti vykazují zároveň i větší životní spokojenost, vitalitu, zdravější sebevědomí, lepší paměť, vyšší míru empatie a naopak menší míru reaktivnosti amygdaly – části mozku spojené se zpracováním strachu a pocitů ohrožení – na negativní podněty. Míra jevů jako jsou úzkosti, deprese nebo neuroticismus byla u těchto lidí rovněž výrazně nižší.³

Posilování všímavosti stačí věnovat pár minut denně

Ke tréninku všímavosti navíc nepotřebujete žádné speciální vybavení. Procvičování totiž začíná a končí u jedné jediné věci: práce s pozorností.

Mezinárodní výzkum publikovaný v British Journal of Health Psychology a zpracovaný vědci z Univerzity v Bath a Southamptonu zkoumal, jak se může každodenní praxe mindfulness promítnout do našeho psychického i fyzického zdraví. Studie se účastnilo více než 1200 lidí z 91 zemí a různých kontinentů, kteří byli rozděleni do dvou skupin. Jedna se po dobu třiceti dní věnovala desetiminutové meditaci zaměřené na rozvoj všímavosti k vlastnímu tělu i myšlenkám, s čímž jim pomáhala mobilní aplikace. A druhá, kontrolní skupina namísto meditace poslouchala úryvky z audioknihy Alenka v říši divů. Přičemž většina účastníků měla do té doby buď: nulové (27 %), nebo jen velmi omezené (36 %) zkušenosti s meditací jako takovou.⁴

Ukázalo se, že u účastníků z první skupiny už po prvním měsíci praxe došlo ke snížení symptomů úzkosti i deprese a naopak posílení míry wellbeingu. Kromě zmíněných benefitů ze studie ale vyplynulo možná ještě další, daleko zásadnější zjištění. Vědci totiž přišli na to, že meditační praxe se u účastníků pozitivně promítla i do změny přístupu k vlastnímu zdraví, kdy část z nich cítila větší motivaci o sebe pečovat a udržovat si zdravé návyky.

Společně se všímavostí rozvíjíte i kreativitu

Jste připraveni na trénink všímavosti? Nedemotivujte se hned na startu ambiciózními cíli. Všímavost totiž není o výkonu, jako spíš o procvičování a návratu ke schopnosti, která je vám vlastní. Ve světě, kde se na vás z každé strany valí příliš mnoho podnětů, jste ji možná z praktických důvodů odsunuli na vedlejší kolej. Vrátit se k ní ale bude snazší, než si myslíte. 

Vědomá práce s pozorností vám může pomoci i s posunem na poli kreativity. Praxe mindfulness totiž zlepšuje koncentraci, snižuje strach z hodnocení a zároveň podporuje otevřenost vůči podnětům, které k nám přicházejí zvenčí, konstatují autoři přehledové studie Mindfulness and creativity: Implications for thinking and learning.⁵ A dodávají, že: „Vědomé bloumání krajinou mysli může podnítit nové nápady i nečekaná spojení.”⁶

Začněte třeba tím, že si zavřete oči a pro jednou budete věnovat pozornost jen vlastnímu dechu. Ve chvíli zdánlivé „nudy“ nesáhnete hned po prvním zdroji dopaminu, který se nabízí – a při čekání na tramvaj tak budete namísto scrollování jen pozorovat, co se děje ve vaší bezprostřední blízkosti. Trénink ale můžete zahájit třeba i na stránkách deníku. Začněte si zapisovat, co vás daný den potěšilo a seznamte se s principy gratitude journalingu. Zaznamenejte vůně i chutě, které nechcete zapomenout. Nebo jednoduše svěřte papíru své aktuální pocity. Psaní rukou nás totiž přirozeně vybízí ke zpomalení. A třeba se vám právě díky tomu podaří povšimnout si něčeho, co dosud vytrvale unikalo vaší pozornosti.

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

¹ Mindfulness meditation. American Psychological Association [online]. 2025. Dostupné z: https://www.apa.org/topics/mindfulness/meditation

² DVOŘÁK, Michal, Alena LAŠKOVÁ a Rastislav ŠUMEC. Co je to mindfulness a jak začít? Masarykova univerzita [online]. 2025 [cit. 2025-08-07]. Dostupné z: https://mindfulness.med.muni.cz/mindfulness/co-je-to-mindfulness-a-jak-zacit

³ KENG, Shian-Ling, Moria J. SMOSKI a Clive J. ROBINSON. Effects of Mindfulness on Psychological Health: A Review of Empirical Studies. Clinical Psychology Review [online]. 2013, 31(6), 1041–1056. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3679190/

⁴ REMSKAR, Masha, Max J. WESTERN a Ben AINSWORTH. Mindfulness improves psychological health and supports health behaviour cognitions: Evidence from a pragmatic RCT of a digital mindfulness-based intervention. British Journal of Health Psychology [online]. 2024, 29, 1031–1048. Dostupné z: https://bpspsychub.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/bjhp.12745

^{5 6} HENRIKSEN, Danah, Carmen RICHARDSON a Kyle SHACK. Mindfulness and creativity: Implications for thinking and learning. Thinking Skills and Creativity [online]. 2020, 37, 1-10. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7395604/

#Papír versus#

Zatímco kufry se vybalí, fotky uloží na cloud a magnetka přistane na lednici, ty nejmilejší vzpomínky mohou jednoduše zůstat zapomenuté po kapsách nebo uložené mezi stránkami knížky. Vstupenka do italské galerie, kam jste se chtěli roky podívat. Letenka z první společné dovolené s dětmi. Nebo mapka botanické zahrady, která voněla po pomerančích. Kam s papírovými poklady, které vyprávějí o prožitých dobrodružstvích? Rádi se s vámi podělíme o pár nápadů.

Někdy ani není třeba nic kupovat. Stačí si všímat. Lístků z muzeí, galerií, divadel či metra. Hezkých mapek města. Nebo třeba informačních brožur. Práve ty totiž svým krásným grafickým zpracováním, barvami i typografií častokrát předčí jakékoliv jiné suvenýry. Jejich hodnota navíc nespočívá v ceně, ale v kontextu: odkud si je vezete, co jste s nimi prožili a s jakými emocemi se pojí. Papírové suvenýry jsou odrazem místa a doby, ve které jste se ocitli. Vizuální otisk vašich zážitků. A navíc se skvěle vyjímají ve fotoalbu, deníku nebo vzpomínkové koláži.

Co si přivézt z cest?

Vstupenky: Z navštívených výstav, projekcí, divadelních představení, koncertních sálů, zoologické, hradů či rozhledny. Představují víc než jen účtenku za prožitý zážitek. Jsou základním stavebním kamenem vašeho offline vzpomínkového archivu.

Lístky: Z místní lanovky, metra, autobusu. Letenky, vstupenky z trajektu nebo první projížďky přívozem. Připomeňte si i cestu, nejen cíl. Protože právě jeden malý kus papírku vám mnohdy umožní překročit geografickou i kulturní hranici.

Mapy: Místy ošoupané, sem tam popsané a častokrát složené do tvaru, který se na míle liší od toho původního. I když vám může papírová mapa připadat v dnešním světě jako zbytečný old school, má jedinečný charakter, který vám žádná aplikace nenabídne. A nezalekne se ani ve chvíli, kdy ztratíte připojení.

Letáky a informační brožurky: Mohou mluvit cizím jazykem, ale zpravidla nic nestojí a jejich grafické zpracování bývá často k nezaplacení! Ducha města, festivalu nebo třeba národního parku totiž umí zachytit a připomenout zcela bezkonkurenčně.

Obaly: Od čokolád, čajů, sušenek nebo bonbónů. Koupili jste si je sice kvůli obsahu, ale ani jejich obal mnohdy nebývá k zahození. Lokální značky si často dávají záležet na detailech i designu obalu, a ten tak spolehlivě ozdobí třeba stránky vašeho cestovatelského deníku.

Pohledy: Nestihli jste je poslat? Nebo jste si je koupili sami pro sebe? Ať už razíte designovou notu, nebo hledáte poklad, které rozšíří sbírku bizarních kýčovitých printů, pohlednice představují skvělý suvenýr. A jeden tip pro nevšední cestovatelský zážitek: zkuste příště poslat jeden pohled i sami sobě a shrňte na něj ty nejsilnější dojmy, vůně i chutě. Uvidíte, že po návratu vám to udělá radost! Ještě pár desítek let nazpátek byl pohled tou jedinou možností, jak poslat pozdrav z cest. A dneska je tou zaručeně nejstylovější.

Sešity, zápisníky & bloky: Nepotřebujete je, ale musíte je mít. Návštěva lokálního papírnictví je pro milovníky papíru must-see. Neokoukané designy, vazby i formáty. A po návratu je můžete proměnit – třeba v cestovatelský deník!

Kam s papírovými suvenýry? 

Když už jsme vám připomněli, co všechno můžete sbírat, vyplatí se ještě doplnit, jak s papírovými vzpomínkami naložit po návratu. Sbírání je totiž teprve začátek. A vaše papírové vzpomínky si rozhodně zaslouží lepší osud, než skončit v útrobách batohu nebo zastrčené v příhrádce pracovního stolu.

Namísto toho je využijte jako unikátní papírové artefakty a uložte je do cestovního deníku. Vytvořte si z nich koláž nebo jim dopřejte čestné místo na vzpomínké nástěnce. Založte si jedinečnou sbírku: pohledů, vstupenek nebo lístků z metra z různých koutů světa. Vyšperkujte s nimi stránky svého fotoalba. Nebo je využijte jako záložku a mějte je tak pravidelně na očích.

Každé cestovatelské dobrodružství totiž jednou skončí. Ale papír vám ho milerád připomene!

#Papír versus#

Jiří Krejčiřík nás pozval do svého ateliéru v původní vinohradské zástavbě, který si navrhl od a do z a odkud má výhled na svou alma mater – Střední uměleckoprůmyslovou školu. Dlažbu prokládají kameny z jeho cest i ty, které zbyly z jeho předchozích realizací. Ze všech rohů na vás dýchá estetično a atmosféra je skoro až meditativní. Stejně jako designérské disciplíny, střídá Jiří ve svém práci i barvy a materiály. U zápisníků preferuje menší formáty. Jeho výbava čítá jak nové kousky, tak i ty s unikátním příběhem – třeba sešity z brněnských papíren po dědečkovi, nebo ty, které si sám uvázal během studia. A jeho vůbec nejoblíbenějším papírenským gearem jsou pravítka a metry.

Jiří Krejčiřík
designér

Jiří Krejčiřík je designér a ve své tvorbě se zaměřuje na produktový a interiérový design. Vytváří nábytek, skleněné objekty i svítidla. Je absolventem produktového a industriálního designu na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Během studia zároveň absolvoval stáž na Royal Danish Academy of Fine Arts v oboru Nábytek a interiérový design.

Za svou práci získal již čtyři nominace na cenu Czech Grand Design v kategorii Designér roku. V roce 2025 se stal vítězem EDIDA Awards, rovněž v kategorii Designér roku. Ve svém autorském rukopisu kloubí úctu k tradici i touhu inovovat. A mezi jeho díly, která v poslední době přitáhla pozornost nejen odborné veřejnosti, bychom našli třeba redesign ikonické židle Ton nebo kabinet sběratele Anne’s Altar.

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Ano, papír používám téměř na denní bázi. Protože hodně skicuji, mám spoustu skicáků, do kterých si zaznamenávám svoje nápady.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete?

Většinou si zaznamenávám nápady formou skic nebo si vedu různé další poznámky, které jsou potřebné v mém tvůrčím procesu. Rád si taky jenom tak volně skicuju a kreslím, na což už bohužel nemám tolik času jako dřív.

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Jeho vzhled, struktura i odstín, aby celý ten bloček působil jako hezký estetický objekt.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Není to zas tak velké číslo, je to spíš několik. Vždycky se snažím k té věci přistupovat s určitým respektem. Takže když si jen tak čmárám na papír, tak jsem nelimitující sám sebe, protože můžu danou kresbu vždycky vyhodit. Ale v momentě, kdy už kreslím do bločků, tak se tak trochu brzdím, protože tam je ten závazek toho, že tam ta věc zůstane. Mám spoustu skicáků, které jsem si nakoupil tak různě na cestách, v různých papírnictvích, která mě zaujala. A mám i hodně bločků z Muji.

A taky mám nějaké bloky, které jsem si sám uvázal. V rámci magisterského studia jsem měl jako druhou studijní větev ilustraci, jejíž součástí byl i předmět knižní vazby.

Čím rád píšete?

Mám rád klasická plnicí pera. A taky markery z Muji.  

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Mám hrozně rád pravítka a metry. Mám několik různých kovových, dřevěných i rolovacích, které jsou pro designéra v podstatě nezbytnou pomůckou. Používám je dennodenně, takže v podstatě to nejsou, jak bych tak řekl, věci, které bych používal pro zaznamenávání nápadů, ale jsou to pomůcky, které mi pomáhají v mém denním tvůrčím procesu

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Je to taková směs předmětů, které každodenně používám, nebo které se vztahují k některému z mých projektů. Takže je tam spoustu různých vzorečků, materiálů...

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Já mám obecně radši analogový svět, ale jsem nucený více fungovat v tom digitálním, protože většinu podkladů ve světě designéra je potřeba vytvářet digitálně. Musím vytvářet exaktní podklady pro výrobce, podle kterých oni pak postupují, takže tohle už není v současné době možné vytvářet ručně. Ale rád vzpomínám na to, kdy jsme měli na střední deskriptivní geometrii a v podstatě jsme všechno kreslili ručně. Ten kontakt s papírem a inkoustovým perem je super.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí, že “svět posouvají dopředu ti odvážní”. Shodl byste se v tomto případě s Michelle, nebo to vidíte jinak?

V tomto ohledu jsem s Michelle naprosto za jedno. 

Nejodvážnější je …. ten, kdo jde za svými sny a nebojí se neznámého.

Bez odvahy bych … nebyl tam, kde jsem si přál být.

Odvahu nejvíc potřebujeme, když … se bojíme, nebo když nevíme, co je před námi.

Co je větší odvaha – něco začít, nebo něco opustit? Myslím si, že v obou případech je potřeba stejné míry odvahy, jen záleží na konkrétním kontextu.

Vzpomenete si, kdy naposledy jste šel ve své práci na hranu toho, co se takzvaně „sluší a patří“? A jak jste se u toho cítil?

Myslím, že důležité je rozčlenit, že jedna část práce designéra je to, že vytváříte věc podle zadání – pro klienta. A to není situace, kdy byste měli jít za hranu toho, co se sluší a patří, ale naopak je to prostor, který je o dialogu a o tom klientovi naslouchat a vytvořit něco, co je pro něj, jeho firmu nebo pro nějaký záměr, se kterým vás oslovil. A potom je druhá sekce, která je více autorská a tam se v podstatě snažím jít na hranu tradičních rámců i zajeté estetiky a vytvářet věci, které překračují tato schémata.

K čemu je v designu zapotřebí větší odvahy – k zachování tradice, nebo k jejímu radikálnímu přetvoření?

Myslím si, že jak dějiny dokazují, tak tady je to spíše v tom druhém – v přetvoření tradice. Protože jen díky přetvoření tradice se posouváme dál a vytváříme nové směry, styly, tendence. Ale samozřejmě jejich součástí je návrat k tradici, je to přesně jak v dějinách umění, kdy se střídá klasicismus a baroko – to uklidněné s tím divokým – a všechno jde v těchto opakujících se celcích a kontrastu. Stejně tak je to i v designu.

Co je pro designéra větší poklona – když se návrh stane sběratelským kouskem, nebo když si ho někdo prostě vezme domů a používá každý den?

Myslím, že pro každého designéra je to jinak. Mě hrozně těší, že se zabývám oběma těmito směry. Jednak navrhuju produkty pro firmy, které mají ambici se prodávat ve větším počtu kusů. A zároveň navrhuju unikátní sběratelské kusy nábytku a svítidel, které potěší vždycky jen toho jednoho daného sběratele. Baví mě dostávat emoce z obou stran a je to pokaždé velmi uspokojivý moment, když vytvoříte něco, co potom někomu dělá radost a vy vidíte jeho upřímnou reakci.

Znamená pro vás odvaha i schopnost zůstat u jednoduchosti, i když okolí čeká víc?

Myslím, že u designu je to tak, že často je jednoduchost ten správný směr, protože v designu hraje roli spousta faktorů. Často je to třeba právě potřeba snižovat výrobní náklady, například v tom, že můžeme danou věc navrhnout jen z jednoho daného materiálu nebo určitou výrobní technologií. Je tam spousta hledisek, kdy je jednoduchost tou nejsprávnější cestou, kterou byste se jako designér měl vydat. To znamená, že v té proklientské tvorbě se snažím co nejvíce naslouchat požadavkům klienta. Ale je taky pravdou, že často mě i klienti ze strany firem oslovují právě kvůli mému autorskému rukopisu a v tomto případě oni sami chtějí, abych svůj vizuální jazyk promítl do jejich produktu.

Kde pro vás odvaha začíná – v nápadu, v rozhodnutí, nebo až ve chvíli, kdy to pustíte do světa?

Myslím, že ve všech těchto třech částech, protože každá z nich by se bez odvahy neobešla. Kdyby v nich odvaha nebyla jedním ze základních prvků, nevznikla by silná věc.

Foto: Adam Mráček (Studio Jiřího Krejčiříka)

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Papír versus#

Na prahu letenského studia designérky Anny Marešové voní palo santo, byliny i vonné svíčky. Všechno má své místo, řád i účel. A i pokud jde o diář, zůstává Anna už deset let věrná jednomu jedinému typu. Stránky jsou ale pokaždé pokryté jinými projekty – náčrty k lanovce, skicami oděvů, poznámkami k prezentaci jejího brandu i spontánními malůvkami, které vznikly během telefonování. Právě díky diáři ale přesně ví, kdy koho potkala i jaký projekt v danou dobu zaměstnával její mysl. A když zrovna nemá po ruce tužku a papír? Pošle si e-mail.

Anna Marešová
designérka

Anna Marešová je produktová designérka a zakladatelka značky Whoop·de·doo, jejíž koncept zpracovala v rámci své diplomové práce a pod níž od roku 2013 navrhuje intimní pomůcky. Vystudovala produktový design na Fakultě umění a designu na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a následně i ve Velké Británii na University of Derby.

V roce 2012 založila vlastní studio Anna Marešová designers, v rámci něhož spolupracuje s dalšími zvučnými jmény českého designu. Stojí za návrhem ikonické výletní tramvaje T3 Coupé a v roce 2019 za něj dokonce získala prestižní ocenění RED DOT. Je autorkou podoby nové lanovky na Petříně, která by měla být uvedena do provozu v roce 2026. A v současné době se věnuje návrhu další kabinové lanovky – tentokrát té na Ještěd.

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Papír je pro mě naprosto zásadní. Diář, sešit a tužka – bez toho bych nefungovala. Když si něco zapíšu rukou, mám pocit, že si to mnohem líp pamatuju. Věřím, že existuje propojení mezi rukou a hlavou – a myslím, že to už i nějaký výzkum potvrzuje. Proto doporučuju: mějte u sebe diář, notýsek, kreslete si, pište si. Dá vám to mnohem víc než obrazovka telefonu. Navíc ty diáře pak fungují jako památníky, uchovávají konkrétní období, myšlenky, nápady i nálady.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

To, že se nevybije.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete?

Jak kdy, někdy jsem takzvaně spořádaná. A píšu úhledně, to hlavně na začátku sešitu. No a někdy mám dny, kdy to po sobě ani nepřečtu. Někdy mám pokreslený i diář. A taky během telefonování dělám automatickou kresbu. No nevím, co by na to řekl psycholog, někdy je to docela divočina.

„Když si potřebuji zapsat nějakou myšlenku nebo task, tak si sama sobě pošlu e-mail.“

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Záleží, na co jej potřebuji. Diář používám deset let stejný, je to ten tenký Moleskine s měkkými černými deskami na týdenní bázi. A pak je ten druhý do dvojice, ten zapisovací sešit, notes. A tam je to různé. Ty střídám. Někdy mám i A4. Prázdný, linkovaný, čtverečkovaný. Občas si jej koupím, někdy nějaký pěkný dostanu. Teď mám ten, co jsem dostala od švýcarského Doppelmayru, to jsou výrobci lanovky na Petřín. A vlastně mi teď došlo, že tam bude zaznamenaný vývoj celého toho projektu.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Tak čtyři. Někdy se mi ale stává, že si s notýskem nesednu a mezitím si pořídím jiný a ten původní dopíšu, když zrovna nemám jiný po ruce. Je to zajímavé, jak mi to někdy s notýskem sedne a někdy vůbec. 

Čím ráda píšete?

Já miluji plnicí pera. Mám jich asi 20 a píšu s nimi nejraději. Ale teď jsem na chvilku přesedlala na takovou tu oldschool kovovou propisku, co má 4 barvy. Mám tedy tu už nově vyrobenou, ale pokukuju po bazarech po té staré. No a taky mám vyhlídnuté jedno kovové plnicí Kaweco. 

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek?

Dělám to, že když si potřebuji zapsat nějakou myšlenku nebo task, tak si sama sobě pošlu e-mail. Což zní v dnešní době projektových nástrojů asi podivně, ale je to pro mě nejrychlejší a nejspolehlivější způsob, jak na to nezapomenout, když nemám po ruce tužku a papír.

A můžeme vidět, jak to vypadá, když je po ruce máte?

Haha, můžete. Nejstarší diář mám z roku 2000. Ten mám tedy někde na půdě. Ale tady mám ty z posledních let. Řekněte si datum, já vám dohledám, co jsem ten den dělala. Když si ten den dělám poznámky, taky si tam dávám datum. 

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Mám ráda čistý stůl, ale zároveň tam chci mít po ruce věci, které denně potřebuju. Ať už to jsou tužky, pravítka, metr nebo šupléra. Tu mám po dědovi. A pak taky pár milých věcí. Třeba miniaturní počítadlo. To jsem si jednou koupila v bazaru, když mi kamarád říkal: „Prosím tě, už si pořiď nějakou pořádnou kalkulačku.“ No a tu mám tedy už taky. 

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Kombinuji je hodně. Potřebuji mít pořádek nejen na stole, ale i na ploše v počítači, na sdíleném pracovním disku. Takže máme celofiremní pravidlo, jak ukládat soubory. Začínáme vždy: rok_měsíc_den_název souboru. Já si totiž pamatuju data, a tak když někdo něco hledá, já vždycky vím, v jakém roce se co dělo a poměrně rychle dohledáme dokumenty, fotky cokoli. No pak používám další nástroje Ilustrátor, Photoshop, 3D programy.

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v našem diáři 365 kreativních dní uvádí, že „svět posouvají dopředu ti odvážní“. Jak vnímáte odvahu vy?

Nejodvážnější je ten, ... co má největší strach, a přesto jde do toho.

Bez odvahy bychom ... měli jen tužku a papír. 

Odvahu nejvíc potřebujeme, když ... jde o mezilidské vztahy.

Co je větší odvaha – něco začít, nebo něco opustit? Pro mě opustit. 

Na co zatím stále nemáte odvahu? Vdát se… 

Kde jste naposledy cítila, že je město jako celek promyšlené, funkční a přitom lidské?

To je těžké říci – město je živý organismus, neustále se proměňuje a nikdy nebude úplně „hotové“. Co mě ale opravdu uchvátilo, je přístup slovenského primátora Bratislavy. Matúš Vallo je ve funkci už sedmým rokem a to, co se mu daří v Bratislavě – která je mimochodem druhým nejchudším hlavním městem v Evropě – je opravdu nevídané. Sám je architekt, a to výborný, a tak i jako primátor přemýšlí v souvislostech, dotahuje věci do konce a dívá se na problémy v širším kontextu. Ne vždy jsou řešením peníze – často jde spíš o přístup, ochotu hledat cesty a skutečnou potřebu věci měnit. Před několika lety již jako velmi zkušený architekt přišel s tzv. Plánem pro Bratislavu. A teď ten plán se svým týmem naplňuje. I když on sám říká, že Praha je pro něj inspirací, myslím, že on by měl být inspirací pro Prahu. Kdybychom tu měli takové lidi, tak jsme ve vesmíru. 

Představte si, že máte volnou ruku k proměně jakéhokoliv místa v Česku. Které byste si vybrala a co byste s ním provedla?

Vybrala bych si Prahu. Narodila jsem se tu a mám k ní silný vztah. Začala bych Plánem pro Prahu, vizí, jak by město mělo vypadat za 5, 10 nebo 20 let. Řešila bych celkové směřování, které by se soustředilo na kvalitní a příjemný život ve městě, a také na vkus a kultivovanost veřejného prostoru.

Mrzí mě, že když projdete Malou Stranou, přejdete Karlův most a ocitnete se u obchodního domu Máj, i po letech vás vesele vítají devadesátky, šílené barvy, plastové kachničky, cannabis suvenýry a podivné podniky s nekvalitním jídlem i pitím. Nerozumím tomu, proč město neusiluje o jiný typ turismu. Podpořila bych kroky, které by vedly k menšímu počtu turistů, ale s větším respektem k místu a k hodnotám. Ne těch, kteří se sem jezdí jen opít, vyfotit se a dát si trdelník. Věřím, že ve výsledku by to přineslo i více peněz a v Praze by se žilo lépe. 

„Myslím, že jsme v době, kdy je všeho hodně. Máme přemíru impulsů, informací a technologií okolo sebe, které nás vyčerpávají. A tak se vracím ke kořenům, ke klidu i základním potřebám, které když nemáme, náš život nemůže být kvalitní.“

Prostor, podnik, věc, kniha, jídlo – co vás inspiruje a nepřestává bavit?

V tomhle jsem docela konzervativní – když mě něco nebo někdo baví, zůstává mi to blízké i po letech, pokud se výrazně nezhorší kvalita. Na druhou stranu, když se objeví něco nového s energií a silným nábojem, umím být nadšená. Co mě ale dlouhodobě těší, je život na Malé Straně a moje studio na Letné. Jsem ráda, že mohu tyhle dvě části Prahy střídat – každá má jinou atmosféru a dohromady mi dávají skvělou rovnováhu.

Diplomová práce vás postavila před volbu mezi zásuvkami a vibrátory – a vy jste zvolila cestu, která vedla ke značce Whoop·de·doo. Co dalšího v produktovém designu vás teď láká a kde vidíte prostor pro změnu nebo větší citlivost?

Baví mě být u projektů, co dávají smysl. Baví mě ukazovat směr. Myslím, že jsme v době, kdy je všeho hodně. Máme přemíru impulsů, informací a technologií okolo sebe, které nás vyčerpávají. A tak se vracím ke kořenům, ke klidu i základním potřebám, které když nemáme, náš život nemůže být kvalitní. Zajímá mě třeba kvalitní voda. Spánek. Celková relaxace. A taky mě nesmírně baví lanovky, na kterých pracujeme a vše okolo nich. 

Zatím nevíme o ničem, co byste navrhla pouze a čistě pro děti. Kdybyste měla navrhnout něco jen a pouze pro ně, co by to bylo?

Jednu věc máme, ale i když je to spíš taková nostalgie. Loni jsme ve spolupráci s Dopravním podnikem hl.m. Prahy a firmou SEVA udělali stavebnici lanovky na Petřín. Co mě, ale vždycky bavilo byl malý nábyteček pro panenky. Všechno co bylo mimo měřítko, mě už od dětství fascinovalo. Takže by mě asi bavilo navrhovat hračky. 

Foto: Adam Mráček (Studio Anny Marešové)

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Cestování#

Kudy kam? Každý z nás čas od času zabloudí ve vlastních vzpomínkách. Jeden výlet vytěsňuje v paměti druhý a na jednotlivé zážitky si s odstupem času rozpomínáte jen stěží. A právě od toho jsou tu cestovatelské mapy: aby nám připomněly, jaká přání jsme si už splnili i jak báječná umí být spontánní dobrodružství!

Z cest si často přivážíme kuriozní suvenýry. Máme galerie plné fotek a v kapsách vstupenky, jízdenky i parkovací kartičky. To nejcennější ale není na první dobrou vidět – zkušenosti, chutě, vůně i dojmy. Kam je všechny otisknout?

Cestovatelská mapa od papelote je jako dělaná na zeď dětského pokojíčku, ale i stěnu obýváků a umožní vám prozkoumat českou kotlinu od Aše až po Ostravu. Zdobí ji autorský rukopis Táni Sekerkové a najdete na ní: krajská i okresní města, dopravní spojnice, hory, vodní toky i památky ze seznamu UNESCO. Nicméně i když působí zdánlivě kompletní, přece jen jí něco schází – vaše zážitky! Mapu jsme totiž vymýšleli tak, aby co nejlépe odrážela to, co právě zažíváte. Můžete lepit, psát, kreslit i naplánovat výlet tam, kam vás srdce táhne. A abyste věděli, jak na to, seznámíme vás s 6 tipy, jak mapu proměnit v interaktivní nástroj a zaznamenávat do ní veškerá dobrodružství:

1.) Legenda na míru

Turistické značení v Česku funguje skvěle, o tom ani potom. Vaše mapa se ale klidně může vypravit vlastní cestou. Nemusíte kopírovat turistické značení: červená pro hřebenovky a zelená pro místní trasy. Naopak. Daleko líp uděláte, pokud si vymyslíte vlastní systém, který uzpůsobíte svým cestovatelským preferencím. S vytvořením osobité legendy vám pomohou zvýrazňovací samolepky vymyšlené přímo na míru naší mapě. Modrou zaznačíte třeba místa spojená s kulturou, zelenou zase útočiště v přírodě. Ale zapojit můžete i vlastnoručně nakreslené ikonky a značky. Vlnovky pro místa spojená s vodou a blesky pro nečekané zážitky. Není potřeba vymýšlet složité značení, stačí pár barev & symbolů a mapa začne mluvit vaším jazykem.

2.) Fotky

Z analogu, polaroidu nebo rozmazané momentky z telefonu vytištěné na obyčejném papíře. Každá zachytí vaši cestu z jiného úhlu. A častokrát připomene víc než jakýkoli popisek. Pomůže vám odvyprávět příběh o výstupu na Plechý i koncertu cimbálovky mezi moravskými sklípky. Na mapu je můžete jednoduše přilepit pomocí washi pásek (a pokud bude potřeba, kdykoliv je zase odlepíte).

3.) Vrstvy vzpomínek

Stejně jako sbírka vašich zážitků se časem rozroste i mapa. Není to totiž jen seznam míst, která jste navštívili, ale jednotlivé kapitoly vašeho cestovatelského příběhu. Proto se nebojte mezi zapíchnuté vlajky a špendlíky přidávat další vrstvy: poznámky, lístky z vlaku i lanovky, hlášky, vylisované kytky, vstupenky, konkrétní datumy, kresby, samolepky nebo vzkazy. O to rychlejší pak návrat ke vzpomínkám bude.

4.) Týmová práce

Udělejte si z tvorby mapy společný projekt! A zapojte dítka, partnera, babi a dědu, nebo spolubydlící. Zavzpomínejte na společně prožité a naplánujte, kam se vydáte příště. Zaznamenávání zážitků představuje skvělý rituál, jak si nasdílet dojmy i cestovatelská nej.

5.) Hidden gems

Spoustu svých oblíbených míst v žebříčcích na Trip advisoru nenajdete. Místo na vaší cestovatelské mapě si ale bezpochyby zaslouží! Vyznačte si ta, která jsou jenom vaše. Babiččinu zahrádku, kam v létě chodíte ujídat rybíz. Les, ze kterého se pokaždé vracíte s košíkem plným hříbků. Nebo rybník, kam jste v zimě chodíváte bruslit. Můžete je doplnit osobitou kresbou nebo třeba datem, kdy jste je naposledy navštívili.

6.) Plánované výlety & wish list

Vracíte se domů z výletu obvykle se slovy: „Kam příště“? Využijte mapu pro sepsání všech míst a výprav, které ve vás probouzí zvědavost i těšení. A jakmile nebudete příště vědět, jak strávit volný víkend, nebo třeba odpoledne, víte, kam se podívat!

Jaká místa do mapy zaznamenávat?

Pro zážitky si nemusíte jezdit za hranice. A každý bod na mapě může připomínat vzpomínky, které by za jiných okolností možná upadly v zapomnění. Pokud ale stále tápete nad tím, zda-li budete mít čím mapu naplnit, připravili jsme pro malý seznam nápadů, co všechno si na ní zaručeně zaslouží své místo (společně s konkrétními tipy):

• Oblíbené vzpomínky z dětství: horská chata, kam jste jezdili s rodiči; dům, kde jste vyrostli; místo, kam jste jezdili na skautský tábor.
  
• Sezónní rituály: otužovací jezírko, třešňová alej, louka na pouštění draka, vrba na proutky na pomlázku, sbírání medvědího česneku.
  
• Gastro výlety: spoty na piknik, nejlepší gelato pod sluncem, ochutnávka naturálního vína, pizza, kterou byste nejraději jedli do konce života, farmářské trhy, pekárna s nejpovedenějším kváskovým chlebem.
  
• Vaše premiéry: nezapomeňte vyznačit svůj první sólo trip, spaní pod širákem i první vyjížďku na wakesurfu.
  
• Kempy a místa na stanování: louka u lesa, kde jste přespali pod celtou i osvědčený kemp, kam vyrážíte každé léto s obytňákem.
  
• Koupání: místo moře se můžete vypravit třeba na Lesní koupaliště v Libereci, k jezeru Milada nebo říčce, co vám protéká za chalupou.
  
• Pokořené vrcholky (ale i údolí): Říp, Stolová hora, Smrk, Velká Javořina.
  
• Prochozené pěší trasy: Jesenická hřebenovka, přechod Šumavy nebo rovnou celá Stezka Českem.
  
• Dobrodružství: Ferraty na břehu Lužnice, vodácké výpravy i noční přechod hor.
  
• Umění: GASK, představení v Činoherním klubu, letní kino v Olomouci.
  
• Hrady a zámky: Kuks, Lednice i Pražský hrad stojí za návštěvu (ideálně mimo letní sezónu).

Tak co, už balíte kufr nebo batůžek? Vyražte sbírat zážitky, míjejte se na chvilku s povinnostmi a zkuste narážet jen na samá potěšení. A nezapomeňte si je zaznamenat do mapy!

#Kreativita a inspirace#

Co je krasopis a moderní kaligrafie

Kaligrafie je umění krasopisu i oslava krásy ručního psaní. Název této umělecké formy se skládá ze dvou slov pocházejících z antické řečtiny: kallos („krása“) a graphein („psát“), což napovídá, že jde o techniku s tisíciletou tradicí. A stejně jako řada dalších kreativních disciplín, které se pyšní tak dlouhou historií, se i kaligrafie neustále rozvíjí a nabývá mnoha různých forem a směrů.

Na Blízkém východě i ve Východní Asii je dodnes vnímána jako důležitá součást kulturního dědictví i významný typ umění. V evropském kontextu pak byla kaligrafie po staletí úzce propojena s náboženstvím i vzděláváním, kdy mniši v klášterech ručně přepisovali celé knihy, na jejichž stránkách se vyjímaly zdobné iniciály i pečlivě vyskládané řádky textu.¹

S nástupem technologií se ovšem písmo odosobnilo a my jsme ho začali většinu času pouze konzumovat, nikoliv tvořit. Avšak ani v časech, kdy písmenka běhají častěji po monitoru telefonů a počítačů, než po papíře, ale pozornost věnovaná vizuální podobě písma neztratila na oblibě a atraktivitě. Právě naopak. Kaligrafie – tiché meditativní rozjímání nad papírem – zažívá renesanci. Představuje totiž rychlý kreativní únik, při kterém procvičíte jemnou motoriku, posílíte svalovou paměť a možná nakonec vytvoříte umělecké dílo.

Studie Calligraphy and meditation for stress reduction: an experimental comparison srovnávající účinky meditace s praxí tradiční čínské kaligrafie ukázala, že už po půlhodinovém sezení se zkoumaným studentům snížila srdeční frekvence i svalové napětí, což svědčí o zklidnění organismu a poklesu míry stresu.² O přínosech kaligrafie pro mentální zdraví svědčí i výsledky výzkumu z roku 2025, který byl prováděn na vzorku 453 vysokoškolských studentů. Výzkumníci přišli na to, že kaligrafické aktivity podporují stav flow (neboli hlubokou koncentraci) a zároveň posilují pocit vnitřního klidu, čili fungují jako účinný prostředek podporující naše duševní zdraví.³

Chcete se seznámit se základy krasopisu? Směle do toho, doporučíme vám ideální nástroje a provedeme vás čtyřmi kroky, jak s krasopsaním písmen i číslic začít.

Nástroje pro krasopsaní

Ještě než si do košíku nasoukáte celou sadu japonských brush penů, je na místě připomenout, že kouzlo kaligrafie spočívá mimo jiné právě v tom, že na její praxi nepotřebujete téměř žádné speciální vybavení (což ale v žádném případě neznamená, že bychom vám chtěli upírat radost z nových nástrojů, protože častokrát nás právě ty nejvíce namotivují k vyzkoušení nových aktivit).

Na první tahy vám ale každopádně stačí tři základní věci: fix, papír a špetka trpělivosti.

Fixa Fudenosuke Tombow je pro kaligrafii jako stvořená a využívají ji milovníci krasopsaní po celém světě a jak její název napovídá: 筆の助 – jde o “fixu, která pomáhá”. Bravurně vám poslouží i barevné fixy Tombow s dvěma hroty, kdy jeden je částečně podobný štětci a druhý je naopak užší a přesnější. Na startu si ale v klidu vystačíte s běžným školním fixem. Pro klasiky a renesanční písaře, co si libují v tradicích, se nabízí sáhnout i po standardních štětcích a temperách či vodovkách nebo perech na krasopis.

Pokud jde o papír, vyplatí se sáhnout po co nejhladším, který vás nebude brzdit v plynulých tazích. A ten s vyšší gramáží má navíc tu výhodu, že nepropije žádnou z psacích potřeb, ani fixy, ani inkoust.

4 tipy, jak se naučit krasopis – brush lettering

1.) Chopte se fixy

Hlavní trik krasopisu spočívá v práci s tlakem ruky – při pohybu rukou nahoru je menší, při pohybu směrem dolů naopak pevnější a silnější. Právě odlišná razance jednotlivých tahů dá totiž vzniknout různě silným linkám i kouzlu, které s sebou krasopis nese.

Pokud táhnete fixu směrem nahoru (například při první lince u malého psacího písmena k), měla by se ruka po papíře pohybovat s lehkostí a jemně, díky čemuž následně vznikne tenká elegantní linka. Naopak při pohybu směrem dolů (například u druhé linky malého psacího i) , na fixu záměrně přitlačíte, čímž dosáhnete silnější a výraznější linky. Právě kontrast mezi různě silnými liniemi písmenek má na svědomí elegantní a jedinečný dojem.

2.) Osvojte si základní vlnovky

Naučit se přepínat mezi různými typy linek může být – minimálně na startu – trochu oříšek. Nicméně opakování umí divy a vězte, že jakmile se naučíte pár základních linek, ze kterých jsou složena v podstatě všechna písmenka abecedy, máte vyhráno. A nezapomeňte na to, že ideální je držet fixu v úhlu přibližně 45 stupňů k papíru, tedy lehce zešikma.

Cvičení si můžete usnadnit i náčrtem pomocných linek. Může vám to připadat jako malichernost a návrat do časů první třídy na základce, nicméně ze začátku to může celý proces učení velice usnadnit. Díky nim totiž udržíte svá písmenka v jedné linii – výšce, šířce i sklonu –, dopřejete každému z nich přesně tolik prostoru, kolik si zaslouží, a zafixujete si správné proporce jednotlivých tahů. 

Načrtněte si: 

• základní linku, na které „sedí“ všechna písmena
• středovou linku určující výšku nižších písmen jako například a nebo e. 
• horní linku, pro delší tahy například obloučky u písmen k nebo h
• a spodní linku pro tahy směrem pod základní linii například u písmen p nebo j 

A nebo si můžete celý proces zjednodušit a rovnou si vytisknout některou z kaligrafických šablon.

3.) Procvičte si celou abecedu i čísla

Od a až po z, od nuly až po devítku. Cílem je dostat tvar jednotlivých písmenek do svalové paměti a osvojit si odlišný tlak ruky při každém tahu. Začněte třeba tím, že každý den (nebo týden) věnujete patnáct minut nácviku jednoho písmenka. Sami brzy uvidíte, že ruka si začíná tahy pamatovat, tempo se zrychluje a jednotlivé tahy jsou daleko přirozenější než na začátku. Trénink zkrátka dělá mistra. A nezapomínejte na čísla, bez těch se totiž vaše krasopozvánky nebo narozeninová přání neobejdou.

4.) Vytvořte si svůj rukopis

Deset lidí, deset různých verzí stejného písmenka. Každý rukopis je unikát a na internetu najdete nekonečno kaligrafické inspirace – od minimalistických tahů až po ty orientální. Střídejte různé styly, učte se nové fonty a kombinujte barvy.

Jakmile se vám podaří osvojit si základní techniky, můžete krasopsaní proměnit v klidnou, odpočinkovou aktivitu, na kterou se budete moci těšit – ať už po náročném pracovním dni, bezcílném scrollování nebo sportovním zápřahu.

Na co se vám bude krasopsaní hodit?

Krasopis je velmi jednoduchý a praktický mikrokoníček, skrze který můžete trénovat nejen svou přesnost, ale i jemnou motoriku a soustředění. Nabízí prostor pro zpomalení a odpočinek od shonu vlastních myšlenek. A navíc nevyžaduje žádnou vysokou vstupní investici – stačit vám bude pero či fixa, papír a čas. Trénovat můžete pár minut denně u pracovního stolu, během volné chvíle v kavárně nebo třeba před spaním na místo sledování seriálu.

Kaligrafie nicméně není jen výtvarná hra, ale především cenná dovednost, která přijde vhod ve chvíli, kdy se potřebujete blýsknout svým rukopisem. Základy krasopsaní totiž bezpochyby oceníte při psaní pozvánek na narozeninovou oslavu nebo svatbu, při výrobě vánočních či svatebních přání i dopisů nebo pohledů z cest. Ručně psaný vzkaz má své speciální kouzlo, kterému se digitální tisk nikdy nevyrovná, nicméně pokud k tomu navíc přidáte špetku kaligrafického umu, měníte jednoduché sdělení v malý artefakt a vzpomínku na něco výjimečného.

Krasopísmem současně můžete obohatit i svoje deníkové záznamy a prolnout zapisování pocitů a zážitků špetkou umění. Slušet bude i vašemu gratitude journalu, sešitu na afirmace nebo třeba jmenovkám na vánoční dárky či sváteční tabuli.

Osvojte si nový skill a pusťte se do tréninku krasopísma. Ne kvůli tomu, že je to trendy, ale proto, že objevíte novou dimenzi vašeho rukopisu, sílu ručního psaní i rychlý a osvědčený způsob, jak zpomalit.

¹ RAY, Nash, Donald M. ANDERSON, Ruth BARBOUR, Julian T. BROWN, Eric Gardner TURNER, Ralph H. PINDER-WILSON a Robert WILLIAMS. "calligraphy." In: Encyclopædia Britannica [online]. 2025 [cit. 2025-06-11]. Dostupné z: https://www.britannica.com/art/calligraphy/The-black-letter-or-Gothic-style-9th-to-15th-century

² KAO, Henry SR, Lin ZHU, An An CHAO, Hao Yi CHEN, Ivy CY LIU a Manlin ZHANG. Calligraphy and meditation for stress reduction: an experimental comparison. Psychology research and behavior management [online]. 2014, 7, 47–52 [cit. 2025-06-11]. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3928403/#:~:text=Conclusion

³  WANG, Jianing a Kaizhi TANG. Frontiers in Psychology 01 frontiersin.org Understanding the association of calligraphy activities with flow experience, peace of mind, and self-focused attention among university students. Frontiers in Psychology [online]. 2025, 16 [cit. 2025-06-11]. Dostupné z: pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12137259/pdf/fpsyg-16-1525503.pdf

#Pro firmy#

Za každým školním zvoněním se skrývá nespočet neviditelné práce, energie i emocí. Pedagogický diář Markéty Mrázové vznikl proto, aby učitelům maraton mezi zářím a červnem zpříjemnil, zdravě je motivoval a pomohl jim nacházet nejen inspiraci, ale také chvíle, kdy si mohou odpočinout. Spojením vášně pro vzdělávání, design i udržitelné materiály se nám podařilo vytvořit promyšleného průvodce pro rozmanitou učitelskou komunitu.

Markéta Mrázová je zkušená lektorka a pedagožka, která dlouhodobě podporuje učitele v jejich osobním i profesním růstu. Své projekty staví na úctě, tvořivosti a potřebě měnit školství zevnitř – nikoli revolucí, ale smysluplnými nástroji, které pedagogům zjednodušují každodenní fungování a vrací do jejich práce radost. Prostředí třídy i sborovny jsou jí důvěrně známé, stejně jako zákoutí i výzvy učitelské praxe. A právě na tomto půdorysu se zrodil renesanční nápad – vyvinout produkt, o který se její kolegyně a kolegové budou moci opřít.

Zadání – Diář, který zvládne celý školní rok

Konvenčních papírových nástrojů je sice na trhu nespočet. Většina z nich je ale na míle vzdálena realitě učitelské profese. I proto chtěla Markéta vytvořit diář, který doprovodí učitele na cestě celým školním rokem. Pomůže s přípravou na hodiny i plánováním výuky. Podá pomocnou ruku na třídních schůzkách i během hektického pololetí. Udrží všechny nápady, myšlenky i plány. A adaptuje se na rychlé školní tempo – od ranní porady až po poslední zvonění.

„Hledala jsem někoho, kdo umí pracovat s papírem, ale zároveň má smysl pro detail, estetiku a udržitelnost. Jejich vizuální jazyk a celkový přístup mě oslovily – a tak jsem jim napsala e-mail s nápadem. Nevěděla jsem, co čekat, ale velmi rychle jsem dostala milou a otevřenou odpověď. Už v prvních krocích mi bylo jasné, že jsme na stejné vlně a že vznikne něco skvělého. Překvapilo mě, jak snadno a přirozeně se celý proces rozběhl. Jak rychle pochopili podstatu nápadu a jak citlivě se k němu postavili,“ popisuje Markéta

Bylo zásadní mít na paměti, že učitelé nejsou jednotnou cílovou skupinou. Každý učí jinak, na jiné škole i jiné předměty, jinak plánuje i jinak přemýšlí. Markéta ale přesně věděla, jaké potřeby by měl diář naplnit. Sdílela s námi zkušenosti ze školního provozu, zpětnou vazbu od kolegů i poznámky z workshopů a mentoringů, které vede. A zkušenosti z pedagogické praxe se následně mohly protnout s papelote know-how stran výroby a designu.

Proces – Krok za krokem

Obsah diáře vznikal stejně jako plán kvalitní výuky. Na prvních místech stála smysluplnost, jasná struktura a kreativita. Diář navíc musel obstát tváří v tvář rychlém tempu i řadě učitelských výzev. Od plánů a příprav, přes přehled školního roku až po volné stránky na poznámky i nápady. Pracovní listy pak pomohou s pedagogickou reflexí, inspirativní citáty zase s motivací. Rozšířená verze navíc přidává i antistresové omalovánky, prostor pro ohlédnutí se za stanovenými cíli nebo chytrou kapsu na výukové materiály. Součástí diáře je 196 stran unikátního obsahu.

„Jednou z hlavních výzev bylo obrovské množství obsahu, od plánovacích tabulek přes metodické části až po reflexivní cvičení, a potřeba tento obsah sladit do vizuálně čistého, srozumitelného a přehledného celku. A řešili jsme i konstrukční úpravy: v průběhu let bylo třeba optimalizovat vnitřní rozvržení,“ komentuje proces vývoje produktu Denisa Havrdová, výkonná ředitelka papelote.

„Další náročnou částí byla výroba. Produkt obsahuje více komponent, je barevně variabilní a klade vysoké nároky na přesnost dodavatelského řetězce. Díky pravidelné komunikaci a systematickému přístupu jsme to však dokázali udržet v harmonii,“ dodává.

Design a materiály

Obsah má v ideálním případě kráčet ruku v ruce s formou. A ani u pedagogického diáře tomu nebylo jinak. Grafika se nese ve znamení minimalismu i funkčnosti. Praktický formát A5 se vejde do ruky, kabelky i batohu. Základem jsou lety prověřené Planoo desky z materiálu Vega, na který jsme vsadili pro jeho unikátní vlastnosti. Odolná veganská kůže vydrží každodenní zátěž školního roku, ale současně zanechává elegantní dojem. A stejně jako veškerý použitý papír naplňuje naše vysoké nároky na udržitelnost.

„Chtěla jsem vytvořit nástroj, oporu pro učitele, kteří chtějí být opravdovým příkladem – nejen slovy, ale i tím, co používají a jak pracují. Volili jsme proto takové materiály, které tento postoj podporují: většina z nich je recyklovaná, má certifikace udržitelnosti, nebo pochází z přírodních zdrojů, které nezatěžují životní prostředí,“ vysvětluje Markéta Mrázová.

Jakmile jsme doladili tiskové podklady i poslední detaily, mohl diář konečně putovat do tiskárny. A rázem i do sboroven. Stáli jsme na konci výrobního procesu a od prvního e-mailu, přes návrhy a makety, jsme došli až k první várce výtisků. „Pamatuju si i ten zvláštní den, kdy přijelo auto plné papíru a já si říkala: ‚Co jsem to udělala?‘ A pak jsem vzala do ruky první hotový diář a věděla jsem, že to celé má smysl,“ vzpomíná Markéta.

Výsledky – Asistent pro učitele z celé republiky

Od prvního vydání uplynulo pět let. S každou další edicí se pedagogický diář vyvíjí, učí novým dovednostem a reaguje na potřeby z praxe. Náklad se během té doby mnohonásobně navýšil. Nabídka barev i doplňků se rozrostla. A co je nejcennější, kolem diáře se zformovala komunita pedagogů, kteří se navzájem podporují i sdílejí své zkušenosti. Markéta navíc diář postupem času doplnila několika kurzy, rozšiřujícími materiály nebo třeba projektem virtuální sborovna. „Diář se stal základem pro další aktivity, které podporují učitele v jejich profesním i osobním růstu. Pro mnohé je to víc než jen pomůcka – je to motivace, opora, prostředek změny,“ shrnuje Markéta Mrázová.

Za pedagogickým diářem nestojí jen skvělý produkt, ale i skutečné partnerství a důvěra, které vznikly mezi papírenskou značkou papelote a pedagožkou Markétou Mrázovou. „Měla jsem jen nápad. Papelote mi podalo ruku a společně jsme ho přetavili v něco, co pomáhá každý den,” dodává.

Máte nápad, který vám nedá spát?

Pojďme ho společně posunout o kus dál. Během let jsme našli společnou řeč s kreativci, neziskovkami či nadnárodními korporáty a rádi si vyslechneme i vaše přání. Zajímá vás, jaké další zakázky nám v posledních letech dělaly radost? Prohlédněte si náš katalog.

#Kreativita a inspirace#

Pero v ruce a před sebou prázdný papír. Journaling není jen o tichém rozjímání. Jde o efektivní rituál, skrze který si můžeme uspořádat myšlenky, opečovat šrámy na duši, i zmírnit stres. Psycholožka Klára Lampová z iniciativy Nevypusť duši v rozhovoru vysvětluje, proč má psaní rukou své místo i v digitální světě. I to, jak využít různé typy deníkových záznamů ve prospěch našeho duševního zdraví.

„Klasické psaní na papír může mít výhodu v tom, že trvá déle, což může zvlášť lidem, kteří chtějí zpomalit, vyhovovat. Některé studie také vyzdvihují zapojení jemné motoriky, která podporuje hlubší kódování vzpomínek,“ říká psycholožka Klára Lampová z organizace Nevypusť duši, která se věnuje osvětě v péči o duševní zdraví a tematizuje způsoby, jak se o něj co nejlépe starat.

V rozhovoru pojmenovává, co o přínosech psaní pro naše psychické zdraví říkají vědecké studie. Jak s našimi pocity a prožitky na papíře naložit i proč to s journalingem nevzdávat ve chvíli, kdy máme pocit, že nám psaní příliš nejde.

„V Nevypusť duši vnímáme journaling primárně jako možnost pracovat s textem všímavě a pomaleji.“

Vnímá naše mysl rozdíl mezi psaním rukou na papír a psaním na klávesnici? Co na to říkají výzkumy – a co vaše terapeutická praxe?

Existují studie, které ukazují, že při psaní rukou na papír se v mozku propojuje širší síť senzoricko-motorických a paměťových oblastí, než když píšeme na klávesnici počítače. ^1 2 3 To může být užitečné například pro sebereflexi, zpracovávání emocí nebo učení se copingovým strategiím. Z trošku jiného kontextu pak výzkumy se studujícími ukazují, že psaní poznámek rukou vede k hlubšímu porozumění látky a psaní na počítači spíše k mechanickému přepisu. ^4 5 6 Neznamená to ale, že by psaní na počítači nemělo žádný efekt. Má také své místo a může být velmi užitečné.

Svým klientům*kám nabízím někdy možnost psát si deník toho, co jim přes den udělalo radost, nebo je vedu k zapisování si náročných situací, které spolu potom můžeme v terapii probrat. Vždy ale nechávám na nich, zda je jim příjemnější psaní rukou, do mobilu nebo na počítači. V Nevypusť duši vnímáme journaling primárně jako možnost pracovat s textem všímavě a pomaleji, než když píšeme na počítači nebo na telefonu, tedy tak, jak to obvykle děláme v práci nebo při řešení běžných denních záležitostí. Když píšeme rukou, musíme zpomalit, dávat si pozor, abychom nezničili tuhu pera, můžeme vnímat strukturu papíru – a zároveň na nás nevyskočí třicet okének a dvanáct upozornění na nový mail.

„Podle americké studie z roku 2019 se ale dá proces journalingu přirovnat k procesu, kterým procházíme při všímavé meditaci: nejprve zaznamenáme, co se nám děje, a to potom pojmenujeme, abychom to mohli zapsat.“

Co se odehrává v mozku ve chvíli, kdy si sedneme a začneme psát o tom, co prožíváme?

Empirických důkazů o tom, jak proces psaní souvisí s kognitivním zpracováváním v mozku, neexistuje příliš. Podle americké studie z roku 2019 se ale dá proces journalingu přirovnat k procesu, kterým procházíme při všímavé meditaci: nejprve zaznamenáme, co se nám děje, a to potom pojmenujeme, abychom to mohli zapsat. ⁷ Když „dáváme emoci jméno“, tlumí se nám činnost amygdaly a aktivují se regulační okruhy našeho organismu, což je dle dostupných studií klíčovým mechanismem, který sdílí meditace, vědomé dýchání i journaling. ⁸ To, že myšlenky zaznamenáváme, nás také staví do pozice vnějšího pozorovatele, který se může na zaznamenávanou situaci nebo emoční proces dívat s potřebným odstupem.

A jak na papíře pracovat s negativními myšlenkami způsobem, který nebude zahlcující?

Někomu může vyhovovat „vypsat se“ a nechat to na papíře. Pro někoho může naopak být v takovém případě vhodnější strukturovanější metoda práce. Pro někoho pak i klidně zahlcující způsob psaní, které následuje nějaký symbolický rituál, kdy se textu zbavuji – zmačkat nebo roztrhat popsaný papír, ten potom vyhodit… Je ale potřeba to vyzkoušet, neexistuje univerzální recept, který by fungoval na každého.

Journaling přitom není jen krizový nástroj. Jaké dlouhodobé benefity může pravidelné psaní přinášet naší duševní pohodě – třeba i v obdobích, kdy nás netrápí nic závažného?

My bychom dokonce vůbec neřekli, že journaling je krizovým nástrojem. Určitě sám o sobě nenahradí péči, která je v krizi potřeba a řadili bychom ho spíše do ranku prevence, případně podpůrného nástroje při zvládání krize.

V těchto rolích může pomoci s rozvojem sebereflexe, pomáhá s porozuměním a uvědomováním si vlastních emocí, utříděním myšlenek, může zlepšit spánek a náladu (zvláště pokud je psaní zaměřené na vděčnost). Také může rozvíjet kreativitu. 

„Klasické psaní na papír může mít výhodu v tom, že trvá déle, což může zvlášť lidem, kteří chtějí zpomalit, vyhovovat. Některé studie také vyzdvihují zapojení jemné motoriky, která podporuje hlubší kódování vzpomínek.“

U jakého stylu zápisků se mysl zvládne nejlépe uvolnit?

Obecně by se dalo říct že u takového, který je pro mě nejvíce svobodný a nemá příliš pravidel. To pak umožní větší uvolnění a zklidnění. Naopak strukturovanější formy psaní (zaměřené na konkrétní téma nebo postupování podle předem připravené kostry) vede spíše k rychlejšímu kognitivnímu zpracování. ⁹ Vždy ale platí, že vše je individuální, je fajn si vyzkoušet víc variant a věnovat se té, která mi vyhovuje. 

Bára Pšenicová (ředitelka Nevypusť duši) dodává: Jedna moje klientka využívá styl volného psaní. Nosí si s sebou sešit, a když má čas, respektive si ho vědomě udělá, tak si píše, co jí napadne. Potom se k tomu vrací, zjišťuje, jaké zápisky se jí opakují, přemýšlí nad tím, proč a to jí často pomůže se ve svém uvažování posunout. Z toho má pak radost, se kterou chodí za mnou do terapeutovny. 

Může být zapisování nástrojem, který přispěje k hlubšímu sebepoznání? Dá se jeho prostřednictvím naučit vědomější orientaci ve vlastních myšlenkách?

Určitě může a naznačují to i výzkumná zjištění. Podporuje to sebereflexi a pojmenování a vnímání svých emocí. 

Jak pracovat s tím, co na papíře vyvstane? Má smysl se k zápiskům vracet, nebo je naopak nechat být?

Možné jsou určitě obě varianty, záleží na tom, s jakým cílem se do psaní pouštíte. Pokud chcete někam „odložit“ přespříliš (často nepříjemných) myšlenek, abyste na ně tolik nemysleli, není třeba se k nim vracet. Mohou zůstat zavřené v sešitě. U zvláště traumatizujících či bolestivých témat je velmi účinné i skutečné zničení papíru (zmačkat a vyhodit, spálit). Na druhou stranu pokud si chcete třeba srovnat nějaký zážitek, prožitek nebo co se ve vás uvnitř odehrává, může být fajn se k tomu vrátit. Existují pak způsoby psaní, které jsou například přímo zaměřené na „to hezké“, co se nám stalo nebo si toho vážíme – deníky vděčnosti. K takovým věcem může být naopak velmi příjemné a podporující se vracet. 

„Pokud se však necítíte hned na dlouhé texty, můžete zkusit trochu jinou variantu – zmiňovaný deník vděčnosti. Cílem je si každý den večer napsat 3 věci, které vás potěšily, ale pozor neměly by se opakovat.“

V digitální době se psaní rukou může zdát jako zpátečnický rituál. Přesto na něj mnoho lidí nedá dopustit. Je v něm něco, co digitální poznámky prostě nedokážou nahradit?

Klasické psaní na papír může mít výhodu v tom, že trvá déle, což může zvlášť lidem, kteří chtějí zpomalit, vyhovovat. Některé studie také vyzdvihují zapojení jemné motoriky, která podporuje hlubší kódování vzpomínek.^10 11 Pokud by se člověk věnoval pravidelnému psaní například večer, další výhodou může být, že papír narozdíl od obrazovek nevyzařuje modré světlo, které má vliv na náš spánkový cyklus. Může to tedy být vhodnou variantou činnosti, kdy si od obrazovky odpočinu, pokud ji třeba používám celý den v práci. Na druhou stranu digitální forma může vyhovovat těm, co chtějí rychlejší způsob psaní, ale i snazší vyhledávání v textu, pokud by se chtěli k něčemu vrátit. Nejdůležitější je si vybrat tu variantu, která mi více vyhovuje. Obě varianty mají benefity na duševní zdraví.

Co byste poradila někomu, kdo má pocit, že „psát neumí“ – a přesto by to rád zkusil?

Není to o výkonu ani o uměleckém vyznění, i když samozřejmě výsledný text takový může být. Dá se začít třeba stručnějším shrnutím si toho, co se mi za den stalo a jaké to pro mě bylo. Existuje také technika volného psaní, která může pomoci překonat blok a obavy se psaním spojené. Smyslem je psát úplně cokoliv, co vás napadne, nezastavovat se a neohlížet se za stylistickými nedokonalostmi. Nechat myšlenky volně plynout, a pokud nevíte, co dál, napsat klidně do textu: „Teď mě nic nenapadá.“, ale pokračovat. Pokud se však necítíte hned na dlouhé texty, můžete zkusit trochu jinou variantu – zmiňovaný deník vděčnosti. Cílem je si každý den večer napsat 3 věci, které vás potěšily, ale pozor neměly by se opakovat. Nevyžaduje to tolik psaní, ale může to být prvním krokem k vytvoření třeba večerního rituálu, ze kterého se pak snáz přejde k delšímu psaní. 

Existují konkrétní techniky nebo cvičení, které mají prokazatelné účinky na duševní zdraví?

Například zmiňovaný deník vděčnosti. Dle odborníků*ic rozvíjení vděčnosti podporuje spokojenost v životě, trénuje pozornost, podporuje odolnost a pomáhá se přiblížit životním cílům.^12 13 Psaní deníku vděčnosti a zaměření se na „pěkné věci“ před spaním pak může zlepšit spánek a snížit stres.¹⁴ Dále uvedená technika volného psaní, která je spojována s rozvojem kreativity, sebereflexe a podporou well-beingu. 

Používá se také v rámci léčby některých duševních obtíží jako jsou třeba úzkosti a deprese anebo v rámci vyrovnávání se s traumatickou událostí, kdy se dotyčný*á pravidelném časovém úseku několik dní zaměřuje na psaní myšlenek, emocí, prožitků a poznatků, které aktuálně má. Může pomoci k uvolnění, ale i k hlubšímu porozumění a sebereflexi. 

Metaanalýza několika studií zaměřených na journaling v rámci léčby duševních onemocnění ukázala, že u úzkosti a PTSD může být psaní deníku použité jako vhodná podpora léčby.¹⁵ Důležité je ale zmínit, že v léčbě duševních onemocnění nestojí psaní jako samostatný nástroj, který by „vše vyřešil“, ale používá se jako podpora. Pokud mi dlouhodobě není dobře, určitě bych měl*a vyhledat odbornou pomoc.

Kam dál?

Jak začít s psaním deníku a jaké metody vyzkoušet, shrnujeme zde. Inspiraci pro váš gratitude journal, můžete načerpat tady. Návod na vytvoření myšlenkové mapy, která vám pomůže utřídit myšlenky, najdete v tomto článku. A s papírovou terapií vám pomůže bilanční deník z dílny týmu Posviť si.

A pokud se chcete dozvědět více informací o tom, jaké techniky a nástroje vám pomohou s péčí o duši, vaši zvídavost zaručeně ukonejší obsah od těch nejpovolanějších – experti z Nevypusť duši. Na jejich stránkách současně najdete i kontakty pro případy, kdy je potřeba vyhledat odbornou pomoc.

¹ UMEJIMA, Keita, Takuya IBARAKI, Takahiro YAMAZAKI a Kuniyoshi L. SAKAI. Paper Notebooks vs. Mobile Devices: Brain Activation Differences During Memory Retrieval. Frontiers in Behavioral Neuroscience [online]. 2021, 15, 1-11 [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: doi:10.3389/fnbeh.2021.634158

² JAMES, Karin N. The Importance of Handwriting Experience on the Development of the Literate Brain. Current Directions in Psychological Science [online]. 2017, 26(6), 502-508 [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: doi:10.1177/0963721417709821

³ LONGCAMP, Marieke, Céline BOUCARD, Jean-Claude GILHODES, Jean-Luc ANTON, Muriel ROTH, Bruno NAZARIAN a Jean-Luc VELAY. Learning through hand- or typewriting influences visual recognition of new graphic shapes: behavioral and functional imaging evidence. Journal of Cognitive Neuroscience [online]. 2008, 20(5), 802-815 [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: doi:10.1162/jocn.2008.20504

⁴ MUELLER, Pam A. a Daniel M. OPPENHEIMER. The Pen Is Mightier Than the Keyboard: Advantages of Longhand Over Laptop Note Taking. Psychological Science [online]. 2015, 25(6), 1159-1168 [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: doi:10.1177/0956797614524581

⁵ FLANIGAN, Abraham E., Jordan WHEELER, Tiphaine COLLIOT, Junrong LU a Kenneth A. KIEWRA. Typed Versus Handwritten Lecture Notes and College Student Achievement: A Meta-Analysis. Educational Psychology Review [online]. 2024, 36(78) [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: doi:10.1007/s10648-024-09914

⁶ MOREHEAD, Kayla, John DUNLOSKY a Katherine A. RAWSON. How Much Mightier Is the Pen than the Keyboard for Note-Taking? A Replication and Extension of Mueller and Oppenheimer. Educational Psychology Review [online]. 2019, 31, 753–780 [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: doi:10.1007/s10648-019-09468-2

⁷ DIMENICHI, Brynne C., Ahmet O. CECELI, Jamil P. BHANJI a Elizabeth TRICOMI. Effects of Expressive Writing on Neural Processing During Learning. Frontiers in Human Neuroscience [online]. 2019, 13 [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: doi:10.3389/fnhum.2019.00389

⁸ BURKLUND, Lisa J., J. David CRESWELL, Michael R. IRWIN a Matthew D. LIEBERMAN. The common and distinct neural bases of affect labeling and reappraisal in healthy adults [online]. 2014, 5(221) [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: doi:10.3389/fpsyg.2014.00221

⁹ BENCE, Sarah. 17 Surprising Benefits of Journaling. DOTDASH MEDIA. Very Well Health [online]. 2025 [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: https://www.verywellhealth.com

¹⁰ MUELLER, Pam A. a Daniel M. OPPENHEIMER. The Pen Is Mightier Than the Keyboard: Advantages of Longhand Over Laptop Note Taking. Psychological Science [online]. 2015, 25(6), 1159-1168 [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: doi:10.1177/0956797614524581

¹¹ VAN DER WEEL, F. R. (Ruud) a Audrey L. H. VAN DER MEER. Handwriting but not typewriting leads to widespread brain connectivity: a high-density EEG study with implications for the classroom. Frontiers in Psychology [online]. 2023, 14 [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: doi:10.3389/fpsyg.2023.1219945

¹² NELSON, Catherine. Appreciating gratitude: Can gratitude be used as a psychological intervention to improve individual well-being? Counselling Psychology Review [online]. 2009, 24(3-4), 38–50 [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: https://explore.bps.org.uk/content/bpscpr/24/3-4/38

¹³ THOKOZANI MAHLANZE, Hazel a Maureen NOKUTHULA SIBIYA. Perceptions of student nurses on the writing of reflective journals as a means for personal, professional and clinical learning development. Health SA Gesondheid [online]. 2017, 22, 79-86 [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S102598481630014X

¹⁴ The Power of Journaling: What Science Says About the Benefits for Mental Health and Well-Being. Child Mind Institute [online]. 2025 [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: https://childmind.org/blog/the-power-of-journaling/

¹⁵ SOHAL, Monika, Pavnee SINGH, Bhupinder SINGH DHILLON a Harbir SINGH GILL. Efficacy of journaling in the management of mental illness: a systematic review and meta-analysis. Family medicine and community health [online]. 2022, 10(1) [cit. 2025-06-09]. Dostupné z: doi:10.1136/fmch-2021-001154

#Kreativita a inspirace#

S tvůrčím blokem se čas od času potká každý kreativec. Myšlenky přešlapují na místě, nápady nepřicházejí a motivace kolísá. Dobrou zprávou ale je, že existují techniky, které vám pomohou vrátit kreativitu zpátky na značky. Pokud zrovna potřebujete nastartovat pracovní flow, nebo jen hledáte zkratku z nudy a dlouhé chvíle, založte si kreativní deník a vyzkoušejte některou z našich pěti osvědčených rozcviček.

Kreativní deník

Kreativita je dovednost, kterou je čas od času potřeba potrénovat. A příjemným ekvivalentem tělocvičny pro vás mohou být právě stránky kreativního deníku. Protože jak lépe nacvičovat bez tlaku na výkon než na prázdných stránkách, kde je povoleno cokoliv – kreslit plenéry, čmárat nesmysly, stříhat, lepit ústřižky, psát básničky, škrtat nebo obtiskávat. Kreativní deník zkrátka představuje hřiště pro všechny vaše nápady. Tak si nezapomeňte čas od času zahrát.

5 metod, jak nastartovat kreativitu:

1.) 30 kroužků

V 70. letech provedl Bob McKim, profesor strojního inženýrství na Stanfordské univerzitě, velmi jednoduché, ale překvapivě zajímavé cvičení. Požádal své studenty, aby nakreslili spolužáka sedícího vedle nich. Na čemž by ještě nebylo nic tak pozoruhodného, kdyby na to ovšem nedostali pouhých 30 sekund. Omezený časový limit je nicméně donutil jednat intuitivně a zároveň je zbavil jakéhokoliv prostoru pro sebekritiku, která nás často odvádí pryč od tvůrčího procesu.

Na základě tohoto pozorování tak McKim přišel s dalším kreativním warm upem. Jeho princip spočívá v tom, že si připravíte papír s 30 prázdnými kroužky (můžete si je sami předkreslit nebo si vytisknout šablonu) a oblíbené pero nebo tužku. Na stopkách si následně nastavíte odpočet 3 minut a jakmile spustíte odpočet, pokoušíte se co nejvíce kroužků proměnit v konkrétní objekty – pneumatiku, obličej nebo třeba fotbalový míč. 

Můžete variovat jeden typ předmětu do různých podob, nebo se pokusit o co největší rozmanitost. Jedna konstanta ale zůstává: omezený čas strhne lavinu svižného a impulzivního tvoření, v němž se nehraje na dokonalost, takže aspirace na perfektní kresby rovnou hoďte za hlavu. Na místo toho se zkuste uvolnit, přepnout do kreativního režimu a přivítat tvůrčí flow.

2.) 365 slov

Rádi byste kreativitu trénovali s pravidelnou frekvencí? Nepotřebujete múzu, ale impuls. A kreativní sešit z dílny ilustrátorky Táni Sekerkové vám ho nabídne každý den v roce. Ukrývá 365 prázdných políček a slov, která čekají na vaše ztvárnění. Můžete kreslit, malovat, čmárat, básnit nebo třeba lepit koláže. Kreativní flow se meze nekladou. A každé jedno slovo, ať už je zrovna jednoduché či poetické, představuje tvůrčí výzvu. Nakreslíte danou věc jedním tahem nebo budete hledat rýmy?

S deníkem si navíc kreativní rozcvičku snadno proměníte v příjemný rituál, na který vám stačí pár minut denně. Budete hledat asociace, trénovat nové formy vyjádření i uvolňovat prostor pro nevšední nápady. Každý pravidelný trénink navíc v dlouhodobém horizontu přinese své ovoce – třeba novou perspektivu, s jakou nahlížíte na svět kolem vás.

3.) Kámen, pero a papír

Únikový východ z tvůrčího bloku se občas může skrývat za rohem. A proto se vyplatí vyměnit složité cesty a tlak na výkon za gesta, které nemají směr, ani účel.

Na toto cvičení si připravte čistý list papíru a menší kamínek (bude se vám s ním pracovat lépe, pokud bude kulatý nebo oválný). Vezměte do ruky pero, uvolněte se a nechte mysl na chvilku vydechnout. Kamínek při tom pomalu posunujete perem kupředu, dozadu nebo do stran – a pokud tápete, video vám napoví, jak na to. Nekreslíte nic konkrétního, jen zkoušíte, kam vás kámen pustí, zavede a jakým směrem se vydá. A možná nakonec přijdete na to, že jste během mentálního oddechu, vytvořili umělecký masterpiece.

4.) Pravá, nebo levá

Nejen v tvůrčím procesu máme často tendenci stavět na piedestal přesnost a efektivitu. Už jste ale někdy vyzkoušeli hodit perfekcionismus za hlavu a upřednostnit při psaní či kreslení ruku, kterou obvykle nevyužíváte jako tu dominantní? Ať jste pravák nebo levák, zkuste ruce při tvoření tentokrát prohodit. Nastavte si čas (stačit bude pět, deset nebo patnáct minut) a začněte zlehka. Nacvičte si zbrusu nový podpis. Vypište všechna písmenka abecedy. Popište v pár větách, jaký byl váš den. Nebo třeba zkuste načrtnout obálku vaší oblíbené knihy.

Vězte, že jakmile pero propůjčíte „opačné ruce“, odemknete si tím cestu k tvůrčímu restartu. Tempo se zpomalí, linky i obrysy naberou neobvyklý směr a potřeba kontroly se rázem sama vytratí. Výzkumy navíc ukázaly, že už po 10 dnech pravidelného tréninku nedominantní ruky se zlepšuje její rychlost, plynulost i přesnost.¹ Nezní to jako win, win?

5.) Poslední tah

Psaní, ani kreslení nemusí začínat na nepopsaném listu. Ba naopak! Malý střípek už hotového díla vám může posloužit jako odrazový můstek pro vaše vlastní nápady.

Vystřihněte si fragment obrázku z časopisu, ustřihněte kus staré pohlednice nebo si vytiskněte fotku, kterou rozstřihnete na více dílků – detail obličeje, část krajiny, roh místnosti nebo třeba jen pár barevných tahů. Ústřižek následně nalepte do deníku, chopte se oblíbené psací potřeby a dokreslete zbytek obrázku. Zůstanete nohama na zemi, nebo úplně změníte kontext a propojíte dvě na míle vzdálené reality? Pamatujte: není to soutěž v dokonalosti, ale trénink představivosti. Takže ji klidně nechte rozběhnout se všemi směry.

Pokračujte v tréninku

Už jste vyzkoušeli všechna naše cvičení a pátráte po dalších? Inspirujte se v knihách – třeba na stránkách Creative Confidence od Toma a Davida Kelleyových, zakladatelů agentury IDEO a pionýrů metody design thinking. Nebo titulem Creativity: A Short and Cheerful Guide z pera komika a spisovatele Johna Cleese. A načerpat tipy od královny kreativity, Michelle Losekoot, která na svém blogu shrnuje i 34 způsobů, jak se vymanit z tvůrčí krize.

¹ PHILIP, Benjamin A. a Scott H. FREY. Increased functional connectivity between cortical hand areas and praxis network associated with training-related improvements in non-dominant hand precision drawing. Neuropsychologia [online]. 2016, 1(87), 157-168 [cit. 2025-05-28]. Dostupné z: doi:10.1016/j.neuropsychologia.2016.05.016