Blog

#Papír versus#

 Kateřina Trávníček je psychoterapeutka, mentorka a lektorka se zaměřením na duševní zdraví rodičů a dětí a spoluautorka knihy Přetíženy. Původním vzděláním je lingvistka, ve své práci proto propojuje porozumění lidské psychice s citlivostí k jazyku a způsobu, jakým o sobě, dětech a vztazích přemýšlíme. Dlouhodobě se věnuje především rodičovskému přetížení, osobním hranicím, emoční regulaci, mentální zátěži a hledání rovnováhy mezi potřebami dětí a jejich rodičů.

Tvoří vzdělávací seriál Víc lehkosti v rodičovství, který propojuje
vědecké poznatky s terapeutickým vhledem a nabízí rodičům praktické
nástroje i úlevu. Prostřednictvím přednášek, workshopů a tvorby na
sociálních sítích popularizuje péči o duševní zdraví. V Ostravě založila
respektující dětskou skupinu Školičku Šídlo a je spoluautorkou podcastu Mrchy z pekel.

 „Sdílím stůl s mužem a když je tam on, je to krásný pořádek, dva bloky, možná metr, pár věcí na psaní. Když za stůl sednu já, začnou se mi hromadit věci a nejvíc nádobí. Když jsem ve flow, nechci se nechat rušit úklidem.“

Používáte papír při práci? A má své místo i ve vašem osobním životě?


Používám, když si potřebuju věci rozmyslet. Maluju si slova, šipky, čáry, souvislosti. Stejně tak když plánuju něco v rámci podnikání, včetně výpočtů, potřebuju je mít na dost velkém papíře, A4 nejmíň. Malé papírky typu post-it notes pro mě nefungují.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?


Zobrazení. Že svoje myšlenky snadněji vidím a kontakt psací potřeby s papírem.

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je nejraději vedete? 

Valná většina mých poznámek jsou myšlenkové mapy, takže propojené, často ozdobené bubliny. A taky se mi spouští automatické kreslení, když mám poblíž propisku či tužku a papír ve chvíli, kdy mi někdo telefonuje. Manžel vždycky u pracovního stolu pozná, že jsem telefonovala, protože mám pokreslené papíry šipkama, očima a karikaturama obličejů. 

Podle čeho poznáte dobrý zápisník? Rozhoduje papír, vazba, formát, nebo pocit?

Jako levák řeším, aby se mi dobře psalo přes vazbu, takže vysoká kroužková mi smysl nikdy nedává. Celkově více pocit, musí se hezky brát do ruky, hezky rozevírat a nejraději mám papír s tečkami, o něco větší než A5.



Kolik zápisníků za rok dokážete popsat a vracíte se k nim zpětně?


Vracím. Některé mám uschované, ale častěji pracuju na samostatných papírech a ty mi obvykle není líto vyhodit. Popsané zápisníky se vyhazují hůř.

Čím ráda píšete?

Mám ráda tenké černé fixy.


Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? 

Používám obyčejné poznámky v iPhone, protože telefon je něco, co mám při sobě nejčastěji. Zápisník si beru spíš na semináře a jeden mi leží na pracovním stole.

Co nesmí chybět ve vašem papírenském gearu?

Kvalitní vodovky a papír na akvarel, s tím se s dětmi zabavíme vždy na velmi dlouho.

Jak to vypadá na vašem pracovním stole? Co všechno na něm najdeme?


Sdílím stůl s mužem a když je tam on, je to krásný pořádek, dva bloky, možná metr, pár věcí na psaní. Když za stůl sednu já, začnou se mi hromadit věci a nejvíc nádobí. Když jsem ve flow, nechci se nechat rušit úklidem. 

Jak důležitá je pro vás kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je balancujete?

Jednu dobu jsem pracovala s myšlenkovýma mapama v tabletu ve skvělé appce Concepts, ale vrátila jsem se k papíru, přestože se myšlenkové mapy lépe editují v digitálu, radši u přemýšlení sedím s papírem než s tabletem.

Offline zenová aktivita, kterou si vždycky zaručeně užijete?

Traily na celopéru, terén na gravelu, v zásadě jakoukoli jízdu na kole kromě silničky, která pro mou hlavu není takový relax jako muset řešit každý kámen a kořen v terénu.

„Rodičovství je dnes daleko větší zátěž než dřív. Přestože máme jednorázové plínky a kaše v kapsičkách, nároky jsou dnes větší.“

Máte nějaký rituál nebo návyk, který vám zásadně pomáhá držet směr?

Asi ne. Dělám vše hodně podle toho, co aktuálně potřebuju, takže rituály pro mě vůbec nefungují.

Čím si nejraději sytíte duši? Je to čas s blízkými, vědomosti, pohyb, dobrodružství?

Hodně pohybem a teď, když jsou děti trochu větší a jsou zrovna ve věku ideálních parťáků, tak je to hodně čas v terénu s nimi.

Jaký pilíř je pro vás v péči o duševní zdraví zásadní?

Kromě terapie rozhodně pohyb. Když začínám z jakéhokoli důvodu víc hnít doma a nemám chuť se hýbat, podepisuje se to na psychice. Jakýkoli pohyb mě zase vrátí do normy. 

V čem je rodičovství největší výzvou pro mysl?

V obří míře zodpovědnosti. V rozhodovací paralýze a v totální přeinformovanosti. Rodičovství je dnes daleko větší zátěž než dřív. Přestože máme jednorázové plínky a kaše v kapsičkách, nároky jsou dnes větší.

Když jste s kolegyní Martinou Maškovou psaly knížku Přetíženy, jaká informace vás v průběhu rešerší nejvíce překvapila, ať už mile nebo nemile?

Možná informace o nás dvou – jak dobře se nám spolupracuje a jak extrémně efektivní umíme v omezeném čase být, a to jak spolu na jednom místě, tak kvůli odlišným lokalitám i v onlinu.

Které rozhodnutí vás ve vaší kariéře stálo nejvíc odvahy?

V minulosti to bylo založení respektující školičky Šídlo, to byl první velký projekt a bála jsem se, že v Ostravě nenajdeme dost stejně smýšlejících rodičů, kteří nám děti svěří a budou schopní školkovné platit. Aktuálně mě lidi označují za odvážnou (s takovým tím: to je pošetilé spíš než odvážné), protože jsem se rozhodla nebýt ve své tvorbě závislá na platformách typu Forendors či Herohero a vyvinula vlastní appku pro přetížené rodiče na viclehkosti.cz.

Jaký rozšířený stereotyp nebo nevyžádaná rada o výchově dětí vás nejvíc irituje?

V začátku u miminek. Vždyť ho tím nošením nebo kojením rozmazlíš. Ale asi ještě více vnímám, jak si škodíme tím, co učíme kluky o mužství a holky o ženství, a to začíná už u toho, jaké hračky jim kupujeme a k jakým aktivitám je pouštíme.

Máte pocit, že sociální sítě rodičům spíš pomáhají, nebo škodí?

To je těžké. Myslím, že sociální sítě jsou designované tak, aby ubližovaly, aby nás tam držely, aby nám narušovaly dopaminergní cesty v mozku a aby přinášely peníze. Zároveň ale věřím, že se dá algoritmus při správném používání vycvičit. Ale nefunguje to bez „nevycvičené“ mysli. Třeba učit se nesrovnávat se, učit se, jaká téma je moje a jaké můžu pustit, protože to prostě nezapadá do mého života.

Co nového jste se o sobě za poslední dobu naučila? A co se teprve naučit chcete?

Že odvážná skutečně jsem, ne proto, co dělám v rámci obsahového tvůrcovství nebo podnikání, ale že dokážu věci, o kterých jsem si nikdy nemyslela, že je dokážu. Třeba provést svou milovanou umírající maminku posledními chvílemi spolu s celou rodinou.

Foto: Adam Mráček 

Papír versus

Druhá sezóna nabízí návrat do offline světa a přináší rozhovory s osobnostmi, které navzdory digitální době nepřestávají fandit papíru. Nahlédněte do jejich sešitů, na pracovní stoly i do kreativního procesu. Každý měsíc nová epizoda. Analog už čeká...

#Journaling#

Pořídit si Journal je jedna věc. Ale zjistit, na co všechno se dá využít, je věc druhá. Z plánovače se může stát místo pro odpočinek, z checklistu polička s přečtenými knihami a z obálky schovka na vzpomínky. A protože nejzajímavější způsoby využití vznikají až v rukou těch, kteří s Journalem tráví den co den, dali jsme dohromady pár vašich osobních tipů, jak si s jednotlivými sešity vyhrát a jak si systém přizpůsobit přesně podle sebe.

1.) Vybarvovací ventil 

Ve chvíli, kdy se cítíte přehlceni úkoly a plány, nastává čas využít stránky plánovače na papírové nicnedělání. A okýnka, která běžně slouží k organizaci dne či měsíce, tak obsadit do nové role. Inspirovat se můžete třeba u Barbory. Stačí vzít fixy a pár minut vybarvovat. Bez tlaku na výkon a bez potřeby vytvořit něco převratného. 

„Nejvíc jedu check list, protože odškrtávání je moje nejoblíbenější dávka dopaminu. Deník je plný random myšlenek, poznámek ke knížkám i zážitků, které nechci zapomenout. A plánovač mi měl původně sloužit jako kalendář, ale nakonec se z něj stal takový klidný koutek. Kdykoliv mám pocit, že je toho moc, otevřu ho a vybarvím si jednu kostičku. Je úplně jedno jak. Prostě vezmu svoje nejoblíbenější fixy z Muji a na pár minut si jen čmárám.“

2.) Sentimentální seznamy

I když nás odrážky typicky vybízejí k zapisování úkolů a maximalizaci produktivity, některé seznamy mohou mít daleko větší hodnotu. Využít je můžete třeba jako databázi shlédnutých filmů, skvělých jídel, které jste ochutnali, kaváren, kam chcete zavítat, nebo malých vítězství, na která nechcete zapomenout. Na místo dalšího seznamu toho, co ještě musíte stihnout, si tak můžete vytvořit malý archiv toho, co už jste zažili – stejně jako Ester.

„Deník mám na zapisování myšlenek, volný sešit na účtenky a vstupenky z cest, malůvky a obtiskávání textur a checklist na různé sentimentální seznamy spíš než to-do – na hlášky dětí, přečtené knihy, navštívená místa, překonané milníky dětí a tak dále.“

3.) Sbírka papírových artefaktů

S účtenkou z kavárny nebo lístkem na autobus se většinou loučíme už ve chvíli, kdy se nám ocitnou v ruce. Putují do koše a společně s nimi mizí i hmatatelná vzpomínka na hřejivé setkání nebo dobrodružný výlet. Není to škoda? Agáta má za to, že s papírovými poklady můžeme naložit i jinak. 

„Deníkovou část používám tím způsobem, že si vždycky z toho dne, o kterém budu psát, sbírám různé scraps (třeba kartičku z kavárny) a k těm si pak píšu poznámky. Na deníku je taky super, že si tam můžete zakroužkovat datum, kdy to bylo, a na dolní části stránky si zaškrtnout, jaké bylo počasí, jakou jste měli náladu, čas i jestli byl den, nebo noc.“ 

4.) ADHD partner in crime

ADHD a pevně daný systém nejsou zrovna nejlepší kamarádi. U Journalu ale funguje překvapivě dobře jedno jednoduché pravidlo: deník se přizpůsobuje vám, ne vy jemu. A tudíž si ho oblíbí i neurodivergentní mozek. Jednotlivé části můžete střídat podle nálady i aktuálních potřeb, aniž by vás přepadaly výčitky z toho, že se vám nedaří udržet v journalingu pravidelnost.

„Journal jsem si pořizovala primárně jako pomůcku s mým ADHD, protože splňuje hned několik kritérií. Obálka je průhledná, takže co vidím, to používám, můžu měnit covers, a tak to nikdy nemůže spadnout do stereotypu. Má víc částí, čímž odpadá permanentní stres, který jsem vždy zažívala s novým velkým journalem, že sešit celý nenaplním, nebo ho naplním špatně. Jednoduše si můžu koupit nový sešítek, když mi dojde místo. Všechno drží pohromadě = neztratím žádnou část ecosystemu.“

Alena používá Zápisník jako scrapbook, ve kterém si vytváří soukromou galerii vzpomínek a doplňuje je popisky. Checklist zastává roli „ADHD deníku“ a vejdou se do něj to do listy, aktuální nápady i strategie z terapie. Plánovač stručně a jasně shrne měsíční přehled. A Deník je tím nejlepším parťákem, kterému můžete svěřit ty nejupřímnější informace.

5.) Obal jako schovka na poklady

A co by byly sešity bez obálky? Promění se v nástěnku, moodboard i malou skrýš na všechno, co nechcete ztratit. Právě možnost průběžně ji měnit a vkládat do ní nejrůznější drobnosti dává Journalu osobnější rozměr. Fotky, kartičky, ústřižky, samolepky nebo cokoliv, co si chcete nechat na očích. Jednou minimalistická, podruhé přeplněná poklady. Přesně taková, jakou ji zrovna chcete mít.

„Já nejsem člověk, který by si každý večer psal dlouhé stránky, preferuju chaotický journaling podle nálady. Místo, kam si vypíšu spontánní myšlenku, odškrtnu si to-dos nebo přilepím něco na památku. Jednu náplň používám na to-dočka, jeden ve stylu kalendáře, kam si nahazuju svůj měsíční přehled a pak moje nejoblíbenější část, kam si zapisuju random myšlenky, zážitky, citáty, něco si tady lepím. A hrozně oceňuju formát obálky pro všechny možné drobnosti.“  

Zajímá vás, jaké poklady si do obálky Journalu schovává Olena? Mrkněte se na celé její video.

#Papír versus#

Kluk z Prahy, který zná každou skrytou uličku, ví o všem, co se v hlavním městě děje a na ulici ho nadšeně zdraví turisté i místní. S papírem se sice potkává jen málokdy a v sérii, která zkoumá, co pro lidi papír znamená, je vlastně trochu anomálií – téměř ho nepoužívá. Kvůli své práci dává přednost digitálu, v mobilu má přes čtvrt milionu fotografií a místo zápisníku raději spoléhá na foťák nebo diktafon. Přesto ale dokáže trefně pojmenovat, v čem analog nad onlinem vyniká. V rozhovoru přibližuje nejen svůj vztah k zapisování, ale vypráví i o tom, jaké místo na světě by si přál navštívit a proč zpravidla stojí za to sejít z hlavní turistické trasy.

Janek Rubeš je investigativní reportér, videomaker a kluk z Prahy. Studoval na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku a následně na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. S tvorbou videí začínal na internetové televizi Stream.cz, kde společně s režisérem Markusem Krugem sledovali nepoctivé taxikáře, podvodné směnárny i korupci ve vedení města. Společně s kolegou Honzou Mikulkou začali v roce 2008 začali natáčet pro Youtube.com a Stream.cz, následně i Televizi Seznam a v roce 2020 založili vlastní brandy Kluci z Prahy a Honest Guide. Oba kanály spojuje ambice ukázat Prahu z jiných perspektiv, než jak ji prezentují v turistických průvodcích. Ve videích upozorňují na turistické pasti, odhalují podvodníky a přibližují místa, která stojí za návštěvu i mimo hlavní trasy. 

V roce 2018 získal Janek ocenění Novinářská křepelka za investigativní žurnalistiku. Společně s Honzou Mikulkou pak v roce 2024 obdrželi cenu Křišťálová lupa v kategorii Online video.

„Měl jsem jeden starší zápisník z doby, kdy jsem točil o taxikářích, a bohužel jsem ho ztratil. To mě nejvíc mrzí, protože v něm byly absolutní poklady. Nicméně jsem ten typ novináře, který nevěří svým zápiskům, nespolehl bych se na ně a vždycky chci mít věci natočené nebo vyfocené.“

Používáte papír při práci? A má své místo i ve vašem osobním životě?


Papír moc nepoužívám, ale mrzí mě to. Je to asi hlavně proto, že neumím psát, respektive stydím se za to, jak vypadá moje písmo a když už nějakej papír vytáhnu, mám pocit, že je to něco strašně důležitýho. Takže když si něco vytisknu nebo si vzpomenu na svůj blok a začnu do něj něco zapisovat, tak si říkám: „Teď je to to důležitý, protože se to tam děje navždy.“ Nicméně věci jako indexace a vyhledávání jsou něčím, co pro mě papír trochu upozaďuje. Vždycky půjdu spíš k počítači, protože množství informací, se kterými pracuju, vyžaduje, abych v nich mohl rychle vyhledávat, a to v papíru zatím neumím. 

Měl jsem jeden starší zápisník z doby, kdy jsem točil o taxikářích, a bohužel jsem ho ztratil. To mě nejvíc mrzí, protože v něm byly absolutní poklady. Nicméně jsem ten typ novináře, který nevěří svým zápiskům, nespolehl bych se na ně a vždycky chci mít věci natočené nebo vyfocené. Ale pamatuju si, že v tom sešitě bylo spoustu podvodníků, o kterých točím dodnes, a kteří se mi tehdy přiznali k tomu, že někoho podvádí, aniž by věděli, že o nich kdy budu točit.

Co vnímáte jako největší benefit papíru?


Papír je jako VHSka. I po dvaceti letech si pamatuje, kde jste skončili. Na svém drivu mám tisíce dokumentů pojmenované jako Bez názvu. Většinou tam je napsané třeba jen jedno slovo a já už si vůbec nepamatuju, proč jsem je založil. Kdežto na papír si většinou zapíšete datum, nějakou poznámku a nenecháte ho jen tak otevřený…

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je nejraději vedete? 

Fotka je pro mě víc než poznámka. Pro moji práci je to médium strašně důležitý, protože když se pak se mnou někdo hádá, fotka je pořád víc než zápis. Když si zapíšu: „Tady se v tuhle situaci dělo tohle“, tak můj divák mi to nemusí věřit. Takže nejvíc využívám fotky. V mym telefonu bude třeba čtvrt milionu fotek. 

Kdybyste si měl vybrat ideální zápisník, jaký by měl být? Jaké aspekty by hrály roli?

Chtěl bych, aby měl rozměr A5, linky a aby mi ho koupila moje žena. Moje žena totiž miluje papír, takže ho doma máme všude.


Kolik zápisníků za rok dokážete popsat? A vracíte se k nim zpětně?


Chtěl bych být tím cool týpkem, co má na každej rok jeden zápisník, ale bohužel nejsem. I když mě to mrzí! Nicméně chodil jsem s jednou holkou, která si myslela, že mě změní. Koupila mi Moleskine, krásný pero k tomu a já ho fakt celej popsal a byl jsem za to hrozně rád. Ale pak jsem se s ní rozešel a už ho nepoužívám. Každopádně jsem potom chtěl stejně zapůsobit na svého parťáka Honzu Mikulku, takže jsem mu taky koupil papírový diář a ten ho používá dodneška.

Čím rád píšete?


Tím, co je po ruce. 

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? 

Kromě fotek je to ještě záznamník, paradoxně ve svém práci víc používám skrytý mikrofon, než skrytou kameru. 

Co nesmí chybět ve vašem papírenském gearu?

Já se papír stejně vždycky snažím zdigitalizovat. Nejvíc papíru, co se mi dostává do rukou, jsou prošlé běloruské ruble od podvodníků, které natáčíme v Praze v ulicích. A já jsem se v jeden moment rozhodl, že ty bankovky zaznamenám do excelovské tabulky, protože se ukázalo, že měly sériová čísla, která šla v řadě a já jsem pak díky tomu dokázal vypozorovat, který podvodník podvedl kterou oběť.

Jak to vypadá na vašem pracovním stole? Co všechno na něm najdeme?


Bordel, bordel, bordel. A padá tam pátý přes devátý. Kabely, hard disky, neuvěřitelné množství papírů, u kterých mám vždycky pocit, že budou důležité, pak se ale ukáže, že nejsou zas tak důležité. Nejčastěji ale sedávám v kavárnách a všechno si nosim jako šneček ve své ulitě. Takže papíry, počítače, mikrofony, kamery, všechen bordel mám v batohu.

„Ta posedlost mít stejnou fotku, stejnej záběr a zážitek jako ti přede mnou je obrovská.“

Jak důležitá je pro vás kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je balancujete?

Žiju víc v digitálním světě a jsem rád, že existují lidi, kteří ten papírový převádí ke mně do digitálu. S papírovými věcmi se asi opravdu nejvíc setkávám, když prohledávám smlouvy a jsem rád, že nás v nějakej moment napadlo, že budeme papír digitalizovat. Protože jak jsem řekl, indexace a vyhledávání jsou pro mě v práci to nejzásadnější.

To víte, že si občas vezmu do ruky knížku a mám chuť zmáčknout Ctrl+F a najít si tam, co potřebuju. Ta deformace je hrozivá.

Co máte na cestování ze všeho nejradši?

Jejdamane, všechno možný. Že potkáváte nové lidi, že poznáváte nová místa, že ochutnáte nová jídla. A že něco objevíte. 

Kdybyste mohl všude na světě vyzmizíkovat jeden turistický nešvar, který by to byl? 

Že všichni chtějí vidět to stejný. A jenom následujou stopy ostatních a nejdou tam kvůli tomu, že by je něco zajímalo, ale jen proto, že to viděli ostatní a oni to přece musí vidět taky. Ta posedlost mít stejnou fotku, stejnej záběr a zážitek jako ti přede mnou je obrovská. Takže to kdyby šlo vyzmizíkovat… Snažíme se na tom pracovat v Praze, kdy těm lidem říkáme, pokud vám je dvacet, tak jsou tady lepší věci co vidět než Pražskej hrad a Karlův most. 

A taky ještě posedlost tím, že moje dovolená musí být ohodnocena na sociálních sítích lajky, ta je taky úplně zvrácená. 

Jaký z vašich cestovatelských snů zatím čeká na wishlistu? 

Já jsem vždycky chtěl na Aljašku a těším se že tam někdy pojedu. Moje oblíbená kniha byla Into the Wild, a tak doufám, že se tam někdy dostanu nějakou zajímavou přepravou. Moc by se mi líbilo dojet tam třeba vlakem nebo autem z New Yorku. Teď zrovna jsem viděl nějakýho kluka, kterej tam jel na motorce z Walmartu. 

A co vás na tom nejvíc láká?

Že tam nic není. Že tam bude nějaké malé městečko, kde si dáte pivo s místníma, pokecáte s nima a zeptáte se jich, co dělají. Já jsem jednou byl ve městě, které se jmenovalo Lusk, ani nevím, kde to bylo, podle mě v Jižní Dakotě. Takový to, když jedeš čtyři hodiny rovně, nikde nic není, zastavíš na křižovatce, kde je hospoda a dáš si pivo. To je lepší než vidět Mount Rushmore.

Emoce, zážitek a suvenýr, které by si měl z Česka odvézt každý?

Myslím, že ten zážitek je dostat se nám pod kůži, ne? Takový to, jak jsem ze začátku grumpy a pak už najednou nejsme. A buď si to propijete u čtvrtýho kafe nebo piva. Nicméně tohle se snažím v turistech vždycky probudit. Když se mě ptají, kam si mají zajít na jídlo, odpovídám, ať se zeptají někoho na ulici, kam chodí na oběd, a tam ať si ho dají i oni. Tam zažijou tu emoci, dostanou ten zážitek a jako suvenýr si můžou domů odvézt třeba podtácek. To bych udělal já. 

A taky si myslím, že když si turisti zajdou do jakýkoliv hospody kilometr od centra Prahy, tak dostanou takovej zážitek jako nikdy.

Ruličkáři, taxikáři i podvodné směnárny. Nešvary v ulicích hlavního města jste začali s Honzou Mikulkou dokumentovat a odhalovat už před více než deseti lety. V čem se podle vás Praha za tu dobu změnila? 

Mění se pořád. Podniky umíraj, podniky vznikaj. Turismus se hodně proměnil v honbě za tím mít stejnou fotku jako ostatní a mít na ní lajky. To se u určité části turistů určitě změnilo. 

Některé nešvary zanikly, jiné se objevily. Obchodníci se hodně rychle naučili, že turisti nechápou cenu v korunách, takže toho využívají ve svůj prospěch, protože turista nechápe, že voda za 160 korun je drahá, takže malé minimarkety v Praze přešly na tuhle cenotvorbu, která není dána tím, že jsou v centru a mají drahej nájem. Je daná tím, že vědí, že tam můžou dát jakoukoliv cenovku, protože opilej turista ve čtyři ráno zaplatí cokoliv. K horšímu se změnily taky bankomaty, kterých pořád přibývá jak hub po dešti. 

Změnilo se i to, že lidí jako jsem já je víc. Už nejsme dva, jsou nás dva tisíce. Což je dobře, že se ukazují další a další místa a lidi si radí navzájem. Ale že by se něco změnilo třeba z pohledu města jako instituce, to ne. Nenapadlo by mě třeba, že v roce 2026 budou podvádět taxikáři na letišti, ale pořád se to děje. 

Jaký turistický trend vás aktuálně baví nejvíc? A který naopak vůbec?

My jsme předloni vytvořili trend, kdy jsme se postavili na Karlův most, a já si postesknul Honzíkovi, že mě hodně štve, že když turistům odstříháme zámečky lásky, tak se na nás pak zlobí, takže víš co? Necháme je, aby si je odstřihali oni sami. A dali jsme si tam normálně ceduli: Cut lovelock for free. Přinesli jsme tam kleště, přišli turisti, ptali se, co to má být, tak jsem začal vysvětlovat, že máme v Česku tradici, že ty zámečky stříháme. A oni, že se to snad klasicky spíš věší, ne? A já na ně zase: Whaaat, to jsem nikdy neslyšel! Trvalo to podle mě tak dvacet minut, kdy jsme tam s Honzíkem seděli, pili pivo a sledovali. Takže to byl trend, kterej jsme si vymysleli, vytvořili a dodneška na něj rád vzpomínám. 

Investigativní novinařina stojí na předpokladu, že se věci dají měnit k lepšímu. Občas je to ale boj bez vidiny konce i výsledků. Co vás po tolika letech přesvědčuje, že to stojí za to?

Není to ambice nutně měnit věci k lepšímu, ale spíš ambice říct: „Hele, sem nezasvítilo světlo, jak je rok dlouhej, a nikdo si tohohle nevšiml.“ Takže já se pokouším tu svojí hlásnou troubu využít k tomu, že na ty věci upozorním. 

Dokážete si ještě dneska v klidu užít dovolenou, aniž byste všude kolem sebe automaticky hledal red flags?

Ne a proto nejezdím do typicky turistických destinací a spíš jedu tam, kde ty red flagy nejsou. Což jsou místa, kde není masový turismus a naopak je tam klid. Takže pro mě je představa, že bych jel do Říma, těžká, protože bych tam ani nechtěl objevovat ty skryté krásy, ale zamířil bych rovnou do toho epicentra, kde je milion turistů, protože by mě to zajímalo víc. 

Čili jsem radši, když se ženou jedeme někam, kde můžeme mít klid, typově do Brna. 

Jakou dovednost jste si díky své práci osvojil a jste za to vděčný?

Poznám podvodníka na sto honů. Trvalo to dlouho, ale ta superschopnost nejspíš je, že ty šmejdy, kterým nikdy za dvacet let neřekl, že jsou šmejdi, a dvacet let někoho v Praze obelhávali a dělali ostudu našemu městu, tak jsem rád, že my teď máme tu možnost a schopnost jim to říct. 

 Foto: Adam Mráček 

Papír versus

Druhá sezóna nabízí návrat do offline světa a přináší rozhovory s osobnostmi, které navzdory digitální době nepřestávají fandit papíru. Nahlédněte do jejich sešitů, na pracovní stoly i do kreativního procesu. Každý měsíc nová epizoda. Analog už čeká...

#Pro firmy#

Zúročit unikátní brandovou identitu a kvalitní design? Přesně s takovým zadáním za námi přišla jedna z předních tuzemských bank. Potřebovali jsme propojit několik firemních segmentů do sladěné kolekce. A když už jsme byli v bankovním prostředí, byla by škoda nechat část dobrých nápadů mimo oběh.

Zadání: Merch k nezaplacení

Některé investice mají návratnost v číslech. Jiné v tom, že budují vztah se značkou – jako třeba chytře navržený merch. Silný brand si totiž zaslouží být vidět i mimo obrazovky, kampaně a pobočky. Proto jsme pro Českou spořitelnu vytvořili kolekci papírenských produktů, které přenáší brandovou identitu do každodenních pracovních momentů.

„Hlavní výzvou bylo vytvořit produkt, který bude reprezentovat značku České spořitelny jinak než klasické korporátní merchové předměty – tedy autenticky, udržitelně a s emocí. Zadání proto směřovalo k návrhu designového produktu, který bude mít praktické využití, ale zároveň bude fungovat i jako nositel brandu a příběhu,“ vysvětluje Kateřina Martínková, Project Lead České spořitelny.

Proces: Několik brandů & jedna působivá kolekce

Merch jsme vyráběli zejména pro klienty, obchodní partnery a také interní stakeholdery. Naší ambicí bylo navrhnout produkty, ke kterým si lidé vytvoří vztah a budou je používat i za dveřmi kanceláře. 

Každý segment firmy navíc pracuje s odlišným komunikačním stylem. Naším úkolem proto bylo najít společnou designovou řeč a zároveň dát každému brandu jeho vlastní hlas. To nám zjednodušil kvalitně zpracovaný brief, který jsme na začátku spolupráce obdrželi. A jak říká naše grafická designérka Markéta Mášová, vznikl z toho „super kreativní výkvět v korporátních barvách“. 

Design a materiály: Aby značka byla ještě #silnější

Portfolio produktů se nakonec rozrostlo rychleji, než jsme čekali. Pro Českou spořitelnu vznikly sety Professio Midi se dvěma sešity a gumičkou, zápisníky Spiral A5 i klíčenky se štítkem s brandovým claimem.

Pro George Business jsme připravili sešitové sety Professio Midi, zatímco prémiová značka Erste Premier dostala kromě zápisníků také tužky a výroční klíčenky připomínající 15 let existence značky. Pro Erste Private Banking jsme pak vytvořili minimalistický Vegablok s gumičkou.

Do oběhu jsme poslali i vlastní sadu motivačních samolepek s hashtagem #silnější, barevně sladěnou s identitou České spořitelny. Všechny produkty jsme navíc navrhli i vyrobili v Česku a veškerý papír pochází ze šetrného lesního hospodářství.

Reflexe: Papír v čase roste na hodnotě

Největší výnos celé spolupráce? Zjištění, že i v digitální době může mít papírový zápisník velkou hodnotu.

„Ve chvíli, kdy je dobře navržený a kvalitně zpracovaný, lidé ho nevnímají jako merch, ale jako osobní věc, kterou si chtějí nechat a používat. Ukázalo se, že právě tahle jednoduchá, hmatatelná zkušenost dokáže vytvořit mnohem silnější vztah ke značce, než jsme možná na začátku čekali,“ říká za Českou spořitelnu Kateřina Martínková.

„Spolupráce s papelote nám přinesla nový pohled na to, jak i relativně malý výstup může nést silnou emoci a fungovat jako plnohodnotný touchpoint značky. Zároveň bylo inspirativní pracovat s partnerem, který má podobný důraz na detail a dokáže ho posunout ještě o kus dál,“ dodává Martínková.

 Vymyslíme merch na míru

Získali jsme si vaši pozornost? Můžete si prohlédnout další realizované zakázky na našem webu. Pokud si přejete vlastní papírový kousek, ozvěte se nám na studio@papelote.cz a můžeme si rovnou naplánovat osobní schůzku. Milerádi vám společně s papírem pomůžeme udělat dobrý dojem!

#Journaling#

Bude přesně takový, jaký ho chcete mít. Sehraje roli asistenta, cestovního buddyho i kamaráda, který vyniká v naslouchání. Jeden týden vás provede povinnostmi i volnočasovým programem. Další vám pomůže ukládat dojmy z dovolené. Váš journaling ekosystém si poskládáte na míru aktuálním přáním i potřebám. Ještě před tím vám ale připomeneme, proč je deník i ve 21. století fajn nápad. A poradíme vám, jak si ho sestavit.

Journaling právě zažívá svou renesanci. Tenhle způsob, jak si ukládat myšlenky, je sice starý jako papír sám, ale funguje stále stejně dobře jako kdysi. Jen nám se trochu změnily kulisy. Fragmentujeme pozornost různými směry, kalendáře si každý týden plníme až po okraj a u toho přemýšlíme, kam půjdeme v sobotu na rande a kam pojedeme v srpnu na dovolenou. Vzpomínky si ukládáme na cloud a nápady i nákupní seznamy do Poznámek v telefonu. Každý den s digitálem sdílíme svůj spánkový režim, rozpoložení i životní úspěchy. Algoritmus vás má přečtené do poslední stránky. Ale napadlo vás za poslední dobu někdy, jak často máte prostor na to, abyste se do svých prožitků a pocitů začetli vy sami?

Právě pro to jsme vymysleli deníkový systém Journal. Prostor, kde se mohou potkat všechny vaše nápady, plány, zážitky i kreativní výstupy. A vy tak dostanete příležitost podívat se s ně v klidovém režimu a na jednom papírovém hřišti. 

Jak si sestavit svůj Journal

Pokud nemá deník skončit nepopsaný, musí vám vyhovovat, proto jsme už ve výrobě ctili modulární princip a jednotlivé komponenty vymýšleli tak, abyste je mohli podle vlastních preferencí odebírat i přidávat:

• Plánovač: Mřížková struktura přímo vyzařuje spořádaný dojem, takže si do plánovače můžete zanést denní nebo měsíční agendu, úkoly, schůzky a blízké i vzdálené plány. Kromě toho se dají stránky využít i jako políčka pro kreslení komiksu nebo jako okýnka na spontánní kresky.

• Checklist: Sešit s tečkovanými stránkami a odrážkami vám pomůže zaznamenat seznam úkolů, knížek k přečtení, filmů, na které se chcete podívat, tipy na dárky pro vaše oblíbené lidi nebo třeba itinerář na výlet.

• Deník: Už žádná paralýza z bílé stránky. Rozložení v deníku vám půjde naproti, označíte si datum záznamu, počasí i aktuální náladu. A tuhle linku pak můžete doplnit o cokoliv, co vás napadne. Dojmy, zážitky, emoce i vizuální složku. Můžete si z něj vytvořit gratitude journal, nebo se rozpomenout na éru „Milý deníčku“ a zapisovat cokoliv, co vás napadne.

• Zápisník: Ideální parťák pro všechny, kdo preferují prázdné stránky. Jsou jako dělané na junk journaling, kreslení i psaní bez jakýchkoliv limitů. Stejně tak si do něj můžete ukládat a lepit papírové poklady z cest nebo třeba obtiskávat zajímavé textury věcí, které potkáváte všude kolem.

• Habit tracker: Pitný režim, pravidelný spánek nebo deset tisíc kroků denně. Ať už jsou vaše ambice jakékoliv, habit tracker vám pomůže udržet směr a disciplínu. Když si ho navíc schováte do kapsy na obálce, budete mít své návyky každý den na očích.

• Sešity A6: Pokud už máte oblíbený sešit, o který nechcete přijít, můžete si ho přidat do plastového obalu – buď do vnější kapsy nebo si ho zastrčíte rovnou za klopy obálky. 

Čím si Journal vyšperkovat

Ať už bude jakákoliv, nejdůležitější je, že bude odrážet váš vkus a zážitky. Průhledný plastový obal jde naproti vlastnímu designu a díky plastové kapse se vám do něj vejde ledacos. Co bychom si k Journalu pořídili my?

• Reflexní samolepky: Poskládáte si na obálku iniciály, celé jméno nebo vsadíte jen na oblíbené písmenko? 
  

• Barevné klipsy: Pomohou vám udržet deník otevřený, aby se vám do něj plynule psalo i kreslilo, a v mezičase vám třeba pohlídají pohromadě nasbírané útržky a papírové cennosti.

• Pohledy, fotky, obrázky: Pohlednice dovezené z cest, uložené v krabici vzpomínek nebo čerstvě vytažené ze schránky se budou na obálce vyjímat. Stejně jako momentky z analogu, fotobudky nebo vizuální pokochání vystřižené z časopisu.

• Papírové radůstky: Lístky z muzea, vstupenky do kina nebo divadla i jízdenky na vlak můžete uložit buď rovnou na stránky jednoho ze zápisníků nebo do vnější kapsy.

První krok k journalingu

Máte chuť pustit se do psaní, ale ještě před tím byste uvítali zasvěcovací lekci? Pročtěte si naše články věnované journalingu a objevte inspiraci, kterou v budoucnu zúročíte na stránkách vlastního deníku.

#Papír versus#

Kateřina Šédová je nepřehlédnutelná ještě dřív, než začne mluvit. Možná za to mohou její zrzavé vlasy, daleko spíš ale výjimečná energie, kterou kolem sebe vyzařuje a se kterou se vrhá do všeho, co dělá. Mezi péčí o pacienty a přípravou na další atestaci zvládá budovat úspěšnou neziskovou organizaci šířící osvětu o zdravotní prevenci. V rozhovoru se dozvíte, na jakou cestu za hranice nikdy nezapomene, jakou věc by změnila na českém zdravotnictví a taky vás pozve na stránky svých fotoalb.

Kateřina Šédová je lékařka a zakladatelka neziskové organizace Loono, která v Česku mění pohled na zdravotní prevenci. Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a ještě během studia medicíny prodělala rakovinu vaječníku. Právě tato zkušenost se pro ni stala impulsem v šíření povědomí o tom, že pravidelné kontroly a péče o zdraví mohou zachraňovat životy. Pod jejím vedením se ze studentské iniciativy stala jedna z nejvýraznějších zdravotních neziskovek v Česku. V roce 2024 Kateřina obdržela státní vyznamenání za přínos vědě.

Vedle vedení Loono pokračuje také v klinické praxi. Prochází specializačním výcvikem v oboru praktického lékařství a svůj pohled na prevenci chce přenést přímo do ordinace, kterou Loono letos otevřelo.

„Já mám jeden zápisník na přání. Žiju totiž podle knížky Jak si správně přát, kdy je základním pravidlem si každé přání zapsat fyzicky na papír a to v přítomném čase, jako že už se to děje. Člověku to pomáhá protřídit, co vlastně v životě chce a co by si vlastně až zase tolik nepřál.“

Používáte papír při práci? A má své místo i ve vašem osobním životě?


Ha, mám rovnou přiznat, že kdyby to bylo možné, tak vůbec? Byla bych plně digitální a to čistě za účelem mít všechno na jednom místě. Při práci lékaře se ale papíru „nevyhnu“ ve formě neustálého podepisování žádanek, čtení lékařských zpráv a tak dále. V osobním životě je to něco jiného, moc ráda dělám papírová alba, kde se vyřádím se všemi barevnými izolepami a pery. 

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?


U mých alb například to, že uchovávají vzpomínky. Myslím, že fotky na cloudu si za 50 let nikdo prohlížet nebude, zato papír ten podpoří ten hřejivý pocit. 

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je nejraději vedete? 

Když už si něco musím načmárat, tak většinou na žluté lepíky, které si beztak nalepím na počítač, abych si je později přepsala do Asany haha. 

Podle čeho poznáte dobrý zápisník? Rozhoduje papír, vazba, formát, nebo pocit? 

Kvalita papíru rozhodně, bez potisku, decentní, ideálně s gumičkou, abych si za ní mohla strčit třeba vizitu. Roky jsem používala černý Moleskine, ani ten už ale nevím, kde mám. 

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat a vracíte se k nim zpětně?


Já mám jeden zápisník na přání. Žiju totiž podle knížky Jak si správně přát, kdy je základním pravidlem si každé přání zapsat fyzicky na papír a to v přítomném čase, jako že už se to děje. Člověku to pomáhá protřídit, co vlastně v životě chce a co by si vlastně až zase tolik nepřál. Protože jakmile se to jednou hodí na papír, tak se to zkrátka stane.  

Čím ráda píšete?


Čímkoliv, co mi podá sestřička, propisky ztrácím, respektive se za pár dní objeví u někoho z kolegů. Fungujeme všichni stejně - odkládáme a konfiskujeme cokoliv, co píše, ha ha.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? 

Aplikaci Notes na Macu a pak o nich taky mluvím s manželem a kolegy. Ti je pak často dají do procesu i za mě. 

Co nesmí chybět ve vašem papírenském gearu?

K tvoření alb mám několik barevných izolep, nálepek, samozřejmě nůžky a oboustranné lepíky. 

Jak to vypadá na vašem pracovním stole? Co všechno na něm najdeme?


Kromě notebooku, klávesnice a ergonomické myši i několik pokojovek, krém na ruce, brýle chránící před modrým světlem, několik učebnic a teď aktuálně i kafe & tvaroh. 

Jak důležitá je pro vás kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je balancujete?

Já si chodím k papíru odpočinout. Tvorba alb zabírá hodiny a hodiny práce. Dříve jsem u toho koukala na filmy, teď už zkrátka jen tvořím, stříhám, vzpomínám. 

Jaké věci, chutě, setkání a zážitky nesmí chybět ve vašem letním kalendáři?

Já mám asi léto v porovnání s ostatními nudné, ráda zkrátka chodím do práce. Vyhovuje mi poloprázdná Praha, teplé letní večery na terase a taky to, že celý svět zkrátka trošku zpomalí. Navíc v létě prakticky nejsou vlny. 

Jakou položku na bucket listu si letos plánujete odškrtnout?

Já už jsem si odškrtla, Loono otevřelo svoji první ordinaci. A já se v září chystám na další specializaci – tentokrát v obezitologii. V osobním životě mě pak čeká další surfařská cesta a doufám, že vyjde Asie. Podívám se ale i do Manchesteru a Kodaně, cestování je moje láska zkrátka. 

Co vás dnes vyčerpává víc než před pěti lety a co vás naopak udržuje motivovanou?

Asi nic takového není, když mě něco vyčerpává, tak to nedělám nebo změním. Motivovanou mě naopak stále drží ty zachráněné životy, které má Loono na kontě. V každodenním chodu je to pak můj tým, miluju s nimi pracovat, jejich drive a nápady.

Které místo na světě na vás udělalo největší dojem? A díky čemu?

Tak tady musím zmínit Nepál a svoji svatební cestu do základního tábora Everestu. Být v Himalájích off-season, v létě, kdy všechno kvete… Ten den být dokonce pod Everestem jediným na světě, to zkrátka zanechá v srdci svoje místo. Mám na to i samostatné album, ha ha. 

„Osvěta o zdraví a prevenci je stále tak nízká a každý střípek motivace od nás může mít velký dopad na celý život toho člověka. Těší mě, že se nám stále ozývají lidé, že díky nám svůj životní styl změnili nebo třeba ‚jen‘ začali chodit na preventivní prohlídky.“

Pracujete jako lékařka v nemocnici a k tomu ještě vedete neziskovou organizaci Loono, která se věnuje osvětě a prevenci. Kde mezi všemi povinnostmi čerpáte energii, abyste ji pak mohla investovat do práce?

V tichosti, u svých pokojovek, v sauně, při běhání, ale často právě i prací – když se něco povede, když jsme s kolegy ve flow, to mě dokáže nabít… Ale jinak energii čerpám zkrátka všude, kde to jde, potřebuju jí totiž hodně, ha ha. Nejvíc mě ale nabíjejí moje miminko a manžel.

Co vás na práci v Loono naplňuje ze všeho nejvíc?

To, že má naše práce opravdový smysl. Osvěta o zdraví a prevenci je stále tak nízká a každý střípek motivace od nás může mít velký dopad na celý život toho člověka. Těší mě, že se nám stále ozývají lidé, že díky nám svůj životní styl změnili nebo třeba „jen“ začali chodit na preventivní prohlídky.

Kdybyste mohla změnit jednu věc na českém zdravotnictví bez ohledu na rozpočet nebo politické bariéry, co by to bylo?

Tak to je jasné! Větší zaměření na prevenci, ale ne plošnou, individualizovanou, cílenou podle rizika, věku a pohlaví, přesně tak, aby byla efektivní a celý systém příliš nezatížila. Peníze v plošných opatřeních hrají totiž velkou roli. 

Myslíte si, že budeme za dvacet let jako populace zdravější díky medicíně, nebo díky lepším návykům?

Myslím, že budeme nemocnější, už teď to tak vypadá, ale ne proto, že by medicína nepokročila, naopak, bude lepší léčba mnoha nemocí. Lidé ale budou žít hůře, uspěchaný svět se nezastaví, míra obezity vzroste, bolesti zad naberou na obrátkách? Hrozná představa, možná, ale realistická. Proto rozjíždíme preventivní kliniku, abychom alespoň částečně přispěli k zastavení této epidemie. 

Máte nějaký rituál nebo návyk, který vám pomáhá držet směr?

Můj kalendář, ten nikdy nelže, přesně mi říká, čím nebo s kým jsem trávila čas. Podle toho se řídím a postupně upravuju priority v osobním i pracovním životě. Mám tam všechno, od práce přes sport, kafíčka s kamarády až po saunu a dechová cvičení. 

Foto: Adam Mráček 

Papír versus

Druhá sezóna nabízí návrat do offline světa a přináší rozhovory s osobnostmi, které navzdory digitální době nepřestávají fandit papíru. Nahlédněte do jejich sešitů, na pracovní stoly i do kreativního procesu. Každý měsíc nová epizoda. Analog už čeká...

#Cestování#

Větší radost než pohled ve schránce bychom v letních kulisách vymýšleli jen těžko. Žádná zpráva v telefonu ani sdílená galerie totiž nenahradí ten hřejivý pocit, že si na vás někdo vzpomněl, i když ho od vás dělily stovky nebo tisíce kilometrů. Posíláte pohlednice? A pokaždé váháte, co do nich vlastně napsat? V našem průvodci najdete inspiraci, které vám pozdravování z cest zpříjemní a usnadní.

1. Datum, místo a oslovení

Svatá trojice každé pohlednice. Adresu už máte pečlivě vyplněnou, a tak přišel čas doběhnout kolečko místopisných údajů až do cílové rovinky. Při cestách po Evropě se vám to nejspíš nestane, ale když pohled cestuje přes půlku zeměkoule, může nabrat pěkné zpoždění a dorazit až ve chvíli, kdy už vaše vzpomínky na dovolenou pomalu blednou. Takže když připojíte přesné datum, kdy jste pozdrav poslali, dotyčný bude hned vědět, kdy jste si užívali poznávání nových krajin. A pokud připíšete i místo, odkud ho posíláte, může se rovnou pokochat společně s vámi (i když jen na mapě).

2. Obsah

Skutečnost, že „posíláte pozdravy z cest“ je očividná na první dobrou. Proto zkuste tentokrát omezené políčko pro text raději věnovat konkrétní cestovatelské příhodě, zajímavostem nebo shrnutí dojmů, jak na vás dané místo působí. Můžete se zaměřit třeba na:

• Fun facts: Cestujete někam, kde jste ještě nebyli? Vyhledejte si, co nejzábavnějšího nebo nejvíc překvapivého o dané zemi, lokalitě nebo městě ještě nevíte. Statistiky, místní zvyklosti, zajímavosti o jídle nebo třeba kuriozity, které v běžném průvodci nenajdete. Právě takové detaily dodají vašemu vzkazu osobitost a adresát se díky nim možná taky dozví něco nového.
  

• Nezapomenutelný moment: Minimálně jeden takový si dozajista odvážíte z každé cesty. Může jít o setkání s místními, ten nejkouzelnější výhled nebo dosud nepoznané chutě či vůně. O odrazový můstek ve vyprávění po návratu bude postaráno.
  

• Co vám výlet dal a co jste se o sobě dozvěděli: Protože na cestách neobjevujete jen památky, ale i nové úhly pohledu a taky sebe sama! A možná budete nově nabité poznatky rádi rovnou sdílet s někým blízkým.

• Fráze v místním jazyce: Můžete připojit třeba pozdrav, poděkování nebo větu, která vás doprovázela po celou dovolenou. Malý jazykový suvenýr ocení každý.
  

• Obrázek, čmáranice, kresba: Nemusíte zůstávat jen u psaní. Malá ikonka, symbol nebo ilustrace může často zachytit atmosféru místa líp než tisíc slov. 
  

• Shrňte pět největších highlightů: Co vás zaujalo, pobavilo, zaskočilo, překvapilo? Klidně můžete vsadit na téma počasí, nebo popsat skvělé místní jídlo. Barvitě vylíčit, jak na vás zapůsobili místní i zmínit, která z památek či přírodních krás vám vzala dech

• Tipy od místního zpravodaje: Zasdílejte, jakou skvělou kavárnu jste objevili, které muzeum stojí za návštěvu a kam vyrazit za těmi nejhezčími výhledy. Třeba se to bude adresátovi v budoucnu hodit!

3. Take-home message

Jelikož většinu pohledů přečteme hned poté, co je vyndáme ze schránky, zkuste na samý závěr připsat jednu myšlenku, která překročí práh vstupních dveří a propíše se adresátovi do mysli. Může jít o shrnutí vaší cesty v jedné větě nebo třeba citát, na který jste během putování narazili. Zkrátka to nejcennější, co si odvážíte.

4. Rozloučení

Stejně jako dobrý příběh si i pohlednice zaslouží vřelý závěr. Popřejte adresátovi podobně dobrodružnou cestu, jakou jste sami zažili. Zasdílejte, kam si přejete vyrazit příště. Pozvěte ho na vyprávěcí seanci po návratu nebo mu dejte vědět, že už se vám stýská a kdy jste si na něj/ní během cesty vzpomněli. A pak už jen s láskou a pac a pusu!

5. Odeslání

Máte dopsáno? Tak teď už zbývá jen nalepit známku a poslat pohled na cestu. S hledáním poštovní schránky vám (téměř) všude světě spolehlivě poradí Mapy.com.

Kudy dál?

Pokud zrovna balíte na cesty, nejspíš oceníte náš blog, kde shrnujeme všechny tipy a vychytávky, které jsme na našich cestách posbírali. Jestli zrovna brouzdáte české luhy a háje, možná se vám budou hodit doporučení, jak si všechny čerstvé zážitky otisknout do cestovatelské mapy. A co by to bylo za cestu, kdybyste se vrátili bez papírových suvenýrů. Co všechno se dá při poznávání nových koutů zeměkoule posbírat, víme a poradíme!

A kdybyste zatoužili po inspiraci stran dalších papírových úkolů, vraťte se k našemu příspěvku s projektem Sidequesty, kde jich najdete rovnou sedm!

#Efektivní poznámky#

Víte, jak si zaručeně vyrobit chaos v poznámkách? Když se budete snažit každou z nich hned správně zařadit. Poradíme vám čtyři tipy na poznámkové čekárny, kam můžete poznámky odložit, než budete mít jasno kam s nimi.

Jsou chvíle, kdy si poznámku potřebujeme zapsat co nejrychleji, protože zrovna děláme něco jiného. Vaříme, řídíme, posloucháme přednášku, neseme dítě, sedíme ve vlaku nebo jen probíháme kolem pracovního stolu a hlavou nám proletí myšlenka, kterou nechceme ztratit.

Těmto poznámkám říkám dočasné. Potřebujeme je jen někam dočasně zachytit jako připomínku pro své budoucí já a později se rozhodnout, co s nimi dál.

U zápisu těchto poznámek nechceme řešit, jak se budou jmenovat. Do jaké složky je uložíme. Nebo na jaký poznámkový háček je pověsíme. Tohle všechno jsou důležité otázky. Ale ne ve chvíli, kdy se snažíme myšlenku teprve zachytit. Pak se totiž z původně rychlého zaznamenání myšlenky stává několikaminutový úkol. A to má dva možné konce.

Buď si poznámku raději nezapíšeme vůbec a sami sebe přesvědčíme, že si to tentokrát určitě zapamatujeme. 

Nebo ji někam nahonem šoupneme, hlavně aby už byla myšlenka z hlavy. Trochu jako když máte doma pohozenou věc, za pár minut čekáte návštěvu, a tak ji prostě strčíte do šuplíku. Uklizeno? Ano. Ale jen na oko.

Mnohem praktičtější je proto oddělit dvě různé činnosti: zachycení dočasné poznámky a její zpracování.

Místu pro zachycení dočasných poznámek říkám poznámková čekárna. Je to dočasná zastávka, kde na vás poznámky počkají, než je zpracujete, doplníte a případně přesunete mezi poznámky trvanlivé.

Dobrá poznámková čekárna musí být rychlá, jednoduchá a po ruce. A ideálně taková, aby vás její používání ještě bavilo. Protože ale dočasné poznámky tvoříme v různých situacích, pravděpodobně stejně jako já i další poznámkáři využijete více než jednu poznámkovou čekárnu, abyste tyto požadavky dokázali naplnit.

V tomto článku vám proto ukážu čtyři ověřené poznámkové čekárny, které můžete hned začít používat.

Sedíte u počítače? Pište na digitální denní stránku 

Když jsem v roce 2020 začínala používat poznámkovou aplikaci Roam Research, čekala jsem, že po spuštění uvidím nějakou přehlednou nástěnku.

Jenže aplikace neúprosně trvala na tom, že mi každé ráno otevře prázdnou stránku s aktuálním datem. Grrr. Vytáčelo mě to. Strávila jsem týdny hledáním možností, jak to vypnout. Naštěstí marně. Protože právě z téhle funkce, denních stránek, se nakonec stal základ mého poznámkového workflow.

Funguje to tak, že pro každý den máte vyhrazenou jednu čistou stránku s aktuálním datem. Do ní si během dne zapisujete všechno, co nechcete ztratit. 

Spousta poznámkových aplikací dnes umí denní stránku vytvořit automaticky. Vy tak ráno otevřete aplikaci a ona vás rovnou přivítá čistou stránkou pro dnešní den.

Možná si ale říkáte: proč si na dočasné poznámky zapsané na počítači jednoduše nevytvořit v poznámkové aplikaci složku jako Inbox, Dočasné poznámky nebo Ke zpracování? Chápu. Hodně lidí to tak dělá. Jenže taková složka má jednu nevýhodu. Když si ráno chcete zapsat novou myšlenku, vyskočí na vás i všechny neroztříděné poznámky ze včerejška, předevčerejška a bůhví odkdy. A to bere pozornost. Zahlcuje. Čím víc toho ve složce je, tím menší chuť máte ji otevřít.

U denních stránek začínáte každý den s čistým štítem. S uklizeným stolem. A tak i když poznámky netřídíte každý den, ale třeba jen jednou týdně, netříští vám jejich obsah pozornost v průběhu jednotlivých dní.

Složka na dočasné poznámky vás navíc trochu nutí k tomu, abyste ji kompletně vyprazdňovali. Každé poznámce musíte najít trvalý domov. Někam ji přesunout. Nebo ji smazat. U denních stránek to tak být nemusí. Některé drobné poznámky mohou klidně zůstat tam, kde vznikly. Později je můžete dohledat přes vyhledávání, které je dnes v poznámkových aplikacích běžnou funkcí

Já navíc ve své poznámkové aplikaci nechávám většinu poznámek přímo na denních stránkách. Místo přesouvání je totiž zpravidla třídím tak, že k nim přidám odkaz na poznámkový háček, ke kterému patří. Když pak daný háček otevřu, vidím všechny poznámky, které jsem na něj postupně navěsila.

A ačkoliv se denní stránky dostaly do popředí zájmu díky poznámkovým aplikacím poměrně nedávno, samotný princip denních záznamů žádnou novinkou není. Lidé si své myšlenky zapisovali po dnech už dávno předtím. Jen dřív takové zápisky zpravidla sloužily hlavně k osobní reflexi. Člověk si do nich psal, co prožil, co ho trápilo nebo co si chtěl promyslet. Prostě klasický deník.

Denní stránka jako poznámková čekárna je ale spíš pracovní plocha dne, kam si odkládáte rychlé nápady, poznámky ze schůzek, úkoly, postřehy, útržky nebo odkazy. Prostě cokoli, co během dne přichází a co nechcete ztratit.

Máte po ruce zápisník? Založte si papírovou denní stránku 

Ne vždycky je počítač pro dočasné poznámky to nejlepší místo. Někdy ho nemáte po ruce. Někdy se vám nechce otevírat aplikaci. A někdy je prostě vhodnější vzít do ruky papír. Třeba na schůzce. Když si během rozhovoru píšete poznámky do telefonu nebo počítače, druhý člověk často neví, jestli si zapisujete jeho myšlenku, odpovídáte na e-mail nebo kontrolujete, co je nového ve světě. U papírového zápisníku je to jasnější. Píšete si poznámky. Tečka.

Papírový zápisník bych doporučila i pro zapisování poznámek na přednáškách, workshopech nebo kurzech.

I takové poznámky bych totiž označila za dočasné. Není potřeba je hned dokonale zpracovat, zařadit a propojit se vším, co už víte. Nejdřív je potřebujete zachytit. A teprve později se k nim vrátit, promyslet, co vám z nich doopravdy stojí za pozornost, jak souvisí s tím, co už víte, a jak je můžete využít dál.

V těchto situacích má papír výhodu, že nás více nutí vybírat. Je totiž v podstatě nemožné přepsat rukou celou přednášku slovo od slova. Ruční psaní nás zpomaluje natolik, že musíme víc poslouchat, filtrovat a formulovat vlastními slovy. Místo aby informace jen protekly z uší přes prsty na klávesnici, musí se cestou aspoň trochu potkat s naší hlavou.

I výzkum poznámkování ukazuje, že ruční zápis může vést k lepšímu porozumění než psaní na počítači, právě proto, že nás méně svádí k doslovnému přepisu a víc nutí informace zpracovávat (Mueller a Oppenheimer, 2014; Meyer, 2014).

Papírová denní stránka funguje úplně stejně jednoduše jako ta digitální. Vezmete čistý list. Nahoru napíšete datum. Hotovo.

Mimochodem. Na denní stránky v zápisníku nedá dopustit ani slavný poznámkář Ryder Carroll. Jsou hlavní součástí jeho populární poznámkovací metody Bullet Journal, kterou popsal ve stejnojmenné knize. 

Máte u sebe jen telefon? Pošlete zprávu sami sobě

Další poznámkovou čekárnu můžete mít v telefonu. Hodí se ve chvílích, kdy nejste u počítače a nemáte po ruce ani papírový zápisník.

Dlouho jsem si myslela, že dočasné poznámky v telefonu musím zapisovat rovnou do denní stránky ve své poznámkové aplikaci. Jenže mobilní verze poznámkových aplikací od toho člověka občas docela odrazují. Pomalu se načítají, někdy zlobí při přidávání obrázků a celkově v nich bývá na rychlé zachycení myšlenky moc tření.

Nakonec mě zachránila aplikace, kterou jsem měla celou dobu přímo před nosem. Připnutou na domovské obrazovce svého telefonu. Byl to… WhatsApp.

Věděli jste, že si můžete poslat zprávu sami sobě? Já dlouho ne. Teď si tam posílám všechno — texty, fotky, videa, odkazy, hlasovky, soubory. Prostě cokoli, co chci svému budoucímu já připomenout.

Jakmile jsem u počítače, otevřu si WhatsApp na webu, poznámky zkopíruji na denní stránku své poznámkové aplikace a poslední zpracované zprávě ve WhatsAppu dám palec nahoru. Díky tomu vím, kde jsem se zpracováním poznámek skončila.

A pokud nepoužíváte WhatsApp, nevadí. Totéž můžete udělat třeba v Messengeru, Signalu nebo jiné chatovací aplikaci, kterou běžně používáte. Většina z nich umožňuje poslat zprávu sám sobě. Prostě jako příjemce vyberete své jméno nebo své telefonní číslo a začnete si psát sami se sebou.

Chat si potom připněte mezi první konverzace nahoře, případně si na něj rovnou vytvořte zkratku na domovské obrazovce. Nepotřebujete žádnou speciální aplikaci. Jen tu chatovací, kterou už stejně používáte.

Nemůžete si nic zapsat? Vytvořte si mentální poznámku 

Jsou chvíle, kdy si poznámku prostě zapsat nemůžete. Řídíte. Sprchujete se. Běžíte. Sedíte v kině. Nebo máte ruce zabořené v mase na karbanátky. Myšlenky se bohužel neptají, jestli mohou přijít. Prostě přijdou. A když je nezachytíme, často za chvíli odletí někam pryč. Případně se objeví znovu přesně ve chvíli, kdy si je zase nemůžeme zapsat.

Co s tím?

V takové chvíli doporučuji vytvořit si mentální poznámku.To je poznámka, která existuje jen ve vaší hlavě. Není nikde externě zapsaná. Což zní jako dost nespolehlivé řešení, vím. A také by to bylo, kdybychom hlavě jen vágně zadali: „Tohle si pamatuj.“

Proto přidáme ještě dva triky.

První trik je vytvořit si připomínku v reálném světě. Něco nestandardního, co později uvidíte a co vám připomene, že jste si něco chtěli vybavit. Můžete si třeba přendat hodinky na druhé zápěstí, udělat tečku na hřbet ruky nebo vyrobit jeden karbanátek nestandardního tvaru. Takový malý uzlík na pomyslném kapesníčku.

Druhý trik je zajistit, abyste si nevzpomněli jen na to, že jste si něco chtěli vybavit, ale také na to, co to bylo. Inspirovat se můžete například u amerického teologa Jonathana Edwardse. Podle knihy Daily Rituals (2013) si při jízdě na koni vynořené myšlenky, které si nemohl zapsat, v představě připichoval na konkrétní části svého oblečení. Každou část si přitom spojil s obsahem dané myšlenky. Po návratu si pak v hlavě prošel oblečení kousek po kousku a jednotlivé myšlenky si zase vybavil.

Já si na sebe myšlenky v představě často nepřipichuji jako papírky, ale tvořím z nich co nejbizarnější vizuální obraz.

Mentální poznámka samozřejmě není místo, kde má myšlenka zůstat dlouho. Je to nouzová čekárna. Jakmile můžete, zpracujte ji nebo přepište na spolehlivější místo.

Závěr 

Na konec mám pro vás úkol: vyberte si své poznámkové čekárny.

Začněte čtyřmi typickými situacemi, které jsme si v článku prošli. Když sedíte u počítače. Když máte po ruce papírový zápisník. Když máte u sebe jen telefon. A když si nemůžete zapsat vůbec nic. Pro každou z těchto situací si vyberte svou poznámkovou čekárnu. Předem si tedy určete, co uděláte, když se v takové chvíli objeví myšlenka, kterou nechcete ztratit.

A pak ještě jedna věc. Nezapomeňte, že poznámková čekárna je jen dočasná zastávka, kam poznámka na chvíli usedne, než se k ní vrátíte a rozhodnete, co s ní dál. Proto si vytvořte i malý návyk návratu, kdy budete poznámky z čekárny vyzvedávat. Jednou denně, jednou za pár dní nebo třeba jednou týdně. Podle toho, kolik poznámek běžně zachytáváte a jak rychle se vám čekárny plní.

A kam nás průzkum poznámkového světa zavede příště? Nechte se překvapit. Do té doby poznámkujte tak, abyste v každé situaci věděli, kde je vaše nejbližší poznámková čekárna.

Autorkou textu je Eliška Šestáková.

Poznámková série Elišky Šestákové

Pilujte svůj zápiskový um. Seznamíme vás s nástroji a systémy, které vám usnadní ukládání myšlenek a zefektivní práci s informacemi z porad, chytrých knížek, podcastů i přednášek. Eliška Šestáková sdílí všechno, co se o poznámkách během let studia i vlastní praxe naučila, a vysvětluje, proč je budování vlastní vědomostní základny tím nejlepším, co pro sebe můžete ve světě jedniček a nul udělat. 

¹ MUELLER, Pam A. a Daniel M. OPPENHEIMER, 2014. The pen is mightier than the keyboard: advantages of longhand over laptop note taking. Psychological Science [online]. 25(6), 1159–1168. ISSN 0956-7976. Dostupné z: doi:10.1177/0956797614524581

² MEYER, Robinson, 2014. To Remember a Lecture Better, Take Notes by Hand. The Atlantic [online] [vid. 2026-06-21]. Dostupné z: https://www.theatlantic.com/technology/archive/2014/05/to-remember-a-lecture-better-take-notes-by-hand/361478/

³ CARROLL, Ryder, 2019. Metoda Bullet Journal: zhodnoťte včerejšek, uspořádejte si dnešek a naplánujte zítřek. B.m.: Jan Melvil Publishing. ISBN 9788075550736.

⁴ CURREY, Mason, 2013. Daily rituals: How great minds make time, find inspiration, and get to work. B.m.: Pan Macmillan. ISBN 9781447241836.

#Pro firmy#

Na pravém břehu Vltavy naproti lávce HolKa najdete místo pulzující městským životem. Holešovická tržnice je autentická, živá a v procesu neustálé proměny. Z bývalých jatek se transformuje v přístav lokálních produktů, kultury i farmářů z celé republiky. A právě její různorodost se stala výchozím bodem přípravy papírového merche. 

Zadání: Vyvolat hravost a zvědavost

Ráno si přijdete pro kváskový chleba. V sobotu do Haly 22 pro zeleninu a do vrátnice pro nový papelote sešit. Večer na představení na Jatka78. Tržnice funguje jako živý prostor, ve kterém se potkávají farmáři, kuchaři, umělci, podnikatelé i sousedé nejen z Holešovic. Takže dát jí jen jednu nálepku je vskutku náročná disciplína. A proto jsme, jak sami uvidíte, raději vsadili na celý samolepkový arch! 

Jaký byl náš úkol? Vytvořit dárek, který zaujme firemní partnery i klienty. Od kulturních institucí, přes zástupce města až po pořadatele akcí. Merch, který bude vedle loga reflektovat i unikátní atmosféru a rozmanitost – základní stavební kameny celého areálu. A to jsme ještě netušili, že se jedním z partnerů staneme brzy i my sami. S Tržnicí nás totiž spojuje nejen tahle zakázka ale i budova bývalé vrátnice, ve které najdete náš obchod a infoshop v jednom.

„Holešovická tržnice je velmi vrstevnatý organismus. Historický areál bývalých jatek se postupně vrací na mapu Prahy a proměňuje se v živé místo pro kulturu, gastronomii, služby, práci i každodenní život. Chtěli jsme vytvořit něco, co nebude jen merch, ale bude odrážet charakter areálu – jeho energii, hravost a postupnou proměnu,“ říká marketingová ředitelka Holešovické Tržnice, Milena Mauricová.

Design a materiály: Desky jako kreativní projekt

Koncept jsme postavili na oblíbeném formátu. Planoo desky jsou vyrobené z veganské kůže a uzavíratelné s pomocí praktické gumičky. Na první pohled působí jednoduše. Ale ta pravá zábava začíná až při prvním otevření. 

„Vždycky nás baví spolupráce, kde můžeme pracovat s promyšleným a nápaditým brand manuálem, který nám dává jasný rámec, ale zároveň i kreativní svobodu. U Holešovické tržnice bylo specifické právě to, jak silná a vrstevnatá jejich vizuální identita je. Nebylo potřeba ji ‚vymýšlet‘, ale spíš citlivě přenést do produktu,“ vysvětluje Denisa Havrdová, ředitelka papelote.

Jak se nám to podařilo? Do kroužkové vazby jsme schovali set samolepek, které hrají všemi barvami i asociacemi. Pivo, chleba, zmrzka. I divadlo, zábava nebo koncert. A přední strana desek se sítotiskem vás nechá rozehrát vlastní kreativní symfonii. Kromě samolepkového archu v deskách najdete i trhací blok s tečkovanými stránkami na poznámky a taky papírovou kapsu na vizitky, účtenky a další cennosti.

Reflexe: Místo i papírové stránky, kam se chcete vracet

„Nejvíce nám pomohl lidský přístup a s tím spojená osobní schůzka, na které jsme měli možnost seznámit se s již hotovými produkty. Potom pro nás také bylo příjemným benefitem vidět notes ještě před výrobou v různých digitálních náhledech,“ komentují spolupráci Josefína Karlíková a Matěj Vojtuš, autoři grafické identity Tržnice. 

A co se na zakázce nejvíc líbí nám? Jednoznačně možnost interakce! Produkt totiž získává finální podobu až ve chvíli, kdy se ocitne v rukách svého majitele. 

„Spolupráci s papelote bychom doporučili komukoli, kdo hledá a umí ocenit kreativní přístup a chce mít na konci produkt s dlouhodobější hodnotou, a ne pouze merch. papelote vnímám jako silného partnera, který dokáže celý proces vést, ale zároveň je parťákem a pomáhá hledat ta nejlepší řešení,“ říká Milena Mauricová.

Pokud byste si přáli mít desky ve své papírové výbavě, můžete si je zakoupit v papelote prodejně a infoshopu Holešovické tržnice. V areálu nás najdete v ikonickém objektu bývalé vrátnice. Tak přijďte na návštěvu!

Vytvořme společně merch, který má charakter

Obsaďte váš brand do hlavní role. A odvyprávějte svůj příběh na papírovém kousku merche nebo rovnou celé kolekci. Inspirujte se v portfoliu zpracovaných zakázek na našem webu. Napište nám na studio@papelote.cz nebo si rovnou naplánujte osobní schůzku. Rádi s vámi vytvoříme produkt, který bude skvěle reprezentovat vaši značku.

#Kreativita a inspirace#

Karty na Prší, pletení a možná i pár kuriózních pohlednic nebo kapesní Italština pro samouky. V dětství jsme si analogovou zábavu dopřávali den co den. S kalendářem plným povinností se nám ale jako nejdostupnější oddech často jeví spíš doomscrolling. Analog bag přichází s lepšími nápady, jak trávit volný čas, a vrací do hry spoustu aktivit, které mají kořeny už v minulém století. Proto přinášíme tipy, jak si sestavit svůj vlastní kurátorský výběr a sbalit si s sebou na víkend, na dovolenou nebo odpoledne v parku zábavu, která strčí do kapsy všechny aplikace i zdroje levného dopaminu.

O čem je analog bag

Sedíte ve vlaku, ležíte v hamace na chalupě nebo doma přemítáte, čím vyplnit dlouhý letní večer. A první, co se nabízí? Sáhnout po telefonu a oddat se scrollování. Analog bag, trend, o kterém píše dokonce i Guardian, nabízí alternativu k nekonečným hodinám, které denně strávíme u obrazovky. Představuje únikový východ z pasti algoritmů, memes, videí s vydrami i štěňátky a shotů z reality shows. 

Analogová taška je v podstatě sbírkou offline aktivit: na hraní, tvoření i smysluplné zevlování. Připomíná, že na místo pálení hodin mezi reelsky, Youtubem, statusy na Facebooku a dopisování si s chat botem, můžete zvolit smysluplnější aktivity. Nedarovat svůj čas zadarmo, ale využít ho pro sebe a získat kvalitnější dopaminový kick. 

Koncept poprvé představila tvůrkyně Sierra Campbell, když inspirována knížkou Power of the Habit hledala cesty, jak redukovat čas strávený s telefonem v ruce. Digitál je totiž dobrý sluha, ale trochu panovačný pán. Šetří nám čas, ale taky nám ho krade. Stará se nám o rozptýlení od povinností, ale mezitím v nás prohlubuje pocity nedostatečnosti a FOMO.

A jak se co nejrychleji zbavit negativního návyku? Vyměnit ho za jiný, pozitivnější. Přesně tak vznikla idea analogové tašky. 

Proč si tašku vytvořit a k čemu slouží

Mozek hledá pohodlí. Rád sahá po tom, co má na dosah. Často volí tu nejvíc dostupnou volbu, která je zrovna po ruce. A tou je zpravidla telefon. Krátíme si s ním chvíle, kdy čekáme na tramvaj nebo autobus. Obracíme se na něj, když nevíme, jak naložit s volným nedělním dopolednem. I když hledáme způsob, jak se zrelaxovat po práci.

Pokud ale mozku na zlatém podnose naservírujete alternativu ke scrollování, vsadíme se, že nebude dlouho vybírat, čemu dát přednost. Analogová taška vás zbaví automatismu, kdy v každé volné chvíli saháte po obrazovce. Místo nekonečného proudu podnětů totiž přináší několik drobných aktivit, které zaměstnají ruce, hlavu i vaši pozornost.

Trénink soustředění: U analogových aktivit vás nebudou nevyruší ani záplava upozornění, ani nepřečtené e-maily. Nezní už tohle samo o sobě skvěle?

Zpomalení: Při brouzdání feedem mozek přeskakuje mezi desítkami témat během několika minut. Analogové činnosti ale nastolují daleko klidnější tempo a nechají vás z šestky přeřadit třeba rovnou na jedničku.

Offline rituál: Většina z nás má svou zaběhlou ranní rutinu. Ale co takhle vytvořit si návyk i pro chvíle, kdy zrovna nespěcháte do práce, ale naopak nemáte co dělat? Patnáct nebo dvacet minut offline může být příjemným rituálem, který dá zapomenout všem povinnostem i starostem a postará se o pozitivní náladu.

Čím analog bag naplnit?

Michelle Losekoot, kreativní mastermind, komentuje obsah svého analog boxu takhle: „Moje krabicové aktivity (krom toho, že jsou screen-free) musí splňovat alespoň 2 ze 3 podmínek: přinášet mi radost, rozvíjet mě nebo zklidňovat a nebo posilovat vztahy. Vždycky tam mám taky jednu věc, kterou se zrovna učím, protože zvídavost a úžas jsou důležitými složkami spokojenosti.“ 

A z jakých věcí bychom si obsah tašky seskládali my? Nechte se inspirovat:

Na hraní: Cestovní šachy, Žolíci, Prší, Piškvorky, Lodě & Země, město, kostky, pexeso, bublifuk, hakisák, duhovej hopík, Jojo.

Na intelektuální trénink: Křížovky (třeba ty od Zen Zen), sudoku, Rubikova kostka, lupa a kapesní atlas rostlin, hub nebo ptáků, slovník cizího jazyka, který se právě učíte, knížka, časopis nebo noviny (my fandíme Respektu, Deníku N a taky A2).

Na tvoření: Pletací jehlice a vlna, kruh na vyšívání a bavlnky, Kreativní deník 365 dnů, skicák a fixky, korálky a vlasec nebo drátek na navlékání, origami papírky, sada na pletení bužírky, šitíčko, omalovánky a set gelovek, vyškrabávací obrázky, křídy.

Na psaní: Oblíbený zápisník, pero i pohlednice, které napíšete a pošlete kámošům.

Na vzpomínky: Analogový foťák (třeba z Polagraphu) a výbava na výrobu fotoalba: podlepky, samolepky, popisovače, památníček jako ze základky na kresby od kamarádů.

Na veget: Drip bags na kafe (třeba z Doubleshotu), zapomenutá mp3 z dětství.

Na zábavu: Foukací harmonika, kaleidoskop, kalimba, švihadlo.

Obsah tašky můžete měnit a transformovat na základě ročních období a přizpůsobovat si inventář tomu, co vás zrovna těší, zajímá nebo kam máte namířeno. Na léto si do tašky přidáte třeba malou sadu na petanque nebo frisbee. Na podzim to bude klubko vlny a rozpletená šála a možná i sbírka kaštanů.

Celý offline gear si naskládáte do oblíbené plátěnky, cestovní taštičky nebo rovnou víkendové tote bag.

Stejně tak si ale můžete koncept adaptovat na domácí použití a na místo tašky vsadit spíš na dřevěnou nebo kovovou krabici podobně jako Michelle. Líbit by se vám mohly třeba designové boxy od Tokyo Tools. Doporučujeme mít krabičku umístěnou tam, kde nejčastěji hledáte rozptýlení (a saháte po telefonu) – poblíž gauče, u pracovního stolu ale klidně i vedle postele.

Takže první položka na letní to do? Vytvořit si svou analog bag! A my doufáme, že vás tenhle trend bude bavit minimálně stejně jako nás! 

#Papír versus#

Píše bestsellery, vede čtenářský klub a mezi tím stíhá rozjíždět jeden projekt za druhým. Všechny své nápady přitom nejdřív svěřuje zápisníku, protože právě ten jí dopřává volnost ke kreativnímu rozletu. Jako únikový východ z online světa využívá analogovou krabici a její knihovna hraje všemi barvami, stejně jako její tvorba. Ačkoliv Michelle Losekoot patří k výrazným hlasům českého digitálu, na papír a offline nedá dopustit. V rozhovoru sdílí, kolik sešitů ročně popíše, jaká otázka jí změnila život i tip na tvůrčí rozcvičku.

Michelle Losekoot spisovatelka, tvůrkyně a lektorka. Jejími kurzy kreativity a obsahového marketingu už prošlo přes 15 tisíc spokojených účastníků. Píše newsletter o kreativitě 3Ká, má několik marketingových cen je spoluautorkou tří bestsellerů, knih Bez jablka (2016), Jak na sítě (2019) a Ztracenné (2023). Stojí za projekty Posviť si, Plný kecky, Jak na sítě nebo Nestereo. Založila čtenářský klub Načteno , v rámci kterého každý měsíc otevírá diskuzi nad romány 20. století.

„Kombinovat digitální a analogové nástroje je pro mou práci zásadní. Pro vymýšlení i psaní je důležité mít papír i klávesnici.“

Používáte papír při práci? A má své místo i ve vašem osobním životě?


Všechny nápady vymýšlím v ruce, črtám si je v mém oblíbeném Vegabloku, mám už asi šestý. V sezóně, kdy potřebuju posilu, si přibírám i papírový to do list na daný den, měsíční plán a habit tracker. A samozřejmě, a to je celoroční, si vedu papírový deník a nově jsem začala udržovat papírovou kuchařku.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?


Můj mozek má díky papíru větší volnost. Svoboda, kterou papír nabízí, mne většinou nesvazuje, ale naopak mi dodává odvahu zkusit něco nového – kreslit, doodlovat, vybarvovat, trhat, lepit i překládat. 

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je nejraději vedete? 

Nemám žádný styl ani systém. Nosím s sebou všude papírový blok a když potřebuju něco vymyslet, chvíli si do něj čárám.

Podle čeho poznáte dobrý zápisník? Rozhoduje papír, vazba, formát, nebo pocit? 

V rámci značek vybírám z těch, které jsou šetrné k přírodě, vyrobené v Česku nebo s nějakým podílem ruční práce. V rámci zápisníků jdu pak nejčastěji po rozměru (abych ho mohla kamkoliv nosit s sebou) a po lineatuře (kéž by se všechno vyrábělo s tečkama!). Jelikož do bloků píšu většinou fixama, zkoumám i gramáž a kvalitu papíru (aby se to nepropíjelo). A samozřejmě se mi musí líbit! 



Kolik zápisníků za rok dokážete popsat a vracíte se k nim zpětně?


Nápadovníky (Vegabloky) popíšu za rok průměrně tři.

Čím ráda píšete?


Fixama. Většinou píšu mým oblíbeným japonským černým fixem Tombow Monotwin nebo  štětcovými fixy Marvy, oboustrannými Tombow ABT dual, nebo akvarelovými pery Faber Castell Pitt.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? 

Když si nápady na papíře načrtnu a rozpracuju, přesouvám exekuci do digitálního prostředí, většinou do Poznámek, Figmy, Freela nebo Notionu.

Co nesmí chybět ve vašem papírenském gearu?

Jsem minimalista, mám jen bloček a fixku. 

Jak to vypadá na vašem pracovním stole? Co všechno na něm najdeme?


Laptop, telefon, airpody, blok, fixu a do dvou odpoledne kafe.

Jak důležitá je pro vás kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Kombinovat digitální a analogové nástroje je pro mou práci zásadní. Pro vymýšlení i psaní je důležité mít papír i klávesnici.

Jaké věci vám pomáhají míň scrollovat a snižovat screen time, když na vás začne doléhat tíha jedniček a nul? 

Když potřebuju zklidnit, inspirovat, odpojit se, vypnout nebo být chvíli víc sama se sebou, sáhnu místo po telefonu po svém analog boxu. Je to krabice, ve které mám 5 až 8 aktuálních offline koníčků. Momentálně tam mám třeba křížovky, míčky na žonglování, kuchařku na zapisování rodinných receptů, poštovní sadu, Rubikovu kostku, papírové hry nebo deník. Moje krabicové aktivity (krom toho, že jsou screen-free) musí splňovat alespoň 2 ze 3 podmínek: přinášet mi radost, rozvíjet mě nebo zklidňovat a nebo posilovat vztahy. Vždycky tam mám taky jednu věc, kterou se zrovna učím, protože zvídavost a úžas jsou důležitými složkami spokojenosti. V jedné krabici je to všechno proto, aby to šlo zaprvé dobře přenášet (vzít s sebou na chalupu nebo přenést do vany) a abych v momentě, kdy chci chvíli odpočívat, nestrávila celou dobu hledáním, kde po bytě co mám. Takhle stačí sáhnout do krabice.

Na co si ve svém životě potřebujete právě teď posvítit?

Představuju si, že na některá témata si – takovou malou kapesní baterkou – svítím neustále: třeba na vztahy, práci nebo na zdraví. Snažím se je neustále nějakou mou částí vědomě prožívat, budovat a opečovávat. A pak jsou témata, na která si posvítím – a tady už je to spíše něčím zhruba o velikosti pouliční lampy – jednou za rok: na život obecně, spokojený domov nebo na plány na příští rok. Letos v zimě mi bude 40, takže na mě začíná dopadat pocit, že si tou pouliční lampou mám posvítit úplně na všechno najednou!

S čím se svěřujete výhradně, jen a pouze papíru? V čem spatřujete výhody offline bilancování?

Kreslím si jen v papíru. Pokud si tedy potřebuju něco načrtnout, budu to dělat v ruce.

Máte svůj oblíbený journalingový rituál? Kafe, čaj, ticho, rušno?

Nemám. Ale většinou mě u práce najdete se sluchátky na uších, díky tomu se mi dobře pracuje kdekoliv, doma, v kavárnách i na cestách.

„Nechala  bych na každém, aby si vybral své knihy, které by neměly v jeho nebo její knihovně chybět. Jinak by se nám to mohlo zvrhnout v povinnou četbu, a mezi náma – ta kdyby nebyla, tak bych měla knihy ráda o několik let dřív.“

Leitmotivem projektu Posviť si je, že: „Jedna dobrá otázka vám může změnit život.“ Vzpomenete si na nějakou, která změnila život vám? 

Ano, kdysi mi změnilo život, když se mě koučka Bára Filáčková, se kterou teď uvádím podcast Plný kecky, zeptala: Proč tolik pracuješ? A já poté, co se mě na to ptala asi půl hodinu v kuse, zjistila, že pracuju proto, že v mém životě není nic zábavnějšího. A tak jsem ten život začala od základů měnit.

Co vám v turbulentních časech pomáhá udržet klid na duši?

Zeptat se sama sebe: Co bych teď potřebovala, aby mi bylo o trošku líp? A často mi pomáhá si jen připomenout, že to tu všichni hrajeme poprvý a že všichni jednou umřeme.

V rámci knižního klubu Načteno se společně s komunitou čtenářů vracíte na stránky velkých románů 20. století. Jaký titul  by podle vás neměl chybět v žádné knihovně?

Krása knižního klubu Načteno je, myslím, hlavně v tom, že neříká, že byste něco číst měli. Dokonce v něm pravidelně připomínáme, že nemusíte dočítat, že můžete jakýkoliv titul vynechat a že i tak budete pořád součástí knižního klubu. Takže bych nechala na každém, aby si vybral své knihy, které by neměly v jeho nebo její knihovně chybět. Jinak by se nám to mohlo zvrhnout v povinnou četbu, a mezi náma – ta kdyby nebyla, tak bych měla knihy ráda o několik let dřív.

Jaká kreativní rozcvička na vás vždycky spolehlivě zafunguje?

Popsat dvoustranu v bloku všemi asociacemi, které mě k tématu napadají. 

Virginia Woolfová tvrdila, že pokud chce žena psát literaturu, musí mít peníze a vlastní pokoj. Vy jste napsala a vydala knížek už šest. Platí tahle rovnice i ve 21. století? Nebo je ještě komplikovanější?

Virginie Woolf byla moudrá žena! Mít peníze a prostor, kde má člověk klid, je nicméně prospěšné pro jakoukoliv profesi, tvůrčí i netvůrčí, pro muže i ženy. Zábavné je, že v každém období přicházejí nové výzvy, které vás od klidu a finančních jistot vzdalují. Ironické je, že jednou z takových výzev je samotné psaní.

Jídlo, film, píseň, rada nebo okamžik, které poslední dobou nemůžete dostat z hlavy?

Hodně přemýšlím nad všemi motivy, postavami i příběhy, které se objevují v knihách, které čteme tenhle rok v Načtenu. Všechny tituly, od Kdo chytá v žitě, přes Na cestě a Hrozny hněvu až k aktuální paní Dallowayové, přinášejí stále aktuální témata.

Co nesmí značka nebo osobnost postrádat, aby vás zaujala na první i druhý pohled? 

Svojost.

 
Foto: Adam Mráček 

Papír versus

Druhá sezóna nabízí návrat do offline světa a přináší rozhovory s osobnostmi, které navzdory digitální době nepřestávají fandit papíru. Nahlédněte do jejich sešitů, na pracovní stoly i do kreativního procesu. Každý měsíc nová epizoda. Analog už čeká...

#Efektivní poznámky#

V minulém článku jsme si ukázali, že pořádek v poznámkách začíná oddělením poznámek dočasných a trvanlivých. U dočasných poznámek složitou organizaci nepotřebujeme. Stačí si je psát prostě za sebe, jednu za druhou. Nejde nám totiž o to, něco v nich zpětně dohledávat. Jde o to je brzy projít, jednu po druhé, a roztřídit. Tohle nám ale neprojde u trvanlivých poznámek. Tam už nějakou chytrou organizaci potřebovat budeme, aby se z jejich domova nestal další šuplík nebo labyrint složek.

Při hledání řešení, které vám za chvíli představím, mě paradoxně nejvíc posunulo mateřství. Najednou jsem měla na všechno minimum času, a tak jsem potřebovala takovou organizaci poznámek, která mi bude fungovat i ve dnech, kdy mám na poznámky jen pět minut. Takovou, ve které mám ty správné poznámky po ruce hned a která je zároveň lehká na údržbu.

A právě tady přichází na řadu něco, čemu říkám poznámkové háčky.

Co je poznámkový háček?

Můžete si ho představit jako opravdový háček na zdi ve vašem domově pro trvanlivé poznámky.

Na tyto háčky pak rozvěšujete všechny poznámky, které si do svého systému přinesete.

Každý háček je vyhrazené místo pro jednu věc, kterou v životě řešíte déle než jeden den. Může to být problém, který se snažíte vyřešit. Otázka, kterou si pokládáte. Nebo projekt či dlouhodobý úkol, na kterém pracujete.

Jinými slovy: háček je něco, s čím se snažíte pohnout. A právě proto k tomu postupně sbíráte poznámky, podklady a nápady.

Příklady poznámkových háčků jsou třeba tyto:

• Jak vyřešit, že nám teče bazén?
• Jak můžu jíst zdravěji v práci?
• Jak mohu lépe řídit svůj pracovní tým?
• Co dát dětem k Vánocům?
• Jak si mám udělat pořádek v souborech na disku, abych něco našla?
• Jaký vybrat kočárek?
• Kam pojedeme v létě s dětmi na dovolenou?

Důležité je, že háček není jen téma.

Není to Zdraví. Není to Rodina. Není to Finance.

Je konkrétnější. Je navázaný na něco živého, co skutečně řešíte. Na něco, kam potřebujete průběžně přidávat nové poznatky a odkud je pak zase umět vytáhnout ve chvíli, kdy se tím zabýváte.

Jak háčky vypadají v praxi?

Záleží na tom, jaký pro své trvanlivé poznámky zvolíte domov.

V digitálním světě může být jeden háček jeden dokument, jedna složka nebo jedna poznámka či stránka v poznámkové aplikaci. V papírovém světě to může být sekce v sešitě, samostatný zápisník, desky nebo třeba obyčejná krabice.

Krabici jako fyzický poznámkový háček používá například tanečnice a choreografka Twyla Tharp. Kdykoliv začne nový projekt, vezme obyčejnou papírovou krabici na dokumenty a napíše na ni název projektu. Tím si vytvoří jedno konkrétní místo, kam patří všechno, co s projektem souvisí. Do krabice pak postupně přidává materiály, výstřižky, poznámky, inspiraci, fotky, knihy nebo záznamy ze zkoušek. Díky tomu vždycky ví, kam sáhnout, když se k projektu vrací. A už samotné pojmenování krabice je pro ni závazek: tímhle začínám (Tharp, 2009).

Ať už si pro háčky zvolíte jakoukoliv podobu, myšlenka zůstává stejná: ke každé důležité otázce, problému nebo projektu máte jedno konkrétní místo, kam průběžně přidáváte vše podstatné. 

Takže teď už víme, co poznámkové háčky jsou a jak mohou vypadat. 

Pojďme se ještě podívat na to, proč jsou v praxi tak užitečné a jaké výhody nám přinášejí.

Díky háčkům máte potřebné poznámky po ruce ve chvíli, kdy je potřebujete

Zkuste se na chvíli zamyslet nad tím, ve kterých situacích se do svých poznámek vracíte.

Hádám, že to nebude proto, že je úterý 16:40 a dostali jste náhlou chuť procházet složku Osobní > Zdraví > Inspirace. Spíš se do nich vracíte proto, že zrovna něco řešíte. Třeba co uvařit k večeři, jak připravit prezentaci do práce nebo jak se připravit na důležitou schůzku. A potřebujete k tomu související poznámky a podklady.

Jinými slovy: k poznámkám se přirozeně vracíme kvůli projektům, úkolům, problémům a otázkám, které právě řešíme.

A právě proto podle mě dává smysl organizovat je stejným způsobem. Tedy podle toho, jak se k nim bude naše budoucí já nejspíš vracet.

Když pak budete pracovat třeba na projektu do práce, budete mít všechny poznámky k němu na jednom místě. A nebudete muset přeskakovat mezi složkou pro poznámky ze schůzek, další pro výpisky z knih, seznamem četby a složkou s úkoly.

Místo hledání se tak můžete rovnou pustit do práce.

Háčky pomáhají omezit hromadění materiálů bez použití

Christian Tietze na populárním blogu pro poznámkáře popisuje jev, kterému říká Collector’s Fallacy, tedy sběratelský klam. Jde o situaci, kdy nám samotné sbírání článků, výstřižků, citátů a útržků dává pocit pokroku, i když jsme ty informace ještě nijak nevyužili (Tietze, 2014).

Je to podobné, jako když si koupíte chytrou knihu a už při odchodu z knihkupectví máte pocit, že jste zase o kus dál. Jenže koupě knihy sama o sobě vás ještě neposunula. Posune vás až to, co si z ní vezmete a jak to použijete.

Poznámkové háčky s tímhle pomáhají, protože vás při zakládání poznámky mezi trvanlivé nutí položit si jednoduchou otázku: K čemu mi to má pomoct?

A tím se buď vyjasní, proč si danou věc chcete uchovat, nebo naopak zjistíte, že pro ni vlastně žádný háček nemáte. A pak je úplně v pořádku ji neukládat.

Ne všechno si totiž zaslouží stát se trvanlivou poznámkou.

Přepínají mozek ze sbírání do řešení

Možná jste si všimli, že háčky ráda pojmenovávám jako otázky. Třeba „Jak můžu jíst zdravěji v práci?“ nebo „Jaký vybrat kočárek?“

Není to náhoda.

Název ve formě otázky pomáhá přepnout mozek z pasivního režimu sbírám informace do aktivního režimu hledám řešení.

Schválně si porovnejte, co vás víc nutí přemýšlet a jednat: poznámka s názvem „Inspirace pro rekonstrukci kuchyně“, nebo poznámka „Jak by měla vypadat moje nová kuchyň?“

Druhá varianta v sobě obsahuje napětí. Vede vás k tomu, abyste přemýšleli, porovnávali, rozhodovali se a postupně se posouvali dál.

Jak trefně píše Ryder Carroll, autor poznámkovací metody Bullet Journal, naše mysl dobře reaguje na otázky, protože je přirozeně nastavená na řešení problémů (Carroll, 2019).

Háčky ulevují naší hlavě

Vědecký výzkum už dávno ukázal, že nedokončené úkoly mají tendenci zůstávat v naší pozornosti a vracet se do mysli i ve chvíli, kdy se věnujeme něčemu jinému (Zeigarnik, 1927).

Poznámkové háčky s tím mohou výrazně pomoct. Tím, že otázku, problém nebo projekt jasně pojmenujeme a dáme mu vlastní místo, přestane to být něco neurčitě rozptýleného v hlavě. Vznikne konkrétní bod, kam se můžeme vrátit.

Aby to fungovalo ještě lépe, pomáhá k háčku přidat i jednoduchý plán: jasně si říct, kdy a kde se k němu vrátíme a jaký bude další krok. Výzkum ukazuje, že právě vytvoření konkrétního plánu může snížit mentální dopady nedokončených cílů a uvolnit kapacitu pro jinou činnost (Masicampo a Baumeister, 2011).

Jinými slovy: háček by neměl být jen odkladiště. Ale místem, které nám pomáhá něco posunout.

Závěr

Poznámkové háčky podle mě stojí na jedné jednoduché, ale důležité změně perspektivy.

Při ukládání poznámky se neptáme jen „kam to patří“, ale hlavně „k čemu mi to má pomoct?“.

A právě tahle změna dělá velký rozdíl. Najednou totiž neorganizujeme poznámky jen podle témat, podtémat nebo typů. Neřešíme jen, jestli je něco výpisek, poznámka ze schůzky, nápad nebo úkol. Začneme je organizovat podle toho, co v životě skutečně řešíme.

A kam nás průzkum poznámkového světa zavede příště? Nechte se překvapit.

Do té doby poznámkujte tak, aby to, co právě řešíte, mělo ve vašem systému své vlastní místo.

Autorkou textu je Eliška Šestáková.

Poznámková série Elišky Šestákové

Pilujte svůj zápiskový um. Seznamíme vás s nástroji a systémy, které vám usnadní ukládání myšlenek a zefektivní práci s informacemi z porad, chytrých knížek, podcastů i přednášek. Eliška Šestáková sdílí všechno, co se o poznámkách během let studia i vlastní praxe naučila, a vysvětluje, proč je budování vlastní vědomostní základny tím nejlepším, co pro sebe můžete ve světě jedniček a nul udělat. 

AHRENS, S., 2021. Jak si dělat chytré poznámky: Čtěte, pište a přemýšlejte s pomocí legendární metody zettelkasten. Jan Melvil Publishing. ISBN 9788075551474.

THARP, Twyla, 2009. The Creative Habit. B.m.: Simon & Schuster. ISBN 9781439106563.

TIETZE, Christian, 2014. The Collector’s Fallacy. Zettelkasten Method [online] [vid. 2026-03-16]. Dostupné z: https://zettelkasten.de/posts/collectors-fallacy/

CARROLL, Ryder, 2019. Metoda Bullet Journal: zhodnoťte včerejšek, uspořádejte si dnešek a naplánujte zítřek. Jan Melvil Publishing. ISBN 9788075550736.

ZEIGARNIK, B., 1927. Über das Behalten von erledigten und unerledigten Handlungen. Psychologische Forschung, 9.

MASICAMPO, E. J. a Roy F. BAUMEISTER, 2011. Consider it done! Plan making can eliminate the cognitive effects of unfulfilled goals. Journal of Personality and Social Psychology [online], 101(4), 667–683. ISSN 0022-3514. Dostupné z: doi:10.1037/a0024192