Papír versus Michelle Losekoot #17

#Papír versus#

Píše bestsellery, vede čtenářský klub a mezi tím stíhá rozjíždět jeden projekt za druhým. Všechny své nápady přitom nejdřív svěřuje zápisníku, protože právě ten jí dopřává volnost ke kreativnímu rozletu. Jako únikový východ z online světa využívá analogovou krabici a její knihovna hraje všemi barvami, stejně jako její tvorba. Ačkoliv Michelle Losekoot patří k výrazným hlasům českého digitálu, na papír a offline nedá dopustit. V rozhovoru sdílí, kolik sešitů ročně popíše, jaká otázka jí změnila život i tip na tvůrčí rozcvičku.

Michelle Losekoot
digitální vypravěčka, spisovatelka a lektorka

Michelle Losekoot spisovatelka, tvůrkyně a lektorka. Jejími kurzy kreativity a obsahového marketingu už prošlo přes 15 tisíc spokojených účastníků. Píše newsletter o kreativitě 3Ká, má několik marketingových cen je spoluautorkou tří bestsellerů, knih Bez jablka (2016), Jak na sítě (2019) a Ztracenné (2023). Stojí za projekty Posviť si, Plný kecky, Jak na sítě nebo Nestereo. Založila čtenářský klub Načteno , v rámci kterého každý měsíc otevírá diskuzi nad romány 20. století.

„Kombinovat digitální a analogové nástroje je pro mou práci zásadní. Pro vymýšlení i psaní je důležité mít papír i klávesnici.“

Používáte papír při práci? A má své místo i ve vašem osobním životě?


Všechny nápady vymýšlím v ruce, črtám si je v mém oblíbeném Vegabloku, mám už asi šestý. V sezóně, kdy potřebuju posilu, si přibírám i papírový to do list na daný den, měsíční plán a habit tracker. A samozřejmě, a to je celoroční, si vedu papírový deník a nově jsem začala udržovat papírovou kuchařku.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?


Můj mozek má díky papíru větší volnost. Svoboda, kterou papír nabízí, mne většinou nesvazuje, ale naopak mi dodává odvahu zkusit něco nového – kreslit, doodlovat, vybarvovat, trhat, lepit i překládat. 

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je nejraději vedete? 

Nemám žádný styl ani systém. Nosím s sebou všude papírový blok a když potřebuju něco vymyslet, chvíli si do něj čárám.

Podle čeho poznáte dobrý zápisník? Rozhoduje papír, vazba, formát, nebo pocit? 

V rámci značek vybírám z těch, které jsou šetrné k přírodě, vyrobené v Česku nebo s nějakým podílem ruční práce. V rámci zápisníků jdu pak nejčastěji po rozměru (abych ho mohla kamkoliv nosit s sebou) a po lineatuře (kéž by se všechno vyrábělo s tečkama!). Jelikož do bloků píšu většinou fixama, zkoumám i gramáž a kvalitu papíru (aby se to nepropíjelo). A samozřejmě se mi musí líbit! 



Kolik zápisníků za rok dokážete popsat a vracíte se k nim zpětně?


Nápadovníky (Vegabloky) popíšu za rok průměrně tři.

Čím ráda píšete?


Fixama. Většinou píšu mým oblíbeným japonským černým fixem Tombow Monotwin nebo  štětcovými fixy Marvy, oboustrannými Tombow ABT dual, nebo akvarelovými pery Faber Castell Pitt.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? 

Když si nápady na papíře načrtnu a rozpracuju, přesouvám exekuci do digitálního prostředí, většinou do Poznámek, Figmy, Freela nebo Notionu.

Co nesmí chybět ve vašem papírenském gearu?

Jsem minimalista, mám jen bloček a fixku. 

Jak to vypadá na vašem pracovním stole? Co všechno na něm najdeme?


Laptop, telefon, airpody, blok, fixu a do dvou odpoledne kafe.

Jak důležitá je pro vás kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Kombinovat digitální a analogové nástroje je pro mou práci zásadní. Pro vymýšlení i psaní je důležité mít papír i klávesnici.

Jaké věci vám pomáhají míň scrollovat a snižovat screen time, když na vás začne doléhat tíha jedniček a nul? 

Když potřebuju zklidnit, inspirovat, odpojit se, vypnout nebo být chvíli víc sama se sebou, sáhnu místo po telefonu po svém analog boxu. Je to krabice, ve které mám 5 až 8 aktuálních offline koníčků. Momentálně tam mám třeba křížovky, míčky na žonglování, kuchařku na zapisování rodinných receptů, poštovní sadu, Rubikovu kostku, papírové hry nebo deník. Moje krabicové aktivity (krom toho, že jsou screen-free) musí splňovat alespoň 2 ze 3 podmínek: přinášet mi radost, rozvíjet mě nebo zklidňovat a nebo posilovat vztahy. Vždycky tam mám taky jednu věc, kterou se zrovna učím, protože zvídavost a úžas jsou důležitými složkami spokojenosti. V jedné krabici je to všechno proto, aby to šlo zaprvé dobře přenášet (vzít s sebou na chalupu nebo přenést do vany) a abych v momentě, kdy chci chvíli odpočívat, nestrávila celou dobu hledáním, kde po bytě co mám. Takhle stačí sáhnout do krabice.

Na co si ve svém životě potřebujete právě teď posvítit?

Představuju si, že na některá témata si – takovou malou kapesní baterkou – svítím neustále: třeba na vztahy, práci nebo na zdraví. Snažím se je neustále nějakou mou částí vědomě prožívat, budovat a opečovávat. A pak jsou témata, na která si posvítím – a tady už je to spíše něčím zhruba o velikosti pouliční lampy – jednou za rok: na život obecně, spokojený domov nebo na plány na příští rok. Letos v zimě mi bude 40, takže na mě začíná dopadat pocit, že si tou pouliční lampou mám posvítit úplně na všechno najednou!

S čím se svěřujete výhradně, jen a pouze papíru? V čem spatřujete výhody offline bilancování?

Kreslím si jen v papíru. Pokud si tedy potřebuju něco načrtnout, budu to dělat v ruce.

Máte svůj oblíbený journalingový rituál? Kafe, čaj, ticho, rušno?

Nemám. Ale většinou mě u práce najdete se sluchátky na uších, díky tomu se mi dobře pracuje kdekoliv, doma, v kavárnách i na cestách.

„Nechala  bych na každém, aby si vybral své knihy, které by neměly v jeho nebo její knihovně chybět. Jinak by se nám to mohlo zvrhnout v povinnou četbu, a mezi náma – ta kdyby nebyla, tak bych měla knihy ráda o několik let dřív.“

Leitmotivem projektu Posviť si je, že: „Jedna dobrá otázka vám může změnit život.“ Vzpomenete si na nějakou, která změnila život vám? 

Ano, kdysi mi změnilo život, když se mě koučka Bára Filáčková, se kterou teď uvádím podcast Plný kecky, zeptala: Proč tolik pracuješ? A já poté, co se mě na to ptala asi půl hodinu v kuse, zjistila, že pracuju proto, že v mém životě není nic zábavnějšího. A tak jsem ten život začala od základů měnit.

Co vám v turbulentních časech pomáhá udržet klid na duši?

Zeptat se sama sebe: Co bych teď potřebovala, aby mi bylo o trošku líp? A často mi pomáhá si jen připomenout, že to tu všichni hrajeme poprvý a že všichni jednou umřeme.

V rámci knižního klubu Načteno se společně s komunitou čtenářů vracíte na stránky velkých románů 20. století. Jaký titul  by podle vás neměl chybět v žádné knihovně?

Krása knižního klubu Načteno je, myslím, hlavně v tom, že neříká, že byste něco číst měli. Dokonce v něm pravidelně připomínáme, že nemusíte dočítat, že můžete jakýkoliv titul vynechat a že i tak budete pořád součástí knižního klubu. Takže bych nechala na každém, aby si vybral své knihy, které by neměly v jeho nebo její knihovně chybět. Jinak by se nám to mohlo zvrhnout v povinnou četbu, a mezi náma – ta kdyby nebyla, tak bych měla knihy ráda o několik let dřív.

Jaká kreativní rozcvička na vás vždycky spolehlivě zafunguje?

Popsat dvoustranu v bloku všemi asociacemi, které mě k tématu napadají. 

Virginia Woolfová tvrdila, že pokud chce žena psát literaturu, musí mít peníze a vlastní pokoj. Vy jste napsala a vydala knížek už šest. Platí tahle rovnice i ve 21. století? Nebo je ještě komplikovanější?

Virginie Woolf byla moudrá žena! Mít peníze a prostor, kde má člověk klid, je nicméně prospěšné pro jakoukoliv profesi, tvůrčí i netvůrčí, pro muže i ženy. Zábavné je, že v každém období přicházejí nové výzvy, které vás od klidu a finančních jistot vzdalují. Ironické je, že jednou z takových výzev je samotné psaní.

Jídlo, film, píseň, rada nebo okamžik, které poslední dobou nemůžete dostat z hlavy?

Hodně přemýšlím nad všemi motivy, postavami i příběhy, které se objevují v knihách, které čteme tenhle rok v Načtenu. Všechny tituly, od Kdo chytá v žitě, přes Na cestě a Hrozny hněvu až k aktuální paní Dallowayové, přinášejí stále aktuální témata.

Co nesmí značka nebo osobnost postrádat, aby vás zaujala na první i druhý pohled? 

Svojost.

 
Foto: Adam Mráček 

Papír versus

Druhá sezóna nabízí návrat do offline světa a přináší rozhovory s osobnostmi, které navzdory digitální době nepřestávají fandit papíru. Nahlédněte do jejich sešitů, na pracovní stoly i do kreativního procesu. Každý měsíc nová epizoda. Analog už čeká...