Blog

#Efektivní poznámky#

Víte, jak si zaručeně vyrobit chaos v poznámkách? Když se budete snažit každou z nich hned správně zařadit. Poradíme vám čtyři tipy na poznámkové čekárny, kam můžete poznámky odložit, než budete mít jasno kam s nimi.

Jsou chvíle, kdy si poznámku potřebujeme zapsat co nejrychleji, protože zrovna děláme něco jiného. Vaříme, řídíme, posloucháme přednášku, neseme dítě, sedíme ve vlaku nebo jen probíháme kolem pracovního stolu a hlavou nám proletí myšlenka, kterou nechceme ztratit.

Těmto poznámkám říkám dočasné. Potřebujeme je jen někam dočasně zachytit jako připomínku pro své budoucí já a později se rozhodnout, co s nimi dál.

U zápisu těchto poznámek nechceme řešit, jak se budou jmenovat. Do jaké složky je uložíme. Nebo na jaký poznámkový háček je pověsíme. Tohle všechno jsou důležité otázky. Ale ne ve chvíli, kdy se snažíme myšlenku teprve zachytit. Pak se totiž z původně rychlého zaznamenání myšlenky stává několikaminutový úkol. A to má dva možné konce.

Buď si poznámku raději nezapíšeme vůbec a sami sebe přesvědčíme, že si to tentokrát určitě zapamatujeme. 

Nebo ji někam nahonem šoupneme, hlavně aby už byla myšlenka z hlavy. Trochu jako když máte doma pohozenou věc, za pár minut čekáte návštěvu, a tak ji prostě strčíte do šuplíku. Uklizeno? Ano. Ale jen na oko.

Mnohem praktičtější je proto oddělit dvě různé činnosti: zachycení dočasné poznámky a její zpracování.

Místu pro zachycení dočasných poznámek říkám poznámková čekárna. Je to dočasná zastávka, kde na vás poznámky počkají, než je zpracujete, doplníte a případně přesunete mezi poznámky trvanlivé.

Dobrá poznámková čekárna musí být rychlá, jednoduchá a po ruce. A ideálně taková, aby vás její používání ještě bavilo. Protože ale dočasné poznámky tvoříme v různých situacích, pravděpodobně stejně jako já i další poznámkáři využijete více než jednu poznámkovou čekárnu, abyste tyto požadavky dokázali naplnit.

V tomto článku vám proto ukážu čtyři ověřené poznámkové čekárny, které můžete hned začít používat.

Sedíte u počítače? Pište na digitální denní stránku 

Když jsem v roce 2020 začínala používat poznámkovou aplikaci Roam Research, čekala jsem, že po spuštění uvidím nějakou přehlednou nástěnku.

Jenže aplikace neúprosně trvala na tom, že mi každé ráno otevře prázdnou stránku s aktuálním datem. Grrr. Vytáčelo mě to. Strávila jsem týdny hledáním možností, jak to vypnout. Naštěstí marně. Protože právě z téhle funkce, denních stránek, se nakonec stal základ mého poznámkového workflow.

Funguje to tak, že pro každý den máte vyhrazenou jednu čistou stránku s aktuálním datem. Do ní si během dne zapisujete všechno, co nechcete ztratit. 

Spousta poznámkových aplikací dnes umí denní stránku vytvořit automaticky. Vy tak ráno otevřete aplikaci a ona vás rovnou přivítá čistou stránkou pro dnešní den.

Možná si ale říkáte: proč si na dočasné poznámky zapsané na počítači jednoduše nevytvořit v poznámkové aplikaci složku jako Inbox, Dočasné poznámky nebo Ke zpracování? Chápu. Hodně lidí to tak dělá. Jenže taková složka má jednu nevýhodu. Když si ráno chcete zapsat novou myšlenku, vyskočí na vás i všechny neroztříděné poznámky ze včerejška, předevčerejška a bůhví odkdy. A to bere pozornost. Zahlcuje. Čím víc toho ve složce je, tím menší chuť máte ji otevřít.

U denních stránek začínáte každý den s čistým štítem. S uklizeným stolem. A tak i když poznámky netřídíte každý den, ale třeba jen jednou týdně, netříští vám jejich obsah pozornost v průběhu jednotlivých dní.

Složka na dočasné poznámky vás navíc trochu nutí k tomu, abyste ji kompletně vyprazdňovali. Každé poznámce musíte najít trvalý domov. Někam ji přesunout. Nebo ji smazat. U denních stránek to tak být nemusí. Některé drobné poznámky mohou klidně zůstat tam, kde vznikly. Později je můžete dohledat přes vyhledávání, které je dnes v poznámkových aplikacích běžnou funkcí

Já navíc ve své poznámkové aplikaci nechávám většinu poznámek přímo na denních stránkách. Místo přesouvání je totiž zpravidla třídím tak, že k nim přidám odkaz na poznámkový háček, ke kterému patří. Když pak daný háček otevřu, vidím všechny poznámky, které jsem na něj postupně navěsila.

A ačkoliv se denní stránky dostaly do popředí zájmu díky poznámkovým aplikacím poměrně nedávno, samotný princip denních záznamů žádnou novinkou není. Lidé si své myšlenky zapisovali po dnech už dávno předtím. Jen dřív takové zápisky zpravidla sloužily hlavně k osobní reflexi. Člověk si do nich psal, co prožil, co ho trápilo nebo co si chtěl promyslet. Prostě klasický deník.

Denní stránka jako poznámková čekárna je ale spíš pracovní plocha dne, kam si odkládáte rychlé nápady, poznámky ze schůzek, úkoly, postřehy, útržky nebo odkazy. Prostě cokoli, co během dne přichází a co nechcete ztratit.

Máte po ruce zápisník? Založte si papírovou denní stránku 

Ne vždycky je počítač pro dočasné poznámky to nejlepší místo. Někdy ho nemáte po ruce. Někdy se vám nechce otevírat aplikaci. A někdy je prostě vhodnější vzít do ruky papír. Třeba na schůzce. Když si během rozhovoru píšete poznámky do telefonu nebo počítače, druhý člověk často neví, jestli si zapisujete jeho myšlenku, odpovídáte na e-mail nebo kontrolujete, co je nového ve světě. U papírového zápisníku je to jasnější. Píšete si poznámky. Tečka.

Papírový zápisník bych doporučila i pro zapisování poznámek na přednáškách, workshopech nebo kurzech.

I takové poznámky bych totiž označila za dočasné. Není potřeba je hned dokonale zpracovat, zařadit a propojit se vším, co už víte. Nejdřív je potřebujete zachytit. A teprve později se k nim vrátit, promyslet, co vám z nich doopravdy stojí za pozornost, jak souvisí s tím, co už víte, a jak je můžete využít dál.

V těchto situacích má papír výhodu, že nás více nutí vybírat. Je totiž v podstatě nemožné přepsat rukou celou přednášku slovo od slova. Ruční psaní nás zpomaluje natolik, že musíme víc poslouchat, filtrovat a formulovat vlastními slovy. Místo aby informace jen protekly z uší přes prsty na klávesnici, musí se cestou aspoň trochu potkat s naší hlavou.

I výzkum poznámkování ukazuje, že ruční zápis může vést k lepšímu porozumění než psaní na počítači, právě proto, že nás méně svádí k doslovnému přepisu a víc nutí informace zpracovávat (Mueller a Oppenheimer, 2014; Meyer, 2014).

Papírová denní stránka funguje úplně stejně jednoduše jako ta digitální. Vezmete čistý list. Nahoru napíšete datum. Hotovo.

Mimochodem. Na denní stránky v zápisníku nedá dopustit ani slavný poznámkář Ryder Carroll. Jsou hlavní součástí jeho populární poznámkovací metody Bullet Journal, kterou popsal ve stejnojmenné knize. 

Máte u sebe jen telefon? Pošlete zprávu sami sobě

Další poznámkovou čekárnu můžete mít v telefonu. Hodí se ve chvílích, kdy nejste u počítače a nemáte po ruce ani papírový zápisník.

Dlouho jsem si myslela, že dočasné poznámky v telefonu musím zapisovat rovnou do denní stránky ve své poznámkové aplikaci. Jenže mobilní verze poznámkových aplikací od toho člověka občas docela odrazují. Pomalu se načítají, někdy zlobí při přidávání obrázků a celkově v nich bývá na rychlé zachycení myšlenky moc tření.

Nakonec mě zachránila aplikace, kterou jsem měla celou dobu přímo před nosem. Připnutou na domovské obrazovce svého telefonu. Byl to… WhatsApp.

Věděli jste, že si můžete poslat zprávu sami sobě? Já dlouho ne. Teď si tam posílám všechno — texty, fotky, videa, odkazy, hlasovky, soubory. Prostě cokoli, co chci svému budoucímu já připomenout.

Jakmile jsem u počítače, otevřu si WhatsApp na webu, poznámky zkopíruji na denní stránku své poznámkové aplikace a poslední zpracované zprávě ve WhatsAppu dám palec nahoru. Díky tomu vím, kde jsem se zpracováním poznámek skončila.

A pokud nepoužíváte WhatsApp, nevadí. Totéž můžete udělat třeba v Messengeru, Signalu nebo jiné chatovací aplikaci, kterou běžně používáte. Většina z nich umožňuje poslat zprávu sám sobě. Prostě jako příjemce vyberete své jméno nebo své telefonní číslo a začnete si psát sami se sebou.

Chat si potom připněte mezi první konverzace nahoře, případně si na něj rovnou vytvořte zkratku na domovské obrazovce. Nepotřebujete žádnou speciální aplikaci. Jen tu chatovací, kterou už stejně používáte.

Nemůžete si nic zapsat? Vytvořte si mentální poznámku 

Jsou chvíle, kdy si poznámku prostě zapsat nemůžete. Řídíte. Sprchujete se. Běžíte. Sedíte v kině. Nebo máte ruce zabořené v mase na karbanátky. Myšlenky se bohužel neptají, jestli mohou přijít. Prostě přijdou. A když je nezachytíme, často za chvíli odletí někam pryč. Případně se objeví znovu přesně ve chvíli, kdy si je zase nemůžeme zapsat.

Co s tím?

V takové chvíli doporučuji vytvořit si mentální poznámku.To je poznámka, která existuje jen ve vaší hlavě. Není nikde externě zapsaná. Což zní jako dost nespolehlivé řešení, vím. A také by to bylo, kdybychom hlavě jen vágně zadali: „Tohle si pamatuj.“

Proto přidáme ještě dva triky.

První trik je vytvořit si připomínku v reálném světě. Něco nestandardního, co později uvidíte a co vám připomene, že jste si něco chtěli vybavit. Můžete si třeba přendat hodinky na druhé zápěstí, udělat tečku na hřbet ruky nebo vyrobit jeden karbanátek nestandardního tvaru. Takový malý uzlík na pomyslném kapesníčku.

Druhý trik je zajistit, abyste si nevzpomněli jen na to, že jste si něco chtěli vybavit, ale také na to, co to bylo. Inspirovat se můžete například u amerického teologa Jonathana Edwardse. Podle knihy Daily Rituals (2013) si při jízdě na koni vynořené myšlenky, které si nemohl zapsat, v představě připichoval na konkrétní části svého oblečení. Každou část si přitom spojil s obsahem dané myšlenky. Po návratu si pak v hlavě prošel oblečení kousek po kousku a jednotlivé myšlenky si zase vybavil.

Já si na sebe myšlenky v představě často nepřipichuji jako papírky, ale tvořím z nich co nejbizarnější vizuální obraz.

Mentální poznámka samozřejmě není místo, kde má myšlenka zůstat dlouho. Je to nouzová čekárna. Jakmile můžete, zpracujte ji nebo přepište na spolehlivější místo.

Závěr 

Na konec mám pro vás úkol: vyberte si své poznámkové čekárny.

Začněte čtyřmi typickými situacemi, které jsme si v článku prošli. Když sedíte u počítače. Když máte po ruce papírový zápisník. Když máte u sebe jen telefon. A když si nemůžete zapsat vůbec nic. Pro každou z těchto situací si vyberte svou poznámkovou čekárnu. Předem si tedy určete, co uděláte, když se v takové chvíli objeví myšlenka, kterou nechcete ztratit.

A pak ještě jedna věc. Nezapomeňte, že poznámková čekárna je jen dočasná zastávka, kam poznámka na chvíli usedne, než se k ní vrátíte a rozhodnete, co s ní dál. Proto si vytvořte i malý návyk návratu, kdy budete poznámky z čekárny vyzvedávat. Jednou denně, jednou za pár dní nebo třeba jednou týdně. Podle toho, kolik poznámek běžně zachytáváte a jak rychle se vám čekárny plní.

A kam nás průzkum poznámkového světa zavede příště? Nechte se překvapit. Do té doby poznámkujte tak, abyste v každé situaci věděli, kde je vaše nejbližší poznámková čekárna.

Autorkou textu je Eliška Šestáková.

Poznámková série Elišky Šestákové

Pilujte svůj zápiskový um. Seznamíme vás s nástroji a systémy, které vám usnadní ukládání myšlenek a zefektivní práci s informacemi z porad, chytrých knížek, podcastů i přednášek. Eliška Šestáková sdílí všechno, co se o poznámkách během let studia i vlastní praxe naučila, a vysvětluje, proč je budování vlastní vědomostní základny tím nejlepším, co pro sebe můžete ve světě jedniček a nul udělat. 

¹ MUELLER, Pam A. a Daniel M. OPPENHEIMER, 2014. The pen is mightier than the keyboard: advantages of longhand over laptop note taking. Psychological Science [online]. 25(6), 1159–1168. ISSN 0956-7976. Dostupné z: doi:10.1177/0956797614524581

² MEYER, Robinson, 2014. To Remember a Lecture Better, Take Notes by Hand. The Atlantic [online] [vid. 2026-06-21]. Dostupné z: https://www.theatlantic.com/technology/archive/2014/05/to-remember-a-lecture-better-take-notes-by-hand/361478/

³ CARROLL, Ryder, 2019. Metoda Bullet Journal: zhodnoťte včerejšek, uspořádejte si dnešek a naplánujte zítřek. B.m.: Jan Melvil Publishing. ISBN 9788075550736.

⁴ CURREY, Mason, 2013. Daily rituals: How great minds make time, find inspiration, and get to work. B.m.: Pan Macmillan. ISBN 9781447241836.

#Pro firmy#

Na pravém břehu Vltavy naproti lávce HolKa najdete místo pulzující městským životem. Holešovická tržnice je autentická, živá a v procesu neustálé proměny. Z bývalých jatek se transformuje v přístav lokálních produktů, kultury i farmářů z celé republiky. A právě její různorodost se stala výchozím bodem přípravy papírového merche. 

Zadání: Vyvolat hravost a zvědavost

Ráno si přijdete pro kváskový chleba. V sobotu do Haly 22 pro zeleninu a do vrátnice pro nový papelote sešit. Večer na představení na Jatka78. Tržnice funguje jako živý prostor, ve kterém se potkávají farmáři, kuchaři, umělci, podnikatelé i sousedé nejen z Holešovic. Takže dát jí jen jednu nálepku je vskutku náročná disciplína. A proto jsme, jak sami uvidíte, raději vsadili na celý samolepkový arch! 

Jaký byl náš úkol? Vytvořit dárek, který zaujme firemní partnery i klienty. Od kulturních institucí, přes zástupce města až po pořadatele akcí. Merch, který bude vedle loga reflektovat i unikátní atmosféru a rozmanitost – základní stavební kameny celého areálu. A to jsme ještě netušili, že se jedním z partnerů staneme brzy i my sami. S Tržnicí nás totiž spojuje nejen tahle zakázka ale i budova bývalé vrátnice, ve které najdete náš obchod a infoshop v jednom.

„Holešovická tržnice je velmi vrstevnatý organismus. Historický areál bývalých jatek se postupně vrací na mapu Prahy a proměňuje se v živé místo pro kulturu, gastronomii, služby, práci i každodenní život. Chtěli jsme vytvořit něco, co nebude jen merch, ale bude odrážet charakter areálu – jeho energii, hravost a postupnou proměnu,“ říká marketingová ředitelka Holešovické Tržnice, Milena Mauricová.

Design a materiály: Desky jako kreativní projekt

Koncept jsme postavili na oblíbeném formátu. Planoo desky jsou vyrobené z veganské kůže a uzavíratelné s pomocí praktické gumičky. Na první pohled působí jednoduše. Ale ta pravá zábava začíná až při prvním otevření. 

„Vždycky nás baví spolupráce, kde můžeme pracovat s promyšleným a nápaditým brand manuálem, který nám dává jasný rámec, ale zároveň i kreativní svobodu. U Holešovické tržnice bylo specifické právě to, jak silná a vrstevnatá jejich vizuální identita je. Nebylo potřeba ji ‚vymýšlet‘, ale spíš citlivě přenést do produktu,“ vysvětluje Denisa Havrdová, ředitelka papelote.

Jak se nám to podařilo? Do kroužkové vazby jsme schovali set samolepek, které hrají všemi barvami i asociacemi. Pivo, chleba, zmrzka. I divadlo, zábava nebo koncert. A přední strana desek se sítotiskem vás nechá rozehrát vlastní kreativní symfonii. Kromě samolepkového archu v deskách najdete i trhací blok s tečkovanými stránkami na poznámky a taky papírovou kapsu na vizitky, účtenky a další cennosti.

Reflexe: Místo i papírové stránky, kam se chcete vracet

„Nejvíce nám pomohl lidský přístup a s tím spojená osobní schůzka, na které jsme měli možnost seznámit se s již hotovými produkty. Potom pro nás také bylo příjemným benefitem vidět notes ještě před výrobou v různých digitálních náhledech,“ komentují spolupráci Josefína Karlíková a Matěj Vojtuš, autoři grafické identity Tržnice. 

A co se na zakázce nejvíc líbí nám? Jednoznačně možnost interakce! Produkt totiž získává finální podobu až ve chvíli, kdy se ocitne v rukách svého majitele. 

„Spolupráci s papelote bychom doporučili komukoli, kdo hledá a umí ocenit kreativní přístup a chce mít na konci produkt s dlouhodobější hodnotou, a ne pouze merch. papelote vnímám jako silného partnera, který dokáže celý proces vést, ale zároveň je parťákem a pomáhá hledat ta nejlepší řešení,“ říká Milena Mauricová.

Pokud byste si přáli mít desky ve své papírové výbavě, můžete si je zakoupit v papelote prodejně a infoshopu Holešovické tržnice. V areálu nás najdete v ikonickém objektu bývalé vrátnice. Tak přijďte na návštěvu!

Vytvořme společně merch, který má charakter

Obsaďte váš brand do hlavní role. A odvyprávějte svůj příběh na papírovém kousku merche nebo rovnou celé kolekci. Inspirujte se v portfoliu zpracovaných zakázek na našem webu. Napište nám na studio@papelote.cz nebo si rovnou naplánujte osobní schůzku. Rádi s vámi vytvoříme produkt, který bude skvěle reprezentovat vaši značku.

#Kreativita a inspirace#

Karty na Prší, pletení a možná i pár kuriózních pohlednic nebo kapesní Italština pro samouky. V dětství jsme si analogovou zábavu dopřávali den co den. S kalendářem plným povinností se nám ale jako nejdostupnější oddech často jeví spíš doomscrolling. Analog bag přichází s lepšími nápady, jak trávit volný čas, a vrací do hry spoustu aktivit, které mají kořeny už v minulém století. Proto přinášíme tipy, jak si sestavit svůj vlastní kurátorský výběr a sbalit si s sebou na víkend, na dovolenou nebo odpoledne v parku zábavu, která strčí do kapsy všechny aplikace i zdroje levného dopaminu.

O čem je analog bag

Sedíte ve vlaku, ležíte v hamace na chalupě nebo doma přemítáte, čím vyplnit dlouhý letní večer. A první, co se nabízí? Sáhnout po telefonu a oddat se scrollování. Analog bag, trend, o kterém píše dokonce i Guardian, nabízí alternativu k nekonečným hodinám, které denně strávíme u obrazovky. Představuje únikový východ z pasti algoritmů, memes, videí s vydrami i štěňátky a shotů z reality shows. 

Analogová taška je v podstatě sbírkou offline aktivit: na hraní, tvoření i smysluplné zevlování. Připomíná, že na místo pálení hodin mezi reelsky, Youtubem, statusy na Facebooku a dopisování si s chat botem, můžete zvolit smysluplnější aktivity. Nedarovat svůj čas zadarmo, ale využít ho pro sebe a získat kvalitnější dopaminový kick. 

Koncept poprvé představila tvůrkyně Sierra Campbell, když inspirována knížkou Power of the Habit hledala cesty, jak redukovat čas strávený s telefonem v ruce. Digitál je totiž dobrý sluha, ale trochu panovačný pán. Šetří nám čas, ale taky nám ho krade. Stará se nám o rozptýlení od povinností, ale mezitím v nás prohlubuje pocity nedostatečnosti a FOMO.

A jak se co nejrychleji zbavit negativního návyku? Vyměnit ho za jiný, pozitivnější. Přesně tak vznikla idea analogové tašky. 

Proč si tašku vytvořit a k čemu slouží

Mozek hledá pohodlí. Rád sahá po tom, co má na dosah. Často volí tu nejvíc dostupnou volbu, která je zrovna po ruce. A tou je zpravidla telefon. Krátíme si s ním chvíle, kdy čekáme na tramvaj nebo autobus. Obracíme se na něj, když nevíme, jak naložit s volným nedělním dopolednem. I když hledáme způsob, jak se zrelaxovat po práci.

Pokud ale mozku na zlatém podnose naservírujete alternativu ke scrollování, vsadíme se, že nebude dlouho vybírat, čemu dát přednost. Analogová taška vás zbaví automatismu, kdy v každé volné chvíli saháte po obrazovce. Místo nekonečného proudu podnětů totiž přináší několik drobných aktivit, které zaměstnají ruce, hlavu i vaši pozornost.

Trénink soustředění: U analogových aktivit vás nebudou nevyruší ani záplava upozornění, ani nepřečtené e-maily. Nezní už tohle samo o sobě skvěle?

Zpomalení: Při brouzdání feedem mozek přeskakuje mezi desítkami témat během několika minut. Analogové činnosti ale nastolují daleko klidnější tempo a nechají vás z šestky přeřadit třeba rovnou na jedničku.

Offline rituál: Většina z nás má svou zaběhlou ranní rutinu. Ale co takhle vytvořit si návyk i pro chvíle, kdy zrovna nespěcháte do práce, ale naopak nemáte co dělat? Patnáct nebo dvacet minut offline může být příjemným rituálem, který dá zapomenout všem povinnostem i starostem a postará se o pozitivní náladu.

Čím analog bag naplnit?

Michelle Losekoot, kreativní mastermind, komentuje obsah svého analog boxu takhle: „Moje krabicové aktivity (krom toho, že jsou screen-free) musí splňovat alespoň 2 ze 3 podmínek: přinášet mi radost, rozvíjet mě nebo zklidňovat a nebo posilovat vztahy. Vždycky tam mám taky jednu věc, kterou se zrovna učím, protože zvídavost a úžas jsou důležitými složkami spokojenosti.“ 

A z jakých věcí bychom si obsah tašky seskládali my? Nechte se inspirovat:

Na hraní: Cestovní šachy, Žolíci, Prší, Piškvorky, Lodě & Země, město, kostky, pexeso, bublifuk, hakisák, duhovej hopík, Jojo.

Na intelektuální trénink: Křížovky (třeba ty od Zen Zen), sudoku, Rubikova kostka, lupa a kapesní atlas rostlin, hub nebo ptáků, slovník cizího jazyka, který se právě učíte, knížka, časopis nebo noviny (my fandíme Respektu, Deníku N a taky A2).

Na tvoření: Pletací jehlice a vlna, kruh na vyšívání a bavlnky, Kreativní deník 365 dnů, skicák a fixky, korálky a vlasec nebo drátek na navlékání, origami papírky, sada na pletení bužírky, šitíčko, omalovánky a set gelovek, vyškrabávací obrázky, křídy.

Na psaní: Oblíbený zápisník, pero i pohlednice, které napíšete a pošlete kámošům.

Na vzpomínky: Analogový foťák (třeba z Polagraphu) a výbava na výrobu fotoalba: podlepky, samolepky, popisovače, památníček jako ze základky na kresby od kamarádů.

Na veget: Drip bags na kafe (třeba z Doubleshotu), zapomenutá mp3 z dětství.

Na zábavu: Foukací harmonika, kaleidoskop, kalimba, švihadlo.

Obsah tašky můžete měnit a transformovat na základě ročních období a přizpůsobovat si inventář tomu, co vás zrovna těší, zajímá nebo kam máte namířeno. Na léto si do tašky přidáte třeba malou sadu na petanque nebo frisbee. Na podzim to bude klubko vlny a rozpletená šála a možná i sbírka kaštanů.

Celý offline gear si naskládáte do oblíbené plátěnky, cestovní taštičky nebo rovnou víkendové tote bag.

Stejně tak si ale můžete koncept adaptovat na domácí použití a na místo tašky vsadit spíš na dřevěnou nebo kovovou krabici podobně jako Michelle. Líbit by se vám mohly třeba designové boxy od Tokyo Tools. Doporučujeme mít krabičku umístěnou tam, kde nejčastěji hledáte rozptýlení (a saháte po telefonu) – poblíž gauče, u pracovního stolu ale klidně i vedle postele.

Takže první položka na letní to do? Vytvořit si svou analog bag! A my doufáme, že vás tenhle trend bude bavit minimálně stejně jako nás! 

#Papír versus#

Píše bestsellery, vede čtenářský klub a mezi tím stíhá rozjíždět jeden projekt za druhým. Všechny své nápady přitom nejdřív svěřuje zápisníku, protože právě ten jí dopřává volnost ke kreativnímu rozletu. Jako únikový východ z online světa využívá analogovou krabici a její knihovna hraje všemi barvami, stejně jako její tvorba. Ačkoliv Michelle Losekoot patří k výrazným hlasům českého digitálu, na papír a offline nedá dopustit. V rozhovoru sdílí, kolik sešitů ročně popíše, jaká otázka jí změnila život i tip na tvůrčí rozcvičku.

Michelle Losekoot
digitální vypravěčka, spisovatelka a lektorka

Michelle Losekoot spisovatelka, tvůrkyně a lektorka. Jejími kurzy kreativity a obsahového marketingu už prošlo přes 15 tisíc spokojených účastníků. Píše newsletter o kreativitě 3Ká, má několik marketingových cen je spoluautorkou tří bestsellerů, knih Bez jablka (2016), Jak na sítě (2019) a Ztracenné (2023). Stojí za projekty Posviť si, Plný kecky, Jak na sítě nebo Nestereo. Založila čtenářský klub Načteno , v rámci kterého každý měsíc otevírá diskuzi nad romány 20. století.

„Kombinovat digitální a analogové nástroje je pro mou práci zásadní. Pro vymýšlení i psaní je důležité mít papír i klávesnici.“

Používáte papír při práci? A má své místo i ve vašem osobním životě?


Všechny nápady vymýšlím v ruce, črtám si je v mém oblíbeném Vegabloku, mám už asi šestý. V sezóně, kdy potřebuju posilu, si přibírám i papírový to do list na daný den, měsíční plán a habit tracker. A samozřejmě, a to je celoroční, si vedu papírový deník a nově jsem začala udržovat papírovou kuchařku.

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?


Můj mozek má díky papíru větší volnost. Svoboda, kterou papír nabízí, mne většinou nesvazuje, ale naopak mi dodává odvahu zkusit něco nového – kreslit, doodlovat, vybarvovat, trhat, lepit i překládat. 

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je nejraději vedete? 

Nemám žádný styl ani systém. Nosím s sebou všude papírový blok a když potřebuju něco vymyslet, chvíli si do něj čárám.

Podle čeho poznáte dobrý zápisník? Rozhoduje papír, vazba, formát, nebo pocit? 

V rámci značek vybírám z těch, které jsou šetrné k přírodě, vyrobené v Česku nebo s nějakým podílem ruční práce. V rámci zápisníků jdu pak nejčastěji po rozměru (abych ho mohla kamkoliv nosit s sebou) a po lineatuře (kéž by se všechno vyrábělo s tečkama!). Jelikož do bloků píšu většinou fixama, zkoumám i gramáž a kvalitu papíru (aby se to nepropíjelo). A samozřejmě se mi musí líbit! 



Kolik zápisníků za rok dokážete popsat a vracíte se k nim zpětně?


Nápadovníky (Vegabloky) popíšu za rok průměrně tři.

Čím ráda píšete?


Fixama. Většinou píšu mým oblíbeným japonským černým fixem Tombow Monotwin nebo  štětcovými fixy Marvy, oboustrannými Tombow ABT dual, nebo akvarelovými pery Faber Castell Pitt.

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? 

Když si nápady na papíře načrtnu a rozpracuju, přesouvám exekuci do digitálního prostředí, většinou do Poznámek, Figmy, Freela nebo Notionu.

Co nesmí chybět ve vašem papírenském gearu?

Jsem minimalista, mám jen bloček a fixku. 

Jak to vypadá na vašem pracovním stole? Co všechno na něm najdeme?


Laptop, telefon, airpody, blok, fixu a do dvou odpoledne kafe.

Jak důležitá je pro vás kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Kombinovat digitální a analogové nástroje je pro mou práci zásadní. Pro vymýšlení i psaní je důležité mít papír i klávesnici.

Jaké věci vám pomáhají míň scrollovat a snižovat screen time, když na vás začne doléhat tíha jedniček a nul? 

Když potřebuju zklidnit, inspirovat, odpojit se, vypnout nebo být chvíli víc sama se sebou, sáhnu místo po telefonu po svém analog boxu. Je to krabice, ve které mám 5 až 8 aktuálních offline koníčků. Momentálně tam mám třeba křížovky, míčky na žonglování, kuchařku na zapisování rodinných receptů, poštovní sadu, Rubikovu kostku, papírové hry nebo deník. Moje krabicové aktivity (krom toho, že jsou screen-free) musí splňovat alespoň 2 ze 3 podmínek: přinášet mi radost, rozvíjet mě nebo zklidňovat a nebo posilovat vztahy. Vždycky tam mám taky jednu věc, kterou se zrovna učím, protože zvídavost a úžas jsou důležitými složkami spokojenosti. V jedné krabici je to všechno proto, aby to šlo zaprvé dobře přenášet (vzít s sebou na chalupu nebo přenést do vany) a abych v momentě, kdy chci chvíli odpočívat, nestrávila celou dobu hledáním, kde po bytě co mám. Takhle stačí sáhnout do krabice.

Na co si ve svém životě potřebujete právě teď posvítit?

Představuju si, že na některá témata si – takovou malou kapesní baterkou – svítím neustále: třeba na vztahy, práci nebo na zdraví. Snažím se je neustále nějakou mou částí vědomě prožívat, budovat a opečovávat. A pak jsou témata, na která si posvítím – a tady už je to spíše něčím zhruba o velikosti pouliční lampy – jednou za rok: na život obecně, spokojený domov nebo na plány na příští rok. Letos v zimě mi bude 40, takže na mě začíná dopadat pocit, že si tou pouliční lampou mám posvítit úplně na všechno najednou!

S čím se svěřujete výhradně, jen a pouze papíru? V čem spatřujete výhody offline bilancování?

Kreslím si jen v papíru. Pokud si tedy potřebuju něco načrtnout, budu to dělat v ruce.

Máte svůj oblíbený journalingový rituál? Kafe, čaj, ticho, rušno?

Nemám. Ale většinou mě u práce najdete se sluchátky na uších, díky tomu se mi dobře pracuje kdekoliv, doma, v kavárnách i na cestách.

„Nechala  bych na každém, aby si vybral své knihy, které by neměly v jeho nebo její knihovně chybět. Jinak by se nám to mohlo zvrhnout v povinnou četbu, a mezi náma – ta kdyby nebyla, tak bych měla knihy ráda o několik let dřív.“

Leitmotivem projektu Posviť si je, že: „Jedna dobrá otázka vám může změnit život.“ Vzpomenete si na nějakou, která změnila život vám? 

Ano, kdysi mi změnilo život, když se mě koučka Bára Filáčková, se kterou teď uvádím podcast Plný kecky, zeptala: Proč tolik pracuješ? A já poté, co se mě na to ptala asi půl hodinu v kuse, zjistila, že pracuju proto, že v mém životě není nic zábavnějšího. A tak jsem ten život začala od základů měnit.

Co vám v turbulentních časech pomáhá udržet klid na duši?

Zeptat se sama sebe: Co bych teď potřebovala, aby mi bylo o trošku líp? A často mi pomáhá si jen připomenout, že to tu všichni hrajeme poprvý a že všichni jednou umřeme.

V rámci knižního klubu Načteno se společně s komunitou čtenářů vracíte na stránky velkých románů 20. století. Jaký titul  by podle vás neměl chybět v žádné knihovně?

Krása knižního klubu Načteno je, myslím, hlavně v tom, že neříká, že byste něco číst měli. Dokonce v něm pravidelně připomínáme, že nemusíte dočítat, že můžete jakýkoliv titul vynechat a že i tak budete pořád součástí knižního klubu. Takže bych nechala na každém, aby si vybral své knihy, které by neměly v jeho nebo její knihovně chybět. Jinak by se nám to mohlo zvrhnout v povinnou četbu, a mezi náma – ta kdyby nebyla, tak bych měla knihy ráda o několik let dřív.

Jaká kreativní rozcvička na vás vždycky spolehlivě zafunguje?

Popsat dvoustranu v bloku všemi asociacemi, které mě k tématu napadají. 

Virginia Woolfová tvrdila, že pokud chce žena psát literaturu, musí mít peníze a vlastní pokoj. Vy jste napsala a vydala knížek už šest. Platí tahle rovnice i ve 21. století? Nebo je ještě komplikovanější?

Virginie Woolf byla moudrá žena! Mít peníze a prostor, kde má člověk klid, je nicméně prospěšné pro jakoukoliv profesi, tvůrčí i netvůrčí, pro muže i ženy. Zábavné je, že v každém období přicházejí nové výzvy, které vás od klidu a finančních jistot vzdalují. Ironické je, že jednou z takových výzev je samotné psaní.

Jídlo, film, píseň, rada nebo okamžik, které poslední dobou nemůžete dostat z hlavy?

Hodně přemýšlím nad všemi motivy, postavami i příběhy, které se objevují v knihách, které čteme tenhle rok v Načtenu. Všechny tituly, od Kdo chytá v žitě, přes Na cestě a Hrozny hněvu až k aktuální paní Dallowayové, přinášejí stále aktuální témata.

Co nesmí značka nebo osobnost postrádat, aby vás zaujala na první i druhý pohled? 

Svojost.

 
Foto: Adam Mráček 

Papír versus

Druhá sezóna nabízí návrat do offline světa a přináší rozhovory s osobnostmi, které navzdory digitální době nepřestávají fandit papíru. Nahlédněte do jejich sešitů, na pracovní stoly i do kreativního procesu. Každý měsíc nová epizoda. Analog už čeká...

#Efektivní poznámky#

V minulém článku jsme si ukázali, že pořádek v poznámkách začíná oddělením poznámek dočasných a trvanlivých. U dočasných poznámek složitou organizaci nepotřebujeme. Stačí si je psát prostě za sebe, jednu za druhou. Nejde nám totiž o to, něco v nich zpětně dohledávat. Jde o to je brzy projít, jednu po druhé, a roztřídit. Tohle nám ale neprojde u trvanlivých poznámek. Tam už nějakou chytrou organizaci potřebovat budeme, aby se z jejich domova nestal další šuplík nebo labyrint složek.

Při hledání řešení, které vám za chvíli představím, mě paradoxně nejvíc posunulo mateřství. Najednou jsem měla na všechno minimum času, a tak jsem potřebovala takovou organizaci poznámek, která mi bude fungovat i ve dnech, kdy mám na poznámky jen pět minut. Takovou, ve které mám ty správné poznámky po ruce hned a která je zároveň lehká na údržbu.

A právě tady přichází na řadu něco, čemu říkám poznámkové háčky.

Co je poznámkový háček?

Můžete si ho představit jako opravdový háček na zdi ve vašem domově pro trvanlivé poznámky.

Na tyto háčky pak rozvěšujete všechny poznámky, které si do svého systému přinesete.

Každý háček je vyhrazené místo pro jednu věc, kterou v životě řešíte déle než jeden den. Může to být problém, který se snažíte vyřešit. Otázka, kterou si pokládáte. Nebo projekt či dlouhodobý úkol, na kterém pracujete.

Jinými slovy: háček je něco, s čím se snažíte pohnout. A právě proto k tomu postupně sbíráte poznámky, podklady a nápady.

Příklady poznámkových háčků jsou třeba tyto:

• Jak vyřešit, že nám teče bazén?
• Jak můžu jíst zdravěji v práci?
• Jak mohu lépe řídit svůj pracovní tým?
• Co dát dětem k Vánocům?
• Jak si mám udělat pořádek v souborech na disku, abych něco našla?
• Jaký vybrat kočárek?
• Kam pojedeme v létě s dětmi na dovolenou?

Důležité je, že háček není jen téma.

Není to Zdraví. Není to Rodina. Není to Finance.

Je konkrétnější. Je navázaný na něco živého, co skutečně řešíte. Na něco, kam potřebujete průběžně přidávat nové poznatky a odkud je pak zase umět vytáhnout ve chvíli, kdy se tím zabýváte.

Jak háčky vypadají v praxi?

Záleží na tom, jaký pro své trvanlivé poznámky zvolíte domov.

V digitálním světě může být jeden háček jeden dokument, jedna složka nebo jedna poznámka či stránka v poznámkové aplikaci. V papírovém světě to může být sekce v sešitě, samostatný zápisník, desky nebo třeba obyčejná krabice.

Krabici jako fyzický poznámkový háček používá například tanečnice a choreografka Twyla Tharp. Kdykoliv začne nový projekt, vezme obyčejnou papírovou krabici na dokumenty a napíše na ni název projektu. Tím si vytvoří jedno konkrétní místo, kam patří všechno, co s projektem souvisí. Do krabice pak postupně přidává materiály, výstřižky, poznámky, inspiraci, fotky, knihy nebo záznamy ze zkoušek. Díky tomu vždycky ví, kam sáhnout, když se k projektu vrací. A už samotné pojmenování krabice je pro ni závazek: tímhle začínám (Tharp, 2009).

Ať už si pro háčky zvolíte jakoukoliv podobu, myšlenka zůstává stejná: ke každé důležité otázce, problému nebo projektu máte jedno konkrétní místo, kam průběžně přidáváte vše podstatné. 

Takže teď už víme, co poznámkové háčky jsou a jak mohou vypadat. 

Pojďme se ještě podívat na to, proč jsou v praxi tak užitečné a jaké výhody nám přinášejí.

Díky háčkům máte potřebné poznámky po ruce ve chvíli, kdy je potřebujete

Zkuste se na chvíli zamyslet nad tím, ve kterých situacích se do svých poznámek vracíte.

Hádám, že to nebude proto, že je úterý 16:40 a dostali jste náhlou chuť procházet složku Osobní > Zdraví > Inspirace. Spíš se do nich vracíte proto, že zrovna něco řešíte. Třeba co uvařit k večeři, jak připravit prezentaci do práce nebo jak se připravit na důležitou schůzku. A potřebujete k tomu související poznámky a podklady.

Jinými slovy: k poznámkám se přirozeně vracíme kvůli projektům, úkolům, problémům a otázkám, které právě řešíme.

A právě proto podle mě dává smysl organizovat je stejným způsobem. Tedy podle toho, jak se k nim bude naše budoucí já nejspíš vracet.

Když pak budete pracovat třeba na projektu do práce, budete mít všechny poznámky k němu na jednom místě. A nebudete muset přeskakovat mezi složkou pro poznámky ze schůzek, další pro výpisky z knih, seznamem četby a složkou s úkoly.

Místo hledání se tak můžete rovnou pustit do práce.

Háčky pomáhají omezit hromadění materiálů bez použití

Christian Tietze na populárním blogu pro poznámkáře popisuje jev, kterému říká Collector’s Fallacy, tedy sběratelský klam. Jde o situaci, kdy nám samotné sbírání článků, výstřižků, citátů a útržků dává pocit pokroku, i když jsme ty informace ještě nijak nevyužili (Tietze, 2014).

Je to podobné, jako když si koupíte chytrou knihu a už při odchodu z knihkupectví máte pocit, že jste zase o kus dál. Jenže koupě knihy sama o sobě vás ještě neposunula. Posune vás až to, co si z ní vezmete a jak to použijete.

Poznámkové háčky s tímhle pomáhají, protože vás při zakládání poznámky mezi trvanlivé nutí položit si jednoduchou otázku: K čemu mi to má pomoct?

A tím se buď vyjasní, proč si danou věc chcete uchovat, nebo naopak zjistíte, že pro ni vlastně žádný háček nemáte. A pak je úplně v pořádku ji neukládat.

Ne všechno si totiž zaslouží stát se trvanlivou poznámkou.

Přepínají mozek ze sbírání do řešení

Možná jste si všimli, že háčky ráda pojmenovávám jako otázky. Třeba „Jak můžu jíst zdravěji v práci?“ nebo „Jaký vybrat kočárek?“

Není to náhoda.

Název ve formě otázky pomáhá přepnout mozek z pasivního režimu sbírám informace do aktivního režimu hledám řešení.

Schválně si porovnejte, co vás víc nutí přemýšlet a jednat: poznámka s názvem „Inspirace pro rekonstrukci kuchyně“, nebo poznámka „Jak by měla vypadat moje nová kuchyň?“

Druhá varianta v sobě obsahuje napětí. Vede vás k tomu, abyste přemýšleli, porovnávali, rozhodovali se a postupně se posouvali dál.

Jak trefně píše Ryder Carroll, autor poznámkovací metody Bullet Journal, naše mysl dobře reaguje na otázky, protože je přirozeně nastavená na řešení problémů (Carroll, 2019).

Háčky ulevují naší hlavě

Vědecký výzkum už dávno ukázal, že nedokončené úkoly mají tendenci zůstávat v naší pozornosti a vracet se do mysli i ve chvíli, kdy se věnujeme něčemu jinému (Zeigarnik, 1927).

Poznámkové háčky s tím mohou výrazně pomoct. Tím, že otázku, problém nebo projekt jasně pojmenujeme a dáme mu vlastní místo, přestane to být něco neurčitě rozptýleného v hlavě. Vznikne konkrétní bod, kam se můžeme vrátit.

Aby to fungovalo ještě lépe, pomáhá k háčku přidat i jednoduchý plán: jasně si říct, kdy a kde se k němu vrátíme a jaký bude další krok. Výzkum ukazuje, že právě vytvoření konkrétního plánu může snížit mentální dopady nedokončených cílů a uvolnit kapacitu pro jinou činnost (Masicampo a Baumeister, 2011).

Jinými slovy: háček by neměl být jen odkladiště. Ale místem, které nám pomáhá něco posunout.

Závěr

Poznámkové háčky podle mě stojí na jedné jednoduché, ale důležité změně perspektivy.

Při ukládání poznámky se neptáme jen „kam to patří“, ale hlavně „k čemu mi to má pomoct?“.

A právě tahle změna dělá velký rozdíl. Najednou totiž neorganizujeme poznámky jen podle témat, podtémat nebo typů. Neřešíme jen, jestli je něco výpisek, poznámka ze schůzky, nápad nebo úkol. Začneme je organizovat podle toho, co v životě skutečně řešíme.

A kam nás průzkum poznámkového světa zavede příště? Nechte se překvapit.

Do té doby poznámkujte tak, aby to, co právě řešíte, mělo ve vašem systému své vlastní místo.

Autorkou textu je Eliška Šestáková.

Poznámková série Elišky Šestákové

Pilujte svůj zápiskový um. Seznamíme vás s nástroji a systémy, které vám usnadní ukládání myšlenek a zefektivní práci s informacemi z porad, chytrých knížek, podcastů i přednášek. Eliška Šestáková sdílí všechno, co se o poznámkách během let studia i vlastní praxe naučila, a vysvětluje, proč je budování vlastní vědomostní základny tím nejlepším, co pro sebe můžete ve světě jedniček a nul udělat. 

AHRENS, S., 2021. Jak si dělat chytré poznámky: Čtěte, pište a přemýšlejte s pomocí legendární metody zettelkasten. Jan Melvil Publishing. ISBN 9788075551474.

THARP, Twyla, 2009. The Creative Habit. B.m.: Simon & Schuster. ISBN 9781439106563.

TIETZE, Christian, 2014. The Collector’s Fallacy. Zettelkasten Method [online] [vid. 2026-03-16]. Dostupné z: https://zettelkasten.de/posts/collectors-fallacy/

CARROLL, Ryder, 2019. Metoda Bullet Journal: zhodnoťte včerejšek, uspořádejte si dnešek a naplánujte zítřek. Jan Melvil Publishing. ISBN 9788075550736.

ZEIGARNIK, B., 1927. Über das Behalten von erledigten und unerledigten Handlungen. Psychologische Forschung, 9.

MASICAMPO, E. J. a Roy F. BAUMEISTER, 2011. Consider it done! Plan making can eliminate the cognitive effects of unfulfilled goals. Journal of Personality and Social Psychology [online], 101(4), 667–683. ISSN 0022-3514. Dostupné z: doi:10.1037/a0024192

#Journaling#

Taky jste frázi „milý deníčku“ zapomněli zhruba v páté třídě a už se k ní nikdy nevrátili? Škoda. Možná je čas tuhle disciplínu znovu oprášit. Protože journaling bude slušet i vaší dospělé verzi. Jak ho přetransformovat v pravidelný offline rituál? Stačí, když budete následovat naše tipy.

Proč by se měl journaling stát vaším koníčkem?

„Zvyk psát jen pro vlastní oči je dobrý trénink. Uvolňuje to vazy. Nevadí, že tu a tam minu nebo zakopnu,“ napsala o vlastním deníkovém rituálu spisovatelka Virginia Woolf. A stejně jako jakýkoliv jiný trénink i psaní dělá mistra. A taky zlepšuje well-being.

Studie psychologa Jamese Pennebakera a Sandry Klihr Beall ukázala, že už krátký rituál v přítomnosti deníku může pozitivně ovlivnit to, jak se cítíte. Hypotézu otestoval na skupině vysokoškoláků, kteří měli čtyři dny po sobě 15 minut psát o svých traumatických zážitcích. Výsledek? Studenti, kteří psali o svých traumatech, navštěvovali během následujících šesti měsíců zdravotní středisko přibližně dvakrát méně než jejich vrstevníci, kteří psali o banálních tématech.¹ A Pennebaker tehdy ještě nemohl tušit, že pokládá základy jednoho z nejcitovanějších psychologických výzkumů 20. století. 

Deník je ničím neohraničený prostor. Pomůže vám soustředěně rozplétat myšlenky. Zvědomit si to, jak se právě cítíte. Objevit kdo jste, když se nikdo nedívá. Když nikdo nehodnotí, ani nelajkuje. A jaký je rozdíl mezi lidmi, kteří to s deníkem vzdají už po dvou dnech, a těmi, u nichž tvoří důležitou součást života? Není to o motivaci. Je to o rituálu.

4 tipy, jak si vytvořit vlastní deníkový rituál

1. Udělejte si z psaní zážitek

První a nejspíš i nejdůležitější bod. Protože prostředí, ve kterém píšete, se propisuje do toho, jak se budete celou dobu cítit. A romantizovat si zdánlivě všední momenty našich životů je game changer. Když si z obyčejné věci uděláte něco, na co se těšíte, najednou odpadá potřeba se do toho nutit. Nechcete se nechat rušit modrou obrazovkou ani odbíhat k rozvařené večeři. Chcete journaling přetransformovat v zážitek hodný pravidelného opakování. Proto s vámi nasdílíme několik osvědčených tipů z naší journalingové praxe a třeba se vám bude některý z nich taky hodit:

• Odložte telefon do vedlejší místnosti nebo ho přepněte do režimu nerušit. Čím míň podnětů budete mít zvenčí, tím víc jich dostane prostor “uvnitř”.
  
• Vyhraďte si časový blok, kdy se budete věnovat jen a pouze vašemu deníku. Může to být pět minut i hodina. Ale půjde o posvátný čas, kdy nasměrujete pozornost jen k psaní. 
  
• Najděte si svůj rituálový prvek: zapálenou svíčku, oblíbený čaj nebo kafe, playlist... Nebo si psaní deníku spojte s návštěvou kavárny či procházkou do parku, kterou završíte pár odstavci na sluníčku. Nemusí jít o nic zásadního, stačí, že tím vyšlete mozku jasný signál: právě teď je čas na journaling!
  

2. Vymyslete spouštěč a dejte mozku důvod se vracet

Pokud jste se někdy zajímali o to, jak budovat návyky nebo se vám dokonce do ruky dostala knížka Atomic Habits, pravděpodobně jste narazili na pojem habit loop. A pokud ne, jde o přirozenou, postupně zautomatizovanou sekvenci chování, která stojí na třech pilířích: spouštěč – rutina – odměna. 

V kontextu journalingu je rutina jasná: samotné psaní. To, co vytváří rozdíl mezi „občas si něco zapíšu“ a „píšu pravidelně“, je ale spouštěč. Ten by měl být dostatečně konkrétní a opakovatelný, aby si na něj mozek mohl psaní snadno navázat. Může to být emoce (potřeba urovnat si myšlenky), místo (psací stůl nebo třeba oblíbené křeslo na balkóně), konkrétní čas (s večerním čajem) nebo třeba jen rozsvícení lampičky. 

A pak je tu odměna. Často přichází sama v podobě dopaminů, lehčí hlavy, pocitů úlevy nebo vnitřního klidu. Ale pokud to máte do této fáze zatím příliš daleko, klidně si pomozte něčím hmatatelným (třeba kouskem čokolády nebo odškrtnutím položky “journaling” na to do listu).

3. Začněte v malém měřítku

Jedna z nejčastějších začátečnických chyb je nastavit si laťku příliš vysoko. Nemusíte psát každý den, ani popsat deset stránek. Stačí, když napíšete jednu větu denně nebo shrnete své pocity do pěti stručných odrážek. Můžete psát týdeník nebo dokonce měsíčník. 

A nezapomínejte, že deník není ani školní esej, ani sbírka povídek. Nemusí být perfektní. Patří do něj chyby, škrtání i nedokončené věty. 

4. Vyzkoušejte naše bilanční deníky Posviť si

Cítíte v sobě chuť psát, ale pokaždé, když už zasedáte ke stolu, přepadne vás paralýza z prázdné stránky? Prozkoumejte edici našich deníků Posviť si a třeba konečně vykročíte vstříc novému rituálu. Všechny tři sešity jsou plné chytrých otázek a nabízejí dostatek místa pro bilanci i vaše odpovědi. 

Deník Posviť si na nový začátek je ideální parťákem pro kvartální nebo každoroční rekapitulaci. Najdete v něm celkem 60 otázek zaměřených na vztahovou, pracovní i emoční oblast. A jeho vyplnění můžete navázat třeba na start nového roku, vaše narozeniny, nebo klidně jen na chvíli, kdy cítíte, že je čas na restart. 

Druhá varianta jde víc na dřeň jedné konkrétní oblasti, ve které trávíme třetinu našich dní. Posviť si na spokojenost v práci pomůže rozklíčovat, co vás skutečně naplňuje, brzdí a kde už jste přepli na autopilota. Otázky směřují do každodenní reality: od vztahů v týmu přes pracovní tempo až po to, jestli vám vaše práce dlouhodobě dává smysl. Hodí se pro chvíle, kdy cítíte, že „něco není tak úplně ono“, ale neumíte to ještě přesně pojmenovat. Nebo naopak když chcete vědomě posílit to, co funguje.

Třetí deník Posviť si na důležité rozhodnutí není o rychlých odpovědích, ale o tom dopřát si dostatek prostoru. Provede vás životními momenty, kdy stojíte na křižovatce. Ať už jde o změnu práce, stěhování, nebo vztahové dilema. Místo instantních rad nabízí strukturu, díky které si sami ujasníte priority, obavy i to, co je pro vás skutečně důležité.

A jedna milá informace navíc: Tým Posviť si se zřekl svého honoráře a díky tomu může putovat 10 % z výtěžku na podporu organizace Nevypusť duši, která edukuje v oblasti péče o duševní zdraví.

Chcete vyzkoušet novou journalingovou metodu?

Tak to jste tady správně! V naší sekci journaling jsme popsali hned několik způsobů, jak si strukturovat deník a ukládat myšlenky i zážitky. Hledáte cestu, jak na papír propsat vlastní systém? Vyzkoušejte bullet journal. Máte doma spoustu nevyužitých pohledů, časopisových útržků i účtenek, které je vám líto vyhodit? Vytvořte z nich junk journal. A pokud potřebujete rozvířit tvůrčí vody, cvičení na stránkách kreativního deníku vám s tím zcela jistě pomohou.

¹ PENNEBAKER, James W. a Sandra KLIHR BEALL. Confronting a traumatic event: Toward an understanding of inhibition and disease. Journal of Abnormal Psychology [online]. 1986, 95(3), 274–281 [cit. 2026-04-30]. Dostupné z: doi:https://doi.org/10.1037/0021-843X.95.3.274

#Pro firmy#

Produkt, který vypráví příběh. O kolektivu propojeném dobrým jídlem, nadšením pro gastronomii a silnou firemní kulturou. Spolupráci s lidmi z Ambiente bychom mohli přirovnat k nedělnímu obědu. Takovému, na který se těšíte celý týden. Svátečnímu, poctivému i hřejivému. A stejně jako u dobrého jídla jsme zažívali radost nejen z výsledku, ale i z toho, s kým jsme měli to štěstí zasednout ke společnému stolu.

Jak přenést třicet let zkušeností i brandových hodnot do jediného produktu, který můžete chytit do ruky? Zní to skoro jako zapeklitý recept. Ale přesně ten jsme se s Ambiente rozhodli na podzim roku 2025 naservírovat. 

Ingredience? Nekonvenční zadání a velká míra kreativní svobody. Právě ty nakonec daly vzniknout konceptu, který odráží unikátnost ikonického brandu. A dokáže zaujmout rozmanité publikum včetně 150 zaměstnanců a jejich dětí.

„Potřebovali jsme originálně ztvárnit výsledky výzkumu o jedinečnostech Ambiente a individuální formou je odprezentovat účastníkům, kteří se na výzkumu podíleli. Projekt se jmenoval Vzkaz v lahvi a měl zakonzervovat to, co se vyzkoumalo pro budoucí generace,“ vysvětluje původní záměr Šárka Hamanová, šéfka komunikace. 

Ambiente si dlouhodobě drží velmi kvalitní komunikační linku a velkou část věcí si řeší interně. S tímto projektem se ale obrátili na papelote s očekáváním, že díky našim zkušenostem a know-how dokážeme vytvořit něco skutečně jedinečného.

Ambicí bylo uchovat cenné výpovědi a předat je poutavou formou dál. Kromě briefu jsme dostali i velkou míru důvěry a prostor poodstoupit od osvědčených formátů. Zpracování se v papelote týmu chopila grafická designérka Markéta Mášová. Vítězným návrhem se stal nekonvenční set karet. Sbírka jedinečností, kterou vytvořily odpovědi lidí, co tvoří Ambiente.

„Chtěli jsme odkazovat k tomu, že Ambiente je živý, organicky provázaný celek utvářený z jednotlivých zářezů. Všechno pohromadě drží bílá gumička, která navíc při správném svázání vytváří písmeno A,“ představuje koncept Markéta Mášová. „Výsledný produkt má působit jako triumf, nebo spíš úmluva či kodex, který máte na poličce a bez přestání vám připomíná, čeho jste součástí,“ dodává.

Brandová prezentace nemusí být nuda

Shrnutí interního výzkumu nemusí skončit po odchodu z eventu s prezentací na dně šuplíku. Karetní set ukazuje, že i odpovědi z dotazníku se dají proměnit v objekt, který probouzí zvídavost a funguje jako zajímavý přesah všedních firemních prezentací.

„Z pohledu designéra bylo nemalou výzvou to, jak neobvykle umístit jednotlivé věty do organického tvaru a navíc tak, aby to čtenáře zaujalo a bavilo ho pootáčet si kartu podle toku čtení. Má zkušenost nicméně praví, že pokud to baví designéra, baví to i uživatele,“ přibližuje zákulisí výrobního procesu designérka Markéta. 

Design a materiály: Jedinečnost v obsahu i formě

Sadu tvoří celkem 13 karet z tvrdé probarvené lepenky a tvarem odkazují k tomu, u čeho každý kulinářský počin začíná: k surovinám. Je libo šunku, steak nebo spíš morek? Každá z karet pak reprezentuje jednu ze základních hodnot Ambiente skupiny, třeba: vřelost, partnerství, chuť se zlepšovat nebo nadšení. Okolo těch rezonují autentické myšlenky a podněty získané z rozhovorů s lidmi, kteří jsou tahouny podniků.

A finální touch? Účastníkům prezentace se produkt předával zabalený v šedém hedvábném papíru zalepeném samolepkou s logem.

„Z pohledu designéra se velmi povedlo zpracování a v podstatě i všechny ostatní aspekty: detaily, čistota designu i funkční řešení. A osobně mám asi největší radost z rafinovaného vázání,“ sdílí Markéta, která se postarala o vizuální i materiálové řešení.

Výroba všech komponentů navíc probíhala v Česku s vysokým podílem pečlivé ruční práce. A protože nefandíme plýtvání, velikost produktu jsme volili i s ohledem na minimalizaci zbytkového materiálu. 

Reflexe: Víc než jen hezké sešity

Díky Ambiente jsme získali možnost vytvořit neobvyklý produktový koncept. Chtěli jsme naplnit účel zakázky a zároveň si s ní pořádně vyhrát. 

A co by Šárka Hamanová z Ambiente vzkázala všem, kdo se plánují pustit do podobného projektu? „Že existuje mnohem víc řešení, než vás napadne a že papelote umí mnohem víc, než hezké sešity.“

„Doporučila bych klientům, kteří jsou ochotni dát papelote volnost v kreativním zpracování, ať nelpí na svojí představě. Výsledek pak může předčít očekávání,“ dodává Hamanová.

Vymyslíme koncept jen pro vás

Hledáte unikátní formu, kterou naplníte vlastním obsahem? Inspirujte se v portfoliu zpracovaných zakázek na našem webu. Napište nám na studio@papelote.cz nebo si rovnou domluvme osobní schůzku. Rádi vás doprovodíme k produktovému řešení, které předčí vaše očekávání!

#Efektivní poznámky#

Poznámky si píše spousta lidí. Najít je ve správnou chvíli už ale umí málokdo. Ve třetím díle poznámkové série si proto posvítíme na to, jak udržet v zápiscích řád a pořádek.

V prvních dvou dílech série o poznámkování jsme si ujasnili, co je poznámka a jaké může mít podoby. Poznámkou může být výpisek z knihy, zápis z porady, nákupní seznam, seznam věcí na dovolenou, recept z časopisu, tip na dárek, odkaz na článek, který si chcete přečíst, nebo myšlenka, která vás napadne cestou do práce.

Jinými slovy: poznámky si píšeme o spoustě věcí. O práci. O rodině. O zdraví. O lidech. O knihách. O nápadech.

Všechno je dobré až do chvíle, kdy jste si jistí, že jste si něco určitě zapsali… ale nemůžete to najít. 

A čím víc poznámek máte, tím častěji se to stává. Zpomaluje to práci, vytváří frustraci a časem to může vést až ke ztrátě důvěry v poznámky.

A tak si přirozeně začnete říkat, že by to chtělo udělat v poznámkách pořádek. 

No jo… jenže jak?

V tomhle článku se podíváme na tři nejčastější scénáře, kvůli kterým se lidé ve svých poznámkách ztrácejí, a hlavně na první krok, kterým má smysl začít, pokud si v nich chcete udělat pořádek.

Roztroušené poznámky: když poznámky nemají společný domov

První scénář vypadá nevinně.

Při čtení si podtrhnete důležitou pasáž a napíšete si komentář na okraj. Na schůzce si uděláte pár poznámek do sešitu. V tramvaji vás napadne dobrá myšlenka a rychle si ji hodíte do mobilu. Někdo vám pošle tip e-mailem a vy si ho tam necháte na později. A někde mezi tím ještě máte rozečtený PDF dokument s vlastními poznámkami.

Postupně zjistíte, že poznámky máte všude.

To samo o sobě není špatně. Problém nastane ve chvíli, kdy se z těchto míst stanou jejich trvalé domovy. Když podtržené pasáže, poznámky ze schůzek i rychlé nápady zůstávají tam, kde původně vznikly.

Pak se ze zpětného dohledání konkrétní poznámky stane detektivka.

Bylo to v té aplikaci, nebo v tamté? Psala jsem si to do sešitu v práci? Nebo to mám v komentářích toho PDFka na disku?

Jeden šuplík: když všechno končí na jedné hromadě

Druhá skupina lidí si řekne: takhle ne.

A rozhodne se, že všechny poznámky bude psát na jedno místo. Do jedné aplikace. Do jednoho sešitu. Do jedné složky. Představte si to jako digitální nebo papírový šuplík.

Zní to jednoduše a ze začátku to opravdu funguje. Poznámek je málo a ještě si pamatujete, co jste si kdy zapisovali. Jenže časem jich začne přibývat a z praktického řešení se stane časový vysavač.

Víte, že jste si to psali. Jenže najít to mezi stovkami dalších poznámek trvá věčnost.

Labyrint složek: když poznámky třídíte podle témat a podtémat

A pak přijde třetí scénář.

Často je to reakce na šuplík. Člověk si řekne: dobře, udělám si v tom pořádek. A sáhne po na první pohled nejlogičtějším řešení — začne poznámky třídit podle témat a podtémat.

Vypadá to zpravidla nějak takto: vytvoříte si složky jako Rodina, Osobní, Vzdělávání nebo Finance. A v nich další podsložky: Děti, Škola, Zdraví, Recepty, Filmy a seriály…

Na první pohled to působí jednoduše a organizovaně.

Jenže z počátečních několika složek má takový systém tendenci bobtnat do stále složitějšího labyrintu. Buď přibývá podkategorií, jak se snažíme pojmout nové a nové typy poznámek, nebo přibývá položek v několika málo obřích složkách.

V prvním případě je nepřehledná struktura. Ve druhém nepřehledný obsah.

Ať jste kdekoliv, výsledek je stejný

Ať už máte poznámky roztroušené, v jednom šuplíku, nebo v labyrintu složek, důsledek bývá podobný.

Poznámky máte a investujete čas do jejich tvorby. Jenže vám nepomáhají ve chvíli, kdy je potřebujete.

A jak to tedy dělat lépe?

Pořádek v poznámkách podle mě začíná ve chvíli, kdy si ujasníte, že ne všechny poznámky jsou si rovny.

Dočasné vs. trvanlivé poznámky: první krok k pořádku

Představte si, že jedete ráno do práce.

Napadne vás něco k projektu a rychle si to ťuknete do telefonu. Je to krátké, neučesané, napsané za běhu. V tu chvíli ani neřešíte, jestli je ta myšlenka opravdu dobrá. Jen ji nechcete ztratit.

A teď si představte jinou situaci. Sedíte v klidu u počítače a píšete si pečlivé poznámky z knihy nebo kurzu. Už vybíráte, co je důležité. Píšete si výpisky vlastními slovy. A dáváte jim tvar tak, aby se k nim dalo vrátit i za měsíc.

To jsou dva úplně jiné typy poznámek.

Ty první jsou dočasné. Ty druhé trvanlivé.

Oba typy jsou užitečné a oba mají svůj smysl. Problém nastane ve chvíli, kdy je začneme míchat dohromady.

Když vedle pečlivých poznámek, ke kterým se chceme vracet, leží stovky rychlých útržků, odkazů a heslovitých nápadů, vzniká šum. A v tom šumu se ztrácí to, co má dlouhodobou hodnotu.

Zkušený poznámkář a spisovatel Sönke Ahrens říká, že když se všemi poznámkami nakládáme, jako by byly trvalé, dobré nápady nikdy nedosáhnou „kritické masy“ — tedy momentu, kdy je kvalitních poznámek k jednomu tématu už tolik, že se začnou skládat do souvislostí a opravdu nám pomáhat. Neustále je totiž znehodnocují poznámky, které patří jen ke konkrétnímu okamžiku nebo už na druhý pohled za moc nestojí (Ahrens, 2021).

První krok k pořádku v poznámkách je tedy  jednoduchý: vědomě od sebe oddělit poznámky dočasné a trvanlivé.

Jenže říct si tohle je jedna věc. Jak to ale nastavit v praxi?

Trvanlivé poznámky potřebují jeden domov

Trvanlivé poznámky jsou ty, ke kterým se chcete vracet opakovaně.

Vracíte se do nich pro podklady, rozhodnutí, vlastní myšlenky a věci, které mají dlouhodobou hodnotu. A právě proto je u nich největší problém, když jsou roztroušené po různých místech. Pak totiž nehledáte samotnou poznámku. Nejdřív hledáte, kde vůbec začít hledat.

Nejjednodušší první krok k pořádku v trvanlivých poznámkách proto zní: dávejte je všechny na jedno místo.

Vyberte si jednu aplikaci, jeden sešit nebo jedny desky a trvanlivé poznámky si ukládejte právě tam.

Dočasné poznámky mohou vznikat na více místech, ale nesmějí tam zůstat

U dočasných poznámek je to jiné.

Jejich úkolem je zachytit myšlenku, abyste se mohli rychle vrátit k tomu, co zrovna děláte. Proto je u nich v pořádku, když vznikají na více místech. Tady jde hlavně o rychlost a co nejmenší tření při zapisování.

Klidně si tedy rychlé poznámky pište do mobilu, na papír, do e-mailu sama sobě nebo do aplikace, kterou máte právě po ruce.

Ale je tu jedna důležitá podmínka: všechna tato místa musí být opravdu jen dočasná.

K dočasným poznámkám se potřebujete pravidelně vracet. Protože vznikají rychle, neučesaně a bez cenzury, často potřebují druhé posouzení. Je potřeba je projít, vybrat z nich to, co má dlouhodobou hodnotu, přesunout to do domova pro trvanlivé poznámky a zbytek smazat.

Závěr

Když lidé cítí, že v poznámkách ztrácejí přehled, často automaticky sahají po složitějším systému třídění. Přidávají složky, štítky, barvy, pravidla a další vrstvy organizace.

Jenže pořádek v poznámkách obvykle nezačíná tím, že všechno rozdělíte do jemnějších kategorií.

Začíná tím, že od sebe oddělíte dvě rozdílné věci: rychlé zachycení a dlouhodobé uchování.

Jakmile si tenhle rozdíl jednou ujasníte, spousta chaosu se vyřeší už tím samotným. Dočasné poznámky přestanou zahlcovat ty trvanlivé. A trvanlivé konečně dostanou šanci stát se místem, ke kterému se dá smysluplně vracet.

Tím to ale nekončí.

Když totiž dáte trvanlivé poznámky na jedno místo, vyvstane jedna důležitá otázka: jak je na tom jednom místě uspořádat, aby se z jejich domova nestal další šuplík nebo labyrint?

A právě na to se podíváme příště.

Do té doby poznámkujte tak, aby se v dočasných poznámkách neztratilo to, co stojí za to si uchovat.

Autorkou textu je Eliška Šestáková.

Poznámková série Elišky Šestákové

Pilujte svůj zápiskový um. Seznamíme vás s nástroji a systémy, které vám usnadní ukládání myšlenek a zefektivní práci s informacemi z porad, chytrých knížek, podcastů i přednášek. Eliška Šestáková sdílí všechno, co se o poznámkách během let studia i vlastní praxe naučila, a vysvětluje, proč je budování vlastní vědomostní základny tím nejlepším, co pro sebe můžete ve světě jedniček a nul udělat. 

AHRENS, S., 2021. Jak si dělat chytré poznámky: Čtěte, pište a přemýšlejte s pomocí legendární metody zettelkasten. Jan Melvil Publishing. ISBN 9788075551474.

#Kreativita a inspirace#

Odstartujte jaro s čistým stolem. Příval energie i delší dny přímo vybízí k upgradu. A kde jinde začít než na místě, kde trávíte třetinu svých dní? Pracovní stůl je prostor, kde se rozhoduje o tom, kolik věcí skutečně zvládnete dotáhnout do zdárného konce. Nejde jen o estetiku. Od rozložení stolu se odvíjí i naše pozornost, tempo práce a schopnost se soustředit. Jak si ho co nejlépe uspořádat? Přinášíme přehled best practices!

Už jste slyšeli o Clean Off Your Desk Day? Den připadající na druhé lednové pondělí vybízí k úklidu pracovního stolu. Bez ohledu na to, jestli stojí v pracovně, sdíleném officu nebo vaší vlastní kanceláři. 

A i přestože leden už je dávno za námi, potřeba dát si věci do pořádku nezmizela. Spíš zesílila. Navíc uspořádání pracovního prostoru je nikdy nekončící proces. S příchodem jara tak přichází ideální moment vytřídit věci, které už vám neslouží, vytvořit si nový systém a uvolnit místo pro nové nápady. Pojďme si představit náš osvědčený postup, od kterého se můžete odrazit.

3 kroky, které vedou k uklizenému stolu 

1.) Eliminujte rozptýlení

Ukliďte ze stolu všechno, co nevyužíváte alespoň jednou týdně. Protože míň podnětů znamená víc soustředění. Takže pokud něco nepoužíváte na pravidelné bázi, zkuste zvážit, jestli to potřebujete mít denně na očích. A na co zaměřit pozornost?

• Staré papíry nebo sešity s poznámkami, ke kterým se už nechcete vracet: založte je do archivu nebo zrecyklujte.

• Nepopsané sešity a bloky: buď jim svěřte jasnou roli nebo je prozatím ukliďte mimo desku stolu. 
  

• Přebytečné psací potřeby: využíváte s železnou pravidelností jen jedno oblíbené pero? Zbylých pět propisek můžete někomu věnovat nebo uklidit do penálu. A s vypsanými zvýrazňovači (pokud nejde o ty s náhradními náplněmi) se můžete rovnou rozloučit.

• Kabely, nabíječky a redukce: vytvořte jim jedno stabilní místo, na kterém vždycky najdete přesně to, co zrovna potřebujete. Může to být krabička nebo třeba praktické pouzdro.

• Dekorace, které vás omrzely: suvenýry z cest, pohledy nebo dárky, s nimiž vás pojí sentiment. Je v pořádku zkusit je dočasně přesunout na jiné místo nebo na čas uklidit do vzpomínkové krabice. Třeba se vám po nich začne zase stýskat. A když ne, můžete je věnovat někomu, komu budou dělat radost dál.

2.) Vytvořte si defaultní nastavení

Tedy to, jak má stůl vypadat, když k němu zasedáte. A taky když od něj na konci dne odcházíte. Chaos a nepořádek se totiž dokážou vplížit bez pozvání a hlavně nepozorovaně. Jak jim předcházet?

Určete každé věci pevné místo, kam ji po každém použití uklidíte, a nepořádek tak nedostane šanci. Psací potřeby, kabely i zápisníky a diáře by měly mít své stabilní stanoviště.

A co s věcmi, které používáte jen dočasně? Vytvořte si odkládací zónu, do které můžete ukládat věci, k nimž se chcete v blízké době vrátit: rozečtenou knížku, rozepsaný to do list nebo třeba smlouvu, která teprve čeká na přečtení. Důležité ale je, aby tahle zóna nezůstala bez kontroly. Na konci každého pracovního týdne jí proto věnujte pár minut a zkuste ji důkladně vytřídit.

3.) Udělejte si pořádek v papírech

Pokud má váš pracovní stůl šuplíky, vsadíme se, že se v nich najde celá řada papírů, účtenek i poznámek, které postrádají systém. Zkuste si je vytřídit do tří kategorií:

• Ke zpracování: faktury k zaplacení, smlouvy k prostudování, formuláře do školy nebo práce, poznámky k úkolům, které ještě nejsou hotové. Zkrátka všechny dokumenty, ke kterým se chcete vrátit. Uložte si je do desek, kde o nich budete mít přehled a rovnou si je roztřiďte podle priorit.
  

• K archivaci: daňové dokumenty, vzkazy, vizitky, dopisy, přáníčka, účtenky, které si potřebujete uschovat, certifikáty i zápisky, ke kterým se chcete vrátit. Roztřiďte je a uložte do patřičného šanonu, boxu nebo desek.

• K ničemu: staré účtenky, faktury, letáky, vstupenky, jízdenky, lístečky s dočasnými poznámkami, které už postrádají smysl. Pokud je vám líto je vyhodit, přesuňte je do vzpomínkové krabice nebo junk journalu. A pokud už pro vás nemají žádnou hodnotu, zrecyklujte je.

Máte uklizeno? 

V tom případě si zasloužíte náležitě odměnit. Možná jste totiž během úklidu přišli na to, že ve vaší papírové výbavě něco schází… plánovač, nové post-ity bločky nebo to pravé pero, které trumfne celou sbírku reklamních propisek. Tak se v rámci restartu nezapomeňte potěšit něčím papírovým. Zasloužíte si to!

#Journaling#

Míň disciplíny a víc příležitostí k tomu tvořit bez omezení. Junk journal představuje protiváhu uhlazeného, nablýskaného a líbivého feedu. To, co bylo původně odsouzeno k zapomnění – vstupenky, nálepky i vzkazy – teď získává nový význam i estetickou hodnotu. Metoda totiž staví na jednoduchém principu: vezmete věci, které už splnily svůj účel, a dáte jim nový. Vrstvíte, lepíte, škrtáte. A užíváte si svůj kreativní proces.

Proč si tvořit junk journal

Pokud jde o papírové cennosti a drobnosti, existují jen dva typy lidí: ti, kteří je bez zaváhání vyhazují, a pak ti, kterým by to zlomilo srdce. A tak si je schovávají v šuplíku, vzpomínkové krabici, peněžence, kabelce nebo za krytem telefonu. Právě z tohoto sentimentu junk journaling vychází: najít využití pro materiál dominantně jednorázového charakteru. Vstupenky, účtenky, nákupní seznamy… 

Zkrátka jde o deník na ukládání papírových fragmentů, které už nemají další využití.

Narozdíl od scrapbookingu ale junk journaling nestaví na estetických ambicích nebo ukládání významných momentů, spíš naopak! Učí nás odklánět se od perfekcionismu, vědomě upřednostňovat nedokonalost a dávat druhou šanci věcem všední spotřeby. 

Offline tvoření je taky skvělá forma selfcare. Odpojíte se od obrazovek i frustrace z toho, že se vám nedaří dosáhnout perfektního výsledku. Ať už vytvoříte cokoliv, bude to tak správně. Analog hobbies jsou totiž znovu cool i proto, že algoritmy a přeplněný inbox nás začínají naplňovat spíš úzkostmi než dopaminem. A tak se vracíme na stránky zápisníků s důvěrou, že tam můžeme být autentičtí, což nám deník naplněný „papírovým odpadem“ beze všeho umožňuje. A byla by škoda, kdyby vaší jedinou vzpomínkou zůstaly posty v záložce „Uloženo“.

A ještě jeden důležitý benefit junk journalingu nesmíme opomenout: ekologii. Protože z materiálu, který by standardně skončil v koši, vytvoříte artefakt. Vzpomínku, k níž se můžete opakovaně vracet. V podstatě zkompostujete něco, co mělo omezenou životnost. Což nám připadá geniální!

Jak začít s prvním junk journalem

Víte, co je na téhle journalingové metodě to vůbec nejlepší? Že k ní nepotřebujete žádné advanced vybavení. Úplně stačí záměr tvořit! A pak samozřejmě volný sešit, pár papírových útržků a zbytky, které zachráníte před tím, aby skončily v koši nebo zapadlé ve stínu šuplíku. 

A jak tedy postupovat? 

1.) Vyberte si deník

Jako u každé journalingové metody, i tady všechno začíná a končí výběrem deníku, přičemž doporučujeme sáhnout po takovém, který vám nebude líto polepit. Hard cover, měkké desky, kroužková vazba nebo šitá? Záleží jen a jen na vašich preferencích. Minimalistům skvěle poslouží třeba náš černý Vegablok s deskami z veganské kůže. Pokud vás to táhne k sytějším barvám, sáhněte po některém z našich Sofbloků. A v případě, že si zatím nejste jistí, jestli vás tahle journalingová kratochvíle bude bavit déle než jedno odpoledne, vyzkoušejte si ji nejdřív na volných stránkách staršího sešitu, který už nepoužíváte nebo v prázdném bloku, co čeká na svůj moment už pěkně dlouho.

2.) Sbírejte materiál

Tenhle koníček má jednu velkou výhodu: materiál vás obklopuje na každém kroku. Stačí si ho jen všímat a schovávat, ideálně na jedno místo. Účtenka z kavárny. Jízdenka z výletu, která už neplatí. Vzkazy, co visely na ledničce. Lístky z divadla i kina, vstupenky, cool obaly od jídla, papírové sáčky, etikety, cenovky. Rychlé poznámky psané na post-ity i nákupní seznamy, které už splnily svou misi. Mapa. Vylisované květiny, výstřižky z časopisů, vizitky, letáky, obaly od kosmetiky, fotky, pohlednice, narozeninová přání… Seznam je nekonečný.

Mezi specialitkami se pak na Pinterestu najdou i vystřižené čárové kódy, štítky z čajových sáčků, kresky a malůvky od kamarádů nebo papírové náramky z festivalů.

3.) Začněte bez plánu

Připravte si materiál, nůžky, lepidlo a třeba i lepicí pásku. A pusťte se do toho! Bez jasné představy, co chcete vytvořit. Bez ambice, aby to vypadalo hezky. Očekávání nechte za dveřmi.

Sáhněte po první věci, kterou máte po ruce a lepte, vrstvěte, kolážujte. Kombinujte texty a obrázky. Kreslete, malujte, vystřihujte. Pracujte s náhodou a neohlížejte se na výsledek. 

Kromě pokladů z vaší papírové sbírky můžete do kreativního procesu zapojit i samolepky, washi pásky, zbytky balicího papíru nebo fixy, které vám pomůžou s nadpisy.

4.) Ukládejte si zážitky

Junk journal můžete naplnit úplně náhodným obsahem, který nebude nijak tematicky ladit. Anebo do něj propisovat přesně to, čím aktuálně žijete: co vás baví, jaký jste měli týden nebo měsíc a co jste během něj zažili.

Řada lidí zároveň napojuje stránky svého junk deníku i na svá cestovatelská dobrodružství a využívá je jako místo, kam si uložit papírové zajímavosti a útržky posbírané po cestách. 

Prompty pro váš junk journal

Potřebujete odrazový můstek? Inspiraci, kudy vklouznout do kreativního procesu? Sepsali jsme hned 10 nápadů, čím naplnit stránky vašeho deníku:

• Vytvořte koláž, kde sehraje hlavní roli trojice účtenek.
• Zkombinuj na jednu stránku papírové útržky a přírodní materiály (vylisované květiny, listy nebo třeba obtisky kamenů).
• Poskládejte si papírový love letter sami pro sebe.
• Nastavte si odpočet na deset minut. A zaplňte stránku co největším počtem různých útržků z časopisů a letáčků.
• Zaznamenejte si na papír svůj poslední zážitek z cest.
• Sestavte stránku, kde bude převažovat červená.
• Reflektujte svou aktuální náladu na papíře.
• Dejte dohromady nostalgickou stránku, která vás teleportuje do dětství.
• Používejte jen černou a bílou barvu. 
• Použijte obaly minimálně ze tří druhů bonbónů nebo čokolád.

A kam dál?

Junk journal už máte a hledáte další inspiraci? V záložce journaling najdete tipy na další deníkové metody, které vám pomohou s rozvíjením kreativity i zaznamenáváním vzpomínek. Tak vykročte vstříc analogu!

#Papír versus# 

Když bere do ruky papír a tužku, začíná skutečně přemýšlet. Režisér Adam Martinec nás pozval do útulného pražského bytu, kde žije, tvoří, kochá se výhledy i piluje šachové tahy. I přesto, že umí na klávesnici psát všemi deseti, kreativitu nejspolehlivěji rozcvičuje analogově – na papíře. Kromě lodního deníku, který naplňuje denní agendou, využívá i A6 sešity na spontánní poznámky a velkoformáty na dramaturgické úvahy. A největší magii? Samosebou zažívá, když stříhá nebo zvučí film. 

Adam Martinec je režisér a scénárista, který patří k výrazným tvůrcům své generace. Absolvoval na Katedře režie na pražské FAMU, kde na sebe upozornil už krátkým filmem Cukr a sůl uvedeným na filmovém festivalu v San Sebastiánu. A úspěch zaznamenal i další krátký snímek Anatomie českého odpoledne, za kterou v roce 2020 získal ocenění za Nejlepší krátký film na Cenách české filmové kritiky i Českého lva za Nejlepší krátký film a také za nejlepší studentský film.

Jeho celovečerní debut Mord, syrový portrét vesnické zabijačky a křehkých rodinných vazeb, byl vybrán do hlavní soutěže Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, odkud si odnesl Zvláštní cenu kritiky. Aktuálně pracuje na vývoji minisérie inspirované skutečnými událostmi kolem kutnohorské sekty.

„Každý den používám hlavně takovou A4 bibli, nebo lodní deník, kde si večer píšu, co druhý den musím jak zvládnout. To mi organizuje život. Potom mám menší deníky, do kterých si většinou stěžuji, že jsem toho zase tolik nezvládl.“

Používáte papír při práci? Má své místo i ve vašem osobním životě?

Pořád. I když se mi hodně věcí přehouplo do počítače a telefonu, bez různých poznámkových bloků se neobejdu a spoustu věcí si neustále tisknu. 

Co vám na používání papíru nejvíce vyhovuje?

Asi že skutečně existuje. 

Jaký typ poznámek a při jakých příležitostech si píšete na papír a jakým stylem si je vedete? 

Každý den používám hlavně takovou A4 bibli, nebo lodní deník, kde si večer píšu, co druhý den musím jak zvládnout. To mi organizuje život. Potom mám menší deníky, do kterých si většinou stěžuji, že jsem toho zase tolik nezvládl. 

Jaká kritéria jsou pro vás při výběru zápisníku důležitá?

Textura papíru a tvrdost vazby.

Kolik zápisníků za rok dokážete popsat?

Asi dost, ale každý rok se to dost proměňuje. Ty věci, na kterých mi záleží, spolykají více papíru. Komerční projekty se musí spokojit se světem 01. 

Čím rád píšete?

Muji černá 0,38 mm. Z těch laciných modrých propisek na úřadech je mi blbě. 

Jaké další nástroje a způsoby používáte k zaznamenávání svých nápadů a myšlenek? A můžeme je vidět?

Dost dobře fungují listy velkých formátů A1, A2, když se peru s dramaturgií. Na každodenní lovení mám vždycky nějaký A6, ale nesmí být trhací ani kroužkový – to nesnáším. 

„Nechápu, že svět někdy fungoval pouze analogově a pořád létala letadla a organizovaly se olympijské hry. Digitál je pro mě efektivní nutnost. Skutečnou knihu nic nenahradí a psaní rukou mi masíruje mozek.“

Jak vypadá váš pracovní stůl? Co všechno na něm najdeme?

Nalevo nejdál od sebe mám lampu a na její základně stojí soška nějakého tvora, co mi přivezla žena z Mexika (edit: prý je to medvěd). Uprostřed je hromada Muji propisek v plechové skříňce a napravo mikro kaktus s kytkou, která je hodně náladová. Odtud dolů se pak může povalovat skoro všechno, ale zpravidla to je Mac, knížky, A4 desky a sešit, který je všechny má na povel. Oficiálně je to náš společný rodinný stůl, ale žena radši sedí v kuchyni u většího. Nebo je jen velkorysá. 

Je pro vás důležitá kombinace papíru a digitálního světa? Jakým způsobem je kombinujete?

Nechápu, že svět někdy fungoval pouze analogově a pořád létala letadla a organizovaly se olympijské hry. Digitál je pro mě efektivní nutnost. Skutečnou knihu nic nenahradí a psaní rukou mi masíruje mozek.  

Digitální vypravěčka Michelle Losekoot v diáři 365 kreativních dní uvádí, že: „Vytrvalost je víra, že jsi na správné cestě. Umožní ti vydechnout, ale nenechá tě přestat. Umožní ti vytvořit velké věci, kousek po kousku. Aby to nakonec, jednoho dne, vypadalo jako úspěch přes noc.“ 

Čím je vytrvalost pro vás?

...tím jediným, na čem v tvorbě skutečně záleží. 

Obdivujete spíš umění vytrvat, nebo se včas zastavit a odejít?

Vytrvat.  

Podle čeho poznáte, že stojí za to pokračovat dál, i když k cíli vede komplikovaná cesta?

Považuji se za quittera, takže mám asi spíš pořád pocit, že je v pořádku to vzdát. V těch nejdůležitějších momentech mi pomohlo vytrvat mé okolí. 

Kdy jste naposledy překvapil sám sebe tím, že jste se dokázal nevzdat?

Překvapilo mě, že se mi podařilo vzdát se kouření a z toho mám opravdu velkou radost. 

Jaký pracovní nebo osobní projekt byl pro vás naposledy během na dlouhou trať?

Určitě to byl můj filmový debut Mord. Námět jsem psal v roce 2020 a premiéru měl o čtyři roky později. V podstatě to ale beru tak, že to začalo už v roce 2014, kdy jsem se o filmovou režii začal skutečně zajímat. Naštěstí je film týmová práce, takže to vzdát ani nešlo.  

„Beru sílu v tom, že chodím do kina, divadla, nebo si čtu knihy a hoří mi ruce z toho, jak moc bych chtěl zase tvořit. Není nic lepšího než stříhat film, nebo ho pak zvučit. To je naprosto magický zážitek.“

Vaše tvorba pracuje s autenticitou, s konkrétní zkušeností, v níž se divák může poznat. Nakolik je pro vás důležité vyprávět příběhy, které mají sociální nebo generační přesah? 

Nemyslím, že se soustředím pouze na tyto aspekty. Nejdůležitější je pro mě asi vyprávět něco, co bude někoho aspoň trochu zajímat. Jinak to nemá smysl. 

Co vás na režii nejvíc vyčerpává? A kde naopak berete sílu k tomu vytrvat?

Vyčerpává mě, že je to hrozně drahá hračka, která zajímá stále méně lidí. Vyčerpává mě sledovat, jak se zlepšuje AI a neustále poslouchat proč je můj další námět špatný nápad. Beru sílu v tom, že chodím do kina, divadla, nebo si čtu knihy a hoří mi ruce z toho, jak moc bych chtěl zase tvořit. Není nic lepšího než stříhat film, nebo ho pak zvučit. To je naprosto magický zážitek. Teda i ten plac je magie, ale je to taky hrozná dřina. 

Který audiovizuální počin vás v poslední době opravdu zasáhl? A čím?

Včera jsem byl na filmu Stvořeni pro lásku od Wong Kar-Waie a byl jsem nadšený z toho, do jakého světa mi dovolil proniknout. Možná i protože jsem u toho chvilkama pospával. Spaní v kině mám totiž ze všeho nejradši. Nevím jistě, co jsem viděl a co se mi zdálo – to miluju. 

Foto: Adam Mráček

Papír versus

Pěstovat zvídavost. Projevovat odvahu. Všímat si nepatrností. Hrát si. Dát prostor představivosti. Být flexibilní. A vytrvat.

V seriálu Papír versus vás chceme vrátit do kreativních kolejí. Žádné výhybky, zpoždění ani příliš komplikované trasy, jen vy a papír – na cestě za kreativitou. Během roku 2025 vám tak postupně představíme celkem 7 komponentů, které by neměly chybět ve vaší kreativní výbavě, a ukážeme vám, jak se jim vydat naproti. Každou z vlastností vám představíme samostatně a připojíme tipy na to, jak ji rozvíjet. Inspirativní vlna bude následně pokračovat rozhovory s osobnostmi, které daným ingrediencím kralují a podělí se s vámi o to, jak konkrétně jim v tom pomáhá papír.

#Efektivní poznámky#

V prvním článku ze série o poznámkování jsme odpověděli na základní otázku: Co je to vlastně poznámka? Teď se podíváme na to, jaké podoby mohou poznámky mít v praxi — a proč na tom záleží.

Ne všechny poznámky vypadají stejně

Poznámky nemusí být jen textové.

Představte si, že vás kolega zaškoluje v novém počítačovém programu.

Ukazuje kam klikat, co se objeví na obrazovce a jak postupovat dál. Informací je tolik, že se bojíte, že si je nezapamatujete. Otevřete tedy zápisník a začnete psát: kliknout na ikonu domečku, otevřít druhé menu zprava, vybrat třetí možnost odspoda…

Nebo?

Co kdybyste místo toho vytáhli telefon a celý postup si nahráli? Nebo zapnuli nahrávání obrazovky?

Po textové podobě poznámek saháme nejčastěji, protože je intuitivní. Ale text není jediná možnost. Zkušení poznámkáři vědí, že poznámky mohou mít různé formáty — a každý se hodí pro jinou situaci. Čím širší máte arzenál, tím snáz zvolíte nejefektivnější způsob.

Mezi hlavní formáty poznámek patří kromě textu ještě tyto tři:

• Video poznámka — natočíte postup na telefon nebo nahrajete obrazovku.
• Audio poznámka — namluvíte myšlenku do diktovací aplikace.
• Vizuální poznámka — zakreslíte myšlenku obrázkem, diagramem, pořídíte fotku či printscreen.

Proč formát poznámky hraje roli

Čas. Máte ho nazbyt?

To byla řečnická otázka. Dneska má málo času snad každý. Lidé už skoro místo „Dobrý den“ odpovídají „Nemám čas“. A proto je užitečné mít ve svém arzenálu více formátů poznámek, protože právě vhodně zvolený formát vám ten čas může ušetřit. Někdy je prostě rychlejší si poznámku namluvit, nakreslit nebo nahrát video, než ji sáhodlouze vypisovat textem.

Formát ale nehraje roli jen v rychlosti, ale i v učení.

Výzkumy například ukazují, že kombinace slov a obrazu zlepšuje porozumění i zapamatování. Teorie duálního kódování (Clark and Paivio, 1991) říká, že mozek zpracovává informace verbálně (slova) a vizuálně (obrazy). Když zapojíme oba režimy, vznikají silnější vazby, které zvyšují porozumění a paměť. Proto se při učení vyplatí kombinovat textové a vizuální poznámky. Jak na to se můžete inspirovat například v knize Příručka skečnoutingu: Ilustrovaný průvodce tvorbou vizuálních poznámek.

Shrnuto a podtrženo: Při každé nové poznámce se od této chvíle sami sebe zeptejte: Je text opravdu to nejlepší?

Některé poznámky jsou na chvíli, jiné na roky

Pokud se všemi poznámkami nakládáte stejně, přichází střídání dvou stavů — pozvolné kupení materiálů a nutkání si v nich konečně udělat pořádek, říká zkušený poznámkář a spisovatel Sönke Ahrens (Jak si dělat chytré poznámky).

Řešení? 

Rozlišujte mezi dočasnými a trvanlivými poznámkami.

Dočasné poznámky — zachycení myšlenek, než odletí

Kolikrát vás napadlo něco zajímavého, byli jste si jistí, že si to zapamatujete, a za pár hodin jste jen marně lovili, cože to vlastně bylo? 

Právě v těchto případech využijete dočasné poznámky. Ty vám dovolí myšlenku zachytit a uschovat na později. Navíc tím ulevíte své hlavě, neboť část mentální zátěže přesunete do externího systému (Gilbert a Risko, 2016).

Dočasné poznámky využijete hlavně ve chvíli, kdy děláte něco jiného než čeho se vaše myšlenka týká. Přerušit totiž činnost pokaždé, když vás něco napadne, vede k roztříštěnosti a únavě (Leroy, 2009).

Myšlenky jsou jako motýli. Když jim nevěnujete pozornost, odletí pryč a nejspíš už se nevrátí. Proto je od této chvíle zachycujte pomocí dočasných poznámek.

Trvanlivé poznámky — vaše osobní knihovna myšlenek

Vedle dočasných stojí poznámky trvanlivé, které vytváříte s úmyslem, že se k nim budete vracet.

Tyhle poznámky se netýkají jednoho konkrétního dne nebo projektu. Mají přesah. Jsou to vaše stavební kameny. Jedná se o myšlenky, které chcete uchovat, rozvíjet a propojovat s dalšími.

Skvělým příkladem je Niklas Luhmann, který si vybudoval poznámkový systém čítající desetitisíce poznámek — tzv. zettelkasten. Budoval ho přes 30 let a právě díky němu se stal jedním z nejproduktivnějších sociologů 20. století.

Trvanlivé poznámky nám navíc pomáhají bojovat s paměťovými zkresleními, která ovlivňují, na co a jak snadno si vzpomeneme. Například naše mysl má tendenci přeceňovat nejnovější informace (recency bias) a zapomínat na starší. Bez poznámek tak snadno přikládáme větší váhu myšlenkám z knihy, kterou jsme dočetli minulý týden, než těm z knihy, kterou jsme četli před dvěma lety — i když právě ty mohou být pro naši situaci relevantnější.

Díky trvanlivým poznámkám můžete na svých dřívějších poznatcích efektivně stavět.

Jak s nimi zacházet v praxi

Rozlišení dočasných a trvanlivých poznámek je základ přehledného poznámkového systému.

Dočasné poznámky pište rychle, heslovitě a neformálně. Slouží k zachycení a připomenutí aktuální myšlenky, ne k trvalému uchování. K těmto poznámkám se v řádu maximálně pár dní vraťte, zpracujte je, nebo smažte.

Trvanlivé poznámky tvořte s rozmyslem. Pište je tak, aby jim rozumělo i vaše budoucí já (měly by obstát i za pár let). Využívejte je opakovaně a postupně je vylepšujte.

Různé typy poznámek pro různé situace

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaký je vlastně rozdíl mezi úkolem a poznámkou?

Úkol je prostě jen specifický typ poznámky. Je to vzkaz, který posíláte svému budoucímu já — s jasným požadavkem, aby něco udělalo.

A vedle úkolů existuje řada dalších typů poznámek. Tři praktické kategorie, se kterými můžete začít jsou...

Projektové poznámky — když jeden úkol nestačí

Projekt je prostě větší úkol.

Takový, který má spoustu podúkolů a nejde si ho odškrtnout během jednoho dne. Někdy ani během týdne. A často ani během měsíce.

Patří sem všechno od plánování svatby přes přípravu prezentace až po stavbu domu, psaní knihy…

A třeba i příprava na narození dítěte — to je projekt se vším všudy:

• výběr kočárku,
• registrace v porodnici,
• jméno pro holčičku,
• pupečníková krev – ano, nebo ne,
• IKEA: odkup dětského nábytku,
• Martin nabídnul darovat autosedačku…

Záplava informací.

A teče to na vás ze všech stran — ústně, e-mailem, přes WhatsApp, z webu i z papírových brožur. Tenhle dárkový informační balíček získává se svým těhotenstvím každá žena. Vím to. Prožila jsem si to sama docela nedávno.

Chaos? Zahlcení? Pocit, že tohle hlava nepojme?

Přesně od toho jsou projektové poznámky. Stačí si vytvořit složku nebo stránku věnovanou danému projektu a všechno, co se k němu vztahuje, shromažďovat na jednom místě.

Ať už na papíře, v poznámkové aplikaci nebo v obyčejném dokumentu — hlavní je, že máte určené místo, kam všechno patří.

Nachytřovací poznámky — abyste rostli

Sem patří záznamy, jejichž účelem je vás něco naučit, posunout nebo inspirovat: výpisky z knih, kurzů, podcastů, přednášek.

Mou oblíbenou podkategorií nachytřovacích poznámek jsou poznámky paměťové (flashcards). Jejich cílem je pomoci nám naučit se něco zpaměti. Typicky se používají třeba při studiu jazyků pro osvojení nových slovíček, ale já je ještě raději používám pro osvojení klíčových myšlenek a principů z knih, kurzů a podobně.

Představit si je můžete jako oboustranné kartičky: na jedné straně otázka nebo pojem, na druhé odpověď.

Můžete je psát ručně, nebo používat aplikace jako Anki. Ta využívá vědeckou metodu zvanou spaced repetition (rozložené opakování), která vychází z poznatků o zapomínání a pomáhá zafixovat informace do dlouhodobé paměti. Více se o rozloženém učení můžete dočíst například v knize Nauč se to!

Tahákové poznámky — pro úsporu času a energie

Tahákové poznámky jsou vaše osobní urychlovače.

Urychlují opakované činnosti tím, že poskytují hotové postupy, šablony nebo checklisty. Patří sem návody krok za krokem, přehledy, kontrolní seznamy i stručné souhrny.

Například:

• kontrolní seznam před cestou,
• šablona faktury,
• postup pro spuštění kampaně,
• nebo recept na jídlo, co děláte jednou za rok.

Jejich účelem je šetřit čas a mentální kapacitu, aby mozek nemusel pokaždé znovu řešit totéž.

A co nás čeká dál?

Teď už víte nejen co je to poznámka, ale znáte i konkrétní příklady z praxe. 

Jakmile si ale začnete poznámky skutečně psát, objeví se další otázka: Kam s nimi? Kam se všemi těmi poznámkami, aby nezapadly a pomohly vašemu budoucímu já přesně ve chvíli, kdy to bude potřebovat? Tomu, jak poznámky ukládat a organizovat, se budeme věnovat příště.

Do té doby poznámkujte všemi způsoby — pište, kreslete, nahrávejte.

Poznámková série Elišky Šestákové

Pilujte svůj zápiskový um. Seznamíme vás s nástroji a systémy, které vám usnadní ukládání myšlenek a zefektivní práci s informacemi z porad, chytrých knížek, podcastů i přednášek. Eliška Šestáková sdílí všechno, co se o poznámkách během let studia i vlastní praxe naučila, a vysvětluje, proč je budování vlastní vědomostní základny tím nejlepším, co pro sebe můžete ve světě jedniček a nul udělat. 

¹ CLARK, James M. a Allan PAIVIO, 1991. Dual coding theory and education. Educational psychology review [online]. 3(3), 149–210. ISSN 1040-726X. Dostupné z: doi:10.1007/bf01320076

² ROHDE, M., 2015. Příručka skečnoutingu: Ilustrovaný průvodce tvorbou vizuálních poznámek. B.m.: Jan Melvil Publishing. ISBN 9788087270707.

³ AHRENS, S., 2021. Jak si dělat chytré poznámky: Čtěte, pište a přemýšlejte s pomocí legendární metody zettelkasten. B.m.: Jan Melvil Publishing. ISBN 9788075551474.

⁴ RISKO, Evan F. a Sam J. GILBERT, 2016. Cognitive offloading. Trends in cognitive sciences [online]. 20(9), 676–688. ISSN 1364-6613. Dostupné z: doi:10.1016/j.tics.2016.07.002

⁵ LEROY, Sophie, 2009. Why is it so hard to do my work? The challenge of attention residue when switching between work tasks. Organizational behavior and human decision processes [online]. 109(2), 168–181. ISSN 0749-5978. Dostupné z: doi:10.1016/j.obhdp.2009.04.002

⁶ BRAITHWAITE, Lauren, 2021. The Decision Lab - Behavioral Science, Applied. The Decision Lab [online] [vid. 2025-10-15]. Dostupné z: https://thedecisionlab.com/biases/recency-effect

⁷ BROWN, Peter C., Henry L. ROEDINGER III a Mark A. MCDANIEL, 2017. Nauč se to!: Jak se s pomocí vědy naučit učit. B.m.: Jan Melvil Publishing. ISBN 9788075550316.